Svatý Vincenc a Grenadiny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Svatý Vincenc a Grenadiny
Saint Vincent and the Grenadines
vlajka Svatého Vincence a Grenadin
vlajka
znak Svatého Vincence a Grenadin
znak
Hymna
St Vincent Land So Beautiful
Geografie

Poloha Svatého Vincence a Grenadin
Poloha Svatého Vincence a Grenadin

Hlavní městoKingstown
Rozloha389 km² (183. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bodSoufrière (1234 m n. m.)
Časové pásmo−4
Poloha
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel101 844 (190. na světě, odhad 2018)
Hustota zalidnění262 ob. / km² (41. na světě)
HDI 0.728 (vysoký) (94. na světě, 2018)
Jazykangličtina, francouzština, francouzská nářečí
Náboženstvíanglikáni 47 %, metodisté 28 %, římští katolíci 13 %, hinduisté, adventisté sedmého dne, jiní protestanti
Státní útvar
Státní zřízeníkonstituční monarchie
Vznik27. října 1979 (nezávislost na Velké Británii)
KrálKarel III.
Generální guvernérkaSusan Dougan
Předseda vládyRalph Gonsalves
MěnaVýchodokaribský dolar (XCD)
HDP/obyv. (PPP)12 288,0[1] USD (95. na světě, 2018)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1670 VCT VC
MPZWV
Telefonní předvolba+1784
Národní TLD.vc
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Svatý Vincenc a Grenadiny je ostrovní stát v Karibiku v souostroví Malé Antily, patří mezi Návětrné ostrovy, které leží při severním pobřeží Jižní Ameriky.

Přírodní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Většinu území státu svou rozlohou zaujímá ostrov Svatý Vincenc (344 km²), který je sopečného původu. Zbytek tvoří Grenadiny, skládající se z 32 menších korálových ostrůvků, z nichž je jen polovina osídlena. Většími ostrůvky jsou Bequia, Canouan, Mustique, Union Island. Podnebí je horké a vlhké. Velice časté jsou hurikány.[zdroj?]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ostrovy byly původně osídleny Kariby, ti se až do 18. století agresivně bránili usazování evropských přistěhovalců. Na ostrovy se postupně dostávali afričtí otroci, trosečníci z otrokářských lodí nebo uprchlíci z Barbadosu, Svaté Lucie a Grenady. Docházelo k míšení s Kariby a vznikla národnostní skupina potomků černých otroků a Karibů známá jako Garífuna. Počátkem roku 1719 zde začali francouzští osadníci pěstovat kávu, tabák, bavlnu a cukrovou třtinu, na plantážích pracovali otroci.[zdroj?]

Zrušení otrokářství v roce 1834 mělo za následek nedostatek pracovních sil na plantážích. To na ostrovy přitáhlo ve čtyřicátých letech 19. století pracovníky z Portugalska. Podmínky bývalých otroků i zemědělských přistěhovalců byly velmi špatné, a to i kvůli nízkým cenám cukru, až do začátku 20. století.[zdroj?]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Černoši tvoří 70 % celkové populace. Za zmínku stojí menšina Indů (5,5 %).[zdroj?]

Politika[editovat | editovat zdroj]

Ostrov je konstituční monarchií v rámci Commonwealth realm. Hlavou státu je tak britský král Karel III. zastupovaný generální guvernérkou Dame Susan Douganovou. Ostrov je členem Commonwealthu. Zákonodárné shromáždění má 21 členů.[zdroj?]

Dne 25. listopadu 2009 proběhlo na ostrově republikánské referendum o změně státního zřízení na republiku. Bylo ale zamítnuto 55,64 % zúčastněných voličů. Ostrov tak zůstává monarchií s panovníkem sdíleným se Spojeným královstvím.[zdroj?]

Členství v regionálních organizacích[editovat | editovat zdroj]

Stát je zapojen do několika regionálních (karibských i celoamerických) organizací, které se zaměřují na ekonomickou spolupráci, ale i na společnou podporu turistiky, sociální rozvoj apod. Jedná se např. o organizace: Společenství latinskoamerických a karibských států, Bolívarovský svaz pro lid naší Ameriky, Karibské společenství, Sdružení karibských států, Organizace východokaribských států, Petrocaribe, Regionální bezpečnostní systém.[zdroj?]

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Příjmy z turismu tvoří skoro třetinu z příjmů ostrova. Hlavním vývozním artiklem jsou banány. Značná část potravin se musí dovážet.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KAŠPAR, Oldřich. Dějiny Karibské oblasti. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-557-9. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]