Argot

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Argot je vrstva slovní zásoby, žargon užívaný společenskou spodinou (zloději, překupníky, narkomany apod.). Účelem tvoření zvláštních pojmenování je utajit obsah sdělení před nezasvěcenými posluchači.[1] Věda, která se argotem zabývá, se jmenuje argotologie.[2]

Některé výrazy z argotu mohou být prozrazeny, a tím přestanou být součástí argotu a stanou se součástí běžné slovní zásoby. Příkladem argotu je francouzský verlan, který používá k utajení prohazování slabik.

I. Kalita charakterizuje argot jako tajný komunikativní prostředek, který je prostředkem omezeného společenství, jenž se vyvíjel v dichotomické opozici dozorce – odsouzený. Odsouzený vytváří u známých, již existujících lexémů známky sekundární sémantiky, které by neměly být srozumitelné dozorci, anebo odsouzený tvoří lexém úplně nový. Argot vzniká v teritoriálně omezeném prostoru, jeho vznik je podmíněn omezujícím (trestním) rámcem – omezením osobní svobody. Nositelé argotu se nesnaží vyčnívat ve svém prostředí, ale kladou si za cíl izolovat své prostředí od vnějšího.

Příklady slovní zásoby[editovat | editovat zdroj]

  • bahno – pivo
  • basa – vězení[3]
  • benga – policista
  • bručet (v base) – sedět ve vězení[3]
  • čokl – pes
  • čorkařiti – krásti
  • čórnout – ukrást
  • dacan – potvora
  • fízl – policista
  • chlupatej – policista
  • káča – kasa, trezor
  • krochna – pistole
  • máčka – marlbora
  • prachy – peníze
  • puma – vyšetřovací soudce
  • raky – hodinky
  • rychna – zápach (brn. hantec)
  • skéro – marihuana
  • stříkačka – pistole
  • švestky – policista
  • velryba – manželka
  • vodprásknout – zastřelit
  • vodprejskni (původně: vodprejskni, emaile[3]) – odejdi
  • vybílit – vykrást

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HAUSER, Přemysl. Nauka o slovní zásobě. 1. vyd. Praha : SPN, 1980. Kapitola Vrstvy ve slovní zásobě, s. 27–28.  
  2. KOHOUTEK, Rudolf. ABZ slovník cizích slov [online]. [cit. 2012-07-16]. Heslo argotologie. Dostupné online.  
  3. a b c Nače řeč. 1925, roč. 9, čís. 3, s. 72–74. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Oberpfalcer F.: Slang a argot. In Jazykozpyt. JČF, Praha 1932.
  • Oberpfalcer F.: Argot a slangy. In Československá vlastivěda, díl III. Sfinx, Praha 1934.
  • Ouředník P.: Argot v odborné literatuře – Argot v beletrii. In Šmírbuch jazyka českého, Paseka, Praha 2005. ISBN 80-7185-638-X.
  • Kalita I.: Obrysy a tvary nespisovnosti: ruština vs. čeština. Ruský slang v procesu vývoje. Ústí nad Labem, ISBN 978-80-7414-427-1, 2011.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]