Rorýs velký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxRorýs velký
alternativní popis obrázku chybí
Rorýs velký v letu
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád svišťouni (Apodiformes)
Čeleď rorýsovití (Apodidae)
Rod rorýs (Tachymarptis)
Binomické jméno
Tachymarptis melba
(Linnaeus, 1758)
Rozšíření rorýsa velkého
Rozšíření rorýsa velkého
Synonyma
  • Apus melba
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rorýs velký (Tachymarptis melba) je velký druh rorýsa, ptáka z řádu svišťounů.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Rorýs velký je 20 až 23 cm velký, rozpětí křídel je od 51 do 58 cm a jeho hmotnost se pohybuje od 76 do 125 g. Je s odstupem největším rorýsem západní palearktické oblasti. Samci jsou v průměru o něco větší než samice (zhruba 2 %); délka křídla švýcarských samců je v průměru 229,5 mm, samic 225,6 mm.[2]

Celkově je hnědě zbarvený, s nápadně bílým břichem a bílou bradou, oddělenou od břicha hnědým obojkem. Mávání křídel je zřetelně pomalejší než u menších druhů rorýsů, proto může v první chvíli dojít dokonce k záměně za ostříže. Hnízdí v koloniích, většinou na vysokých budovách nebo skalních stěnách.[3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdiště rorýse velkého sahají od severní Afriky a jižní Evropy přes jih střední Evropy a jihozápadní Asii až po střední Asii, Indii a Srí Lanku, navíc hnízdí ve velké části Afriky jižně od Sahary a na Madagaskaru.

Nejsevernější hnízdiště ve střední Evropě se nacházely v roce 1999 ve švýcarské Basileji, francouzských Mylhúzách, německém Waldshutu, Freiburgu a Emmendingenu.[4]

Velmi vzácně zaletuje do České republiky, dosud byl zjištěn 14×.[5]

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Je známo 10 poddruhů:[6]

  • T. m. melba (Linnaeus, 1758)[7]Nominotypický poddruh je rozšířen od jižní Evropy přes Turecko po severozápadní Írán.
  • T. m. tuneti (Tschusi, 1904)[8] – Poddruh je rozšířen od Maroka přes Střední východ až do východní a západní části Pákistánu.
  • T. m. archeri (Hartert, 1928)[9] – Poddruh je rozšířen od severního Somálska, jihozápad Arabského poloostrova do Jordánska a Izraele.
  • T. m. maximus (Ogilvie-Grant, 1907)[10] – Poddruh je rozšířen v pohoří Ruwenzori.
  • T. m. africanus (Temminck, 1815)[11] – Poddruh je rozšířen od Etiopie po Jižní Afriku a jihozápadní Angolu.
  • T. m. marjoriae (Bradfield, 1935)[12] – Poddruh je rozšířen na severu střední Namibie a severozápadu Jižní Afriky.
  • T. m. willsi (Hartert, 1896)[13] – Poddruh je rozšířen na Madagaskaru.
  • T. m. nubifugus (Koelz, 1954)[14] – Poddruh je rozšířen v Himálaji.
  • T. m. dorabtatai (Abdulali, 1965)[15] – Poddruh je rozšířen v západní Indii.
  • T. m. bakeri (Hartert, 1928)[9] – Poddruh je rozšířen na Srí Lance.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. U. N. Glutz v. Blotzheim und K. M. Bauer: Handbuch der Vögel Mitteleuropas. Bd. 9., 2. Aufl., AULA-Verlag, Wiesbaden, 1994. ISBN 3-89104-562-X: S. 715
  3. SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. S. 218–219. 
  4. M. Schmidt: Der Alpensegler (Tachymarptis melba) in Freiburg im Breisgau – Dynamik einer Population. Naturschutz südl. Oberrhein 3, 2000: 35–44.
  5. Pozorování rorýsa velkého v ČR na stránkách FK ČSO
  6. IOC World Bird List Owlet-nightjars, treeswifts & swifts
  7. Carl von Linné, S. 192.
  8. Victor Ritter von Tschusi zu Schmidhoffen, S. 123.
  9. a b Ernst Johann Otto Hartert (1928), S. 363.
  10. William Robert Ogilvie-Grant, S. 56.
  11. Coenraad Jacob Temminck, S. 270.
  12. Rupert Dudley Bradfield, S. 131.
  13. Ernst Johann Otto Hartert (1896), S. 231.
  14. Walter Norman Koelz, S. 25.
  15. Humayun Abdulali, S. 156.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lars Svensson, Peter J. Grant, Killian Mullarney, Dan Zetterström: Der neue Kosmos Vogelführer. Kosmos, Stuttgart 1999, ISBN 3-440-07720-9.
  • Einhard Bezzel: Kompendium der Vögel Mitteleuropas. Nonpasseriformes - Nichtsingvögel. Aula, Wiesbaden 1985, ISBN 3-89104-424-0.
  • Carl von Linné. Systema Naturae per Regna Tria Naturae, Secundum Classes, Ordines, Genera, Species, Cum Characteribus, Differentiis, Synonymis, Locis. 10. vyd. Stockholm: Imprensis Direct Laurentii Salvii, 1758. Dostupné online. 
  • Coenraad Jacob Temminck. Manuel d'ornithologie, ou Tableau systematique des oiseaux qui se trouvent en Europe. 1. vyd. Amsterdam, Paris: J.C. Sepp & Fils, G. Dufour, 1815. [online Dostupné online]. 
  • Ernst Johann Otto Hartert. A new form of swift from Madagascar. [s.l.]: [s.n.], 1896. Dostupné online. S. 231. 
  • Ernst Johann Otto Hartert. A rush through Tunisia, Algeria, and Marocco, and collecting in the Maroccan Atlas, in 1927. [s.l.]: [s.n.], 1928. [online Dostupné online]. S. 337–371. 
  • William Robert Ogilvie-Grant. Mr. W. R. Ogilvie-Grant exhibited examples of a new species of Alpine Swift procured by the members of the Ruwenzori Expedition. [s.l.]: [s.n.], 1907. Dostupné online. S. 231. 
  • HUDEC, Karel; ŠŤASTNÝ, Karel, a kolektiv. Ptáci. Díl II/2. 2., přepracované a doplněné vyd. Praha: Academia, 2005. (Fauna ČR; sv. 29/2). ISBN 80-200-1114-5. S. 1056–1059. 
  • Victor Ritter von Tschusi zu Schmidhoffen. Über palaearktische Formen. (VII.). [s.l.]: [s.n.], 1904. [online (PDF; 1 MB) Dostupné online]. S. 121–124. 
  • Walter Norman Koelz. Contributions from the Institute for Regional Exploration. Michigan: Ann Arbor, 1954. 
  • Rupert Dudley Bradfield. Description of New Races of Kalahari Birds and Mammals, &c. Benoni: Privatdruck, 1935. 
  • Humayun Abdulali. Notes on Indian Birds 3 - The Alpine Swift, Apus melba (Linnaeus), with a description of one new race. In: The Journal of the Bombay Natural History Society. [s.l.]: [s.n.], 1965. S. 153–160.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]