Svatá Lucie
Svatá Lucie[pozn. 1] je suverénní ostrovní stát ve východní části Karibiku v Malých Antilách. Nachází se v Návětrných ostrovech na východní hranici mezi Karibským mořem a Atlantickým oceánem, 50 km severně od Svatého Vincence a Grenadin, 30 km jižně od Martiniku a severozápadně od Barbadosu. Jako sopečný ostrov je Svatá Lucie velmi hornatá, s hustě zalesněným a málo obydleným vnitrozemím, nejvýraznější přírodní dominantou celého ostrova jsou dva sopečné krky. Podnebí je tropické rovníkové podnebí, zmírněné severovýchodními pasáty. Na ploše 617 km2 žije 184 000 obyvatel.[2] Hlavním městem a největším městem je Castries. Celkem 85 % obyvatel jsou černoši, potomci afrických otroků. Úředním jazykem je angličtina, v běžném hovoru se užívá svatolucijská kreolština a necelé čtyři pětiny obyvatel se hlásí ke křesťanství.
Prvními doloženými obyvateli ostrova byli Aravakové, kteří se zde pravděpodobně usadili v letech 200–400 n. l. V roce 800 n. l. ostrov ovládli Karibové. Francouzi byli prvními evropskými kolonisty, kteří se na ostrově usadili, a v roce 1660 podepsali smlouvu s domorodými Kariby. Angličané převzali kontrolu nad ostrovem v roce 1663. V následujících letech Anglie a Francie bojovaly 14krát o kontrolu nad ostrovem, v důsledku čehož se kontrola nad touto nesmírně cennou geopolitickou pozicí často měnila. Nakonec Britové převzali úplnou kontrolu v roce 1814, krátce po vítězství nad francouzským císařem Napoleonem Bonapartem.[3] Protože ostrov tak často přecházel z britské pod francouzskou kontrolu, byla Svatá Lucie také známá jako „Helenka Západu“ podle postavy z řecké mytologie, Heleny Trojské.[4]
Zastupitelská vláda byla zavedena v roce 1924 a všeobecné volební právo v roce 1951.[5] V letech 1958 až 1962 byl ostrov členem Západoindické federace. Dne 22. února 1979 dosáhla Svatá Lucie úplné politické nezávislosti a získala status členského státu království Společenství, čímž se stal suverénním státem s Alžbětou II. jako královnou Svaté Lucie.
Svatá Lucie je unitární parlamentní konstituční monarchií, v níž je hlavou státu svatolucijský král, jímž je britský monarcha. Ten je zastoupen generálním guvernérem s reprezentativní funkcí. Hlavou vlády je předseda vlády, zákonodárnou moc má dvoukomorový parlament. Malá a otevřená ekonomika je založena převážně na cestovním ruchu a částečně službách daňového ráje. V indexu lidského rozvoje se Svatá Lucie umístila na 103. místě. Svatá Lucie je členem Organizace spojených národů, Organizace amerických států, Světové obchodní organizace, Karibského společenství, Organizace východokaribských států a Regionálního bezpečnostního systému. Je také členem Mezinárodní organizace frankofonie.[6]
Etymologie
[editovat | editovat zdroj]Svatá Lucie je pojmenována po svaté Lucii ze Syrakus (283–304 n. l.).[7] Svatá Lucie je jedním ze dvou suverénních států na světě pojmenovaných po ženě[8] a jediným pojmenovaným po svaté (Irsko je pojmenováno po bohyni). Legenda praví, že francouzští námořníci ztroskotali na ostrově 13. prosince, v den svátku svaté Lucie, a proto ostrov pojmenovali na její počest.[9]
Glóbus z Vatikánu z roku 1520 zobrazuje ostrov jako Sancta Lucia, což naznačuje, že ostrov byl pojmenován spíše ranými španělskými průzkumníky.[10] Svatá Lucie byla nejprve známá jako Louanalao indiány kmene Aravak kole roku 200 n. l., což znamená „ostrov leguánů“, a poté jako Hewanorra kolem roku 800 n. l., což znamená „místo, kde se vyskytují leguáni“, když dorazili indiánští Karibové a asimilovali svou kulturu do kultury Svaté Lucie.[11][12][9]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Dějiny Svaté Lucie začínají ještě před příchodem Evropanů, jež na ostrov poprvé dorazili na počátku 16. století. Před jejich příchodem byla Svatá Lucie osídlena Aravaky a Kariby. Ostrov byl kolonizován Brity a Francouzi v 17. století a až do roku 1814 o něj tyto dvě země čtrnáctkrát bojovaly, v důsledku čehož se kontrola nad touto nesmírně cennou geopolitickou pozicí často měnila. Nakonec jej Francie postoupila Britům. V roce 1958 se Svatá Lucie připojila k Západoindické federaci. Po jejím rozpadu byla Svatá Lucie v letech 1967 až 1979 přidruženým státem Spojeného království. Dne 22. února 1979 získala plnou nezávislost.
Předkolumbovské období
[editovat | editovat zdroj]Prvními potvrzenými obyvateli ostrova jsou Aravakové, kteří sem přišli ze severu Jižní Ameriky v období mezi rokem 200 a 400 n. l. Na ostrově byla objevena řada archeologických nalezišť s rozvinutou keramikou Aravaků. Existují důkazy, že tito první obyvatelé nazývali ostrov louanalao, což znamená země leguánů kvůli velkému počtu leguánů žijících na ostrově.[13]
Agresivnější Karibové se na ostrově objevili okolo roku 800 n. l. a převzali kontrolu nad ostrovem zabitím aravakských mužů a asimilací jejich žen do své vlastní společnosti.[13] Karibové nazývali ostrov Hewanarau, později Hewanorra, znamenající tam, kde žijí leguáni.[14] Odtud je odvozen i název Mezinárodního letiště Hewanorra v okresu Vieux Fort. Karibové měli složitě uspořádanou společnost s dědičnými králi a praktikováním šamanismu. Jejich válečné kánoe mohly pojmout více než 100 mužů a přesto byly dostatečně rychlé, aby dostihly plachetnici. Evropané se jejich bojovníků obávali, pro jejich dravost v boji.
16. a 17. století
[editovat | editovat zdroj]Kryštof Kolumbus si ostrova mohl všimnout během své čtvrté cesty do Ameriky v roce 1502, jelikož přistál na Martiniku, ale samotný ostrov ve svém deníku nezmiňuje. Ostrov na své mapě z roku 1500 vyznačil Juan de la Cosa a pojmenoval jej jako El Falcon a další ostrov ležící na jihu jako Las Agujas. Španělská Cedula z roku 1511 zmiňuje ostrov jako španělskou doménu a glóbus ve Vatikánu z roku 1520 znázorňuje ostrov jako Sancta Lucia. Na španělské mapě z roku 1529 je ostrov označen jako S. Luzia.[13][14]
V roce 1605 anglické plavidlo jménem Oliphe Blossome bylo odvanuto z kurzu na své cestě na Guyanu a 67 kolonistů se usadilo na Svaté Lucii. Při jejich příchodu je zpočátku vřele přivítal náčelník Karibů Anthonie. Po opakovaných útocích náčelníka Karibů Augraumarta zůstávalo 26. září 1605 naživu pouze 19 z původních kolonistů. Přeživší se rozhodli ostrov opustit.[14] V roce 1626 byla na rozkaz prvního ministra krále Ludvíka XIII. kardinála Richelieu vytvořena společnost Compagnie de Saint-Christophe. Společnost byla pověřena úkolem kolonizace Malých Antil.[15][16][17] Následujícího roku byl Karlem I. vydán královský patent, který Jamesi Hayovi, 1. hraběti z Carlisle udílel práva na karibské ostrovy ležící mezi 10. a 20. rovnoběžkou severní šířky.[18] To vytvořilo konkurenční nároky na tyto ostrovy. V roce 1635 byla Compagnie de Saint-Christophe reorganizována podle nového patentu na Compagnie de Îles de l'Amérique, jež převzala všechna práva předchozí společnosti a nadále měla i právo ke kolonizaci sousedních neobsazených ostrovů.[17]
V roce 1642 Ludvík XIII. prodloužil platnost listiny společnosti Compagnie de Îles de l'Amérique na dvacet let. Následujícího roku si Jacques Dyel du Parquet, který zastával funkci guvernéra Martiniku, všiml, že Britové opustili Svatou Lucii a začal spřádat plány na francouzské osídlení ostrova.[17][19][20] V červnu 1650 vyslal Louise de Kerengoan a dalších čtyřicet Francouzů, aby v ústí řeky Carenage založili francouzskou osadu. Tato osada ležela poblíž dnešního hlavního města Castries.[17]
18. století
[editovat | editovat zdroj],_West_Indies_-_Geographicus_-_SaintLucia-bellin-1758.jpg)
Svatá Lucie lákala jak Brity usazené na Barbadosu, tak Francouze na Martiniku zejména poté, co došlo v roce 1763 k rozvoji cukrovarnického průmyslu založeného na otrocké práci. Během 18. století Svatá Lucie několikrát změnila vlastníka a mnohokrát byla prohlášena za neutrální území, ačkoliv zde i v té době zůstaly obydlené francouzské osady a ostrov zůstával de facto francouzskou kolonií až do 19. století.
V roce 1722 udělil král Jiří I. ostrovy Svatá Lucie a Svatý Vincenc Johnu Montaguovi, 2. vévodovi z Montagu. On na oplátku jmenoval viceguvernérem obchodního námořního kapitána a dobrodruha Nathaniela Uringa. Uring připlul na ostrovy se sedmi loděmi a založil zde osadu v Petit Carenage. Nebyl však schopný zajistit si dostatečnou podporu britských válečných lodí, a tak jeho noví kolonisté z ostrovů brzy utekli před francouzskou hrozbou.
Podle sčítání lidu z roku 1730 žilo na ostrovech 463 lidí. Z nich bylo 125 bělochů, 37 Karibů, 175 otroků a další patřili k černochům nebo míšencům. Francouzi převzali kontrolu nad ostrovem v roce 1744 a o rok později na ostrově žilo 3455 obyvatel včetně 2 573 otroků.[14]
Během sedmileté války okupovala Británie v roce 1762 Svatou Lucii, ale na základě Pařížské smlouvy z 10. února 1763 ostrov vrátila Francouzům. Znovu okupovala Británie ostrov v roce 1778 po námořní bitvě o Svatou Lucii, která byla jedním ze střetnutí americké války za nezávislost.[14]
Do roku 1779 se počet obyvatel ostrova zvýšil na 19 230, z nichž bylo 16 003 otroků pracujících na 44 cukrových plantážích. Velký hurikán z roku 1780 zabil přibližně 800 lidí. V okamžiku, kdy byl ostrov opět vrácen Francouzům na základě Pařížského míru z roku 1783, bylo v roce 1784 opuštěno 300 plantáží.[14]
V roce 1791 během francouzské revoluce začali otroci opouštět statky na nichž pracovali a z ostrova uprchl guvernér. V prosinci 1792 na ostrov dorazil poručík Jean-Baptiste Raymond de Lacrosse. Sebou přivezl revoluční pamflety a chudí běloši i svobodní černoši se začali vyzbrojovat ve jménu vlastenectví. Dne 1. února 1793 vyhlásila Francie Anglii a Holandsku válku. Národní konvent zrušil 4. února 1794 otroctví, ale 1. dubna 1794 byla na Svaté Lucii provedena britská invaze vedená viceadmirálem Johnem Jervisem. Této invazi se brzy postavila místní domobrana. Tak začala První brigádní válka.[14]
Brzy nato se do bojů zapojili Britové z obav bohatých majitelů plantáží, kteří chtěli udržet v chodu produkci cukru. Dne 21. února 1795 byl britský prapor poražen skupinou rebelů vedenou Victorem Huguesem. Na další čtyři měsíce vytlačila skupina nedávno osvobozených otroků známých jako Brigands z ostrova nejen britskou armádu, ale také majitele otroků. Angličané byli nakonec 19. června poraženi a uprchli z ostrova. Guvernérem ostrova se stal Gaspard Goyrand a vyhlásil zrušení otroctví. Také postavil před soud aristokratické vlastníky plantáží. Několik z nich bylo popraveno na gilotině, kterou si sebou Goyrand přivezl. Následně přistoupil k reorganizaci ostrova.[21]
O znovuzískání ostrova se pokusil Ralph Abercromble se svými vojsky. Castries bylo během konfliktu vypáleno a po asi měsíci těžkých bojů se Francouzi 25. května vzdali u Morne Fortune. Generál Moore byl povýšen na guvernéra Svaté Lucie a bylo mu ponecháno 5000 vojáků, aby si mohl podrobit zbytek ostrova.[14][21]
Od 19. století
[editovat | editovat zdroj]Dohoda z Amiens z roku 1802 obnovila francouzskou nadvládu nad ostrovem a Napoleon Bonaparte zde opětovně obnovil otroctví. Britové ostrov znovu získali v červnu 1803, když komodor Samuel Hood porazil francouzského brigádního generála Antoine Noguèse. Oficiálně jej Britové získali v roce 1814.[14] V roce 1838 se ostrov dostal pod správu kolonie Britských Návětrných ostrovů, jejichž sídlo bylo na Barbadosu. Britský admirál George Rodney zde v letech 1779 až 1782 vybudoval Ford Rodney.
Během bitvy o Karibik dne 9. března 1942 potopila německá ponorka dvě britské lodi v přístavu v Castries.[14][22] Ve 20. století poznamenal rostoucí vliv samosprávy politický vývoj na Svaté Lucii. Ústava z roku 1924 zavedla na ostrově první formu zastupitelské vlády s menšinou zvolených členů v dřívější zcela jmenované zákonodárné radě. Všeobecné volební právo pro dospělé občany bylo zavedeno v roce 1951 a v roce 1958 se Svatá Lucie přidala k Západoindické federaci, jež byla poloautonomním útvarem. Federace se rozpadla již roku 1962 poté, co ji opustila Jamajka a po krátkém pokusu o vytvoření menší federace navázalo Spojené království s Grenadou, Svatým Vincencem, Dominikou, Antiguou, Svatým Kryštofem a Nevisem a Anguillou a Svatou Lucií novou formu spolupráce.
Jako přidružený stát měla Svatá Lucie v letech 1967 až 1979 plnou zodpovědnost za vnitřní samosprávu, ale její zahraniční záležitosti a otázky obrany byly ponechány Spojenému království. Toto prozatímní ujednání skončilo ziskem úplné nezávislosti Svaté Lucie vyhlášené dne 22. února 1979. I nadále tento stát uznává královnu Alžbětu II. jako titulární hlavu státu a je aktivním členem Commonwealthu. Ostrov také pokračuje ve spolupráci se svými sousedy s nimiž tvoří Karibské společenství a je i členem Organizace východokaribských států.
Státní symboly
[editovat | editovat zdroj]Vlajka
[editovat | editovat zdroj]Svatolucijská vlajka je tvořena modrým listem o poměru stran 1:2 s černým rovnoramenným, vrcholem nahoru obráceným trojúhelníkem, jehož ramena jsou bíle lemovaná. Do něho je vložený menší žlutý rovnoramenný trojúhelník, který má společnou základnu s bílým lemováním. Žlutý trojúhelník má vrchol ve středu vlajky.
Tři, přes sebe položené, trojúhelníky představují nejvyšší horu ostrova Mount Gimie a dva známé vrcholy vulkánu Qualibou (Gros Piton a Petit Piton), turistické atrakce ostrova, jeho symbolu a zároveň významného orientačního bodu okolo plujících lodí.[23][24]
Znak
[editovat | editovat zdroj]Svatolucijský státní znak je tvořen modrým štítem, rozděleným zlatým bambusovým křížem na čtyři pole. V prvním a čtvrtém poli jsou tudorovské růže s bílými a červenými okvětními lístky, zelenými kališními lístky a zlatými semeníky. Ve druhém a třetím poli jsou zlaté lilie. Do středu kříže je položena zlatá stylizovaná náčelnická stolička. Na štít je postavena přilba v přirozených barvách se zlato-modrou točenicí, modro-zlatými přikryvadly a klenotem v podobě hnědé ruky se zlatou pochodní s červeno-oranžovým plamenem, za rukou dva zkřížené zlatozelené bambusové listy. Štítonoši jsou dva papoušci druhu Amazoňan mnohobarvý (Amazona versicolor) s rozevřenými křídly (v přirozených barvách, převážně zelení, s modrou hlavou a červenou hrudí). Papoušci drží v zobácích bambusový list a stojí na zlaté, červeně podšité stuze s černým anglickým mottem THE • LAND, THE • PEOPLE, THE • LIGHT (česky Země, lid, světlo).[24]
Geografie
[editovat | editovat zdroj]
Svatá Lucie je ostrovní země v Karibiku v souostroví Malé Antily. Nachází se na východě Návětrných ostrovů, skupiny mnoha malých ostrovů, na východní hranici mezi Karibským mořem a Atlantickým oceánem, 50 km severně od Svatého Vincence a Grenadin, 30 km jižně od Martiniku a 150 km severozápadně od Barbadosu. Zemi tvoří hlavní ostrov a u pobřeží se nachází řada malinkých ostrůvků, z nichž největší jsou Maria Islands. Ostrov je dlouhý 43 km dlouhý a široký 22 km, celá země má plochu 617 km2 a leží na 14° severní šířky a 61° západní délky. Jako sopečný ostrov je Svatá Lucie velmi hornatá, s hustě zalesněným a málo obydleným vnitrozemím, vyplněným deštným pralesem, obyvatelstvo se soustřeďuje především podél pobřeží. Nejvýraznější přírodní dominantu celého ostrova jsou Pitons, dva sopečné krky, a dále měkké písečné pláže a nádherné přírodní přístavy. Podnebí je tropické rovníkové podnebí (v Köppenově klasifikaci Af), zmírněné severovýchodními pasáty.
Mount Gimie, nejvyšší vrchol země, se nachází v centrálním pohoří a tyčí se do nadmořské výšky 958 metrů, což je kontrast, který je patrný také v náhlém klimatickém přechodu od pobřežních k vnitrozemským oblastem. Strmý terén také zdůrazňuje mnoho vodních toků, které tečou ze střední části Svaté Lucie do moře. Svatá Lucie je také domovem jediného drive-in vulkánu na světě, Sulphur Springs. Původní deštný prales byl na ostrově zčásti vymýcen a úrodná půda, která podporuje pěstování banánů, je rozptýlena po celém ostrově.[25]
Geologie, topografie
[editovat | editovat zdroj]
Svatá Lucie je ostrov vulkanického původu a tvoří vrchní část podmořského vulkanického hřbetu, který patří do antilského oblouku vulkanických ostrovů. Ostrov je tvořen převážně vulkanickými horninami pocházejícími z čtvrtohor. Starší horniny pocházející z třetihor se objevují v severní části ostrova. Na ostrově se nacházejí sopky, které jsou aktuálně spící a vyznačují se kužely zvanými „pitons“. Na svazích sopek a v kráterech se nachází mnoho horkých pramenů minerálních vod – solfatary. V říčních údolích se nacházejí aluviální terasy pocházející z kvartéru. Kolem ostrova se rozrůstají soudobé korálové útesy.
Svatá Lucie je hornatá oblast, kde vysočiny zabírají severní část země a horské oblasti střední a centrální část. Vysočiny se tyčí do nadmořské výšky 320 m. Horské oblasti, které zabírají větší část ostrova, jsou nízké hory, kde nejvyšší vrchol – Mount Gimie – dosahuje nadmořské výšky 958 m a druhý nejvyšší vrchol Gros Piton má 789 m n. m. V západní části ostrova se nachází kaldera sopky Qualibou (777 m), jejíž poslední erupce se odehrála v roce 1766. Nížiny zabírají malou část ostrova a omezují se pouze na pobřežní pásmo.
Podnebí
[editovat | editovat zdroj]Svatá Lucie má tropické rovníkové podnebí (v Köppenově klasifikaci Af), které je mírněno severovýchodními pasáty. Průměrné roční teploty se pohybují od 26 °C do 32 °C na úrovni moře a klesají na průměrných 13 °C na vrcholech kopců. Vzhledem k tomu, že ostrov leží poměrně blízko rovníku, teploty se mezi zimou a létem příliš nemění. Podobně jako u ostatních států Malých Antil se střídá období sucha a období dešťů. Průměrné roční srážky dosahují přibližně 2 000 milimetrů, pohybují od 1 300 mm na pobřeží až po 3 810 mm v horských deštných pralesích. Většina srážek spadne během období dešťů od června do prosince. Hurikány jsou nejzávažnějším klimatickým jevem v této oblasti a jsou známé tím, že způsobují rozsáhlé škody.[25] Ačkoli Svatá Lucie byla v minulosti ušetřena vážných škod způsobených hurikány, hurikán Allen v roce 1980 zničil zemědělský sektor a vyžádal si devět životů. V nedávné době, v roce 2010, si hurikán Tomas vyžádal sedm životů a způsobil také rozsáhlé škody v zemědělství, zejména na rozvíjející se úrodě kakaa na ostrově.
Flóra a fauna
[editovat | editovat zdroj]
Svatá Lucie je ostrov vulkanického původu s hornatou krajinou pokrytou tropickou vegetací. Je považován za jeden z nejkrásnějších ostrovů v Západní Indii. Země má faunu a flóru typickou pro neotropickou oblast, s některými endemickými druhy.
Rostlinstvo ostrova je dobře zachované a z velké části původní, nachází se tu více než 100 druhů rostlin. Lesy pokrývají asi 15 % rozlohy země a jedná se o tropické lesy porůstající vlhké horské svahy. Mezi hlavní druhy patří mahagon, ibišek a borovice. Vyskytují se zde také orchideje, jasmín a mnoho druhů kvetoucích rostlin.
Fauna je neotropická, svět zvířat reprezentuje drobná zvěř, mezi savci převládají hlodavci a v lesích ploskonosé opice. V horách se vyskytují netopýři, četní plazi, hlavně ještěrky a želvy, a na pobřeží různé druhy korýšů. Ptáků tu žije 150 druhů, ptačí svět je bohatý na mořské druhy
Vody u západního pobřeží jsou domovem korálů, medúz, vorvaňů, ježovek, žraloků, mořských koníků a nesčetného množství ryb. Kromě toho se zde vyskytuje 20 různých druhů velryb, jako je kulohlavec a keporkak, a také velké množství želv, díky ochraně, kterou jim poskytují místní aktivisté bojující proti jejich lovu.
Politika
[editovat | editovat zdroj].jpg)
.png)
Stejně jako většina karibských zemí je Svatá Lucie suverénní unitární stát s parlamentní demokracií a zároveň konstituční monarchií s králem jako hlavou státu, jímž je britský monarcha. Na místě ho zastupuje generální guvernér, jehož role je převážně ceremoniální: jmenování ministrů, soudců a velvyslanců. Výkonná moc je v rukou předsedy vlády. Zákonodárnou moc má dvoukomorový parlament tvořený sněmovnou a senátem. Sněmovna má 17 členů, kteří jsou voleni všeobecným hlasováním dospělých občanů na pětileté funkční období v jednomandátových volebních obvodech. Senát má 11 členů jmenovaných generálním guvernérem. Parlament může být generálním guvernérem rozpuštěn kdykoli během svého pětiletého funkčního období, a to buď na žádost předsedy vlády – za účelem vypsání předčasných voleb – nebo z vlastního uvážení generálního guvernéra, pokud sněmovna vysloví vládě nedůvěru.
Svatá Lucie je členem Commonwealthu, hlavou státu je tak britský král, od roku 2022 Karel III.
Ostrov je členem několika regionálních společenství, např. Organizace východokaribských států (OECS), Karibského společenství (CARICOM) a Bolívarovského svazu pro lid naší Ameriky (ALBA), Společenství latinskoamerických a karibských států (CELAC), Sdružení karibských států (ACS-AEC), Regionálního bezpečnostního systému (RSS) či Petrocaribe.
Právo a kriminalita
[editovat | editovat zdroj]Svatá Lucie má smíšenou jurisdikci,[26] což znamená, že její právní systém je částečně založen na občanském právu a částečně na anglickém zvykovém právu. Občanský zákoník Svaté Lucie z roku 1867 vycházel z občanského zákoníku Quebecu z roku 1866, doplněného o legislativu ve stylu anglického zvykového práva. Britský Soudní výbor Soukromé rady byl až do roku 2023 nejvyšším odvolacím soudem Svaté Lucie, kdy byla tato pravomoc ústavní novelou převedena na Karibský soudní dvůr.[27]
Míra vražd na Svaté Lucii dosahuje v posledních letech rekordních hodnot. V roce 2024 došlo k 77 vraždám, neboli míra vražd dosáhla 43 na 100 000 obyvatel, což představuje nárůst o 2,5 % oproti předchozímu roku.[28] Míra vražd je nejvyšší od roku 1990, od té doby se více než zečtyřnásobila.[29]
Administrativní dělení
[editovat | editovat zdroj]
Svatá Lucie se skládá z 10 distriktů. Distrikty byly vytvořeny a pojmenovány francouzskými kolonisty a Britové se rozhodli zachovat jejich názvy v anglicizované podobě. Největším distriktem co do rozlohy i počtu obyvatel je Castries, ve kterém se nachází stejnojmenné hlavní město země. Následuje seznam 10 distriktů v abecedním pořadí:
Hospodářství
[editovat | editovat zdroj]
Malá a otevřená ekonomika Svaté Lucie, která byla kdysi zemědělskou ekonomikou založenou na jedné plodině, banánech, přešla na ekonomiku založenou převážně na cestovním ruchu a částečně službách daňového ráje.[30] Cestovní ruch, největší průmysl ostrova a hlavní zdroj pracovních míst, příjmů a deviz, představuje 65 % jeho HDP. Zemědělství, které bylo kdysi největším průmyslovým odvětvím, nyní přispívá pouhým 1 % k HDP, ale stále představuje 20 % pracovních míst; průmysl přispívá 10 % a služby 76 % (odhad za rok 2024).[31] Odvětví pěstování banánů nyní upadá kvůli silné konkurenci levných latinskoamerických producentů a omezeným obchodním preferencím Evropy, ale vláda pomohla toto odvětví oživit a v roce 2018 bylo vyvezeno 13 734 tun (v roce 2024 se jich pěstovalo už jen 2 800 tun). Zemědělské plodiny pěstované pro vývoz jsou banány, manga a avokáda. Ostrov je považován za místo s nejrozmanitějším a nejrozvinutějším zpracovatelským průmyslem ve východní části Karibiku, kde se ve velkém měřítku vyrábí zboží, jako jsou plasty.
Pěstují se zdaleka nejvíce kokosové ořechy (11 000 tun),dále tropické ovoce (3 700 tun), ovoce (3 500 tun) banány (2 800 tun), dále plantainy, jedlé kořeny a zelenina (čísla za rok 2024).[32] Část agrárních produktů jde na export, část se zpracovává při výrobě potravin a jiných výrobků. Z hlediska exportu tvoří největší finanční objem mouka (4,8 mil. USD) a cukernatá zvířecí krmiva (856 tisíc USD) (čísla za rok 2024).[33] Hlavními vývozními zemědělskými položkami z hlediska finančního objemu jsou pivo (7,5 mil. USD), surový organický materiál (2 mil. USD), lihoviny a likéry (1,7 mil. USD), potravinové přípravky (1,5 mil. USD), mouka (1,5 mil. USD) a banány (1,1 mil. USD).[34]
Svatá Lucie dokázala přilákat zahraniční podniky a investice díky své vzdělané pracovní síle a zlepšení silnic, komunikací, zásobování vodou, kanalizace a přístavních zařízení. Měnou Svaté Lucie je východokaribský dolar, regionální měna sdílená mezi členy Východokaribské měnové unie. Hlavními obchodními partnery země jsou Spojené státy americké, Spojené království, Evropská unie a další země Karibského společenství.
Cestovní ruch je největším přispěvatelem k ekonomice Svaté Lucie. Počet turistů bývá větší během období sucha (leden až duben), které se často označuje jako turistická sezóna. Tropické počasí, scenérie, pláže a letoviska Svaté Lucie z ní udělaly oblíbenou turistickou destinaci, kterou v roce 2024 navštívilo 842 000 návštěvníků.[35] Mezi turistické atrakce Svaté Lucie patří Sulphur Springs, Botanická zahrada v Soufrière, Holubí ostrov a Pitons.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| Rok | Obyv. | ±% p.a. |
|---|---|---|
| 1843 | 20 694 | — |
| 1901 | 49 883 | +1,53 % |
| 1946 | 70 113 | +0,76 % |
| 1960 | 86 108 | +1,48 % |
| 1970 | 100 893 | +1,6 % |
| 1980 | 113 409 | +1,18 % |
| 1991 | 133 308 | +1,48 % |
| 2001 | 157 775 | +1,7 % |
| 2010 | 165 595 | +0,54 % |
| 2022 | 171 834 | +0,31 % |
| Zdroj:[36] | ||
Podle vládních odhadů žilo v roce 2013 na Svaté Lucii 184 100 obyvatel s hustotou zalidnění 298 obyvatel na km2,[2] což z ní činí čtvrtý (po Barbadosu, Haiti a Grenadě) nejhustěji osídlený suverénní stát Karibiku a celé Ameriky. Podle posledního sčítání lidu v roce 2022 zde žilo 171 834 obyvatel s hustotou zalidnění 278 obyvatel na kilometr čtvereční.[37] Ženy tvoří 50,7 % celkové populace a muži 49,3 %. Střední délka života je 79,4 let (muži 76,7, ženy 82,3), střední věk je 40,4 (k roku 2025). Podíl obyvatel mladších 15 let činil 18 %, 67 % je ve věku 15 až 64 let a 15 % obyvatel je starších 65 let (k roku 2024). K roku 2023 žilo 19 % obyvatel ve městských oblastech, s ročním nárůstem 1,0 %.[38]
Etnické skupiny
[editovat | editovat zdroj]Svatá Lucie byla původně osídlena indiánskými národy. Evropská kolonizace však vedla k výraznému poklesu původního obyvatelstva. Většina obyvatel ostrova byli bílí plantážníci, ale afričtí otroci a nájemní sluhové, které sem přivezli Evropané, je nakonec převýšili. Z tohoto důvodu je populace Svaté Lucie převážně afrického a smíšeného, africko-evropského původu. Podle sčítání v roce 2010 (při sčítání 2022 se etnicita nezjišťovala) bylo 85,3 % populace černochů a 10,9 % bylo smíšeného původu. Mezi další skupiny patří Indové (2,2 %), běloši (0,6 %) a domorodé osoby (0,6 %).[39]
Jazyky
[editovat | editovat zdroj]Úředním jazykem Svaté Lucie je angličtina, většina populace mluví a a hojně používá svatolucijskou kreolštinu (Kwéyòl). Je to dialekt antilské kreolštiny a je také příbuzný haitské kreolštině, ačkoli se od ní v řadě rysů liší.[40] Kreolština se vyvinula během raného období francouzské kolonizace a je odvozena především z francouzštiny a západoafrických jazyků. Objevily se určité pokusy o oficiální uznání jazyka, ale dosud nebyly úspěšné.
Náboženství
[editovat | editovat zdroj]
Náboženství na Svaté Lucii (sčítání 2022)[41]
Ve sčítání lidu z roku 2022 se většina obyvatel Svaté Lucie identifikovala jako křesťané. To lze vysledovat až ke kolonizaci země francouzskými a britskými osadníky. Vzhledem k silnému francouzskému vlivu se většina křesťanů na ostrově hlásí ke katolické církvi, což tvoří 50,6 % obyvatel celé populace. Zbývající populace se ztotožňuje převážně s protestantskými denominacemi, jako jsou církve adventistů sedmého dne (10,8 % populace) a letniční hnutí (9,0 %). Asi 1,9 % populace se identifikovalo jako Rastafariáni. Počet obyvatel, kteří se nehlásí k žádnému náboženství, činil v roce 2022 14,1 %, což je nárůst oproti 5,9 % ve sčítání lidu v roce 2011.[41]
Na Svaté Lucii neexistuje žádné státní náboženství. Ústava země zaručuje svobodu náboženského vyznání a zakazuje nutit osoby skládat přísahu jakémukoli náboženství, které nevyznávají. Náboženským skupinám je také zaručena svoboda zřizovat vzdělávací zařízení.[42]
Vzdělávání
[editovat | editovat zdroj]Většina základních a středních škol na Svaté Lucii je provozována vládou. Vzdělávání je bezplatné a povinné pro děti ve věku od pěti do patnácti let. Zahrnuje sedm let základní školy a tři až pět let střední školy.[43] V posledních dvou ročnících střední školy si studenti mohou vybrat předměty, které chtějí studovat, a připravit se tak na regionální zkoušky Caribbean Examinations Council. V roce 2024 činily veřejné výdaje na vzdělávání 2,7 %.[44] Vysokoškolská zařízení na ostrově jsou obvykle soukromé instituce. Patří mezi ně Monroe University a International American University. Stále však existuje několik veřejných institucí, včetně Sir Arthur Lewis Community College a University of the West Indies.
Zdravotnictví
[editovat | editovat zdroj]Zdravotnické služby na Svaté Lucii jsou rozděleny mezi vládu a soukromé instituce. Ostrov obsluhují dvě veřejné nemocnice a několik zdravotních středisek, ačkoli většina zubních a očních služeb je soukromá. Veřejné výdaje na zdravotní péči v roce 2023 činily 4,7 % hrubého domácího produktu%.[45]
Kultura
[editovat | editovat zdroj]
Kultura Svaté Lucie byla ovlivněna africkým, východoindickým, francouzským a anglickým dědictvím. Hlavním sekundárním jazykem ostrova je svatolucijská kreolština (Kwéyòl), kreolština založená na francouzštině, kterou mluví většina populace.[46] Ostrov se pyšní nejvyšším poměrem nositelů Nobelovy ceny k celkové populaci ze všech suverénních zemí světa. Dva nositelé pocházejí ze Svaté Lucie: Arthur Lewis, který v roce 1979 získal Nobelovu pamětní cenu za ekonomii,[47] a básník Derek Walcott, který v roce 1992 získal Nobelovu cenu za literaturu.[48] Na Svaté Lucii se konají má dva květinové festivaly, festival La Rose, který se slaví 30. srpna, a festival La Magwit, který se slaví 17. října. Každé léto se na ostrově koná karneval, který představuje kulturu a hudbu země. Každoročně se zde obvykle koná mnoho festivalů, z nichž většina je hudebních.
Svatolucijská hudba je silně ovlivněna prvky africké hudby, zejména rytmicky. Nejoblíbenějšími hudebními žánry na Svaté Lucii jsou kalypso, soca, dancehall, reggae, zouk a folková hudba. Na ostrově se rozvinul Dennery Segment, žánr ovlivněný angolským kuduro, svatolucijskou sólovou hudbou a dancehallem. Každoročně se koná mezinárodně uznávaný jazzový festival Svaté Lucie, který je významným zdrojem příjmů pro ekonomiku země.
Svatolucijská kuchyně je kombinací karibské, francouzské a britské kuchyně. Příklady svatolucijských pokrmů a nápojů: green figs and saltfish, směs zelených banánů a nasolovaných ryb; bouyon, polévka z fazolí a kořenové zeleniny; callaloo, pokrm z dušených listů taro; accra, kousky ze směsi nasolovaných ryb a mouky; cocoa tea (kokosový čaj), teplý kořeněný nápoj z kokosu; rum; pivo.[49]
Stejně jako na většině karibských ostrovů je kriket nejoblíbenějším sportem na Svaté Lucii. Kriketový tým Návětrných ostrovů (Windward Islands) zahrnuje hráče ze Svaté Lucie a hraje v regionálním turnaji Západní Indie. Významným sportem je i jachting, přičemž závod Atlantic Rally for Cruisers (ARC) začíná na Kanárských ostrovech a končí na ostrově.[50][51] Mezi další sporty, které jsou na ostrově oblíbené, patří fotbal, basketbal, tenis, golf a volejbal. V posledních letech se zvýšila popularita karate a boxu. Na Letních olympijských hrách 2024 v Paříži se sprinterka Julien Alfredová stala úplně první medailistkou své země na olympijských hrách, když vyhrála závod v běhu na 100 m.[52]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ anglicky Saint Lucia, svatolucijskou kreolštinou Sent Lisi
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Saint Lucia na anglické Wikipedii.
- ↑ World Economic Outlook Database, October 2023 Edition. (Saint Lucia) [online]. International Monetary Fund, 10 October 2023 [cit. 2023-10-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 October 2023.
- 1 2 Estimated Mid-Year Population by Sex and Five Year Age Groups, 2011 to 2023 [online]. [cit. 2026-02-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Saint Lucia [online]. [cit. 2022-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 November 2022. (anglicky)
- ↑ History of Saint Lucia [online]. [cit. 2022-11-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Election Timeline of Saint Lucia [online]. 13 September 2023 [cit. 2022-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 December 2022.
- ↑ Human development indices [online]. Undp.org, 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 January 2012.
- ↑ CIA World Factbook – St Lucia [online]. [cit. 2019-06-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 February 2022.
- ↑ HARTSTON, William. Top 10 facts about St Lucia [online]. 21 February 2016 [cit. 2016-06-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 April 2022.
- 1 2 HARMSEN, Jolien; ELLIS, Guy; DEVAUX, Robert J. A history of St Lucia. Vieux Fort, St Lucia: Lighthouse Road 438 s. ISBN 978-976-95340-0-1. S. 14, 10.
- ↑ Saint Lucia [online]. [cit. 2023-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 February 2023.
- ↑ HYACINTH-GIDEON, C. Saint Lucia. [s.l.]: Author House, 29 July 2014. Dostupné online. ISBN 978-1-4969-8483-8. (anglicky)
- ↑ History & Culture of Saint Lucia | Let Her Inspire You [online]. [cit. 2024-11-03]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 All About St. Lucia. All About St. Lucia [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-28. (anglicky)
- 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 HARMSEN, Jolien. A history of St Lucia. Vieux Fort, St Lucia: Lighthouse Road xvi, 438 pages, 52 unnumbered pages of plates s. Dostupné online. ISBN 978-976-95340-0-1, ISBN 976-95340-0-5. OCLC 823508372
- ↑ SERVANT, Georges (1887-19 ) Auteur du texte. Les compagnies de Saint-Christophe et des îles de l'Amérique (1626-1653) / par Georges Servant. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (FR)
- ↑ DAVID PLOUVIEZ. Défense et colonies dans le mode atlantique : XVe-XXe siècle. [s.l.]: Presses Universitaires de Rennes 1 online resource s. Dostupné online. ISBN 978-2-7535-3467-4, ISBN 2-7535-3467-5. OCLC 1229541685
- 1 2 3 4 CROUSE, Nellis Maynard. French pioneers in the West Indies, 1624-1664.. New York,: Columbia University Press 4 preliminary leaves, 294 pages s. Dostupné online. ISBN 0-374-91937-2, ISBN 978-0-374-91937-5. OCLC 485234
- ↑ HONYCHURCH, Lennox. The Dominica story : a history of the island. London: Macmillan 318 s. Dostupné online. ISBN 0-333-62776-8, ISBN 978-0-333-62776-1. OCLC 60126665
- ↑ PEYTRAUD, Lucien Pierre. L'esclavage aux Antilles françaises avant 1789. [s.l.]: Paris, Hachette 500 s. Dostupné online.
- ↑ VERIN, Pierre. Sainte-Lucie et ses derniers Caraïbes. Les Cahiers d'Outre-Mer. 1959, roč. 12, čís. 48, s. 349–361. Dostupné online [cit. 2021-04-18]. doi:10.3406/caoum.1959.2133.
- 1 2 Soufriere Foundation - St. Lucia. soufrierefoundation.org [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-20.
- ↑ HUBBARD, Vincent K. A history of St Kitts : the sweet trade. Oxford: Macmillan ix, 182 pages, 16 unnumbered pages of plates s. Dostupné online. ISBN 0-333-74760-7, ISBN 978-0-333-74760-5. OCLC 50898220
- ↑ Svatolucijská vlajka na Flags of the World
- 1 2 Zpravodaj Vexilolog č. 53, září 2014
- 1 2 Islands of the Commonwealth Caribbean: a regional study. Příprava vydání Sandra W. Meditz, Dennis Michael Hanratty, Library of Congress. 1st ed. vyd. Washington, D.C: Federal Research Division, Library of Congress : For sale by the Supt. of Docs., U.S. G.P.O 771 s. (Area handbook series). Dostupné online. (english)
- ↑ Mixed Legal Systems Archivováno 31. 7. 2017 na Wayback Machine.. juriglobe.ca
- ↑ In Saint Lucia, parliament passes constitutional amendment to replace Privy Council with Caribbean Court of Justice as final court of appeal. ConstitutionNet. 2 March 2023. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 June 2023.
- ↑ InSight Crime’s 2024 Homicide Round-Up [online]. InSight Crime, 2025-02-26 [cit. 2026-02-07]. Dostupné online.
- ↑ St. Lucia Murder/Homicide Rate | Historical Chart & Data. www.macrotrends.net [online]. [cit. 2026-02-07]. Dostupné online.
- ↑ Sectors [online]. [cit. 2026-02-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Saint Lucia - The World Factbook. www.cia.gov [online]. [cit. 2026-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2026-01-18. (anglicky)
- ↑ FAOSTAT. www.fao.org [online]. [cit. 2026-02-06]. Dostupné online.
- ↑ FAOSTAT. www.fao.org [online]. [cit. 2026-02-06]. Dostupné online.
- ↑ FAOSTAT. www.fao.org [online]. [cit. 2026-02-08]. Dostupné online.
- ↑ Saint Lucia Tourism Performance Statistics 2025 | Updated Monthly. tourismanalytics.com [online]. [cit. 2026-02-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ THE CENTRAL STATISTICS OFFICE OF SAINT LUCIA, 2013 [cit. 2026-02-08]. Dostupné online.
- ↑ SAINT LUCIA 2022 POPULATION AND HOUSING CENSUS. Provisional Results. [online]. Castries: Central Statistical Office of Saint Lucia, 2024-08-26 [cit. 2026-02-08]. Dostupné online.
- ↑ Saint Lucia - The World Factbook. www.cia.gov [online]. [cit. 2026-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2026-01-18. (anglicky)
- ↑ St Lucia - World Directory of Minorities & Indigenous Peoples [online]. [cit. 2023-09-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 September 2023.
- ↑ Kweyolphone Countries Take Stock of the Language's Growth [online]. Government of Saint Lucia [cit. 2008-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 April 2012.
- 1 2 St. Lucia Provisional Census Report 2022 – Release 1Rev1 [online]. Central Statistical Office of Saint Lucia, 17 August 2024 [cit. 2025-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 August 2024.
- ↑ Constitution of Santa Lucia [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 March 2023.
- ↑ St Lucia Teachers' Union - stluciateachersunion.com - St Lucia, Caribbean - simages, Saint+Lucia+Education+Act+1999.pdf [online]. [cit. 2023-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 March 2023.
- ↑ Total government expenditure on education [online]. [cit. 2026-02-08]. Dostupné online.
- ↑ Current health expenditure (% of GDP) - St. Lucia. World Bank Open Data [online]. World Bank [cit. 2026-02-08]. Dostupné online.
- ↑ Bureau of Western Hemisphere Affairs (U.S. Department of State). Background Note: Saint Lucia [online]. United States Department of State, 12 August 2011 [cit. 2011-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 April 2022.
- ↑ The Sveriges Riksbank Prize in Economic Sciences in Memory of Alfred Nobel 1979 [online]. [cit. 2022-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 May 2020. (anglicky)
- ↑ The Nobel Prize in Literature 1992 [online]. [cit. 2022-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 May 2022. (anglicky)
- ↑ St Lucia Food and Drink [online]. [cit. 2026-02-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Atlantic Rally For Cruisers Yachts Set Sail For Saint Lucia From Gran Canaria [online]. 2023-11-20 [cit. 2024-11-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 40 Years of ARC, Atlantic Rally for Cruisers [online]. 2024-08-26 [cit. 2024-11-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ https://sport.ceskatelevize.cz/clanek/olympijske-hry/pariz-2024/stanek-i-manasova-konci-mezi-nejlepsi-nepronikli-sprinterkou-her-je-alfredova-ze-svate-lucie/66ae758261d8d475340f1fb5 Česká televize 3. 8. 2024 Sprinterkou Her je Alfredová ze Svaté Lucie
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KAŠPAR, Oldřich. Dějiny Karibské oblasti. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-557-9.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Svatá Lucie na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Svatá Lucie ve Wikislovníku- CIA. Saint Lucia - The World Factbook [online]. Dostupné online. (anglicky)
- Saint Lucia [online]. Encyclopaedia Britannica. Dostupné online. (anglicky)
Autoritní data  |
|
|---|