Lumčíkovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxLumčíkovití
alternativní popis obrázku chybí
Atanycolus sp.
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Podtřídakřídlatí (Pterygota)
Řádblanokřídlí (Hymenoptera)
Čeleďlumčíkovití (Braconidae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lumčíkovití (Braconidae) jsou jednou z nejdiverzifikovanějších čeledí blanokřídlého hmyzu a druhou nejpočetnější skupinou živočichů vůbec [1]. V roce 2019 bylo známo přibližně 21 220 popsaných platných druhů ve více než 1000 rodech [2]. Další tisíce druhů stále čekají na své objevení a popis. Lumčíkovití patří spolu s lumkovitými (Ichneumonidae) do nadčeledi Ichneumonoidea. Tato nadčeleď je v současné době druhově nejbohatší skupinou blanokřídlého hmyzu (přibližně 58 121 popsaných druhů) [3][2]. Jedná se o ekologicky významnou skupinu parazitoidů a řada druhů je využívána v zemědělství jako prostředek biologické ochrany plodin proti hmyzím škůdcům [4].

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

V rámci skupiny lze pozorovat určitou morfologickou variabilitu, ale většinou lze říci, že se jedná o černě či hnědě zbarvené druhy s nevýraznou křídelní žilnatinou, s 16 a více článkovanými, párovými tykadly. Samičky mají často výrazné kladélko, které se velice liší dle druhu hostitele, do kterého samičky kladou svá vajíčka. Například druhy, které kladou vajíčka do larev motýlů ze skupiny Microlepidoptera mají zpravidla delší kladélko, protože musí probodnout rostlinnou tkáň, ve které jsou larvy ukryty. Během evoluce vzniklo mnoho dalších přizpůsobení kladélek a způsobů vyhledávání různých hostitelů.

Parazitizmus[editovat | editovat zdroj]

Larvy lumčíka žlutonohého vylézající z housenky
Samička tropického lumčíka kladoucí vajíčka do larvy ukryté ve dřevě Autor: Tapani.Hopkins

Většina lumčíkovitých je parazitoidy, tedy parazity, kteří kladou svá vajíčka do hostitelů, ve kterých se vyvíjejí jejich larvy. Larvy postupně zevnitř hostitele vyžírají, a to povětšinou tak, aby hostitel vydržel co nejdéle živý a přijímal potravu. Poté se v něm zakuklí, přemění a opustí ho, aby vyhledali opačné pohlaví a zplodili další generaci. Hostitel konečnou fázi povětšinou nepřežije, protože dojde k fatální destrukci jeho těla. Hostiteli lumčíkovitých jsou larvy jiného hmyzu, hlavně brouků (Coleoptera), dvoukřídlých (Diptera) a motýlů (Lepidoptera). Poměrně častá je kooperace s endosymbiotickým virem, který zničí, či inhibuje hostitelův imunitní systém, aby nenapadal vajíčka a larvy v jeho těle. Jedná se o takzvaný polydnavirus.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Skupina je poprvé datována z období křídy a během evoluce prodělávala radiaci korelující s radiací kvetoucích rostlin a jejich herbivory, kteří jsou hlavními hostitely.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Cotesia melanoscela

Čeleď je monofyletickou skupinou zařazenou do podřádu štíhlopasí (Apocrita), kteří mají zadeček spojen s hrudí úzkou stopkou a jejich larvy jsou beznohé.

V rámci čeledi se rozlišuje 47 podčeledí (dle BioLibu 46[5]):

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CHEN, Xue-xin; VAN ACHTERBERG, Cornelis. Systematics, Phylogeny, and Evolution of Braconid Wasps: 30 Years of Progress. Annual Review of Entomology. 2019-01-07, roč. 64, čís. 1, s. 335–358. Dostupné online [cit. 2023-02-02]. ISSN 0066-4170. DOI 10.1146/annurev-ento-011118-111856. (anglicky) 
  2. a b YU, Dicky Sick Ki. Taxapad Ichneumonoidea. [s.l.]: Catalogue of Life Dostupné online. DOI 10.48580/dfp3-39v. Type: dataset DOI: 10.48580/DFP3-39V. 
  3. SHARANOWSKI, Barbara J.; RIDENBAUGH, Ryan D.; PIEKARSKI, Patrick K. Phylogenomics of Ichneumonoidea (Hymenoptera) and implications for evolution of mode of parasitism and viral endogenization. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2021-03-01, roč. 156, s. 107023. Dostupné online [cit. 2023-02-02]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2020.107023. (anglicky) 
  4. HOVORKA, T. First record of Microctonus brassicae in Czechia, a potential biological control agent against a primary oilseed rape pest. Journal of Entomological and Acarological Research. 2022-04-19, roč. 54, čís. 1. Dostupné online [cit. 2023-02-02]. ISSN 2279-7084. DOI 10.4081/jear.2022.10047. (anglicky) 
  5. ZICHA, Ondrej. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2016-12-22]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZAHRADNÍK, Jiří. Blanokřídlí. Ilustrace František Severa. Praha: Artia, 1987. 182 s. (Barevný průvodce / Artia). Frontispis. 
  • MACEK, Jan, et al. Blanokřídlí České republiky. I., Žahadloví. Praha: Academia, 2010. 520 s. (Atlas). ISBN 978-80-200-1890-8. Obsahuje bibliografii a rejstříky. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]