Tlingitové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Tlingitové (Tlingit, Kološ) jsou etnická skupina severoamerických indiánů žijící na západním pobřeží Kanady a Aljašky. Jsou to typičtí zástupci kultury severozápadního pobřeží.

Název[editovat | editovat zdroj]

Vlastní název Tlingit znamená „Praví lidé“. Zastaralý název Kološ pro ně používali především ruští kolonisté Aljašky a pochází z jazyka Aleutů.

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

Tlingitský jazyk je zařazován do jazykové rodiny na- dené, mezi nimiž má izolované postavení. V současné době jím hovoří asi 15 000 osob a je vyučován i na školách. Nejblíže příbuzný je mu dnes již prakticky vymřelý jazyk Eyaků, kteří žijí severněji na pobřeží Aljašky.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Tlingité dosud žijí na svém kmenovém území, od severní části Britské Kolumbie po pobřeží střední Aljašky a na přilehlých Alexandrových ostrovech. Jejich střediskem je zejména Sitka, kde sídlí kmenová rada a další organizace.

Získávání potravy[editovat | editovat zdroj]

Hlavním zdrojem potravy byl pro Tlingity sezónní, ale velmi vydatný rybolov v době tahu lososů. Kromě šesti druhů tichomořských lososů lovili i halibuty, korušky a jiné ryby. Z moře získávali i další potravu v podobě mlžů, ježovek, krabů i mořských řas. Na souši sbírali bobule, kořínky a cibulky rostlin i vejce mořských ptáků. Lov měl jen doplňkový charakter, nejčastější kořistí byli lachtani, baribalové, jeleni a kamzík bělák. Zdrojem potravy byly i velryby, na rozdíl od sousedních Mahaků a Nútků je však Tlingitové nelovili, zpracovávali jen uhynulé nebo na pobřeží uvízlé jedince.

Obydlí[editovat | editovat zdroj]

Tlingitové žili usedle. Po většinu roku obývali vesnice, tvořené dlouhými domy z hrubě tesaných prken se sedlovou střechou a štítem zdobeným malbami a totemovými sloupy. Totemové sloupy však často stávaly i stranou od obydlí. V každém domě žili příslušníci jednoho matrilineárního rodu se svými otroky, které získávali v bojích se sousedními skupinami, hlavně Cimšjany a Sališi. Vnitřní zařízení domu tvořilo jedno nebo více ohnišť, palandy na spaní a dřevěné bedny, v nichž byly ukládány oděvy i zásoby jídla. Místa na palandách u vchodu byla vyhrazená dětem a otrokům, nejváženější lidé spali v zadní části domu.

Řemesla a umění[editovat | editovat zdroj]

Řezbářství[editovat | editovat zdroj]

Z řemesel bylo nejvýznamnější řezbářství, k němuž patří i výroba totemových sloupů. Pomocí seker a teslic z kamene, mědi a paroží vyřezávali až 50 metrů vysoké totemové sloupy, ale i drobné předměty denní potřeby - lžíce, dýmky, krabičky či rukojeti nožů. Mistrovským dílem byly i jejich kánoe, dlabané z celých kmenů jedle douglasky nebo cedru. Mohly měřit 30 - 60 metrů, byly bohatě zdobené malbou i řezbou a pádlovalo se na nich vestoje. Znali dokonce i jednoduché lodní plachty z hustě tkaných rohoží, které zřejmě převzali od příbuzných Haidů. Tlingitové na těchto kánoích podnikali plavby podél celého severozápadního pobřeží nebo na Ostrovy královny Charlotty, podle neověřených zpráv cestovali v minulosti za obchodem i do Asie, na Kamčatku či Sachalin. Vytvoření významného uměleckého díla si v minulosti cenili stejně jako zásluh získaných v boji.

Textilní výroba a oděv[editovat | editovat zdroj]

Tlingité znali tkaní na jednoduchém vertikálním stavu. Z vlny kamzíka běláka, psích chlupů a jemných proužků lýka tkali pláště a pokrývky zvané podle jedné skupiny chilcat. Měly černobílou, případně černožlutou barevnost a byly zdobeny obrazy zvířat - kosatky, krkavce, orla nebo medvěda (jejichž zobrazení najdeme i na totemových sloupech). K oděvu dále patřila kožená nebo tkaná tunika, kožené legíny, mokasíny a kónický klobouk pletený ze smrkových kořínků. Muži i ženy měli propíchnuté uši a nosní přepážku, v nichž nosily ozdoby z perleti nebo leštěné mědi. Oblíbené bylo rovněž tetování, především u mužů. Jeho vzory byly podobné jako na pokrývkách.

Obchod[editovat | editovat zdroj]

Tlingitové už před příchodem bělochů vynikali jako obchodníci, artiklem směnného obchodu byly zejména vlněné pláště, kánoe a rybí tuk, ale znali i skutečná platidla - perleťové ulity ušní a měděné šítky.

Společenský systém[editovat | editovat zdroj]

Navzdory tomu, že neznali zemědělství dosáhli Tlingitů stupně vysoce organizované otrokářské společnosti. Tlingitská společnost se primárně dělila na dvě exogamní moiety Orly a Krkavce. Nezávislé na tomto dělení bylo sekundární rozdělení na přibližně 20 teritoriálních klanů kwáans (např. Chilkatové, Yakutatové, Sitkové aj.). Příslušnost k moietám i ke klanům byla matrilineární. O výchovu dětí se kromě matky starali dědeček a strýcové z matčiny strany, otec i s dětmi hrál, ale nevychovával je. Funkce náčelníků byly dědičné a vytvářely v rámci společnosti uzavřenou třídu, jakousi obdobu šlechty. Náčelníci používali vlastnické značky, jimiž označovali své domy, kanoe či loviště ryb a často je nosili vytetované na těle. Každý dlouhý dům měl navíc dědičnou rodinu "správců", kteří v něm měli vedoucí postavení a soudní pravomoc.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Náboženstvím Tlingitů byl původně šamanismus, později převzali od bělochů křesťanství, většinou pravoslavní, v průběhu konce 19. a počátku 20. století někteří přešli i protestantským církvím. Podobně jako ostatní severozápadní indiáni pořádali v zimním období Tlingitové slavnosti potlač (z toho potlach českých trampů), při nichž náčelníci vystavovali na odiv své bohatství a hostili obyvatele sousedních vesnic. Předvádění bohatství se však někdy zvrhlo i v okázalé ničení vlastního majetku a nabýval podobu jakési soutěže v pohrdání majetkem mezi hostitelem a jeho hosty. Tehdy také propouštěli na svobodu otroky a probíhaly slavnosti iniciace mladých mužů a dívek. Při těchto slavnostech se pořádala představení tanců a zpěvů, spojená s šamanskými rituály. Uplatnily se při nich i nádherné vyřezávané masky zvířat a duchů, z nichž některé byly otevírací nebo dvojité. Tanečník mohl masku rychle rozevřít, takže se pod ní objevila maska druhá nebo tanečníkova vlastní tvář. Takto mohli tanečníci sehrát i mýty, v nichž se lidé proměňují ve zvířata a naopak. Uctívaní duchové: Hromový pták, Vydří muž Koošda a Krkavec Jélk (často nesprávně označovaného jako Havran), který byl nenapravitelným šibalem, ale zároveň i stvořitelem světa a kulturním hrdinou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Tlingitové žijí na svém území podle odhadu archeologů až 10 000 let. Roku 1741 byli objeveni expedicí Vituse Beringa. Koncem 18. stol. s nimi navázala styk Rusko-americká společnost, jejíž nákupčí od Tlingutů vykupovali kožešiny mořských vyder. Zároveň mezi nimi začali Rusové šířit pravoslavné křesťanství. Roku 1799 založil ředitel Rusko-americké společnosti Alexandr Baranov na ostrově Sitka stejnojmennou pevnost, která se stala základem vznikající kolonie Ruská Amerika. Tlingité se v průběhu 19. století proti kolonistům často bouřili, nejvýznamnější byla válka náčelníka Katleana z roku 1802. Tlingité byli vynikající válečníci. Do boje si muži oblékali dřevěné přílby a krunýře z tuhé kůže nebo dřevěných tyček. Ze zbraní byly oblíbené nože, kyje, luky a šípy. Jedním z důvodů, které způsobily prodej Aljašky Spojeným státům roku 1867, byla neschopnost Rusů řešit neustálá povstání Tlingitů.

V současnosti[editovat | editovat zdroj]

Současnou populaci tvoří asi 15 200 osob, z nichž většina vedle angličtiny ovládá i tlingitský jazyk. Pracují často ve dřevozpracujícím či rybářském průmyslu. Jsou mezi nimi i vynikající umělečtí řezbáři, sochaři a návrháři, vycházející z tradičního umění.