Přeskočit na obsah

Dominikánská republika

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dominikánská republika
República Dominicana
vlajka Dominikánské republiky
Vlajka		 znak Dominikánské republiky
Znak
Hymna
Himno nacional de la República Dominicana
Motto
Dios, Patria, Libertad (Bůh, Vlast, Svoboda)
Geografie

Poloha Dominikánské republiky
Poloha Dominikánské republiky

Hlavní městoSanto Domingo
Rozloha48 671 km² (127. na světě)
z toho 1,6 % vodní plochy
Nejvyšší bodPico Duarte (3 101 m n. m.)
Časové pásmov zimě -5 v létě -4
Poloha18°48′ s. š., 70°12′ z. d.
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel11 532 151[1] (88. na světě, 2025)
Hustota zalidnění237 obyv./km² (65. na světě)
HDI▲ 0,776 (vysoký) (89. na světě, 2023)
Jazykšpanělština
Národnostní
složení		72 % smíšení
19 % jako běloši
7 % černoši
0,3 % východní Asiaté[2]
Náboženství59 % katolíci
19 % protestanti
17 % je bez vyznání
Státní útvar
Státní zřízeníunitární prezidentská republika
Vznik27. února 1844 (nezávislost na Haiti)
PrezidentLuis Abinader
ViceprezidentkaRaquel Peña
Měnadominikánské peso (DOP)
HDP/obyv. (PPP)30 710[3] USD (67. na světě, 2025)
Giniho koeficient37 (2022)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1214 DOM DO
MPZDOM
Telefonní předvolba+1 809, +1 829, +1 849
Národní TLD.do
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dominikánská republika[pozn. 1] je stát na karibském ostrově Hispaniola v oblasti Velkých Antil v Karibském moři v Atlantském oceánu. Leží asi 120 km západně od Portorika a na západě sousedí s Haiti, se kterým se dělí o ostrov. Území je z větší části hornaté, se čtyřmi hlavními pohořími táhnoucími se vždy od západu k východu, leží zde i nejvyšší hora celých Antil. Východ země zabírá velká vápencová plošina, která se na jihu se pozvolna svažuje k pobřeží Karibského moře. Podnebí je převážně tropické, s častým výskytem hurikánů. Dominikánská republika se dělí do 31 provincií, na ploše 49 000 km2 žije 11,5 milionu obyvatel, což z ní činí po Kubě druhý největší stát v Karibiku a první nebo druhý nejlidnatější stát v Karibiku. Hlavním a největším městem je Santo Domingo, v jehož metropolitní oblasti žije více než třetina obyvatel země. Mezi další významná města patří Santiago de los Caballeros, La Vega a La Romana. Celkem 72 % obyvatel jsou míšenci, 19 % běloši a 7 % černoši. Úředním jazykem je španělština, odhadem 80 % obyvatel se hlásí ke křesťanství, 17 % je bez vyznání.

Domorodý kmen Taíno obýval Hispaniolu před příchodem Evropanů a rozdělil ji na pět kmenových území. Kryštof Kolumbus si ostrov přivlastnil pro Kastilii, když na něm přistál během své první plavby v roce 1492. Generální kapitanát Santo Domingo se stal místem prvního trvalého evropského osídlení v Americe. Původní obyvatelé byli vesměs vyhubeni či vymřeli na nemoci, proto se španělští dobyvatelé rozhodli dovážet pro práci na plantážích a v dolech africké otroky. V roce 1697 Španělsko uznalo francouzskou nadvládu nad západní třetinou ostrova, která se stala nezávislým Prvním haitským císařstvím v roce 1804. Skupina Dominikánců sesadila španělského guvernéra a v listopadu 1821 vyhlásila nezávislost na Španělsku, ale v únoru 1822 bylo území připojeno k Haiti.

Nezávislost přišla o 22 let později, v roce 1844, po vítězství v dominikánské válce za nezávislost. V následujících 72 letech došlo k několika občanským válkám, neúspěšným invazím Haiti a krátkému návratu ke španělské koloniální nadvládě, než byli Španělé trvale vyhnáni během dominikánské války v letech 1863–1865. Od roku 1930 vládla diktatura Rafaela Trujilla až do jeho zavraždění v roce 1961. Juan Bosch byl zvolen prezidentem v roce 1962, ale v roce 1963 byl svržen vojenským pučem. Dominikánská občanská válka v roce 1965 předcházela autoritářské vládě Joaquína Balaguera (1966–1978 a 1986–1996). Od roku 1978 se Dominikánská republika ubírá směrem k zastupitelské demokracii.

Dominikánská republika je unitární prezidentská republika, hlavou státu je prezident, zákonodárnou moc má dvoukomorový kongres. Jde o rozvíjející se ekonomiku s vyššími středními příjmy, která je největší v Karibiku a sedmá největší v Latinské Americe,[4][5] důležitými odvětvími jsou těžba, cestovní ruch a výroba (zdravotnické přístroje, elektrická zařízení, léčiva a chemikálie), v zemi leží největší zlatý důl v Latinské Americe. V indexu lidského rozvoje se umístila na 89. místě. Problémem zůstává dětská práce,[6] problémy se svobodou tisku[7] a především statisíce nelegálních migrantů z Haiti. Země se vyznačuje velkou biodiverzitou,[8] jde o nejnavštěvovanější zemi v Karibiku,[9] leží zde nejstarší koloniální stavby v Americe[10] a je domovem hudebního stylu merengue. Dominikánská republika je zakládajícím členem Organizace spojených národů, je členem Světové banky, Světové obchodní organizace,Organizace amerických států, Středoamerického integračního systému a Sdružení karibských států.

Název

[editovat | editovat zdroj]

Jméno Dominikánská pochází od svatého Dominika,[11] patrona astronomů a zakladatele řádu dominikánů. Dominikánský řád založil to, co je dnes známé jako Universidad Autónoma de Santo Domingo, první univerzitu v Novém světě.[12]

Po většinu své historie, až do získání nezávislosti, byla kolonie známá jednoduše jako Santo Domingo.[13] Obyvatelé byli nazýváni „Dominikánci“ (Dominicanos), což je přídavné jméno slova „Domingo“, a proto revolucionáři pojmenovali svou nově nezávislou zemi „Dominikánská republika“ (la República Dominicana).

V hymně Dominikánské republiky (himno nacional de la República Dominicana) se místo „Dominikánci“ používá poetický výraz „Quisqueyanos“. Slovo „Quisqueya“ pochází z jazyka Ciguayo a znamená „matka zemí“. V písních se často používá jako další název pro zemi.[14]

Dějiny

[editovat | editovat zdroj]
Příchod Kryštofa Kolumba na Hispaniolu

Taínové se přesunuli na Hispaniolu ze severovýchodu Jižní Ameriky okolo roku 650 a vytlačili dřívější obyvatele.[15] Živili se zemědělstvím, rybolovem, lovem a sběrem. Odhady populace Hispanioly před příchodem Evropanů se velmi liší – od desítek tisíc až ke dvěma milionům. Taínský název pro celý ostrov byl buď Ayiti nebo Quisqueya. Druhý z těchto názvů se v Dominikánské republice používá i dnes, jako alternativní název země. Je užit i ve státní hymně.

Pro Evropany ostrov objevil 6. prosince 1492 Kryštof Kolumbus a již roku 1496 bylo založeno město Santo Domingo (v roce 1493 vznikla pevnost La Navidad, roku 1494 osada La Isabela, ale obě byly osídleny jen krátce). Kolumbus nazval ostrov „rájem na zemi“.[16] Na území dnešní Dominikánské republiky vznikla první španělská kolonie, první univerzita i nemocnice v „Novém Světě“. Řadu těchto institucí zakládal dominikánský řád. Jméno svého zakladatele svatého Dominika propůjčil i novému městskému centru – Santo Domingu. A odvozen je z něj i současný název státu.

Santo Domingo v roce 1671

Původní obyvatelé Taínové byli vesměs vyhubeni nebo vymřeli na zavlečené nemoci již v průběhu 16. století. Španělští dobyvatelé se proto rozhodli dovážet pro práci na plantážích a v dolech africké otroky. Právě zde začal svou práci otec Bartolomé de Las Casas, misionář a bojovník za práva indiánů, který předznamenal moderní koncepci lidských práv.[17]

Od roku 1697 byla Hispaniola rozdělena mezi Francii a Španělsko podepsáním smlouvy z Rijswijku.[18] V roce 1790 žilo ve španělské kolonii Santo Domingo 40 000 bělochů, 25 000 svobodných černochů a mulatů a 60 000 otroků.[19] V letech 1791–1803 proběhlo na sousedním Haiti úspěšné povstání otroků.

Španělská kolonie Santo Domingo vyhlásila nezávislost na Španělsku v roce 1821, ale krátce nato byla obsazena vojsky sousedního státu Haiti, pod jehož vládou byl celý ostrov sjednocen.[20] Odpor proti haitské okupaci rostl a po úspěšném ozbrojeném povstání Dominikánská republika získala nezávislost v roce 1844.[21] Prvním prezidentem se stal Pedro Santana, který zůstal ve funkci až do roku 1861, kdy se na jeho žádost republika na čtyři roky opět stala španělskou kolonií na obranu proti britským pokusům zmocnit se Dominikánské republiky.[22] V roce 1865 získala nezávislost na Španělsku podruhé.

Roku 1882 se dostal k moci diktátorský vůdce Ulises Heureaux, který vládl až do roku 1899, kdy byl zavražděn.[23] Stejně jako Haiti byla i Dominikánská republika v letech 1916–1924 obsazena Spojenými státy americkými, které si kontrolu nad cly podržely až do roku 1940.[24]

Rafael Trujillo

V roce 1930 se dostal k moci generál Rafael Trujillo, který vládl většinou jako velmi krutý diktátor. Byl zavražděn v květnu 1961 v Santo Domingu.[25] Už v roce 1957 jmenoval Trujillo spisovatele, právníka a úspěšného diplomata Joaquína Balaguera (1906–2002) svým zástupcem a roku 1960 prezidentem. Roku 1963 byl zvolen prezidentem levicový kandidát Juan Bosch a po půl roce byl svržen vojenským převratem, ale už roku 1965 vypukla proti vojenskému režimu revoluce. Na to reagoval americký prezident Lyndon B. Johnson vojenským obsazením Dominikánské republiky, na němž se podílel i oddíl vojáků Organizace amerických států.[26] Armáda připravila nové volby, v nichž zvítězil Balaguer, a po roce ostrov opustila. Balaguer vládl 12 let jako bezohledný diktátor a připravil o život asi 11 tisíc lidí, přesto byla jeho vláda mírnější než Trujillova a dosáhla i jistých úspěchů, zejména v budování veřejných staveb a infrastruktury.

Období 80. a 90. let bylo pro Dominikánskou republiku kritické, mj. kvůli velké zadluženosti.[27] Mezinárodní měnový fond připravoval řešení problému, které ovšem vyvolalo jen větší nepokoje. V období 1978–1986 vládli v zemi demokratičtější prezidenti a politická situace se zklidnila. Nicméně ve volbách roku 1986 zvítězil opět Balaguer, ve věku 80 let a téměř úplně nevidomý, a udržel se u vlády až do roku 1996, kdy jej porazil Leonel Fernández. Za jeho vlády dosáhl hospodářský růst 7,7 % při nízké inflaci i nezaměstnanosti. Volby roku 2000 přesto vyhrál levicový kandidát Hipólito Mejía. Roku 2002 byla uzavřena kritická etapa Dominikánské politiky Balaguerovou smrtí, a roku 2006 opět zvítězil středový kandidát Fernández, kterého od roku 2012 nahradil Danilo Medina z téže strany. Šestnáctiletá vláda jeho strany skončila roku 2020, kdy ve volbách zvítězil Luis Abinader.[28] Ten především zlepšil vztahy se Spojenými státy.[29]

Hospodářský růst přes 7 % a nízká inflace přivedly Dominikánskou republiku mezi nejúspěšnější latinskoamerické země, i když patrně trpí zvětšováním sociálních rozdílů, divokou imigrací ze sousedního Haiti a všudypřítomnou korupcí.

Státní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Vlajka

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Vlajka Dominikánské republiky.

Vlajka Dominikánské republiky je tvořena listem o poměru stran 5:8 s vystředěným bílým křížem, který rozděluje list na čtyři pole. Horní žerďový kanton a dolní vlající kanton jsou modré, horní vlající a dolní žerďový jsou červené.

Státní a válečná vlajka a služební námořní vlajka mají uprostřed kříže umístěn státní znak.[30]

Geografie

[editovat | editovat zdroj]
Fyzickogeografická mapa Dominikánské republiky

Dominikánská republika je země na karibském ostrově Hispaniola v oblasti Velkých Antil v Karibském moři v Atlantském oceánu. Průliv Mona ji odděluje od 120 km na východ ležícího Portorika, 200 km severozápadně leží Bahamy a 200 km severně ostrovy Turks a Caicos; na západě má hranici s Haiti (délka hranice 376 km), se kterým se dělí o ostrov. S rozlohou 48 671 km2 je po Kubě druhým největším státem v Karibiku. Leží mezi 17° 30′ a 20° severní šířky a 68° a 72° západní délky. Území je z větší části hornaté, se čtyřmi hlavními pohořími táhnoucími se vždy od západu k východu. Východ země zabírá velká vápencová plošina, která se na jihu se pozvolna svažuje k pobřeží Karibského moře. V pohoří Cordillera Central leží Pico Duarte s nadmořskou výškou 3 101 m nejvyšší hora země i celých Antil. Povrch Dominikánské republiky je ze 40 % pokryt lesními porosty.[31] Podnebí je převážně tropické, s vydatnými srážkami a severovýchodními pasáty, s častým výskytem hurikánů.

V zemi se nachází pět suchozemských ekoregionů: hispánské vlhké lesy, hispánské suché lesy, hispánské borové lesy, mokřady Enriquillo a mangrovy Velkých Antil.[32]

Reliéf

[editovat | editovat zdroj]
Pobřeží v Monte Cristi
Salto del Limón, jeden z mnoha vodopádů v Dominikánské republice

Dominikánská republika má čtyři důležitá pohoří. Nejsevernějším je Cordillera Septentrional („Severní pohoří“), které se táhne od severozápadního pobřežního města Monte Cristi poblíž haitských hranic až k poloostrovu Samaná na východě a táhne se rovnoběžně s pobřežím Atlantiku. Nejvyšším pohořím v Dominikánské republice – vlastně v celých Západních Indiích – je Cordillera Central („Centrální pohoří“). V Cordillera Central se nacházejí čtyři nejvyšší vrcholy Karibiku: Pico Duarte (3 098 metrů nad mořem),[4] La Pelona (3 094 m), La Rucilla (3 049 m) a Pico Yaque (2 760 metrů). V jihozápadním cípu země, jižně od Centrálních Kordiller, se nacházejí další dvě pohoří: severnější z nich je Sierra de Neiba, zatímco na jihu Sierra de Bahoruco navazuje na masiv la Selle na Haiti. Existují i ​​další menší pohoří, jako například Cordillera Oriental („Východní pohoří“), Sierra Martín García, Sierra de Yamasá a Sierra de Samaná.

Mezi Centrálním a Severním pohořím leží bohaté a úrodné údolí Cibao. V tomto velkém údolí se nacházejí města Santiago de los Caballeros a La Vega a většina zemědělských oblastí země. Méně produktivní je polosuché údolí San Juan jižně od Centrálních Kordiller a údolí Neiba, které se nachází mezi pohořími Sierra de Neiba a Sierra de Bahoruco. Velká část území kolem pánve Enriquillo leží pod hladinou moře s horkým, suchým a pouštním prostředím. V horách se nacházejí i další menší údolí, jako například údolí Constanza, Jarabacoa, Villa Altagracia a Bonao. Llano Costero del Caribe („Karibská pobřežní nížina“) je největší z nížin v Dominikánské republice. Táhne se severně a východně od Santo Dominga a v savanách, které jsou zde běžné, se nachází mnoho cukrových plantáží. Západně od Santo Dominga se její šířka zmenšuje na 10 kilometrů, protože se táhne podél pobřeží a končí u ústí řeky Ocoa. Další velkou nížinou je Plena de Azua („Azuaská nížina“), velmi suchá oblast v provincii Azua. Několik dalších malých pobřežních nížin se nachází na severním pobřeží a na poloostrově Pedernales.

Vodstvo a ostrovy

[editovat | editovat zdroj]

Vnitrozemské vodstvo (řeky a jezera) představují 1,6 % území státu. Čtyři hlavní řeky odvodňují četná horstva Dominikánské republiky. Yaque del Norte je nejdelší a nejdůležitější dominikánská řeka. Odvádí nadbytečnou vodu z údolí Cibao a vlévá se do zálivu Monte Cristi na severozápadě. Podobně řeka Yuna obsluhuje řeku Vega Real a vlévá se do zálivu Samaná na severovýchodě. Odvodnění údolí San Juan zajišťuje řeka San Juan, přítok Yaque del Sur, která se vlévá do Karibiku na jihu. Artibonito je nejdelší řeka na Hispaniole a teče na západ do Haiti.

V zemi se nachází mnoho jezer a pobřežních lagun.V jihozápadní části hlavního ostrova se nachází bezodtokové slané jezero Enriquillo. S plochou 375 km2[33] je největším jezerem v Dominikánské republice a všech karibských ostrovech. Jeho hladina leží 46 metrů pod úrovní mořské hladiny – proláklina jezera Enriquillo je nejníže položeným místem na souši ze všech ostrovů na Zemi.[4]

Součástí dominikánského území je mnoho malých pobřežních ostrovů a zálivů. Dva největší ostrovy poblíž pobřeží jsou Saona na jihovýchodě a Beata na jihozápadě. Mezi menší ostrovy patří Cayos Siete Hermanos, Isla Cabra, Cayo Jackson, Cayo Limón, Cayo Levantado, Cayo la Bocaina, Catalanitas, Cayo Pisaje a Alto Velo. Asi 100–200 kilometrů severně od hlavního ostrova se nacházejí tři rozsáhlé, z velké části zaplavené plochy, které geograficky představují jihovýchodní pokračování Baham: Navidad Bank, Silver Bank a Mouchoir Bank. Navidad Bank a Silver Bank si oficiálně nárokuje Dominikánská republika.

Klima

[editovat | editovat zdroj]

Dominikánská republika má v pobřežních a nížinných oblastech klima tropického deštného pralesa.[34] Některé oblasti, například většina regionu Cibao, mají tropické savanové podnebí.[34] Vzhledem ke své rozmanité topografii vykazuje klima značné rozdíly na krátké vzdálenosti a je nejrozmanitější ze všech Antil. Průměrná roční teplota je 25 °C. Ve vyšších nadmořských výškách se průměrná teplota pohybuje kolem 18 °C, zatímco v blízkosti hladiny moře je průměrná teplota 28 °C. Nízké teploty 0 °C jsou možné v horách, zatímco vysoké teploty 40 °C jsou možné v chráněných údolích. Leden a únor jsou nejchladnějšími měsíci v roce, zatímco srpen je nejteplejším měsícem. Sněžení lze vzácně pozorovat na vrcholu Pico Duarte.[35]

Období dešťů podél severního pobřeží trvá od listopadu do ledna. Jinde trvá od května do listopadu, přičemž květen je nejdeštivějším měsícem. Průměrné roční srážky v celé zemi jsou 1 500 milimetrů. Nejsušší část země leží na západě,[35] na některých místech v údolí Valle de Neiba spadne průměrně jen 350 mm, zatímco v pohoří Cordillera Oriental spadne i přes 2 700 mm. Hurikány zasahují Dominikánskou republiku každé dva roky, přičemž 65 % z nich se vyskytuje podél jižního pobřeží.Nejpravděpodobnější jsou mezi červnem a říjnem.[35] Posledním velkým hurikánem, který zemi zasáhl, byl hurikán Georges v roce 1998.

Biodiverzita

[editovat | editovat zdroj]

Netopýři tvoří 90 % původních suchozemských druhů savců žijících v Dominikánské republice.[36] Jezero Enriquillo, které se nachází na jihozápadě Dominikánské republiky, je domovem největší populace krokodýlů amerických.[37]


Politika

[editovat | editovat zdroj]
Luis Abinaderprezident
Luis Abinader
prezident
Raquel Peñováviceprezidentka
Raquel Peñová
viceprezidentka

Dominikánská republika je spravována jako unitární prezidentská zastupitelská demokratická republika. Prezident Dominikánské republiky je zároveň hlavou státu i hlavou vlády. Výkonnou moc vykonává dominikánská vláda. Zákonodárnou moc má dvoukomorový kongres, skládající se ze senátu, který má 32 členů, a poslanecké sněmovny se 190 členy.[38] Soudní moc je nezávislá na výkonné i zákonodárné moci.

Prezident Dominikánské republiky stojí v čele výkonné moci a vykonává zákony schválené Kongresem, jmenuje kabinet a je vrchním velitelem ozbrojených sil. Prezident a viceprezident kandidují na úřad na stejné kandidátce a jsou voleni přímou volbou na čtyřleté funkční období. Dominikánská republika má politický systém více politických stran. Volby se konají každé dva roky, střídavě prezidentské volby, které se konají v sudých letech nedělitelných čtyřmi, a kongresové a komunální volby, které se konají v sudých letech nedělitelných čtyřmi.

Podle indexu globálního stavu demokracie organizace International IDEA se Dominikánská republika v celkovém hodnocení demokracie umístila na střední úrovni, přičemž se silnou stránkou je zejména občanská společnost, inkluzivní volební právo a svobodné politické strany.[39]

Administrativní členění

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Provincie Dominikánské republiky.
Provincie Dominikánské republiky

Dominikánská republika se dělí na 31 provincií a hlavní město Santo Domingo, zvaného Distrito Nacional (Národní distrikt). Provincie se dělí na obce (municipios; jednotné číslo municipio). Jsou to politické a administrativní jednotky druhé úrovně země. Prezident jmenuje guvernéry 31 provincií. Starostové a městské rady spravují 124 městských obvodů a Distrito Nacional (Santo Domingo). Jsou voleni současně se zástupci kongresu.[38]

Provincie jsou administrativními jednotkami země první úrovně. Sídla regionálních úřadů ústřední vlády se obvykle nacházejí v hlavních městech provincií. Prezident jmenuje administrativního guvernéra (Gobernador Civil) pro každou provincii, nikoli však pro Distrito Nacional. Tento, ačkoli je v mnoha ohledech podobný provinciím, se liší tím, že nemá administrativního guvernéra a skládá se pouze z jedné obce, Santo Domingo, městské rady (ayuntamiento) a starosty (síndico), kteří mají na starosti jeho správu.[38]

Provincie Hlavní město Plocha

(km2)[40]

 Obyvatelstvo

(2021)[41]

 Hustota

(obyv/km2)

Azua Azua 2 531,77 222 610 86,59
Baoruco Neiba 1 282,23 101 306 77,40
Barahona Santa Cruz de Barahona 1 739,38 189 100 108,49
Dajabón Dajabón 1 020,73 66 675 63,95
Duarte San Francisco de Macorís 1 605,35 299 583 183,70
El Seibo Santa Cruz de El Seibo 1 786,80 94 049 63,58
Elías Piña Comendador 1 426,20 63 303 35,51
Espaillat Moca 838,62 240 428 281,97
Hato Mayor Hato Mayor del Rey 1 329,29 85 747 64,37
Hermanas Mirabal Salcedo 440,43 92 045 209,78
Independencia Jimaní 2 006,44 58 951 27,73
La Altagracia Salvaleón de Higüey 3 010,34 360 874 104,61
La Romana La Romana 653,95 274 894 397,59
La Vega Concepción de La Vega 2 287,24 412 469 176,64
María Trinidad Sánchez Nagua 1 271,71 140 954 111,17
Monseñor Nouel Bonao 992,39 174 959 171,51
Monte Cristi San Fernando de Monte Cristi 1 924,35 117 736 59,22
Monte Plata Monte Plata 2 632,14 191 447 71,68
Pedernales Pedernales 2 074,53 35 280 16,12
Peravia Baní 792,33 198 499 241,62
Puerto Plata Puerto Plata 1 852,90 333 940 177,29
Samaná Santa Bárbara de Samaná 853,74 113 036 125,62
San Cristóbal San Cristóbal 1 265,77 643 595 505,93
San José de Ocoa San José de Ocoa 855,4 53 833 45,11
San Juan San Juan de la Maguana 3 569,39 220 264 266,12
San Pedro de Macorís San Pedro de Macorís 1 255,46 306 002 83,66
Sánchez Ramírez Cotuí 1 196,13 151 888 121,09
Santiago Santiago de los Caballeros 2 836,51 1 052 088 355,30
Santiago Rodríguez San Ignacio de Sabaneta 1 111,14 57 209 51,71
Santo Domingo Santo Domingo Este 1 301,84 2 955 339 2036,08
Valverde Mao 823,38 177 865 207,06
Distrito Nacional Santo Domingo 104,44 1 049 567 9 651,45

Zahraniční vztahy

[editovat | editovat zdroj]

Dominikánská republika je zapojena do několika projektů a organizací na poli latinskoamerické integrace. Je členským státem Společenství latinskoamerických a karibských států, Latinskoamerického hospodářského systému, Středoamerického integračního systému, Sdružení karibských států, Petrocaribe a Organizace amerických států. Dále je zakládajícím členem Organizace spojených národů a je členem Světové banky a Světové obchodní organizace.

Hospodářství

[editovat | editovat zdroj]

Dominikánská republika má rozvíjející se ekonomiku s vyššími středními příjmy, která je největší v Karibiku a sedmá největší v Latinské Americe.[4][5] Během posledních čtyř desetiletí se dominikánská ekonomika, dříve závislá na exportu zemědělských komodit (zejména cukru, kakaa a kávy), přeorientovala na diverzifikovanou kombinaci služeb, zpracovatelského průmyslu, zemědělství, těžebního průmyslu a služeb. Sektor služeb tvoří téměř 60 % hrubého domácího produktu, průmysl 29 % a zemědělství jen 4,5 %. Cestovní ruch, telekomunikace a finance jsou hlavními složkami sektoru služeb, nicméně žádný z nich nepředstavuje více než 10 % celku.[42] Důležitými odvětvími průmyslu jsou těžba nerostných surovin (azbestu, bauxitu, chromu, mědi, niklu, platiny, ropy, stříbra, uhlí, uranu, zlata, železné rudy) a výroba (zdravotnické přístroje, elektrická zařízení, léčiva a chemikálie). Významným odvětvím je dále zpracovatelský průmysl, zastupují jej cukrovary, palírny rumu a závody na zpracování tabáku a zemědělství (banány, tabák, kakaové boby). V zemi leží největší zlatý důl v Latinské Americe.

V zemědělství se pěstuje nejvíce cukrová třtina (4,9 mil tun), banány (2 mil tun), papáje (1,9 mil tun), plantainy a banány na vaření (1,7 mil tun), avokáda (1,2 mil tun), dále vodní melouny, rýže a okra (čísla za rok 2024).[43] Chová se skot, prasata a kozy. Část agrárních produktů jde na export, část se zpracovává při výrobě potravin a jiných výrobků. Nejvíce se vyváží banány (255 tisíc tun), třtinový cukr, (183 tisíc tun), melasa (102 tisíc tun), mouka (66 tisíc tun), avokádo (63 tisíc tun) a kakaové boby (62 tisíc tun) (čísla za rok 2024).[44] Hlavní vývozní zemědělské položky z hlediska finančního objemu jsou cigarety (1,1 miliardy USD), kakaové boby (432 mil USD), tabák (242 mil USD), banány, cukr a alkohol (čísla za rok 2024).[45]

Dominikánská republika je součástí zóny volného obchodu mezi USA a několika státy Střední Ameriky – DR-CAFTA. Podle údajů Světové banky hrubý domácí produkt v paritě kupní síly na obyvatele dosáhl v roce 2025 hodnoty 30 710 mezinárodních dolarů.[46]

Měna

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Dominikánské peso.

Dominikánské peso (zkratka $ nebo RD$; v kódu ISO 4217 "DOP") je národní měnou Dominikánské republiky, ale americký dolar, euro, kanadský dolar a švýcarský frank jsou také akceptovány ve většině turistických destinací. Historicky peso od liberalizace v roce 1985 vůči dolaru sláblo: od srpna 1986, kdy směnný kurz byl 2,70 peso za dolar, se dolar směňoval postupně za 14 peso v roce 1993, 16 peso v roce 2000 až na 63 peso za 1 dolar v únoru 2026.

Dominikánské peso je oficiální měnou od roku 2011; před rokem 2011 se peso oficiálně jmenovalo peso oro.

Cestovní ruch

[editovat | editovat zdroj]
Pláže ostrova Cayo Levantado

Cestovní ruch v Dominikánské republice je důležitým odvětvím ekonomiky země. V roce 2023 navštívilo Dominikánskou republiku více než 10 milionů turistů,[47][48] což z ní činí nejoblíbenější turistickou destinaci v Karibiku a řadí ji mezi 5 nejlepších v Americe.[49] Toto odvětví tvoří 11,6 % HDP země[50] a je obzvláště důležitým zdrojem příjmů v pobřežních oblastech země. Pláže, historické památky a golfová hřiště Dominikánské republiky patří k nejpopulárnějším destinacím v karibské oblasti.

Ostrov Saona

V Dominikánské republice se nachází řada turisticky populárních historických staveb – nejen první a tedy nejstarší katedrála na americkém kontinentu, ale také první hrad, klášter a pevnost. Koloniální zóna hlavního města Santo Dominga, ve které se tyto stavby nacházejí, je na seznamu světového dědictví UNESCO.

Nová výstavba a nové projekty, jako Cap Cana, přístav San Souci v Santo Domingu, letovisko Casa de Campo a Hard Rock Hotel & Casino v Punta Cana, pak mají zajistit Dominikánské republice rozmach turistického ruchu i do dalších let. Rostoucí důležitost má také ekoturistika, kterou nabízejí města jako Jarabacoa či sousední Constanza, místa jako Pico Duarte, Bahia de las Aguilas a další.

Infrastruktura

[editovat | editovat zdroj]

Dominikánská republika má dobře vyvinutou telekomunikační infrastrukturu, a to jak síť pevných linek, optických kabelů, tak bezdrátových technologií. Největší telekomunikační společností v zemi je Claro (dříve Codetel), součást skupiny América Móvil Carlose Slima, která poskytuje celé spektrum telekomunikačních služeb. Telekomunikačním regulátorem je INDOTEL (Instituto Dominicano de Telecomunicaciones).

Dodávky elektřiny jsou nespolehlivé už od éry prezidenta Trujilla a více než 75 % zařízení pochází z té doby. Zastaralé přenosové a rozvodné sítě způsobují značné přenosové ztráty. Vláda Leonela Fernandéze proto zahájila privatizaci odvětví.[51] V první dekádě 21. století byla postavená 345 kV „elektrická dálnice Santo Domingo – Santiago“[52], s nižšími přenosovými ztrátami, byla propagována jako první značná investice do národní sítě od poloviny 60. let 20. století.

Elektřina byla zavedena do mnoha měst teprve během Trujillova režimu. Téměř 95 % spotřeby však nebylo účtováno. Zhruba polovina ze 2,1 milionu domů v Dominikánské republice nemá elektroměr a mnohé z nich za spotřebu elektřiny buď neplatí vůbec, nebo platí jen fixní měsíční sazbu.[53]

Elektrický proud je domácnostem a pro běžné použití dodáván jako střídavý 60 Hz s napětím 110 V. Elektrické spotřebiče, dovážené ze Spojených států, tedy fungují bez jakýchkoli modifikací. Většina domácností má již k elektřině přístup, nicméně vyšší spolehlivost dodávek mají zajištěny hlavně turistické oblasti, podniky, doprava, zdravotnictví a klíčová infrastruktura.[54] Bylo oznámeno, že bude vyvinuto úsilí o zvýšení spolehlivosti dodávek v oblastech, ve kterých bude výběr plateb dosahovat alespoň 70 %.[55] Odvětví elektrické energie je značně politizováno. Někteří výrobci jsou podkapitalizováni a často nejsou schopni si zajistit dostatečné dodávky paliva.[56]

Doprava

[editovat | editovat zdroj]
27 de febrero avenue v Santo Domingu.

V zemi jsou tři státní páteřní dálnice, které propojují všechna větší města. Jsou to DR-1, DR-2, a DR-3, které začínají v Santo Domingu a směřují jednotlivě buď na sever do regionu Cibao (DR-1), na jihozápad (Sur) do města Comendador (DR-2), nebo do východní části země (El Este) do Punta Cana (DR-3). Dvě další státní dálnice jsou odbočka z DR-1 na severovýchod do Puerto Plata a dále do provincie Samaná (DR-5) a alternativní cesta na východ do Higüey a do San Rafael del Yuma (DR-4). Kromě státních dálnic se vláda pustila do výstavby sekundárních tras, zejména s cílem připojit menší města na již zmíněné dálnice.

Autobusová doprava je celkem spolehlivá a většina autobusů je komfortních. Jízdné je obvykle nízké a autobusové terminály a zastávky jsou ve všech větších městech.

Dopravu zajišťují dvě hlavní společnosti: státní, řízená prostřednictvím úřadů Oficina Técnica de Transito Terrestre (OTTT) a Oficina Metropolitana de Servicios de Autobuses (OMSA), a soukromá, vlastněná společnostmi Federación Nacional de Transporte La Nueva Opción (FENATRANO) a Confederación Nacional de Transporte (CONATRA). Kromě nich provozuje autobusovou dopravu mnoho menších soukromých společností, například Metro Servicios Turísticos a Caribe Tours, které mají své každodenní trasy.

Dopravní služba na principu sdílených taxi (Carros Públicos) je provozována soukromými auty, která denně projíždějí stanovené trasy a pasažéři mohou za svůj poplatek vystoupit kdekoli. Jde o jednu z hlavních možností veřejné dopravy jak v Santo Domingu, tak i v ostatních velkých městech. Jde však o službu neregulovanou, tedy s nejistou spolehlivostí.

V Santo Domingo jezdí metro, které je svou délkou a počtem stanic nejrozsáhlejším podzemním dopravním systémem v ostrovní části Střední Ameriky. Má 34 stanic, délku 49 km a přepraví 285 tisíc pasažérů denně a 104 miliónu za rok.[57]

Železniční síť má několik linek pro nákladní i osobní dopravu, s různými rozchody. Po zrušení některých tratí v průběhu 20. století byla síť zredukována na několik roztroušených větví, soustředěných kolem měst San Pedro de Macorís a La Romana. Železniční doprava je provozována jednou státní společností a několika soukromými (převážně pro cukrovary).

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Historie počtu obyvatel
RokObyv.±% p.a.
1844132 275—    
1900521 386+2,48 %
19502 379 897+3,08 %
19603 268 340+3,22 %
19704 399 292+3,02 %
19805 729 043+2,68 %
19907 151 163+2,24 %
20008 584 196+1,84 %
20109 820 181+1,35 %
202011 008 297+1,15 %
Zdroj:[58]

Podle odhadů žilo v Dominikánské republice v roce 2025 celkem 11 532 151 obyvatel s hustotou zalidnění 237 obyvatel/km², což z ní činí spolu s Haiti, první nebo druhý nejlidnatější stát v Karibiku. Při posledním sčítání lidu v roce 2022 měla republika 10,76 mil. obyvatel. Ženy tvoří 49,5 % celkové populace a muži 50,5 %. Střední délka života je 72,6 let (muži 71,0, ženy 74,3), medián věku je 29,6 let (k roku 2025). Podíl obyvatel mladších 15 let činil 26 %, 67 % je ve věku 15 až 64 let a 7 % obyvatel je starších 65 let (k roku 2024). K roku 2023 žilo 84 % obyvatel ve městských oblastech, s ročním nárůstem 1,6 %, gramotnost je 94 %[59]

Dominikánští studenti

Jižní pobřežní pláně a údolí Cibao jsou nejhustěji osídlenými oblastmi země. Hlavní město je Santo Domingo, kde v roce 2022 žilo celkem 1,03 milionu osob a v metropolitní oblasti 4,3 mil. osob,[60] což je více než třetina obyvatel země. Mezi další velká města patří Santiago de los Caballeros (771 000 obyvatel), Higüey (415 000), La Vega (203 000), La Romana (153 000 obyvatel), San Felipe de Puerto Plata (287 000 obyvatel) a San Francisco de Macorís (203 000).

Etnika

[editovat | editovat zdroj]






Etnické skupiny v Dominikánské republice (sčítání 2022)[2]

     smíšení (71,7 %)
     běloši (18,7 %)
     černoši (7,4 %)
     východní Asiaté (0,3 %)
     ostatní (1,8 %)

V posledním oficiálním sčítání lidu z roku 2022 se 71,7 % respondentů identifikovalo jako smíšené (indio[pozn. 2] 34,2 %, moreno 26,1 %, mestico 7,7 %, mulat 3,8 %), 18,7 % jako běloši, 7,4 % jako černoši,0,3 % jako východní Asiaté a 1,8 % jako „ostatní“.[61] Průměrná dominikánská DNA zakladatelské populace se odhaduje na 73 % evropskou, 10 % domorodou a 17 % africkou. Vzhledem k tomu, že smíšená rasa Dominikánců (a většiny Dominikánců obecně) je směsicí převážně evropských a afrických předků s menším množstvím domorodých předků, lze je popsat jako „mulat“ nebo „trojrasové“.[62][63] Dominikánská republika má několik neformálních termínů, které volně popisují stupeň rasové příměsi osoby. Mestic znamená jakýkoli typ smíšeného původu. Na rozdíl od jiných latinskoamerických zemí popisuje konkrétně evropský/domorodý mix.[64] Indio popisuje smíšené rasy, jejichž barva pleti je mezi bílou a černou.[65]

Většina dominikánské populace je trojrasová, přičemž téměř všichni smíšení jedinci mají původ v původních indiánech Taínech spolu s evropským (hlavně španělským) a africkým původem. Evropský původ ve smíšené populaci se obvykle pohybuje v průměru mezi 50 % a 60 %, zatímco africký původ se pohybuje mezi 30 % a 35 % a domorodý původ se obvykle pohybuje mezi 8 % a 12 %. Evropský a domorodý původ bývá nejsilnější ve městech a obcích severo-centrální oblasti Cibao (60 %–80 % Evropané, 12–20 % Taino) a obecně v hornatém vnitrozemí země. Africký původ je nejsilnější v pobřežních oblastech, na jihovýchodní nížině a v pohraničních oblastech.[66] Rasa v Dominikánské republice funguje jako kontinuum bílé-mulant-černý kvůli velkému množství mezirasového míšení po staletí v celé zemi a obecně ve španělském Karibiku, což umožňuje vysokou genetickou rozmanitost.[67][68]

Haiti je sousední a podstatně chudší stát, nejméně rozvinutý na celé západní polokouli. Většina obyvatel je chudých. V důsledku toho se do Dominikánské republiky přestěhovaly statisíce Haiťanů, přičemž některé odhady ukazují, že v zemi žije 800 000 Haiťanů,[69] zatímco jiné uvádějí počet obyvatel narozených na Haiti až jeden milion.[70] Obvykle pracují na nízkoplacených a nekvalifikovaných pozicích ve stavebnictví, úklidu domů a na cukrových plantážích.[71] Objevila se obvinění, že někteří haitští imigranti pracují v podmínkách podobných otroctví a jsou těžce vykořisťováni.[72] Organizace Human Rights Watch odhaduje, že v Dominikánské republice žije 70 000 haitských imigrantů s doklady a 1 930 000 nelegálních imigrantů.[pozn. 3]

Jazyky

[editovat | editovat zdroj]
Santo Domingo

Obyvatelstvo Dominikánské republiky je převážně španělsky mluvící, přičemž jediní lidé, kteří nemluví plynně španělsky, jsou někteří imigranti. Místní varianta španělštiny se nazývá dominikánská španělština, která se velmi podobá ostatním španělským lidovým mluvám v Karibiku a má podobnosti s kanárskou španělštinou. Kromě toho má vlivy afrických jazyků a převzatá slova z původních karibských jazyků, které jsou specifické pro ostrov Hispaniola.[79][80] Školy jsou založeny na španělském vzdělávacím modelu; angličtina a francouzština jsou povinnými cizími jazyky v soukromých i veřejných školách.[81]

Haitská kreolština, založená na francouzštině, je největším menšinovým jazykem v zemi a mluví jím haitští imigranti a jejich potomci.[82] Na poloostrově Samaná žije komunita několika tisíc lidí, jejichž předkové mluvili samanskou angličtinou. Jsou to potomci dříve zotročených Afroameričanů, kteří přišli v devatenáctém století, ale dnes tímto jazykem mluví jen několik starších lidí.[83] Turismus, americká popkultura, vliv dominikánských Američanů a ekonomické vazby země se Spojenými státy motivují další Dominikánce k učení angličtiny. Dominikánská republika se v úrovni znalosti angličtiny jako druhého jazyka umístila na 2. místě v Latinské Americe a na 23. místě na světě.[84][85]

Náboženství

[editovat | editovat zdroj]

Křesťanství je v Dominikánské republice nejrozšířenějším náboženstvím. Historicky dominoval náboženským praktikám země katolicismus a jako oficiální náboženství státu dostává finanční podporu od vlády.[86] Podle průzkumů Centro Económico del Cibao z roku 2021 se 59,2 % obyvatel státu hlásí ke katolictví, 19 % k protestanství, 3,5 % ostatní, 16,6 % je bez vyznání.

Protestanti jsou v latinskoamerických zemích často nazýváni evangelicos, protože kladou důraz na osobní a veřejnou evangelizaci, a zahrnují řadu různých denominací: evangeličtí protestanti, letniční, adventisté sedmého dne, Assemblies of God, Křesťanská kongregace v Dominikánské republice (přidružená k brazilské Congregação Cristã no Brasil), Church of God nebo baptisté.

Kriminalita

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2023 měla Dominikánská republika míru vražd 11 na 100 000 obyvatel a bylo spácháno celkem 1237 vražd, což je o přibližně 50 % méně než v roce 2011. Z 1237 zavražděných osob v roce 2023 bylo 134 žen a 1103 mužů, mužů tak bylo zabito 8× více než žen.[87] Dominikánská republika se stala překladištěm kolumbijských drog určených do Evropy, ale i do Spojených států amerických a Kanady.[88] Kolumbijské drogové kartely upřednostňují praní špinavých peněz přes Dominikánskou republiku kvůli snadným nelegálním finančním transakcím. V roce 2004 se odhadovalo, že 8 % veškerého kokainu pašovaného do Spojených států prošlo přes Dominikánskou republiku.[89] Země reagovala zvýšeným úsilím o zabavení zásilek drog, zatčení a vydání zúčastněných osob a boj proti praní špinavých peněz. Často mírné zacházení s násilnými zločinci je neustálým zdrojem místních kontroverzí.

Kultura

[editovat | editovat zdroj]

Kultura Dominikánské republiky, co se týče jejích obyvatel a zvyků, je živena směsicí španělských, afrických a taíno kořenů. Dominikánská republika byla první španělskou kolonií v Americe. Španělští kolonizátoři prakticky vyhubili většinu domorodého obyvatelstva ostrova; proto začali dovážet africké otroky, aby nahradili domorodce. Po haitském osvobození celého ostrova bylo otroctví zrušeno a lidé smíšené rasy se rozptýlili po celém ostrově.[90] Z kulturního hlediska patří Dominikánská republika mezi nejevropštější země ve španělské Americe, vedle Portorika, Kuby, centrálního Chile, Argentiny a Uruguaye.[90] Španělské instituce v koloniální éře dokázaly dominovat v utváření dominikánské kultury, protože relativní úspěch v akulturaci a kulturní asimilaci afrických otroků mírně snížil africký kulturní vliv ve srovnání s jinými karibskými zeměmi.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Dominikánská literatura má dlouhou tradici, byť se mezinárodně dosud neproslavila tolik jako některé jihoamerické literatury. Největšího mezinárodního věhlasu dosáhl Junot Díaz, který ovšem odešel do Spojených států. Tam prorazil románem Krátký, leč divuplný život Oscara Wajda, za nějž získal v roce 2008 Pulitzerovu cenu.[91] Je rovněž znám svým bojem proti sexuálnímu obtěžování, z nějž byl ale sám řadou svých studentek obviněn.[92]

Spisovatel Juan Bosch byl znám jako ústřední postava proti-trujillovského exilu a na krátko byl po pádu diktatury zvolen i dominikánským prezidentem. Pedro Mir byl roku 1982 prohlášen za národního básníka přímo parlamentem.[93]

Vizuální umění

[editovat | editovat zdroj]
Katedrála Santa María la Menor, nejstarší katedrála v celé Americe

Dominikánská republika se pyšní řadou architektonických památek. Historická čtvrť Santo Dominga Ciudad Colonial, založená roku 1498 a zvaná obvykle La Zona, je místem prvního evropského osídlení na americkém kontinentu, kde byly postaveny nejstarší katedrála, hrad, klášter i pevnost, byla roku 1990 zapsána na seznam světového kulturního dědictví.[94]

Jde zatím o jediný dominikánský zápis na seznam, nicméně Dominikánci usilují o další, například o historická centra měst Monte Cristi, Azúa de Compostela a Puerto Plata, která se podobně jako Santo Domingo vyznačují starou koloniální architekturou, nebo o jiné památek rané evropské kolonizace, jako jsou například nejstarší industriální památky (cukrovary a mlýny) postavené Evropany v Americe. Z indiánských památek usiluje o zápis celá série skalních rytin a kreseb roztroušených po celém území republiky. K jejich nejvzácnějším nalezištím patří jeskyně José María a jeskyně Ramoncito v provincii La Altagracia.

V Dominikánské republice se narodil i slavný módní návrhář Oscar de la Renta.[95] Ačkoli získal roku 1971 americké občanství, ve své rodné zemi se až do smrti věnoval charitativním projektům, což mu zajistilo velkou popularitu a respekt.

Hudba

[editovat | editovat zdroj]
Juan Luis Guerra

Přímo v Dominikánské republice vznikl světově známý hudební a taneční žánr merengue.[96] Poprvé je doložen z poloviny 19. století jako druh lidové hudby. Širokou popularitu a přístup do vyšší společnosti ve své domovině získal v době vlády diktátora Rafaela Trujilla od 30. let 20. století, protože Trujillo tuto hudbu úspěšně prosazoval jako národní symbol. Z Dominikánské republiky se pak merengue šířilo do dalších zemí, populárním se stalo zejména ve Venezuele a u latinskoamerických obyvatel USA. Nejdůležitější přehlídkou tohoto žánru je Festival merengue, který se koná v Santo Domingu každý červen. Mezinárodní věhlas zajistil tento styl zpěvákovi Juanu Luisovi Guerraovi, vítězi mnoha cen Grammy.[97]

Původně se merengue hrálo na jednoduché lidové nástroje (kalabasa a oboustranný buben tambora), ve 20. století přibyl akordeon, později s rozšířením merengue do širokých společenských vrstev i další nástroje tanečního orchestru a v současné době i hudební nástroje elektronické. Tanec je párový, každý takt hudby tanečníci doprovázejí krokem vpřed, vzad nebo do strany. Taneční krok je provázen výrazným zhoupnutím pánve, což tanci dodává smyslný charakter.

V první polovině 20. století se v Dominikánské republice rozvinul styl zvaný bachata, který kombinuje španělskou hudební tradici s indiánskou.[98] V roce 2019 byl zapsán na seznam nehmotného světového kulturního dědictví UNESCO.[99] Moderní podobu tohoto stylu reprezentuje například skupina Aventura.[100]

Palo je afro-dominikánská hudba, která používá dlouhé bubny (palo), idiofony a zpěv. S kořeny v oblasti Konga ve střední Africe sdílí tato hudba pantheon božstev s dalšími afroamerickými tradicemi, jako jsou tradice Kuby, Brazílie a Haiti.

Na popularizaci stylu salsa ve Spojených státech se podílel Dominikánec Johnny Pacheco.

Kuchyně

[editovat | editovat zdroj]
Tostones

Dominikánská kuchyně je kombinací španělské kuchyně, africké kuchyně a kuchyně domorodých Taínů; v menší míře byla ovlivněna také francouzskou a arabskou kuchyní. Typická kuchyně je podobná té, kterou lze nalézt v jiných latinskoamerických zemích. Mezi základní potraviny patří rýže, batáty (sladké brambory) a maniok. Příklady dominikánských pokrmů: la bandera, směs rýže, fazolí, dušeného masa, salátu a smažených plantainů; tostones, smažené plantainy; mangú, plantainová kaše; guanimos, plněné kukuřičné těsto podávané v banánovém listu; quipes, koule z masa a bulguru; asopao de pollo, dušené kousky kuřecího masa a rýže; niño envuelto, plněné zelné rolky. Příklady dominikánských nápojů: rum; káva; pivo; mama Juana, bylinný nápoj z rumu, červeného vína a medu.

Sport

[editovat | editovat zdroj]
Félix Sánchez

Dominikánská republika se zúčastňuje olympijských her od roku 1964, a to výhradně letních. Zatímco ještě na moskevskou olympiádu v roce 1980 jelo pouze šest sportovců, v roce 2021 v Tokiu již čítala dominikánská výprava 63 členů. Historicky první medaili získal na hrách v Los Angeles roku 1984 boxer v bantamové váze Pedro Nolasco, a to bronzovou. Čekání na zlato skončilo v Athénách roku 2004, kde Félix Sánchez ovládl běžecký závod na 400 metrů překážek.[101] Již na dalších hrách v Pekingu za čtyři roky přidal další zlato boxer Manuel Félix Díaz.[102] V Londýně 2012 Dominikánská republika získala prozatím poslední olympijskou zlatou medaili, když se Félix Sánchez po osmi letech vrátil na překážkářský trůn, přestože již předtím ukončil kariéru.[103] Od té doby je atletika pravidelně zdrojem velkých nadějí dominikánské výpravy, neboť již v Londýně získal stříbro také běžec na 400 metrů Luguelín Santos a v Tokiu běžci přivezli již cenné kovy dva; běžkyně na 400 metrů Marileidy Paulinová získala stříbro a podílela se i na dalším stříbře, které získala běžecká smíšená štafeta na 4x400 metrů při historické premiéře této disciplíny na olympijských hrách. Jediným kolektivním sportem, ve kterém zatím Dominikánci na OH uspěli, je baseball. Jejich tým si z Tokia 2020 přivezl bronz, čímž navýšil olympijský účet na dvanáct medailí pro Dominikánskou republiku.

Finále World Baseball Classic v roce 2013

Baseball má v zemi velkou tradici a základnu, je zdaleka nejpopulárnějším sportem. Již v roce 1948 dokázal národní tým vyhrát mistrovství světa, v roce 2013 pak World Baseball Classic, v současnosti patrně nejprestižnější mezinárodní soutěž, neboť umožňuje větší účast nejlepších profesionálů včetně hráčů Major League Baseball.[104] V ní se ostatně Dominikánci tradičně velmi prosazují a mají v ní největší zastoupení po rodilých Američanech. První dominikánský baseballista vstoupil do MLB již roku 1956. Osobnostmi se stali především Juan Marichal, Pedro Martínez a Vladimir Guerrero, tři Dominikánci uvedení do americké National Baseball Hall of Fame.[105]

Také basketbal je populární, mužská basketbalová reprezentace se třikrát zúčastnila mistrovství světa a v roce 2011 získala bronz na Mistrovství Ameriky. Dominikánští basketbalisté úspěšně vstupují i do severoamerické NBA; k takovým patří například Al Horford, jenž byl pětkrát zvolen do all-stars týmu této soutěže. Úspěšná je i ženská házenkářská reprezentace, která již dvakrát obsadila třetí místo na kontinentálním šampionátu (2007, 2013), a ženská volejbalová reprezentace, jejímž nejlepším výsledkem na olympiádě i mistrovství světa je páté místo.

V létě 2026 by se v Santo Domingo měly konat 25. Středoamerické a karibské hry.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ španělsky zvuk República Dominicana
  2. ↑ Termín „indio“ se v Dominikánské republice nespojuje s lidmi domorodého původu, ale s lidmi smíšeného původu nebo barvy pleti mezi světlou a tmavou.
  3. ↑ Nelegální imigrace z Haiti vedla k vládním opatřením. Imigrace z Haiti zvýšila napětí mezi Dominikánci a Haiťany.[73][74][75][76][77] Dominikánská republika je také domovem 114 050 nelegálních imigrantů z Venezuely.[78]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dominican Republic na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Macrotrends Historical Population Database, 2025. (DO) [online]. January 1, 2025 [cit. 2025-01-07]. Dostupné online.
  2. 1 2 REPÚBLICA DOMINICANA: Población de 12 años y más, por percepción del informante acerca de las facciones, color de piel y otras características culturales de los miembros del hogar, según región, provincia y grupos de edades [online]. September 30, 2024 [cit. 2024-10-19]. Dostupné online.
  3. ↑ World Economic Outlook Database, October 2024 Edition. (DO) [online]. International Monetary Fund, October 10, 2024 [cit. 2024-10-12]. Dostupné online.
  4. 1 2 CIA – The World Factbook – Rank Order – GDP (purchasing power parity) [online]. [cit. 2009-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne June 4, 2011.
  5. 1 2 Dominican Republic. World Bank. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne May 7, 2016.
  6. ↑ List of Goods Produced by Child Labor or Forced Labor [online]. U.S. Department of Labor, 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne January 15, 2014.
  7. ↑ Rangliste der Pressefreiheit. Reporter ohne Grenzen [online]. 2025-05-02 [cit. 2026-02-01]. Dostupné online. (německy)
  8. ↑ Consulate-General of the Dominican Republic Bangkok Thailand [online]. [cit. 2009-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne September 9, 2018.
  9. ↑ UNWTO Tourism Highlights: 2018 Edition. [s.l.]: World Tourism Organization, 2018. ISBN 9789284419876. doi:10.18111/9789284419876. S2CID 240334031.
  10. ↑ Colonial City of Santo Domingo [online]. [cit. 2016-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne January 4, 2020.
  11. ↑ REY, Terry. Toward an Ethnohistory of Haitian Pilgrimage. Journal de la Société des américanistes. 2005, s. 163. ISSN 0037-9174. doi:10.4000/jsa.2889. JSTOR 24606008.
  12. ↑ Gentilicio Dominicano: Origen Etimológico & Motivaciones Históricas. Por Giancarlo D'Alessandro. Mi Bandera es Tu Bandera: Proyecto de Exposiciones Fotográficas Itinerantes por Frank Luna [online]. [cit. 2015-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne July 14, 2015.
  13. ↑ Dominican Republic – THE FIRST COLONY [online]. Library of Congress [cit. 2016-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne December 13, 2010.
  14. ↑ KRAFT, Randy. Paradise on the Beach: Resorts Are Beautiful in Caribbean's Punta Cana, But Poverty Is Outside the Gates. The Morning Call. August 27, 2000. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne September 21, 2013.
  15. ↑ Invaders nearly wiped out Caribbean’s first people long before Spanish came, DNA reveals. History [online]. 2020-12-23 [cit. 2021-08-12]. Dostupné online. (anglicky)
  16. ↑ LIEBREICH, Jiří. Dominikánská republika: pozemský ráj pro Kolumba i turisty. E15.cz [online]. [cit. 2021-08-12]. Dostupné online.
  17. ↑ De Las Casas and the Conquistadors – America in Class – resources for history & literature teachers from the National Humanities Center [online]. 2011-01-05 [cit. 2021-08-12]. Dostupné online. (anglicky)
  18. ↑ MATIBAG, E. Haitian-Dominican Counterpoint: Nation, State, and Race on Hispaniola. [s.l.]: Springer 280 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4039-7380-1. (anglicky) Google-Books-ID: rSbIAAAAQBAJ.
  19. ↑ Knihovna Kongresu. Dominican Republic – The first colony [online]. Country Studies. Dostupné online.
  20. ↑ JOHNSON-LA O, Sara. The Integration of Hispaniola: A Reappraisal of Haitian-Dominican Relations in the Nineteenth & Twentieth Centuries. Journal of Haitian Studies. 2002, roč. 8, čís. 2, s. 4–29. Dostupné online [cit. 2021-08-12]. ISSN 1090-3488.
  21. ↑ Dominican Republic declares independence as a sovereign state. HISTORY [online]. [cit. 2021-08-12]. Dostupné online. (anglicky)
  22. ↑ MARTÍNEZ-FERNÁNDEZ, LUIS. Caudillos, Annexationism, and the Rivalry between Empires in the Dominican Republic, 1844–1874. Diplomatic History. 1993, roč. 17, čís. 4, s. 571–597. Dostupné online [cit. 2021-08-12]. ISSN 0145-2096.
  23. ↑ GEN. HEUREAUX IS ASSASSINATED; President of San Domingo Slain by Ramon Caceres. MURDERER BEING PURSUED Situation in the Republic Is at Present Tranquil. A Number of Previous Attempts to Kill Heureaux -- He Had Become Unpopular with Many Dominicans.. The New York Times. 1899-07-27. Dostupné online [cit. 2021-08-12]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
  24. ↑ SODERLUND, Walter C. United States Intervention in the Dominican Republic 1916 and 1965: A Comparative Case Study. NS, NorthSouth. 1977, roč. 2, čís. 3/4, s. 87–108. Dostupné online [cit. 2021-08-12]. ISSN 0384-1367.
  25. ↑ Diktátor krmil svými protivníky žraloky v Karibiku, spiklencům neunikl. iDNES.cz [online]. 2011-05-31 [cit. 2021-08-12]. Dostupné online.
  26. ↑ U.S. Troops land in the Dominican Republic in attempt to forestall a “communist dictatorship”. HISTORY [online]. [cit. 2021-08-12]. Dostupné online. (anglicky)
  27. ↑ SÁNCHEZ, Ana Belén Benito; LOZANO, Wilfredo; BREÑA, Mariana Ortega. Clientelistic Stability and Institutional Fragility: The Political System in the Dominican Republic (1978-2010). Latin American Perspectives. 2012, roč. 39, čís. 6, s. 198–211. Dostupné online [cit. 2021-08-12]. ISSN 0094-582X.
  28. ↑ Change in Dominican Republic as opposition wins presidency. BBC News. 2020-07-06. Dostupné online [cit. 2021-08-12]. (anglicky)
  29. ↑ RUNDE, Daniel F. The United States Has a Key Partner in the Dominican Republic. www.csis.org [online]. [cit. 2021-08-12]. Dostupné online. (anglicky)
  30. ↑ Vlajka Dominikánské republiky na Flags of the World
  31. ↑ Anuario Estadístico de América Latina y el Caribe 2013 (položka 3.4.2.1.) [online]. Hospodářská komise pro Latinskou Ameriku a Karibik [cit. 2014-07-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-28. (španělsky)
  32. ↑ DINERSTEIN, Eric; OLSON, David; JOSHI, Anup; VYNNE, Carly; BURGESS, Neil D.; WIKRAMANAYAKE, Eric; HAHN, Nathan. An Ecoregion-Based Approach to Protecting Half the Terrestrial Realm. BioScience. April 5, 2017, s. 534–545; Supplemental material 2 table S1b. ISSN 0006-3568. doi:10.1093/biosci/bix014. PMID 28608869.
  33. ↑ UE otorga 200.000 euros a afectados por la crecida Lago Enriquillo. Listín Diario. 20 October 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 April 2014. (Spanish)
  34. 1 2 ISSO, Michela; AUCELLI, Pietro; MARATEA, Antonio; ROSSKOPF, Carmen; MENDEZ-TEJADA, Rafael; PÉREZ, Carlos; SEGURA, Hugo. A New Climatic Map of the Dominican Republic Based on the Thornthwaite Classification. Physical Geography. September 2010, s. 455–472. Dostupné online. doi:10.2747/0272-3646.31.5.455. S2CID 129484907. Bibcode 2010PhGeo..31..455I.
  35. 1 2 3 United States Library of Congress. Dominican Republic – Climate [online]. Country Studies US, May 24, 2007 [cit. 2009-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne July 6, 2009.
  36. ↑ Burton K Lim and others, Phylogeography of Dominican Republic bats and implications for systematic relationships in the Neotropics, Journal of Mammalogy, Volume 98, Issue 4, August 1, 2017, Pages 986–993
  37. ↑ SCHIPPER, Joe. Enriquillo Wetlands [online]. August 4, 2023 [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. (anglicky)
  38. 1 2 3 U.S. Relations With the Dominican Republic [online]. United States Department of State, October 22, 2012 [cit. 2019-05-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne June 4, 2019.
  39. ↑ Dominican Republic | The Global State of Democracy [online]. [cit. 2025-10-06]. Dostupné online. (anglicky)
  40. ↑ Provincias Dominicanas - Portal Oficial del Estado Dominicano. www.gob.do. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 January 2017.
  41. ↑ Oficina Nacional de Estadística. Estimaciones y proyecciones de la población total por año calendario, según región y provincia, 2000–2030. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 January 2017.
  42. ↑ Sector Real [online]. Central Bank of the Dominican Republic (Banco Central de la República Dominicana) [cit. 2016-04-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne April 16, 2016.
  43. ↑ FAOSTAT. www.fao.org [online]. [cit. 2026-01-29]. Dostupné online.
  44. ↑ FAOSTAT. www.fao.org [online]. [cit. 2026-01-29]. Dostupné online.
  45. ↑ FAOSTAT. www.fao.org [online]. [cit. 2026-01-29]. Dostupné online.
  46. ↑ World Development Indicators [online]. Světová banka [cit. 2014-07-28]. Dostupné online. (anglicky)
  47. ↑ More than 10 million tourists visit in 2023 [online]. 27 December 2023. Dostupné online.
  48. ↑ Dominican Republic welcomes record 10 million visitors in 2023 [online]. Dostupné online.
  49. ↑ Interim Update. UNWTO World Tourism Barometer. UNWTO, July 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 March 2014.
  50. ↑ Más de 6 millones de turistas visitan República Dominicana. www.forbes.com.mx. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-06-14.
  51. ↑ PATTERSON, Claudia. President Leonel Fernández: Friend or Foe of Reform? [online]. October 4, 2004 [cit. 2021-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne November 7, 2008.
  52. ↑ Dominican Republic north-south power grid almost finished (Correct) - DominicanToday.com. web.archive.org [online]. 2015-10-15 [cit. 2021-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-10-15.
  53. ↑ Dominican Government hints at blackout to justify electricity hike - DominicanToday.com. web.archive.org [online]. 2009-06-03 [cit. 2021-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-06-03.
  54. ↑ EDESUR agrega 3,500 familias a 24 Horas de Luz. Cdeee.gov.do. Retrieved on September 22, 2011.
  55. ↑ El Dinero - Los apagones toman fuerza en circuitos de barrios PRA. web.archive.org [online]. 2007-09-27 [cit. 2021-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-27.
  56. ↑ Dominican Republic. U.S. Department of State [online]. [cit. 2021-06-05]. Dostupné online.
  57. ↑ Oficina Para el Reordenamiento del Transporte - Noticia Detallada. www.opret.gob.do [online]. [cit. 2026-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-09-02. (anglicky)
  58. ↑ Dominican Republic Population, 10,000 BCE to 2023 [online]. [cit. 2024-12-14]. Dostupné online.
  59. ↑ Dominican Republic. [s.l.]: Central Intelligence Agency Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-07-30. (anglicky)
  60. ↑ Informe básico XCPV [online]. [cit. 2024-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 February 2024.
  61. ↑ DIARIO, Listin. En RD 2,879,388 se identificaron como negras y morenas y 1,640,095 como asiaticas o blancas. listindiario.com [online]. 2024-10-01 [cit. 2026-02-02]. Dostupné online. (španělsky)
  62. ↑ Ancestry DNA Results: Dominicans are Spaniards Mixed with Africans and Tainos [online]. January 11, 2019 [cit. 2023-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne November 20, 2023.
  63. ↑ Dominicans are 49% Black, 39% White and 4% Indian [online]. [cit. 2023-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne October 31, 2023.
  64. ↑ GARCÍA ARÉVALO, Manuel A. Orígenes del mestizaje y de la mulatización en Santo Domingo [online]. December 13, 1995 [cit. 2023-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne October 31, 2023.
  65. ↑ Evidencia del uso de "indio" antes de establecerse la República Dominicana [online]. September 30, 2021 [cit. 2023-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne October 31, 2023.
  66. ↑ Montinaro, Francesco. Unravelling the hidden ancestry of American admixed populations. Nature Communications. March 24, 2015, s. See Supplementary Data. doi:10.1038/ncomms7596. PMID 25803618. Bibcode 2015NatCo...6.6596M.
  67. ↑ Black, White and in Between - Categories of Colour [online]. September 26, 2011 [cit. 2023-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne October 31, 2023.
  68. ↑ The Hypocrisy of the "Pigmentocracy" [online]. [cit. 2023-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne December 9, 2023.
  69. ↑ Diógenes Pina. Dominican Republic: Deport Thy (Darker-Skinned) Neighbour [online]. Inter Press Service (IPS), March 21, 2007 [cit. 2008-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne January 9, 2008.
  70. ↑ Illegal people [online]. Human Rights Watch [cit. 2007-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne April 21, 2002.
  71. ↑ James Ferguson. Migration in the Caribbean: Haiti, the Dominican Republic and Beyond [online]. Minority Rights Group International, July 2003 [cit. 2008-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne January 16, 2015.
  72. ↑ Richard Morse: Haitian Cane Workers in the Dominican Republic Archivováno 13. 11. 2012 na Wayback Machine.. Huffingtonpost.com. Retrieved on September 22, 2011.
  73. ↑ Illegal Haitian Workers in Demand [online]. [cit. 2021-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne November 5, 2021.
  74. ↑ United Nations High Commissioner for Refugees. Refworld | "Illegal People": Haitians And Dominico-Haitians In The Dominican Republic [online]. [cit. 2021-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne January 20, 2022.
  75. ↑ Immigration repatriates 200,000 illegal Haitians in 2 months [online]. March 8, 2021 [cit. 2021-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne November 8, 2021.
  76. ↑ New Dominican law seeks to prevent illegal Haitians from renting a place to live [online]. [cit. 2021-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne November 8, 2021.
  77. ↑ Dominican Republic denies birthright citizenship to children of illegal immigrants [online]. August 2, 2016 [cit. 2021-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne November 4, 2021.
  78. ↑ Central America :: Dominican Republic [online]. Central Intelligence Agency [cit. 2020-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne July 30, 2021.
  79. ↑ HENRÍQUEZ UREÑA, Pedro. El Español en Santo Domingo. Buenos Aires: Instituto de Filología de la Universidad de Buenos Aires, 1940. (španělsky)
  80. ↑ Deive, Carlos Esteban. Diccionario de dominicanismos. Santo Domingo: Librería La Trinitaria, 2002. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne January 11, 2024. ISBN 978-9993439073. S. 9–16.
  81. ↑ Guía Didáctica. Inicial. [s.l.]: Ministry of Education, Dominican Republic, 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne August 3, 2011. ISBN 978-99934-43-26-1.
  82. ↑ Encyclopedia of Bilingualism and Bilingual Education. Redakce Baker Colin. [s.l.]: Multilingual Matters, 1998. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne January 11, 2024. ISBN 978-1-85359-362-8. S. 389.
  83. ↑ Davis, Martha Ellen. La Historia de Los Inmigrantes Afro-Americanos Y Sus Iglesias En Samaná Según El Reverendo Nehemiah Willmore.. Boletín del Archivo General de la Nación. 2011, s. 237–45. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne November 23, 2015.
  84. ↑ Which countries are best at English as a second language? Archivováno 8. 8. 2017 na Wayback Machine., World Economic Forum. Retrieved on July 10, 2017.
  85. ↑ EF English Proficiency Index – Dominican Republic Archivováno 1. 6. 2017 na Wayback Machine., EF Education First. Retrieved on July 10, 2017.
  86. ↑ Dominican Republic [online]. [cit. 2026-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
  87. ↑ UNODC Data report | Data Portal UNODC. data.unodc.org [online]. [cit. 2026-02-02]. Dostupné online.
  88. ↑ TRUJILLO REGIME CRUEL, RUTHLESS. The New York Times. June 13, 1975. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne June 2, 2023.
  89. ↑ RIBANDO, Claire. Dominican Republic: Political and Economic Conditions and Relations with the United States. [online]. CRS Report for Congress, March 5, 2005 [cit. 2007-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne May 28, 2005.
  90. 1 2 FABREGAT, Claudio Esteva. La hispanización del mestizaje cultural en América. Quinto Centenario. 1981-01-01, roč. 1, s. 99–99. Dostupné online [cit. 2026-02-02]. ISSN 1988-267X. (španělsky)
  91. ↑ OLEHLA, Richard. Díaz, Junot: Krátký, leč divuplný život Oscara Wajda 1. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2021-08-12]. Dostupné online.
  92. ↑ Pulitzerovy ceny v ohrožení? Jejich šéf měl obtěžovat ženy | Globe24.cz. globe24.cz [online]. [cit. 2021-08-12]. Dostupné online.
  93. ↑ Pedro Mir | Dominican [republic] poet. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-08-12]. Dostupné online. (anglicky)
  94. ↑ Colonial City of Santo Domingo. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2021-08-12]. Dostupné online. (anglicky)
  95. ↑ Legendární módní návrhář Oscar de la Renta (1932 – 2014) byl již na první pohled pravým gentlemanem ze staré školy. www.sensualite.cz [online]. [cit. 2021-08-12]. Dostupné online.
  96. ↑ AUSTERLITZ, Paul. Merengue: Dominican Music and Dominican Identity. [s.l.]: Temple University Press 218 s. Dostupné online. ISBN 978-1-56639-484-0. (anglicky)
  97. ↑ Juan Luis Guerra wins 5 Latin Grammy awards. TODAY.com [online]. [cit. 2021-08-12]. Dostupné online. (anglicky)
  98. ↑ HERNANDEZ, Deborah Pacini. Bachata: From the Margins to the Mainstream. Popular Music. 1992, roč. 11, čís. 3, s. 359–364. Dostupné online [cit. 2021-08-12]. ISSN 0261-1430.
  99. ↑ Music and dance of Dominican Bachata. ich.unesco.org [online]. [cit. 2021-08-12]. Dostupné online. (anglicky)
  100. ↑ Aventura broke the rules of bachata. www.iasorecords.com [online]. [cit. 2021-08-12]. Dostupné online.
  101. ↑ Sanchez storms to gold. news.bbc.co.uk. 2004-08-26. Dostupné online [cit. 2021-08-10]. (anglicky)
  102. ↑ Diaz beats Athens boxing champ to win lightwelterweight gold. GMA News Online [online]. [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
  103. ↑ VAVRDA, Antonín. Sánchez: Hrdina, co našel ztracenou sílu ve fotce babičky. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2012-08-07 [cit. 2021-08-10]. Dostupné online.
  104. ↑ PERROTTO, John. Dominican Republic wins World Baseball Classic. USA TODAY [online]. [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
  105. ↑ The Hall of Fame members. Baseball Hall of Fame [online]. [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. (anglicky)


Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KAŠPAR, Oldřich. Dějiny Karibské oblasti. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-557-9. 
  • KŘÍŽOVÁ, Markéta. Dominikánská republika. Praha: Libri, 2010. ISBN 978-80-7277-352-7

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Dominikánská republika na Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo Dominikánská republika ve Wikislovníku
  • CIA. Dominican Republic - The World Factbook [online]. [cit. 2026-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-07-30. (anglicky) 
  • CzechTrade • Ministerstvo zahraničních věcí (MZV) • Zastupitelský úřad České republiky. Souhrnná teritoriální informace (Dominikánská republika) [online]. Businessinfo.cz. Dostupné online. 
  • Dominican Republic [online]. Encyclopaedia Britannica. Dostupné online. (anglicky) 
  • Human rights in Dominican Republic [online]. Amnesty International. Dostupné online. (anglicky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dominikánská_republika&oldid=26103274“