Adventisté sedmého dne

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Církev adventistů sedmého dne
Logo Církve adventistů sedmého dne
Logo Církve adventistů sedmého dne
Registrace v ČR
Datum 1. 9. 1991
Statutární orgán
Název Výbor unie
Sídlo Londýnská 623/30, Praha 2-Vinohrady, 120 00
Člen Ing. Mikuláš Pavlík (předseda unie, od 20. 5. 2009)
Odkazy
Rejstřík církví a náboženských společností

Církev Adventistů sedmého dne je protestantská denominace, která vznikla v rámci eschatologického hnutí protestantských církví známého jako Druhé velké probuzení ve Spojených státech v 19. století. V Česku, kde patří mezi misijně nejaktivnější církve,[1] má zhruba stovku kazatelů a 7551 členů k roku 2014 a na konci roku 2015 celosvětově počet členů církve přesáhl 19 milionovou hranici[2] Církev Adventistů sedmého dne patří mezi nejrychleji rostoucí církve na světě.

Měřítkem jejich života je Boží slovo – Bible. Očekávají druhý příchod Ježíše Krista, jako všichni křesťané a světí sobotu na oslavu Božího stvořitelského díla.

Teologie Adventistů sedmého dne navazuje na protestantské směry v USA v 19. století (např. metodisty). Významnou roli při formování církve sehrála Ellen G. Whiteová (1827-1915), o které adventisté věří, že byla prorocky inspirovaná.

Ellen G. Whiteová ovlivnila církev především svými prorockými vizemi, dále ji ovlivnila po organizační stránce a důraz kladla také na harmonický životní styl a zdravou životosprávu.

Adventisté se angažují ve veřejném životě, zejména v oblasti humanitární práce (založili a řídí humanitární organizaci ADRA) a náboženské svobody.[3]

Organizace[editovat | editovat zdroj]

Vrcholným orgánem církve je Generální konference. Generální konference spravuje dvanáct světových divizí, které sestávají z unií. Jednou z unií v rámci euro-africké divize je i československá se sídlem v Praze.[4]

Unie spravují sdružení. Praha je sídlem Českého sdružení, Moravskoslezské sdružení má své ústředí v Ostravě.[5]

Dějiny adventismu ve světě[editovat | editovat zdroj]

William Miller předpovědět na základě veršů z Daniela 8: 14-16 a principu "jeden rok = jeden den", že se Ježíš Kristus vrátí na Zem v období mezi jarem roku 1843 a jarem roku 1844. Poté v létě roku 1844, Millerité upřesnili výpočet Ježíšova návratu na 22. října 1844. Když se to nestalo (událost známá jako "velké zklamání"), většina z jeho následovníků se rozpustila a vrátila do svých původních církví.

Někteří Millerité přišli s přesvědčením, že Millerovy výpočty byly správné, ale že jeho výklad veršů z Daniela byl špatný, když předpokládal, že to bude Země, “která měla být očištěna".Tito adventisté došli k přesvědčení, že verše z Daniela předpovídaly vstup Krista do Nebeské svatyně, nikoli jeho druhý příchod na Zem. Toto nové učení o Svatyni v nebi se stalo důležitou součástí jejich víry. Během několika příštích desetiletí se toto učení vyvinulo do doktríny Vyšetřovacího soudu.

Tento vyšetřovací soud byl zahájen v roce 1844 v Nebeské svatyni, a křesťané v něm budou souzeni zdali jsou způsobilí pro spasení a současně při tomto soudu bude potvrzena Boží spravedlnost před celým vesmírem. Tato skupina adventistů stále věří, že Kristův druhý příchodu je velmi blízko. Další termín Kristova příchodu již nestanovili s odkazem na verš ze Zjevení Janova 10:6 “že lhůta je u konce”.

Jako počátek této církve se ovšem obyčejně udává až rok 1863.[6]

Dějiny adventismu v Českých zemích[editovat | editovat zdroj]

Jedna z prvních adventistických publikací v češtině z roku 1893

Do českých zemí se adventismus sedmého dne dostal na počátku 90. let 19. století, když se do vlasti vrátil Antonín Šimon (pokřtěný adventisty roku 1892),[1] který se s tímto vyznáním setkal v Německu. Ten se pokusil tuto víru šířit dále, především pomocí překládání adventistických spisů do češtiny. První adventistická díla jsou tak vydána již v roce 1893. V roce 1902 byl založen první adventistický sbor v Praze. V roce následujícím vyšlo první číslo adventistického časopisu Hlasatel pravdy, který však pravidelně vychází až od roku 1906. Roku 1907 vznikla na základě spolkového zákona Společnost většího světla, která sbory sdružovala.[4] Rozvoj adventistické misie je spojen se založením Spolku křesťanských mužů a žen v roce 1908 a k rozšíření adventismu dochází především na Slezsku, o což se postaral především Julius Peter z Bílska, jenž se podobně jako Šimon setkal s adventismem v Německu. V době první světové války byl spolek zastřešující adventisty zakázán, i přesto však počet adventistů v českých zemích přibýval a v době vzniku Československa žilo na jeho území přes 1000 adventistů sedmého dne.

V roce 1919 vzniká nové správní uskupení Československá unie Církve adventistů sedmého dne, s pěti podřízenými správními celky (misijní pole a sdružení). V meziválečném Československu tito křesťané vystupovali jako Misijní společnost adventistů sedmého dne a později[7] v roce 1922 se podaří zaregistrovat nový spolek s názvem Československá jednota adventistů sedmého dne, jenž církev právně zastupuje, o tři roky později je založen Misijní ústavLoděnici. Koncem dvacátých let se pod vlivem německých adventistů začíná s dobročinnou aktivitou, snažící se zmírnit dopady začínající hospodářské krize.

Za druhé světové války je uzavřeno gestapem církevní nakladatelství a v koncentračních táborech zahynuli tři čeští adventisté. S výjimkou sborů na Těšínsku a několika dalších však církev mohla po celou dobu války konat bohoslužby. Poválečné vyhnání sudetských Němců, s nímž odešlo z Československa okolo 1000 adventistů německé národnosti, snížilo velmi dramaticky počet členů církve v Československu, následné poválečné misijní úspěchy však tuto ztrátu zacelily. V roce 1946 byla v Praze-Krči založena Škola biblických nauk.

Početní růst členů církve byl zastaven komunistickým převratem v roce 1948 a následnými restrikcemi ze strany komunistického režimu. V roce 1950 je uzavřena Škola biblických nauk, v následujícím roce je propuštěno 80% kazatelů. Tlak státní správy na adventisty, aby se vzdali svého zvyku nepracovat v sobotu a stejně tak neposílat své děti v tento den do školy, vyvrcholil v roce 1952, kdy byla tato církev administrativním zákrokem (tedy ne právním) zakázána a veškerý movitý i nemovitý majetek státními orgány zabaven. I přes následnou perzekuci se adventisté i nadále tajně scházeli k bohoslužbám. Od roku 1954 jsou adventističtí kazatelé trestně stíháni a tato perzekuce vyvrcholila v létě 1955 procesem proti 7 slovenským kazatelům odsouzeným k trestům odnětí svobody od 2 do 7 let. Tlak na členy byl vyvíjen především vyhrůžkou postihu jejich dětí za jejich sobotní absence ve škole. Minimálně 6 dětí adventistů bylo z náboženských důvodů nařízením soudu odebráno rodičům a umístěno do ústavní péče. Nekontrolovatelná činnost této církve se pro komunistický režim stala postupně větším zlem a tak se strana rozhodla od svého rozhodnutí ustoupit a ÚV KSČ povolil v říjnu 1955 obnovení církve. Po obnovení činnosti církve v roce 1956 zůstal státu zabavený majetek a vedoucí představitelé církve museli slíbit, že děti adventistů začnou chodit v sobotu do školy. Adventismus v Československu i nadále početně sílil, i když už jen pozvolna.

V roce 1968 se církvi podaří využít demokratizace politického života. Jsou obnovena sdružení zakázaná v roce 1950, začíná opět vycházet církevní časopis a je založen bohoslovecký seminář. Přestože některé z těchto výhod byly po okupaci Československa v srpnu 1968 odvolány, stav církevního života se před rok 1968 již nevrátil. I nadále se jednotlivě objevují případy perzekuce adventistů ve výkonu vojenské služby, působení kazatelů, při organizování akcí pro děti a mládež, veřejném působení či v možnosti dosažení středního a vyššího vzdělání, oficiálně je ale církev tolerována. Na nejvyšší úrovni panuje mezi státní správou a představiteli církve míra shody, kterou jen stěží nalezneme u ostatních církví. Průvodním jevem tohoto stavu byla také skutečnost, že část kazatelů a téměř všichni administrátoři církve (předsedové, tajemníci) se nacházeli na seznamech spolupracovníků StB. Oldřich Sládek, který byl předsedou církve od roku 1963 do roku 1989 obdržel za příkladnou spolupráci se státem čestný doktorát teologie a prezidentem republiky mu byla také propůjčena dvě vysoká státní vyznamenání.

Po převratu v letech 1989 a 1990 církev postupně v nových svobodných podmínkách rozvíjí svou službu a zapojuje se do veřejného dění především humanitární činností své organizace ADRA, biblickými přednáškami a kurzy pro veřejnost, osvětou na téma zdraví a životní styl nebo nabídkou zdravého využití volného času pro děti a mládež v Klubu Pathfinder. V devadesátých letech zažívá církev výrazný příliv nových členů, vznik řady nových sborů a vymaňuje se ze společenské izolace. V současnosti je církev v ČR respektovanou křesťanskou denominací, její duchovní slouží ve školách, sociálních zařízeních, jako kaplani v nemocnicích, armádě a věznicích, vystupují ve sdělovacích prostředcích a pomáhají rozvíjet veřejný život a občanskou společnost v regionech. Církev má své internetové rádio AWR, internetovou televizi HopeTV, vydavatelství knih a časopisů Advent-Orion, kolportéry zdravotní a duchovní literatury, Vyšší odbornou školu Teologický seminář Sázava, Mateřskou a základní školu Elijáš v Praze a řadu partnerů z řad občanských iniciativ.[8]

Statistika[editovat | editovat zdroj]

Svět[editovat | editovat zdroj]

Celosvětový počet členů Církve adventistů sedmého dne.[9]

Údaje o celosvětové Církvi adventistů sedmého dne
2006 2011[10] 2012[11] 2014[12]
Počet sborů 61 818 72 144 74 299 78 810
Počet skupin 61 361 67 078 67 669 69 213
Počet členů 15 115 806 17 479 890 17 881 491 18 479 257
Celkově přijato 1 139 000 1 114 574 1 091 222
Křtem 1 109 219 1 082 654 1 057 645
Vyznáním víry 29 781 31 920 33 577
Počet vysvěcených kazatelů 15 813 17 530 18 182 18 846
Celkový počet zaměstnanců 201 646 232 168 255 982 260 181
Počet zemí, kde CASD působí 203 208 216 216
Počet používaných jazyků 885 927 947
Počet škol 7284 7883 7842 7579
Základní 5666 5815 5714
Střední 1470 1908 1969 2050
Vysoké (vyšší) 106 112 113 114
Vzdělávací střediska 42 48 46 44
Počet nemocnic a sanatorií 168 172 175 173

Česká republika[editovat | editovat zdroj]

Statistika počtu členů Církve adventistů sedmého dne v České republice [1]

Údaje o Církvi adventistů sedmého dne v České republice (z 31.3.2008):[zdroj?]

  • 7 425 členů (3012 v české a 4413 v moravsko-slezské správní oblasti), kteří se scházejí ve 143 sborech a 24 skupinách
  • počet aktivních duchovních a misijních pracovníku 91

Věrouka[editovat | editovat zdroj]

Věrouka o Bohu (věroučný článek 1-5)[editovat | editovat zdroj]

Adventisté učí, že Bible, Starý a Nový zákon, je psané Boží slovo, inspirované Duchem svatým, obsahující znalosti potřebné pro záchranu, neomylné zjevení Boží vůle. V souladu s povahou vykazuje věroučný základ a důvěryhodný popis Božích skutků v historii. Přijímá učení o Trojici: Otec, Syn a Duch svatý, je trojjediná věčná osoba. Bůh je nesmrtelný, laskavý, prostý, vševědoucí, všemocný, nekonečný, nepochopitelný a hodný uctívání. Ježíš je plně Bohem a plně člověkem.

Věrouka o člověku (věroučný článek 6-7)[editovat | editovat zdroj]

Adventisté učí, že Bůh je Stvořitelem všech věcí, on vytvořil lidi z lásky a dává jim svobodu volby. Stvoření popsané v První knize Mojžíšově v šesti dnech je považováno za pravdivý příběh. Sobota je památník tohoto stvoření. První lidé, muž a žena, byli stvořeni k obrazu Božímu, ač svobodné bytosti, jsou závislé na Bohu za dech života. Mají povinnost pečovat o zem. Ale kvůli své neposlušnosti, se veškeré lidstvo stalo smrtelným.

Věrouka o spasení (věroučný článek 8-11)[editovat | editovat zdroj]

Adventisté učí, že lidstvo je zapojeno do "velkého sporu", do konfliktu mezi Kristem a satanem, v němž jde o Boží charakter, o Boží právo a jeho vládu nad vesmírem. Jeden anděl se stal Satanem, který chce sedět na trůnu Boha, obvinil jej z nespravedlnosti a tyranství. Vedl anděly a lidstvo ve své vzpouře proti němu. Naše dobré skutky nás nemohou zachránit, ale svou smrtí na kříži Ježíš osvobodil kající se hříšníky ze smrti a Bůh jim dal milost a odpuštění. Spasení je dar od Boha. Ten, kdo jej přijme, uvěří v Boha a bude se kát, se znovu narodí a bude znovuzrozen Duchem svatým.

Věrouka o církvi (věroučný článek 12-18)[editovat | editovat zdroj]

Adventisté učí, že církev je univerzální společenství věřících všech lidí a národů, sjednocená a rovná před Kristem, kteří ho uznali jako Pána a Spasitele. Scházejí se k uctívání, k vzájemnému společenství, k učení se Božího slova, ke službě lidstvu a k šíření evangelia. Křest ponořením je znamením obrácení, veřejný akt oddanosti Bohu, vstup do církve a symbolem ukončení hříšného života a vzkříšení k novému životu v Kristu. Křest je dobrovolný z vlastního přesvědčení.

Adventisté učí, že na konci doby, je stanoven "ostatek", který bude dodržovat všechny Boží přikázání a Ježíšovu víru. Bude hlásat, že rozsudek v nebi začal a bude odhalovat krásu Božího charakteru a bude milovat Boha. Dar proroctví je jedním z jejích vlastností. Bůh vybavuje věřící duchovními dary aby sloužily a posílili církev.

Věrouka o křesťanském životě (věroučný článek 19-23)[editovat | editovat zdroj]

Adventisté učí, že univerzální a věčné zásady Božího zákona jsou vyjádřeny v Desateru a ilustrovány v životě Ježíše Krista. Spasení je z milosti a ne ze skutků, ale výsledkem  láskyplného vztahu k Bohu je poslušnost jeho přikázání. Sobota (podle čtvrtého přikázání) byla dána od Boha celému lidstvu, aby si připomínali a slavili jeho stvoření. Vyzývají k dodržování sedmého dne (soboty) jako dne odpočinku a dne uctívání Ježíše, pána soboty. Křesťané dělají Bohu čest svým hospodařením, svým využíváním času, svým talentem i svým tělem. Ctí a respektují manželství v láskyplném vztahu.

Věrouka o posledních událostech (věroučný článek 24-28)[editovat | editovat zdroj]

Adventisté sedmého dne se označují jako prorocké hnutí a oznamují Kristův návrat, "radostnou zprávu" křesťanství. Vidí důkazy jeho blízkého příchodu. Studují proroctví Bible, dějiny spásy a dobu konce. Učí, že Ježíš Kristus je jediným prostředníkem mezi Bohem a lidmi. Ježíš se přimlouvá za lidi v nebeské svatyni od jeho nanebevzetí. V roce 1844 začal vyšetřující soud ve Svatyni. Tento soud skončí těsně před návratem Krista.

Adventisté učí, že duše není nesmrtelná. Součástí smrti je "spánek" v tom smyslu, že "první smrt" je stav bezvědomí, ale není definitivní. Všechny lidské bytosti budou vzkříšeny, a to buď pro život věčný, nebo proto, aby čelily poslednímu soudu. Po návratu Krista, živí a z mrtvýchvstalí, kteří budou ospravedlněni, půjdou do nebe, ale ostatní zahynou. Po tisíc let budou zachránění zkoumat knihy života, které dokumentují život ztracených. Adventisté říkají, že se Bůh nikdy neplete, ale že nesmí zůstat ani stín pochybností nad jeho rozhodnutím a nad jeho spravedlností. Toto zkoumání potvrdí rozhodnutí vyšetřujícího soudu. Po tisíci letech, ztratí naději na vzkříšení. Budou seznámeni s rozsudkem a zemřou "druhou smrtí" konečnou a věčnou. Zničení Satana a zla tak bude konečné. Země bude obnovena do svého původního stavu dokonalosti.

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Církev adventistů sedmého dne je mimo jiné často kritizována za svůj pocit výjimečnosti, za skrytou misii a za Ellen G. Whiteovou.

Výjimečnost[editovat | editovat zdroj]

Církev adventistů si od počátku podržuje vědomí své jedinečnosti mezi ostatními církvemi, které - podle názoru adventistů - nejsou poslušny Boha v příkaze dodržovat sobotu jako den odpočinku.[13]

Oproti skutečnému chápání jak jej popisuje Vojtíšek, je zde teologický pohled na výjimečnost, tedy že plnost svátosti a požehnání je v církvi adventistů, ale uznává Boží působení i v jiných církvích.

Misie[editovat | editovat zdroj]

Podobně jako svědkové Jehovovi a mormoni získávají adventisté členy také misijní službou dům od domu. Nabízejí knihy o zdravé výživě a zvou na přednášky o zdravém životním stylu. Teprve poté navazují na Bibli a na adventistické učení. Již touto taktikou se CASD i u nás dostává do podezření ze sektářství, protože při navazování kontaktu adventisté často nedávají najevo, že za jejich aktivitou je příslušnost k náboženskému směru.[14] Čím více se však nový zájemce dozvídá o adventismu, tím více se jídelní doporučení mění v náboženské příkazy, založené na adventistickém výkladu Starého zákona.[15]

V misijní a charitativní činnosti adventisty motivuje vědomí blízkého Ježíšova příchodu a očekávání soudu nad světem.[16]

Ellen G. White[editovat | editovat zdroj]

Různí adventisté přikládají roli Ellen G. White různou důležitost. Jedním pólem je její uznání za plnohodnotnou prorokyni, druhým pólem je její odmítání. Ve svých dílech se dopustila mnohých plagiátorství.

Alois Adlof popisuje chápání Ellen G. Whiteové ve 30. letech 19. století takto: Její spisy pokládají adventisté za stejně inspirované jako Bibli. Je-li o něco spor, rozhodován býval jejím hlasem právoplatně. Protivit se jí, bylo protivit se Duchu sv. A přec tato žena, ač velice nadaná, byla tak omylná jako kdo jiný. Ale to jí nepřekáželo, aby o svých vlastních výpovědích tvrdila: >> Toto je Bůh, který mluvil a ne mýlící se smrtelník.<< K tomu znamenitě ilustruje její inspiraci ta okolnost že často, když napsala svá svědectví, napsané pozměnila, anebo jinak napsala. Celé stránky, věty, řádky vymazala a něco jinak sestavila. Svému muži předčítala rukopis, který jí navrhoval mnohou změnu, kterou také ochotně přijala. Kromě toho dopustila se mnohých plagiátů, sestávajíc své knihy z jiných, aniž by to vyznala a přiznala.[17]

Zdeněk Vojtíšek k roli Ellen G. White tvrdí: Učení nové církve je formováno stovkami zjevení, desítkami knih a tisíci článků, traktátů a jiných materiálů své prorokyně a zakladatelky.[6] Skutečně autoritativní výklad Bible a lidských dějin však náleží Ellen Whiteové.[4] Je považována za prorokyni a její odkaz je mezi deseti miliony adventisty stále živý.[15]

K historické úloze Ellen G. Whiteové tvrdí Alois Adlof toto: Dříve majetné rodiny byly nyní (po nenaplněném očekávání Kristova příchodu roku 1844) ožebračeny. Mnozí museli být uklizeni a pod stráž postaveni, aby jejich rodiny se na nich nemstily. Jejím přičiněním se stalo, že po hrozném fiasku roku 1844 celé hnutí nezaniklo.[17] Když však zmocnili se hnutí Whiteovi a vtiskli mu nynější ráz adventisticko-sabotářský, Miller marně proti tomu pozdvihl hlasu. Whiteová napsala o něm, že na konec William Miller pozdvihl svého hlasu proti nebeskému světlu.[18]

Ellen G. Whiteová trpěla epilepsií v důsledku úrazu hlavy v dětství a její záchvaty byly pokládány za proroctví. Alois Adlof popisuje její zdravotní stav takto: Pomatená žena je jejich prorokyní. Její vidění pokládají za zjevení nebeská. Dr. Williem Russel, který byl dlouhá léta adventistou a prvním lékařem v jejich sanatoriu v Battle Creek, napsal už roku 1869: >> Paní Whiteové vidění vyplývají z chorobné soustavy, aneb z chorobnosti mozku a nervové soustavy.<< Dr. Fairfieh, rovněž adventista a dlouhá léta lékař v témž sanatoriu, psal roku 1887, že nemá žádné pochybnosti o tom, že její vidění jsou čistě hysterické záchvaty. Stáří pak ji téměř vyléčilo.[19]

Přidružené organizace[editovat | editovat zdroj]

Českolipská pobočka adventistů je společně s Adrou

Adventistická agentura pro pomoc a rozvoj (ADRA) je humanitární organizace s celosvětovou působností. Hlavní činností Adry je bezprostřední a dlouhodobá pomoc při humanitárních katastrofách v zahraničí.[20]

Podrobnější informace naleznete v článku ADRA.

Církev Adventistů sedmého dne je také zapojena do kaplanské služby v ozbrojených silách, věznicích, nemocnicích a u policie.

Život a zdraví je občanské sdružení, které se zaměřuje na osvětovou činnost formou přednášek, besed, kurzů, seminářů, sympozií, táborů, výstav a výchovných zdravotních programů na základě zásad zdravé výživy, preventivní medicíny a zdravého životního stylu.[21]

Klub Pathfinder je občanské sdružení dětí, které připravuje rozmanité zájmové aktivity zaměřené na smysluplné využívání volného času dětí a mládeže.[22] Skautským způsobem vychovává adventistickou mládež.[5]

Středisko korespondenčních kurzů (SKK) je středisko zaměřené nejen na vzdělávání, nýbrž zejména na rozvoj jednotlivce i celé široké veřejnosti ve všech oblastech života (tělesná, duševní, sociální a duchovní) - v jejich neoddělitelné celistvosti. V této době nabízí 7 korespondenčních a internetových kurzů pro dospělé: "Harmonická rodina", "Zvládej svůj život", "Vezmi zdraví do svých rukou", "Impulzy života", "Globální problémy", "Objevy v Bibli" a "Utopie". Na webu SKK najdete také kurzy pro děti ve věku 8 - 11 let s názvem "Hledej, pátrej s pathfindery" a pro náctileté (12 - 17 let) s názvem "Hledání odpovědí". Korespondenční kurzy "Hledání odpovědí" a "Hledej, pátrej s pathfindery" mají sice na webu SKK odkaz, spravuje je však výše uvedené občanské sdružení Klub Pathfinder. České SKK má společně se slovenským SKK profil na sociální síti Facebook. Tento facebookový profil má název "Korespondenční kurzy". [23]

Teologický seminář Církve adventistů na Sázavě zajišťuje vzdělávání duchovních pracovníků.[5]

Advent Orion je vydavatelství Církve adventistů sedmého dne. Vydává čtvrtletník Znamení doby, měsičník Advent a časopisy pro děti a mládež.[5] Vydává také ostatní církevní literaturu.

Country life - vegetariánské restaurace ve volném spojení s Církví adventisitů.[5]

Newstart - projekt zdravého životního stylu ve volném spojení s Církví adventistů sedmého dne.[5]

Hope TV - adventistická internetová televize.

AWR rádio - adventistické internetové rádio.

Ekumenická rada církví[editovat | editovat zdroj]

Církev adventistů sedmého dne má status pozorovatele Ekumenické rady církví. Výlučný postoj však znemožňuje účast v tomto hnutí.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VOJTÍŠEK, Zdeněk, VELECHOVSKÝ, Petr. Adventisté stále na křižovatce. DINGIR online. 31.5.1999, roč. 2., čís. 2., s. 2-3. Dostupné online. ISSN 1212-1371
  2. www.adventistreview.org [online]. www.adventistreview.org, [cit. 2016-04-17]. Dostupné online.  
  3. Viz např. JETELINA, Bedřich. Adventisté sedmého dne, lidská práva a sociální práce. In: Caritas etvenitas, 1/2014. Dostupné online
  4. a b c VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 440 s. ISBN 80-7178-798-1. S. 94.  
  5. a b c d e f g VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 440 s. ISBN 80-7178-798-1. S. 95.  
  6. a b VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 440 s. ISBN 80-7178-798-1. S. 93.  
  7. VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů v České epublice. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 440 s. ISBN 80-7178-798-1. S. 94-95.  
  8. Národní archiv, Ministerstvo kultury 1968–1989, Materiály pro vládu ČSR a Národní archiv, Ministerstvo kultury 1968–1988, II Praha, karton 144, Sig 29, spis č. 15976/88.
  9. 2015 Annual statistical report [online]. Silverspring, Maryland: ASTR, 2016. S. 70. Dostupné online.  
  10. www.adventist.org [online]. www.adventist.org, [cit. 2016-04-17]. Dostupné online.  
  11. www.adventist.org [online]. www.adventist.org, [cit. 2016-04-17]. Dostupné online.  
  12. www.adventist.org [online]. www.adventist.org, [cit. 2016-04-17]. Dostupné online.  
  13. VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedi náboženských směrů v České republice. 1.. vyd. Praha : Portál, 2004. 440 s. ISBN 80-7178-798-1. S. 95.  
  14. VOJTÍŠEK, Zdeněk; VELCHOVSKÝ, Petr. Adventisté stále na křižovatce. Dingir. 31.5.1999, roč. 2., čís. 2, s. 2-3. ISSN 1212-1371.  
  15. a b VOJTÍŠEK, Zdeněk; VELCHOVSKÝ, Petr. Adventisté stále na křižovatci. Dingir. 31.5.1999, roč. 2, čís. 2, s. 3. ISSN 1212-1371.  
  16. VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopede náboženských směrů v České republice. 1.. vyd. Praha : Portál, 2004. 440 s. ISBN 80-7178-798-1. S. 94.  
  17. a b ADLOF, Alois. Falešný peníz. Praha : Křesťanský spolek mladíků v Čechách, 1929. 36 s. S. 10.  
  18. ADLOF, Alois. Falešný peníz. 1.. vyd. Praha : Křesťanský spolek mladíků v Čechách, 1929. 36 s. S. 9.  
  19. ADLOF, Alois. Falešný peníz. 1.. vyd. Praha : Kesťanský spolek mladíků v čechách, 1929. 36 s. S. 14.  
  20. Humanitární organizace ADRA
  21. Občanské sdružení Život a zdraví
  22. Klub Pathfinder
  23. Středisko korespondenčních kurzů

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bible [2]
  • Jetelina, Bedřich: Adventisté sedmého dne mezi modernou a postmodernou. Praha (Česká biblická společnost pro TF JU) 2014. ISBN 978-80-87287-86-6.
  • Knight, George: Adventismus v proměnách času. Praha (Advent-Orion) 2003
  • Piškula, Jiří: Dějiny Církve adventistů sedmého dne v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha (Advent-Orion) 2009
  • Historie a teologie církve Adventistů sedmého dne, Univerzita MATEJA BELA V BANSKEJ BYSTRICI, Diplomová práce, Aleš Franc, 2012
  • Adventisté sedmého dne věří... Praha (Advent-Orion) 1999
  • Adlof, Alois: Falešný peníz. Praha (Křesťanský spolek mladíků v Čechách) 1929

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]