Nosorožcovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxNosorožcovití
alternativní popis obrázku chybí
Nosorožec, Parku Cornelle, Itálie
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádlichokopytníci (Perissodactyla)
Čeleďnosorožcovití (Rhinocerotidae)
Gray, 1820
Areál rozšíření
Rody
  • Ceratotherium
  • Coelodonta
  • Dicerorhinus
  • Diceros
  • Elasmotherium
  • Rhinoceros
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nosorožcovití (Rhinocerotidae) jsou jednou z recentních (žijících) čeledí řádu lichokopytníků. V současnosti známe 5–6 recentních druhů ve čtyřech rodech. Všechny druhy nosorožců jsou ohrožené.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Nosorožci mají tělo pokryté kožovitými pláty jako pancířem, také mají více žeber než ostatní lichokopytníci. Mohou dosahovat hmotnosti až 3,6 tuny, patří tedy k největším současným suchozemským živočichům (po slonech).

Čich a sluch mají velmi citlivý, ale špatně vidí, jsou krátkozrací.

Navzdory některým neoficiálním tvrzením se tito nosorožci patrně nedokážou pohybovat rychlostí přes 50 km/h. Přímá pozorování a počítačové modely ukázaly, že maximální rychlost těchto velkých lichokopytníků činí asi 7,5 m/s (27 km/h).[1]

Roh[editovat | editovat zdroj]

Roh nosorožce není vyplněn kostí, je tvořen pouze rohovinou, keratinem.

Lov pro rohy[editovat | editovat zdroj]

Nosorožci jsou pro své rohy v mnoha zemích ilegálně loveni:

  • Rozdrcený roh čili prášek z rohu nosorožce tvoří totiž součást některých lidových léčiv a afrodisiak, například v tradiční čínské medicíně. Nicméně Čína již přistoupila, alespoň oficiálně, k ochraně přírody podle CITES.
  • V jiných zemích se z rohů zase vyřezávají rukojeti tradičních nožů a dýk.

Obecně je dnes „nutnost lovu nosorožců“ celosvětově odmítána jako přežitek a barbarství,[zdroj?] ovšem lidová praxe jim stále nepřeje.

Systém nosorožcovitých a míra ohrožení jednotlivých druhů[editovat | editovat zdroj]

Rod: Ceratotherium

Tradičně chápán jako monotypický rod zastoupený jediným druhem nosorožec tuponosý (Ceratotherium simum) se dvěma poddruhy. V současné době některé výzkumy[2] potvrzují, že se jedná o dva samostatné druhy (část vědecké obce či IUCN však toto rozdělení dosud nepřijímají):

Rod: Diceros

Rod: Dicerorhinus

Rod: Rhinoceros

Vyhynulé druhy[editovat | editovat zdroj]

Rod: Coelodonta

Rod: Elasmotherium

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SOCHA, Vladimír. Jak rychlý je ve skutečnosti slon. OSEL.cz [online]. 17. června 2021. Dostupné online.  (česky)
  2. a b Jak to, že je ve 21. století možné objevit šestého nosorožce světa?. Ekolist.cz [online]. [cit. 2021-02-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]