Taínové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rekonstrukce taínské vesnice na Kubě.

Taínové byli indiánská etnika, která obývala oblast Velkých a Malých Antil před příchodem Evropanů do této oblasti na počátku 16. století. Jako její nejvyspělejší součást patřili do kultury tzv. Aruaků. Dělí se na pět skupin: Ingeriové, vlastní Taínové a Subtaínové, Siguajové a Lukajové.

Jejich jméno pochází od Španěla Diega Álvareze Chanca, který je převzal od samotných domorodců, když se účastnil druhé výpravy Kryštofa Kolumba. Předpokládá se, že na Antily se Taínové začali přesouvat asi kolem 3. tisíciletí př. n. l. z území dnešní Venezuely, kde jejich předkové sídlili u delty řeky Orinoco.[1] Poté následovalo několik dalších vln osídlování této oblasti až do 10. století našeho letopočtu. Obývali hlavně Hispaniolu, kde jejich populace čítala před rokem 1492 zhruba 300 000 obyvatel,[2] dále Portoriko a velkou část Kuby. Tam žilo před její kolonizací podle dnešních odhadů asi 200 000 obyvatel, z nichž Taínové tvořili pravděpodobně většinu.[3]

Živili se zemědělstvím a rybolovem. Velmi důležité pro ně bylo pěstování manioku, který po sklízení strouhali, pak sušili a ze vzniklé suroviny pekli chléb. Pěstovali také ananas, kukuřici, bavlnu a tabák. Po příchodu Španělů do karibské oblasti byli během několika desítek let téměř vyhubeni v důsledku nových nemocí zavlečených sem Evropany a těžké práce v dolech a na polích.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KAŠPAR, Oldřich. Dějiny karibské oblasti. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 261 s. [dále jen Kašpar]. ISBN 80-7106-557-9. S. 21-22.  
  2. Kašpar, str. 10.
  3. OPATRNÝ, Josef. Stručná historie států - Kuba. Praha : Libri, 2002. 100 s. ISBN 80-7277-089-6. S. 10.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]