Argot

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Argot je vrstva slovní zásoby, žargon užívaný společenskou spodinou (zloději, překupníky, narkomany apod.). Účelem tvoření zvláštních pojmenování je utajit obsah sdělení před nezasvěcenými posluchači.[1] Věda, která se argotem zabývá, se jmenuje argotologie.[2]

Některé výrazy z argotu mohou být prozrazeny, a tím přestanou být součástí argotu a stanou se součástí běžné slovní zásoby. Příkladem argotu je francouzský verlan, který používá k utajení prohazování slabik.

I. Kalita charakterizuje argot jako tajný komunikativní prostředek, který je prostředkem omezeného společenství, jenž se vyvíjel v dichotomické opozici dozorce – odsouzený. Odsouzený vytváří u známých, již existujících lexémů známky sekundární sémantiky, které by neměly být srozumitelné dozorci, anebo odsouzený tvoří lexém úplně nový. Argot vzniká v teritoriálně omezeném prostoru, jeho vznik je podmíněn omezujícím (trestním) rámcem – omezením osobní svobody. Nositelé argotu se nesnaží vyčnívat ve svém prostředí, ale kladou si za cíl izolovat své prostředí od vnějšího.

Příklady slovní zásoby[editovat | editovat zdroj]

  • bahno – pivo
  • basa – vězení[3]
  • benga, fízl, chlupatej, švestky – policista/é, strážník/ci
  • bručet (v base) – sedět ve vězení[3]
  • čokl – pes
  • čorkařit, čórkařit – krást
  • čórnout, lohnout – ukrást
  • dacan – vagabund, darebák, potvora
  • káča – kasa, trezor
  • krochna, stříkačka – pistole
  • love, prachy, škvára – peníze
  • máčka – marlbora, cigarety značky Marlboro
  • oddělat, voddělat, sejmout - zabít
  • odprásknout, vodprásknout – zastřelit
  • puma – vyšetřovací soudce
  • raky – hodinky
  • rychna – zápach (brn. hantec)
  • skéro – marihuana
  • udělat, vybílit – vykrást
  • velryba – manželka
  • vodprejskni (původně: odprejskni, emaile[3]) – odejdi

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HAUSER, Přemysl. Nauka o slovní zásobě. 1. vyd. Praha: SPN, 1980. Kapitola Vrstvy ve slovní zásobě, s. 27–28. 
  2. KOHOUTEK, Rudolf. ABZ slovník cizích slov [online]. [cit. 2012-07-16]. Heslo argotologie. Dostupné online. 
  3. a b c Nače řeč. 1925, roč. 9, čís. 3, s. 72–74. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Oberpfalcer F.: Slang a argot. In Jazykozpyt. JČF, Praha 1932.
  • Oberpfalcer F.: Argot a slangy. In Československá vlastivěda, díl III. Sfinx, Praha 1934.
  • Ouředník P.: Argot v odborné literatuře – Argot v beletrii. In Šmírbuch jazyka českého, Paseka, Praha 2005. ISBN 80-7185-638-X.
  • Kalita I.: Obrysy a tvary nespisovnosti: ruština vs. čeština. Ruský slang v procesu vývoje. Ústí nad Labem, ISBN 978-80-7414-427-1, 2011.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]