Přeskočit na obsah

Různonožci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxRůznonožci
alternativní popis obrázku chybí
blešivec hřebenatý (Gammarus roeselii)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenžabernatí (Branchiata)
Třídakorýši (Crustacea)
Podtřídarakovci (Malacostraca)
Řádrůznonožci (Amphipoda)
Latreille, 1816
Podřády
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Různonožci (Amphipoda) jsou řád korýšů.

Jsou to velmi hojní obyvatelé přílivové zóny oceánů. Můžeme se s nimi setkat pod kameny nebo přímo na pobřeží. Ve dne jsou schovaní v tmavých koutech, aktivní jsou v noci. Hlubokomořský druh Alicella gigantea může dorůstat velikosti až 34 cm. Jsou většinou mořští, ale existují i sladkovodní. Popsáno bylo asi 3600 druhů,[1] podle jiných zdrojů přes 6000[2] nebo 10816 druhů.[3] Fauna Česka zahrnuje 12 druhů (sladkovodních) různonožců,[4] ve starší publikaci z roku 2005 je uváděno 8 druhů.[5]

Tělo různonožce se dělí na hlavu (cephalon), hruď (pereion) a zadeček (pleon). Hlava má 2 páry tykadel: antenuly a antény. Hlava je srostlá s jedním hrudním článkem v hlavohruď. Hruď má volných 7 hrudních článků (pereionitů), na nichž jsou končetiny (pereiopody). První dva páry pereiopodů jsou označovány jako gnathopody. Pereiopody mohou být: achelátní, subchelátní, karpo-subchelátní či chelátní. Články gnathopodů jsou basis, ischium, merus, carpus, propodus a daktylus, stejně jako u ostatních pereiopodů, ale mohou být mohutnější a rozdílně vzájemně uspořádané.[6] Na zadečku jsou 3 páry plovacích nožek a 3 páry skákacích nožek. Na konci zadečku je rozvětvený telson.[zdroj?]

Stavba těla různonožce

Živí se mrtvými organismy a částicemi detritu. Jiní ale požírají řasy a speciálně se přizpůsobili k pohybu mezi houštinami (stojí vzpřímeně na rostlinách, maskováni jako malé větvičky a lapají mohutnými končetinami nic netušící plující kořist).

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

Všechny samičky různonožců mají na břiše váček, ve kterém je potomstvo. Zde prodělávají přímý vývoj.[zdroj?] Mají malý počet potomků, ale vyrovnává se to tím, že jsou schopni se rozmnožovat vícekrát do roka.

Ve 21. století je rozpoznáváno 6 podřádů různonožců:[3]

Starší taxonomie různonožců zahrnovala 4 podřády:

Nová klasifikace různonožců podle Lowryho a Myerse[7][8]
         podřád      infrařád     parvřád      nadčeleď   
Amphipoda
Pseudingolfiellidea
Pseudingolfiellida

Pseudingolfielloidea

Hyperiidea
Physosomata

Lanceoloidea

Scinoidea

Physocephalata

Vibilioidea

Phronimoidea

Platysceloidea

Colomastigidea
Colomastigida

Colomastigoidea

Pagetinoidea

Hyperiopsidea
Hyperiopsida

Podosiroidea

Hyperiopsoidea

Senticaudata
Carangoliopsida

Carangoliopsoidea

Talitrida

Biancolinoidea

Caspicoloidea

Kurioidea

Talitroidea

Hadziida

Calliopioidea

Hadzioidea

Corophiida
Corophiidira

Aoroidea

Cheluroidea

Chevalioidea

Corophioidea

Caprellidira

Aetiopedesoidea

Isaeoidea

Microprotopoidea

Neomegamphoidea

Photoidea

Rakirooidea

Caprelloidea

Bogidiellida

Bogidielloidea

Gammarida
Gammaridira

Gammaroidea

Crangonyctidira

Allocrangonyctoidea

Crangonyctoidea

Amphilochidea
Amphilochida

Maxillipioidea

Oedicerotoidea

Eusiridira

Liljeborgioidea

Eusiroidea

Amphilochidira

Amphilochoidea

Leucothoidea

Iphimedioidea

Lysianassida

Dexaminoidea

Synopioidea

Haustorioidea

Lysianassidira

Alicelloidea

Stegocephaloidea

Lysianassoidea

Aristioidea

  1. SEDLÁK, Edmund. Zoologie bezobratlých [online]. Brno: Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, 2000. S. 92. ISBN 80-210-2396-1. 
  2. MOTYČKA, Vladimír; ROLLER, Zdeněk. Svět zvířat X. Bezobratlí (1) [online]. Praha: Albatros, 2001. S. 108. ISBN 80-00-00884-X. 
  3. a b Horton, T.; Lowry, J.; De Broyer, C.; Bellan-Santini, D.; Copilaş-Ciocianu, D.; Corbari, L.; Costello, M.J.; Daneliya, M.; Dauvin, J.-C.; Fišer, C.; Gasca, R.; Grabowski, M.; Guerra-García, J.M.; Hendrycks, E.; Hughes, L.; Jaume, D.; Jazdzewski, K.; Kim, Y.-H.; King, R.; Krapp-Schickel, T.; LeCroy, S.; Lörz, A.-N.; Mamos, T.; Senna, A.R.; Serejo, C.; Souza-Filho, J.F.; Tandberg, A.H.; Thomas, J.D.; Thurston, M.; Vader, W.; Väinölä, R.; Valls Domedel, G.; Vonk, R.; White, K.; Zeidler, W. (2025). World Amphipoda Database. World Register of Marine Species. Accessed at https://www.marinespecies.org/amphipoda on 2025-10-19. doi:10.14284/368 (anglicky)
  4. SACHEROVÁ, Veronika; ŠPAČEK, Jan. Červený seznam ohrožených druhů České republiky: BEZOBRATLÍ. Red List of Threatened Species of Czech Republic: INVERTEBRATES [online]. Příprava vydání Radek Hejda, Jan Farkač & Karel Chobot. Praha: AOPK ČR. (Příroda 36). Kapitola Amphipoda (různonožci), s. 103. Dostupné online. ISBN 978-80-88076-53-7. 
  5. Ďuriš Z. & Horká I. (2005) Amphipoda (různonožci). p. 102-103. In Farkač J., Král D. & Škorpík M. [eds.]: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates, 760 pp.; © 2005 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha; ISBN 80-86064-96-4.
  6. STACHOWITSCH, Michael. The Invertebrates. An Illustrated Glossary. Ilustrace Sylvie Proidl. New York: John Wiley & Sons, 1992. xiii, 676 s. ISBN 0-471-83294-4. S. 438. (anglicky) 
  7. LOWRY, J. K.; MYERS, A. A. A phylogeny and classification of the Senticaudata subord. nov. (Crustacea: Amphipoda). Zootaxa. 2013, s. 1–80. Dostupné online. doi:10.11646/zootaxa.3610.1.1. PMID 24699701. (anglicky) 
  8. LOWRY, J.K.; MYERS, A.A. A Phylogeny and Classification of the Amphipoda with the establishment of the new order Ingolfiellida (Crustacea: Peracarida). Zootaxa. Magnolia Press, 2017, s. 001–089. Dostupné online. doi:10.11646/zootaxa.4265.1.1. PMID 28610392. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]