Siusko-katóbské jazyky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Siusko-katóbské jazyky
Rozšíření v předkoloniálním období
Rozšíření v předkoloniálním období
RozšířeníJihozápadní Kanada, severní, střední a východní USA
Počet mluvčíchzhruba 30 000
Počet jazyků10 živých jazyků, 9 známých vymřelých
Klasifikace
ISO 639-2sio
Dělení
Dělení

Siusko-katóbské jazyky (někdy též siouxsko-katóbské j. či sújsko-katóbské j.) jsou středně velkou rodinou indiánských jazyků Severní Ameriky. Zahrnují především tradiční rodinu siuských jazyků, rozšířených původně především ve vnitrozemí USA, a dnes již vymřelé katóbské jazyky z východního pobřeží.

Spolu s irokézskými jazyky a s jazyky kaddo bývá někdy spojována do makro-siuského jazykového kmene.

Kromě několika výjimek je většina siuských jazyků v kategorii vymírajících, které se již nepředávají do další generace. Mezi nejrozšířenější siuské jazyky patří především siouxština (dakotština a lakotština) a jazyk Vraních indiánů.

Dělení[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]