Jan Balabán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Balabán
Jan Balabán na křtu sbírky Petra Hrušky,
Ostrava, prosinec 2007
Narození 29. ledna 1961
Šumperk, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 23. dubna 2010 (ve věku 49 let)
Ostrava, Česká republikaČeská republika Česká republika
Povolání jazykovědec, spisovatel, překladatel a novinář
Alma mater Univerzita Palackého v Olomouci
Ocenění Magnesia Litera (2005)
Magnesia Litera 2011
Příbuzní

Milan Balabán (strýc)

Daniel Balabán (bratr)
Vlivy William Faulkner
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Balabán (29. ledna 1961 Šumperk23. dubna 2010[1]) byl český prozaik, výtvarný kritik, publicista a překladatel. Bratr akad. malíře Daniela Balabána.

Život[editovat | editovat zdroj]

Od jednoho roku věku žil v Ostravě. Vystudoval obor češtinaangličtina na Filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Po ukončení studia pracoval jako technický překladatel ve Vítkovických železárnách, později se živil jako překladatel na volné noze (do češtiny převedl mimo jiné tituly H. P. Lovecrafta a T. Eagletona). Od roku 2007 pravidelně přispíval do časopisu Respekt. Uváděl řadu výstav výtvarníků v regionu Frýdek Místek, Hlučín, Ostrava, Olomouc. Napsal úvodní texty do katalogů výstav.

Byl dvakrát ženatý (podruhé s Petrou Sasínovou), měl dvě děti.

Pojilo jej úzké přátelství s ostravským básníkem Petrem Hruškou. Jejich přátelství se promítalo i do literární roviny, protože si vzájemně byli prvními čtenáři a kritiky svých textů.[2]

V roce 2011 vyšla k Balabánovým nedožitým padesátinám kniha vzpomínek jeho přátel Honzo, ahoj! Setkání s Janem Balabánem. Knihu uspořádala Daniela Iwashita s Michalem Plzákem.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Nejčastějším Balabánovým žánrem je existenciální povídka zachycující její hrdiny v životní krizi. Jeho tvorba se vyznačuje vážným tónem, smutnou až ponurou atmosférou s nímiž pojednává tragiku a bolestnost individuálních osudů nejrůznějším způsobem "poničených, bloudících lidí, odcizených světu i sobě samým"[3]. Dokonce ani ve fejetonech neprojevil žádný smysl pro humor. Byla ovlivněna specifickým prostředím Ostravy i křesťanstvím, konkrétně prostředím Českobratrské církve evangelické.[4]

Próza[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Kniha povídek Možná že odcházíme byla v anketě Lidových novin vyhlášena Knihou roku 2004 a získala Magnesii Literu 2005 za prózu a nominaci na Státní cenu za literaturu 2004.

V roce 2010 byl jeho román Zeptej se táty oceněn v anketě Lidových novin jako Kniha roku.[5] Za tento román získal posmrtně také ocenění Magnesia Litera 2011 - Kniha roku.[6]

Texty o výtvarném umění (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1990 Přirození
  • 1992 Daniel Balabán
  • 1993 Jakub a anděl (et al., kolektivní katalog)
  • 1993 Jiří Sozanský: Téma Bible
  • 1994 Vladimír Novák: Zjevení Svaténo Jana
  • 1994 Miroslav Šnajdr ml.
  • 1994 Jürgen Brodwolf: Figurenzeichen
  • 1995 Michal Matzenauer: Zmatení jazyků, Tajemství textu
  • 1995 Vojtěch Adamec: Deset zastavení
  • 1996 Eduard Halberštát: Hasičské družstvo etc. (Obrazy, kresba, grafika)
  • 1997 Pavel Šmíd. Zahradníkův rok. Obrazy a koláže (z roku 1997)
  • 1997 Zdeněk Janošec Benda: Pavilon neklidu (Obrazy)
  • 1998 Marius Kotrba
  • 2000 Monogramista T. D: Tédéčko 2000
  • 2001 Miroslav Šnajdr ml.: Práce z let 1973 - 2000, (Napsali o autorově tvorbě, 1996)
  • 2002 Miroslav Šnajdr ml.
  • 2008 Jindřich Štreit. Vítkovice, 120 s., (s J. Světlíkem), KANT Praha 2008, ISBN 978-80-86970-82-0

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zemřel spisovatel Jan Balabán, znalec lidských smutků, Aktuálně.cz, 23. 4. 2010
  2. Na konec světa to ještě nevypadá
  3. http://www.janbalaban.cz/biografie-4.html
  4. Motiv víry v díle Jana Balabána
  5. Knihou roku 2010 se stal román Jana Balabána Zeptej se táty
  6. Jan Balabán posmrtně ovládl cenu Magnesia Litera

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 63-64, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]