Ondřej Buddeus

    Přidat odkazy
    Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
    Mgr. Ondřej Buddeus, Ph.D.
    Narození15. ledna 1984 (39 let)
    Praha
    ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
    Povoláníspisovatel, překladatel
    Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
    Tématalingvistika, germanistika, nordistika, literatura, překlad a editace
    OceněníCena Jiřího Ortena (2013)
    Magnesia Litera 2014
    Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
    Seznam děl v Souborném katalogu ČR
    Některá data mohou pocházet z datové položky.

    Ondřej Buddeus (* 15. ledna 1984 Praha) je český spisovatel, básník, kulturní organizátor a překladatel z němčiny a norštiny.

    Životopis[editovat | editovat zdroj]

    Absolvoval pražské Gymnázium Arabská, vystudoval obor překladatelství – němčina a nordistiku na Filozofické fakultě University Karlovy, kde v roce 2017 obhájil doktorskou práci.[1] Několik let studia strávil v Norsku.

    Byl šéfredaktorem literárního časopisu Psí víno od roku 2011 do roku 2014 (členem redakce byl v letech 2008–2016).[2] Za jeho působení získal časopis výrazně mezinárodní profil.[3] Mezi roky 2014 a 2017 pracoval jako PR v pražském divadle Alfred ve dvoře. Vedl státní literární agenturu České literární centrum[4] od vzniku v roce 2017 do roku 2019.[5][6][7] Od roku 2019 pracuje na Akademii výtvarných umění v Praze. Je členem Asociace spisovatelů.[8]  

    Dílo[editovat | editovat zdroj]

    Je nositelem Ceny Jiřího Ortena za rok 2013 za sbírku rorýsy (2012)[9] a Magnesie Litery spolu s Davidem Böhmem za dětskou knihu Hlava v Hlavě (2013). Předcházely jim knihy 55007 znaků včetně mezer (2011) a Orangutan v zajetí má sklony k obezitě (2011, spoluautorkami výtvarné složky byly Alžběta Skálová a Martina Kupsová). Obě publikace byly nominovány na Cenu Jiřího Ortena[10] a první jmenovaná také na cenu Magnesia Litera v kategorii „objev roku“.

    Buddeus často spolupracuje s dalšími umělci (například výtvarníky Davidem Böhmem, Jiřím Frantou, Alžbětou Skálovou, sochařkou Pavlou Scerankovou, s hudebním skladatelem Matoušem Hejlem nebo kytaristou Lukášem Koskem[11]), pravidelně se pohybuje na pomezí literatury a dalších uměleckých oborů: například ve sbírce zóna (2016) pracuje s časosběrnou fotografií budovy City Tower v Praze a videoartem, literaturou jako užitým uměním se zabýval v sérii literárních diářů pro grafické studio papelote. Na hranici hudebního, typografického, divadelního a konceptuálního experimentu byl jeho projekt a me založený na stejnojmenné knize a galerijní instalaci. [12] Se sochařou Pavlou Scerankovou umělecky spolupracoval na řešení Památníku válečným veteránům v Ostravě (odhaleno v r. 2022).[13]

    Dětská kniha Hlava v hlavě (2013, rozšířené vydání vyšlo v roce 2020),[14] která byla společným dílem s Davidem Böhmem, patří k nejoceňovanějším dětským knihám z dekády 2010–2020. Vedle Magnesie Litery získala Zlatou stuhu, byla vyhlášena Nejkrásnější českou knihou v kategorii dětských knih,[15] v německém překladu (2017)[16] byla nominována na tradiční cenu Deutscher Jugendliteraturpreis.[17]

    Ondřej Buddeus je také editorem beletristických i odborných titulů. Publikoval několik knižních a řadu časopiseckých překladů.

    Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

    Básnické sbírky[editovat | editovat zdroj]

    • zóna, Rubato (grafický design: Jaroslav Tvrdoň), 2016
    • rorýsy, fra, 2012
    • 55 007 znaků včetně mezer, Nakladatelství Petr Štengl (grafický design: studio MAKE*detail), 2011
    • Orangutan v zajetí má sklony k obezitě, spoluautorky: Alžběta Skálová (ilustrace) a Martinou Kupsová (ilustrace, grafický design), Napoli, 2011

    Knihy pro děti[editovat | editovat zdroj]

    • Hlava v hlavě, s Davidem Böhmem, Labyrint, 2013

    Jiné knižní publikace[editovat | editovat zdroj]

    • dva tisíce devatenáct: měsíc snů – měsíc odříkání – měsíc nerozhodnosti – měsíc mimořádných událostí – měsíc skutečnosti – měsíc těla – měsíc zpomalení – měsíc oddalování – měsíc protínání – měsíc práce – měsíc vzpomínek a zapomínání – měsíc do všech stran, literární diář na rok 2019, studio Papelote, 2018
    • zima, jaro, léto, podzim... a zima, s Alžbětou Stančákovou, Sárou Vybíralovou a Ondřejem Škrabalem, literární diář na rok 2017, studio Papelote, 2016
    • 365 + 1 román, literární diář na rok 2016, studio Papelote, 2015
    • a me, Tranzit Display (grafický design: studio MÜTANTA, tištěná a on-line publikace, www.a-me.info), 2014

    Antologie, sborníky[editovat | editovat zdroj]

    • Kapuce od mikiny. Sbírka povídek, ed. Eva Kartušáková, Celé Česko čte dětem, 2022
    • Rozvod šestkrát jinak, ed. Jarmila Štuková, CPress, 2022
    • Die letzte Metro, eds. Martin Becker & Martina Lisa eds., Voland & Quist, 2017
    • Nejlepší české básně, eds. Sylva Fišerová & Jan Šulc, eds., Host, 2017
    • Summen. Poesie aus Tschechien, eds. Daniela Pusch & Martina Lisa, Konserve, 2016
    • Nejlepší české básně, eds. Petr Borkovec & Tomáš Gabriel, Host, 2015
    • Nejlepší české básně, eds. Ivan Wernisch & Wanda Heinrichová, Host, 2013
    • Sto nejlepších českých básní, ed. Simona Martínková-Racková, Host, 2012
    • Nejlepší české básně, eds. Petr Král & Jan Štolba, Host, 2011
    • Nejlepší české básně, eds. Miroslav Topinka & Jakub Řehák, Host, 2010
    • Signum Sonderheft – Bardinale 2010, ed. Norbert Weis, Bardinale, 2010
    • Raporti di Errore, eds. Petr Král & Antonio Parente, Mimesis Edizioni, 2010

    Knižní spolupráce (editorská, redakční, jiná)[editovat | editovat zdroj]

    Beletrie[editovat | editovat zdroj]

    • Ondřej Škrabal: Cesta k billboardu, Listen, 2022 - editor
    • Václav Magid: Malá encyklopedie nepatřičností, Artmap, 2020 - editor
    • David Böhm: A jako Antarktida, Labyrint, 2019 (Magnesia Litera 2020, Zlatá stuha 2020) - editor
    • Jiří Franta: Singl, Labyrint, 2019 - spolupráce na námětu
    • DISPLEJ.eu: Antologie současné poezie z Čech, Německa a Slovenska, eds. Ondřej Buddeus & Peter Dietze (trojjazyčná publikace), Psí víno & Randnummer, 2015[18]
    • Jan Zbořil: Skříň, 2010 - editor
    • Jan Těsnohlídek: Násilí bez předsudků, 2009 (Cena Jiřího Ortena 2010) - editor

    Odborná literatura, esejistika:[editovat | editovat zdroj]

    • kol. autorů: Je to jízda. O svobodě na kole ve městě i krajině, Paseka, 2021 - editor, autor eseje
    • Ondřej Buddeus, Magdalena Stanová: Zpráva o uměleckém výzkumu pro AVU, Akademie výtvarných umění, Praha 2021.[19]
    • kol. autorů: Třídit slova. Literatura a konceptuální tendence 1949–2015, eds. Ondřej Buddeus & Markéta Magidová, tranzit.cz, 2016 - editor, autor studie

    Překlady[editovat | editovat zdroj]

    • Eva Lindström: Leilo, pojď domů, Baobab, 2018
    • Audun Mortensen, out of office reply, Make*detail, 2013
    • Jan Erik Vold, Malý kruh, výbor z básní 1965 – 2011, Archa, 2012
    • Josef Winkler, Syn člověka, Archa, 2012
    • Christian Futscher, Květy krve. Básně chorého muže z Vídně, Nakladatelství Petr Štengl, 2010
    • Theodor Herzl: Židovský stát. Acadmia, 2009

    Ocenění[editovat | editovat zdroj]

    • 2017: nominace na německou cenu Deutscher Jugendliteraturpreis (udíleno na Frankfurtském knižním veletrhu) za německý překlad dětské knihy Hlava v hlavě
    • 2014: Magnesia litera v kategorii "kniha pro děti a mládež" za Hlavu v hlavě (s Davidem Böhmem)
    • 2014: Nejkrásnější dětská kniha za Hlavu v hlavě (s Davidem Böhmem)
    • 2014: Zlatá stuha, ocenění české sekce IBBY za Hlavu v hlavě (s Davidem Böhmem)
    • 2013: Cena Jiřího Ortena za sbírku rorýsy
    • 2012: nominace na Cenu Jiřího Ortena za sbírky 55 007 znaků včetně mezer a Orangutan v zajetí má sklony k obezitě
    • 2012: nominace Magnesia Litera v kategorii "objev roku" za sbírku 55 007 znaků včetně mezer
    • 2012: nominace na cenu Bank Austria Literaris za sbírku 55 007 znaků včetně mezer
    • 2010: nominace na Drážďanskou cenu lyriky
    • 2008: Cena Jiřího Levého, 3. cena v kategorii "překlad poezie" (z norštiny, básně Jana Erika Volda)

    Reference[editovat | editovat zdroj]

    1. ↑ Fikční světy v díle Jana Erika Volda. is.cuni.cz [online]. [cit. 2020-09-09]. Dostupné online. 
    2. ↑ O. Buddeus byl šéfredaktorem od čísla 58 do čísla 67. Kompletní archiv časopisu je k nahlédnutí na https://www.psivino.cz/archiv/
    3. ↑ Z archivu čísel časopisu vyplývá, že po roce 2011 výrazně narostl počet publikovaných překladů, časopis se v letech 2012–2015 také personálně propojil s mezinárodním literárním festivalem Prague Microfestival (v letech 2012–2015 bylo Psí víno partnerem festivalu, jeho ředitelka Olga Pek byla členkou redakce časopisu od roku 2011 a později také první ženou v šéfredaktorské pozici). Psí víno se stalo partnerem řady mezinárodních literárních projektů, nejvýrazněji v projektu česko-slovensko-německé antologie Displej.eu (2014) a při spolupráci s berlínským literárním domem Lettretage v projektu CROWD (2015).
    4. ↑ Buddeus je autorem koncepce Českého literárního centra na roky 2017–2022. Za jeho vedení vznikl rezidenční program pro zahraniční překladatele z češtiny (mj. také v Praze v bytě Jaroslava Foglara), pevný rezidenční program pro české spisovatele a ilustrátory v Broumovském klášteře a rezidenční pobídky v zahraničí. Ustálil se pravidelný informační servis v angličtině pro zahraniční nakladatele v tištěné i on-line podobě a program pobídek. České literární centrum od roku 2017 s Českými centry každoročně také pořádá Cenu Susanny Roth pro mladé překladatele z češtiny. Domovské stránky instituce: https://www.czechlit.cz/
    5. ↑ KONRÁD, Daniel. České literární centrum představilo návrh koncepce. Věci se daly do pohybu, tvrdí nový ředitel. Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 2017-05-15 [cit. 2020-09-09]. Dostupné online. 
    6. ↑ MANDYS, Pavel. České literární centrum. www.iliteratura.cz [online]. 2019-06-20 [cit. 2020-09-09]. Dostupné online. 
    7. ↑ NAGY, Petr. Ondřej Buddeus: Můj odchod je vyjádřením nesouhlasu se změnou kurzu Českého literárního centra. Literární noviny [online]. [cit. 2020-09-09]. Dostupné online. 
    8. ↑ Asociace spisovatelů. Asociace spisovatelů [online]. [cit. 2020-09-09]. Dostupné online. 
    9. ↑ Odkaz na stránkách Ceny Jiřího Ortena: https://www.cenajirihoortena.cz/article/detail/20/
    10. ↑ Odkaz na stránky Ceny Jiřího Ortena: https://www.cenajirihoortena.cz/article/detail/21/
    11. ↑ Projekt Biotrio s Lukášem Koskem a Vladem Micenkem: https://soundcloud.com/biotrio
    12. ↑ Úplná dokumentace projektu a plné znění textů na adrese: http://www.a-me.info/index.html
    13. ↑ Ostrava má nový památník. Jako první připomíná i novodobé válečné veterány. ČT24 [online]. [cit. 2022-08-24]. Dostupné online. 
    14. ↑ Fotodokumentace knihy na https://www.bohmfranta.net/2013/hlava-v-hlave-2013/
    15. ↑ Nejkrásnější česká kniha pro děti je Hlava v hlavě. Učebnice selhaly | Kultura. Lidovky.cz [online]. 2014-04-22 [cit. 2020-09-09]. Dostupné online. 
    16. ↑ ALOEW. Karl Rauch Verlag [online]. [cit. 2020-09-09]. Dostupné online. (německy) 
    17. ↑ WWW.AKJ.DE, AKJ-. Kopf im Kopf. Arbeitskreis für Jugendliteratur e.V. [online]. [cit. 2020-09-09]. Dostupné online. (německy) 
    18. ↑ DISPLEJ.eu by DISPLEJ.eu - Issuu. issuu.com [online]. [cit. 2022-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
    19. ↑ http://ljournal.ru/wp-content/uploads/2017/03/a-2017-023.pdf. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 

    Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

    Laureáti Ceny Jiřího Ortena
    Zuzana Brabcová (1987) • Martin Milan Šimečka (1988) • Petr Placák (1989) • Tereza Boučková (1990) • Vít Kremlička (1991) • Jaroslav Pížl (1992) • Michal Viewegh (1993) • Jaromír Typlt (1994) • Petr Borkovec (1995) • Božena Správcová (1996) • Jan Jandourek (1997) • Bogdan Trojak (1998) • Pavel Brycz (1999) • Věra Rosí (2000) • Martin Langer (2002) • Radek Malý (2003) • Marie Šťastná (2004) • Kateřina Kováčová (2005) • Marek Šindelka (2006) • Petra Hůlová (2007) • Petra Soukupová (2008) • Jana Šrámková (2009) • Jan Těsnohlídek (2010) • Františka Jirousová (2011) • Vratislav Maňák (2012) • Ondřej Buddeus (2013) • Ondřej Hanus (2014) • Alžběta Stančáková (2015) • Sára Vybíralová (2016) • Zuzana Kultánová (2017) • Ondřej Macl (2018) • Anna Cima (2019) • Hana Lehečková (2020) • Šimon Leitgeb (2021) • Vojtěch Vacek (2022)
    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ondřej_Buddeus&oldid=22809698“