Tapír čabrakový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Tapír čabrakový

Tapír čabrakový
Tapír čabrakový
Stupeň ohrožení podle IUCN
Ohrožený druh
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: lichokopytníci (Perissodactyla)
Čeleď: tapírovití (Tapiridae)
Rod: tapír (Tapirus)
Binomické jméno
Tapirus indicus
(Desmarest, 1819)
rozšíření tapíra čabrakového (zhruba 2003)
rozšíření tapíra čabrakového (zhruba 2003)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tapír čabrakový

Tapír čabrakový (Tapirus indicus)[2], někdy též tapír indický, je savec patřící do řádu lichokopytníků, čeledi tapírovitých. Na rozdíl od svých příbuzných, obývajících Latinskou Ameriku, žije v Jihovýchodní Asii.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dospělý jedinec dorůstá až 250 cm délky a 110 cm výšky. Jeho tělo chrání tlustá kůže, porostlá krátkou jemnou černou a bílou srstí. Zatímco trup tapíra je bílý, hlava, krk a končetiny černé. Tvarem těla, pohybem a způsobem života se vzdáleně podobá praseti, přestože s ním není geneticky příbuzný. Z jeho velké zužující se hlavy se zužujícími se čelistmi zploštělých zubů přizpůsobených ke žvýkání tvrdé rostlinné potravy a malými, téměř chobůtkovitými ústy, vystupují nosní kosti, vytvářející oporu pro měkké části nosu. Do stran orientované velké černé oči a kratší, zašpičatělé uši, schopné registrovat zvuky nezávisle na sobě, mu poskytují informace o případném nebezpečí v jeho okolí.

Na zadních nohou mají 3 prsty, z nichž největší je prostřední, na předních pak 4 prsty, na třetím, nejvyvinutějším z nichž je nejlépe patrné kopýtko.

Na rozdíl od tapíra jihoamerického má tapír indický protáhlejší čenich, na průřezu je tvarovaný podobně jako sloní chobot.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Tapír čabrakový je býložravec s noční aktivitou. Přes den hledá stín pod porostem keřů a menších stromů, za potravou vyráží až navečer. Tapír žije v menších stádech, můžeme však narazit i na samotáře. Jeho typickým a původním prostředím jsou subtropické a tropické pralesy, přizpůsobil se ale i na savany porostlé řídkou vyšší vegetací. Tapír indický se vyskytuje v Malajsku, na Sumatře a v Thajsku. Téměř vždy se ale vyskytuje v dosahu vody, v níž dokáží v případě nutnosti výborně plavat. Ve svém teritoriu mají tapíři vyšlapané cesty, po nichž jsou za potravou schopni putovat až do svahů hor. Živí se rostlinnou potravou, skládajících se z listí většinou zemědělských plodin a bylinných výhonků.

Objevení[editovat | editovat zdroj]

Zatímco americké tapíry objevili evropští cestovatelé již v 16. století, musel si tapír čabrakový na objevení počkat do 19. století. Číňané a Malajci ho však znali daleko dříve, již před naším letopočtem. Ve staré čínské literatuře je nazýván me. Evropská věda však těmto zprávám nevěnovala pozornost. Vědci 18. a počátku 19. století, např. Georges Cuvier, měli tapíry natolik spojené s Jižní Amerikou, že možnost existence asijských tapírů přímo popírali. Roku 1817 britský přírodovědec a guvernér Singapuru sir Thomas Stamford Raffles na Sumatře získal tapíří kůži. Jeho spolupracovníci Pierre-Médard Diard a Alfred Duvaucel ji však spolu s dalšími odcizenými přírodninami poslali lodí do Francie. Tam pak zoolog Anselme Gaëtan Desmarest tapíra čabrakového popsal. Raffles zatím krádež odhalil a podnikavé Francouze nechal deportovat, ale prvenství ve vědeckém popisu tapíra čabrakového již nezískal.

Mládě Tapíra čabrakového

Chov v Zoo[editovat | editovat zdroj]

V Evropských Zoologických zahradách spatříme tohoto tapíra málokdy. Jeho počty v evropských Zoo dosahují kolem 45 jedinců. U nás jsme ho mohli v minulosti vidět např. v Zoo Liberec[3](chován v letech 1970 - 1976), Zlín-Lešná[4] a Dvůr Králové n.L. a v Zoo Ostrava[5](1974-1992). V Ostravě a Zlíně došlo k odchovu. V současné době ho chová Zoo Praha.[6][7] Od srpna 2013 se chov tapírů vrací do Zoo Zlín-Lešná, od roku 2016 je chová též ZOO Ústí nad Labem.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Po oplodnění jsou samice tapíra 13 měsíců březí. V jednom vrhu přivedou na svět jedno, výjimečně dvě mláďata. Ta jsou od narození černobíle pruhovaná a velice hravá. Jejich jídelníček, zpočátku tvořený mateřským mlékem postupně přechází na jejich přirozenou bylinnou stravu. V době jejich největší zranitelnosti ztrácí jejich matka bázlivost a je schopná je ochránit i před většími šelmami.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. IUCN Red List 2015.4. 30. listopadu 2015. Dostupné online.
  2. Tapír čabrakový [online]. www.biolib.cz, [cit. 2016-05-21]. Dostupné online.  
  3. http://www.zooliberec.cz/cz/90-let-zoo-liberec-1919-2009%7C Historie Zoo Liberec
  4. http://www.zoozlin.eu/expozice-hala-bala%7C Zoo Zlín – nová expozice s tapíry
  5. <http://www.zoo-ostrava.cz/cz/historie/%7C Historie Zoo Ostrava
  6. ČERMÁKOVÁ, Martina. Tapíři čabrakoví jsou novou raritou pražské zoo. V Asii jsou téměř vyhubeni [online]. iDNES.cz, 2010-09-13, [cit. 2016-05-21]. Dostupné online.  
  7. ČERMÁKOVÁ, Martina. V Praze se narodilo mládě tapíra s téměř dalmatinovskými puntíky [online]. iDNES.cz, 2015-10-16, [cit. 2016-05-21]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bouchner, M.: Kapesní atlas savců, SZN, 1972, 190 str.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]