Přeskočit na obsah

Jaromír Typlt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. Jaromír Typlt, Ph.D.
Jaromír Typlt (24. května 2023)
Jaromír Typlt (24. května 2023)
Narození25. července 1973 (53 let)
Nová Paka
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ObčanstvíČesko
Povoláníspisovatel, básník, kurátor, historik umění a dramatik
OceněníCena Jiřího Ortena (1994)
PříbuzníLubomír Typlt (bratr)
Jan Schejbal (strýc)
Webwww.typlt.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaromír Typlt (* 25. července 1973, Nová Paka) je český spisovatel, esejista, performer, výtvarný kurátor a editor.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Dětství prožil v Nové Pace. Pochází z rodiny lesního dělníka a zdravotní sestry, jako třetí ze čtyř dětí. Bratr Lubomír Typlt je malíř, dcera Apolena Typltová (2001) je fotografka.[1]

Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy – obor filozofie a český jazyk a literatura. Po ukončení civilní vojenské služby ve sdružení pro péči o duševně nemocné Fokus MYklub Liberec, kde mj. inicioval řadu výstav a edičních projektů, se stal v roce 2000 kurátorem liberecké Malé výstavní síně a v letech 2008–2010 byl kurátorem liberecké Galerie U Rytíře.[2] V roce 2026 obhájil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy disertační práci z oboru literární komparatistiky, věnovanou tématu "suropisů" (écrits bruts). V rámci doktorského studijního programu absolvoval v letech 2020–2021 stáž v Paříži na Université Sorbonne.[3] Od počátku roku 2018 zároveň spolupracuje s Kulturně komunitním centrerm Art v Praze na Letné. V září 2022 spoluzakládal galerii Art brut Praha, kterou vede jako kurátor.[4] V současnosti žije v Praze a Nové Pace.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

První období jeho tvorby se vyznačuje především důrazem na obrazotvornost (soubor poezie Ztracené peklo, 1994), ale také snahou o vystižení atmosféry „blouzniveckého“ rodného kraje (prózy Pohyblivé prahy chrámů, 1991, a Opakem o překot, 1996). Po roce 1999 začal experimentovat s různými přesahy literatury do dalších uměleckých odvětví (bibliofilie a autorské knihy, krátké filmy, jevištní performance, zvukové nahrávky a improvizace) a výsledky soustředil do knihy Stisk (2007). Se skladatelem Michalem Ratajem od roku 2009 účinkuje ve zvukově-textové improvizaci Škrábanice. Jako performer a autor textů spolupracoval i s dalšími skladateli soudobé hudby – Vlastislavem Matouškem, Janem Rybářem, Miroslavem Tóthem, Janem Trojanem, Tomášem Vtípilem, Petrem Wajsarem a dalšími. Pro libereckého grafika Jana Měřičku napsal texty k autorským knihám (Vniveč, 1999, Hlavolomy, 2000).[5]

Typlt účinkoval v několika filmech a divadelních představeních. V roce 1996 si zahrál ve filmu Jméno kódu: Rubín v režii Jana Němce (role Žvejkoun č. 4), v roce 2020 pak v celovečerním dokumentárním filmu Pouť krkonošská v režii Karla Čtveráčka. S Pavlem Novotným také hraje v představení podle básně Kurta Schwitterse Ursonate (premiéra 2006). Mezi lety 2015 a 2019 alteroval v roli Hosta ve Studiu Hrdinů v rámci představení O slavnosti a hostech.[6]

Už v první polovině 90. let se zapsal do povědomí také jako účastník literárních polemik. Po roce 2011 začal veřejně vystupovat proti snahám o podřizování literatury politickým zájmům (především proti požadavkům po levicové angažovanosti), a proto se 19. listopadu 2013 stal při svém autorském večeru terčem symbolického útoku politických radikálů.[7]

Typlt se v teoretické práci se soustředí na několik hlavních témat: je to především poválečný český surrealistmus a tzv. totální realismus, dále tvorba spisovatelů a umělců z jeho rodného kraje (Ladislav Zívr, Josef Kocourek, Jan Opolský, Josef K. Šlejhar, spiritistická média a další) a české art brut včetně jeho písemných projevů (tzv. écrits bruts). Tato témata zvláště po roce 2018 připomíná i v mnoha popularizačních přednáškách. Největším počinem v tomto směru je bezesporu knižní monografie sochaře Ladislava Zívra, vydaná v roce 2013. Eseje o literatuře a výtvarném umění zveřejňuje například v literárních časopisech Souvislosti, Revolver Revue[2], Host, Analogon, Tvar apod.

Jako první v roce 2001 uvedl ve známost a teoreticky komentoval kresebné obrazce "vládce počasí" Zdeňka Koška z let 1988–1992, které se během dalších let staly jedním z mezinárodně neoceňovanějších projevů českého art brut a byly  zařazeny mj. i do sbírek Centre Pompidou v Paříži.[8][9] Edičně se také podílel například na zveřejnění textů a výtvarných děl Hany Fouskové, Františka Nováka z Lomnice nad Popelkou a dalších.[10][11]

Příležitostně překládá poezii z němčiny a francouzštiny, ve spolupráci se Zuzanou Li také z čínštiny (Jidi Majia: Slova v plamenech, 2016).[3] Vystoupil na mezinárodních festivalech poezie, např. ve Vilenici (1995), Vilniusu (2012), Xicchangu (2016), v Druskininki(2016), ve Tbilisi (2017), Limě (2017), Bukurešti (2019), knižním veletrhu v Lipsku (2019) a na dalších místech.[12]

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]

Knihy básní a experimentální texty

[editovat | editovat zdroj]

Próza[13]

[editovat | editovat zdroj]
  • Pohyblivé prahy chrámů, Mladá fronta, 1991
  • Zápas s rodokmenem, Pražská imaginace, 1993
  • Opakem o překot, Host, 1996 – knížku doprovázejí fotografie Aleše Kuneše.
  • Víra v únavu, Herrmann & synové, 2003 – bibliofilie v počtu 199 výtisků
  • Jedna věta, Revolver Revue, 2024
  • Pole nade mnou, Theo, 2006 – zveřejněno ve sborníku 7edm, str. 75–99.

Divadelní hry

[editovat | editovat zdroj]
  • Dříve než vzápětí, edice Tvary, 1994 – scénicky 2018, 2023 vyšlo v antologii České surrealistické drama

Esejistické knihy a odborné monografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Rozžhavená kra, Votobia, 1996
  • Kakofroň, edice Ještě teď, 2001
  • Jak se dělá počasí, Fokus Liberec 2001
  • Ladislav Zívr, Kant, 2013
  • Ateliér radostné tvorby, Kant, 2026

Překlady do cizích jazyků

[editovat | editovat zdroj]
  • oder schnurstracks, hochroth Leipzig, 2018 – česky a německy v překladu Martina Mutschlera
  • Michal über Nacht, Kant, 2019 – v německém překladu Maxe Zaloudka ve spolupráci s Nikolou Mizerovou
  • Sau aproape, Junimea, 2020 – česky a rumunsky v překladu Mircea Dan Duty
  • Nulle part d'où venir, La rumeur libre, 2026 – česky a francouzsky v překladu Benoita Meuniera

Jiné

[editovat | editovat zdroj]

Předmluvy, doslovy a příspěvky v knihách

[editovat | editovat zdroj]
  • Věra Linhartová, Meziprůzkum nejblíž uplynulého/Přestořeč, Mladá fronta, 1993
  • Stanislav Dvorský, Hra na ohradu, Torst, 2006
  • Čestmír Krátký, Tvorba jako pokus o existenci, Kant, 2007
  • Laozi – Kniha o Cestě a Síle, Galerie Zdeněk Sklenář, 2010
  • František Novák, Výstup na horu Ťululum, Malvern, 2013
  • Milan Pitlach, Close Up, Kant, 2018
  • Věci v básních, Univerzita Karlova, 2020 – anglicky Things in Poems, Karolinum, 2022
  • Jaromír Čejka, Stopy/Traces, Kant, 2023
  • Ladislav Zívr, Deníky 1945–1952, Národní galerie v Praze, 2024
  • Viktor Kolář, Ostrava 1963–2024, Kant, 2024
  • Miroslav Machotka, Fragmenty/Fragments, PositiF, 2026

Audioknihy

[editovat | editovat zdroj]

Texty ve filmech

[editovat | editovat zdroj]
  • Shadow play, režie Viktor Kopasz, 2002
  • Vinice, režie Viktor Kopasz, 2012
  • Ve znaku/In the Sign, režie Swoon, 2013
  • Přehlídka/Parade, režie Swoon, 2020

Alba

[editovat | editovat zdroj]

v rámci spolupráce s Michalem Ratajem:

  • Škrábanice/Scribbles, 2015
  • Zaškrábnutí/Scribble More, 2020
  • Škrábanice ve Věži/Scribbles in the Tower, 2024

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ POLAGRAPH. Rozhovor: Apolena Typltová [online]. 2025-04-15 [cit. 2025-09-15]. Dostupné online.
  2. 1 2 WWW.OPTIMAL-PROGRAM.CZ. Jaromír TYPLT. Revolver Revue [online]. [cit. 2025-08-20]. Dostupné online.
  3. 1 2 Slovník české literatury. slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2025-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-01-17.
  4. ↑ Artbrut Praha [online]. [cit. 2025-08-18]. Dostupné online.
  5. ↑ Jaromír Typlt – iLiteratura.cz. iLiteratura [online]. 2011-03-20 [cit. 2025-09-15]. Dostupné online.
  6. ↑ Jaromír Typlt | Studio Hrdinů. studiohrdinu.cz [online]. [cit. 2025-09-15]. Dostupné online.
  7. ↑ Nebezpeční kašpaři | Bubínek Revolveru. www.bubinekrevolveru.cz [online]. [cit. 2023-05-15]. Dostupné online.
  8. ↑ Zdeněk Košek. Centre Pompidou [online]. [cit. 2025-09-15]. Dostupné online. (anglicky)
  9. ↑ Býval to ústecký podivín, dnes je světovým tvůrcem art brut. Díla Zdeňka Koška právě vystavují v Paříži. Vltava [online]. 2020-12-28 [cit. 2025-09-15]. Dostupné online.
  10. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Psice - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2025-09-15]. Dostupné online.
  11. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Výstup na horu Ťululum aneb O biologické podstatě pozemského času - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2025-09-15]. Dostupné online.
  12. ↑ www.transpoesie.eu [online]. [cit. 2025-09-15]. Dostupné online.
  13. ↑ Próza – Jaromír Typlt [online]. [cit. 2025-08-18]. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaromír_Typlt&oldid=26111099“