Nosorožec sumaterský
 Nosorožec sumaterský | |
 Ilustrace od Friedricha Wilhelma Kuhnerta | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
|---|---|
 kriticky ohrožený druh[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše |
živočichové (Animalia) |
| Kmen |
strunatci (Chordata) |
| Podkmen |
obratlovci (Vertebrata) |
| Nadtřída |
čtyřnožci (Tetrapoda) |
| Třída |
savci (Mammalia) |
| Řád |
lichokopytníci (Perissodactyla) |
| Čeleď |
nosorožcovití (Rhinocerotidae) |
| Rod |
nosorožec (Dicerorhinus) |
| Binomické jméno | |
|
Dicerorhinus sumatrensis (Fischer, 1814) | |
 původní a současné rozšíření nosorožce sumaterského
| |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nosorožec sumaterský možno také sumatránský (Dicerorhinus sumatrensis) je nejmenší a druhý nejvzácnější nosorožec světa (nejohroženější je nosorožec jávský) kterého řadíme spolu s dalšími pěti druhy do čeledi nosorožcovitých (Rhinocerotidae). Obývá převážně Borneo (Sabah) a Sumatru.
Původně se vyskytoval v Barmě, Thajsku, Malajsii, Sumatře, Borneu a možná i v Laosu.
Nosorožec sumaterský je (jak už bylo výše zmíněno) nejmenším druhem čeledi nosorožcovitých. Délka jeho těla je sotva 230 – 320 cm, výška v kohoutku 110 – 140 cm a jeho hmotnost se pohybuje kolem 1 tuny. Od ostatních druhů nosorožců se liší nejčastěji tmavě hnědou, poměrně hustou srstí, která vyrůstá na hřbetě, bocích, břiše, vnějších stranách končetin i v uších. Nejvíce osrstěná jsou mláďata. Jeho dalším typickým znakem je to, že má jako jediný z asijských nosorožců dva rohy.
Tito nosorožci jsou převážně samotářští, i když se někdy sdružují do párů. Za potravou se vydávají hlavně brzo ráno a večer a jejich jídelníček tvoří listy, větvičky, plody s bambusovými výhonky. Někdy ohýbají a lámou mladé stromky, aby se dostali k jejich listům. Podobně jako jiní nosorožci mají dobrý sluch a čich a velmi slabý zrak.
Po asi 15 až 16 měsících březosti rodí samice pouze jedno mládě o které pečuje minimálně dva roky.
Nosorožci sumaterskému stejně jako jeho příbuznému nosorožci dvourohému hrozí akutní hrozba vyhubení. Stejně jako i u jiných nosorožcovitých je i nosorožec sumaterský loven hlavně pro své rohy. Současný počet žijících nosorožců sumaterských se pohybuje jen kolem 300 kusů[2] – jedná se tedy o zvíře velice zranitelné a v Červeném seznamu ohrožených druhů (IUNC) je zapsán jako „kriticky ohrožený druh“.
U nosorožce sumaterského rozeznáváme celkem tři poddruhy, z toho je nosorožec severní, který dříve obýval Indii a Bangladéš, už vyhynulý. Poddruhy jsou uvedeny zde:
| Český název | Latinský název | Poddruh popsal | Rozšíření |
|---|---|---|---|
| Nosorožec sumaterský východní | Dicerorhinus sumatrensis harrissoni | Groves, 1965 | Borneo |
| Nosorožec sumaterský severní † | Dicerorhinus sumatrensis lasiotis | Buckland, 1872 | Indie a Bangladéš |
| Nosorožec sumaterský západní | Dicerorhinus sumatrensis sumatrensis | Fischer, 1814 | Sumatra |
Nosorožec sumaterský v zoologické zahradě v Cincinnati.
Nosorožec sumaterský na Sumatře.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
- ↑ http://www.rozhlas.cz/nosorozci/vseonosorozcich/_zprava/240985
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu nosorožec sumaterský ve Wikimedia Commons - Galerie nosorožec sumaterský ve Wikimedia Commons
Taxon Dicerorhinus sumatrensis ve Wikidruzích
