Orangutan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o rodu hominidů. O šachovém zahájení pojednává článek Sokolského hra.
Wikipedie:Jak číst taxoboxOrangutan
alternativní popis obrázku chybí
Orangutan sumaterský (Pongo abelii)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád primáti (Primates)
Čeleď hominidé (Hominidae)
Podčeleď orangutani (Ponginae)
Rod orangutan (Pongo)
Lacépède, 1799
Rozšíření orangutanů na ostrovech Borneo a Sumatra (zeleně)
Rozšíření orangutanů na ostrovech Borneo a Sumatra (zeleně)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Orangutan (Pongo) je rod hominida žijící na ostrovech Borneo a Sumatra. Vytvořil zde dva druhy: orangutana sumaterského (Pongo abelii) a orangutana bornejského (Pongo pygmaeus), u něhož byly navíc zjištěny tři poddruhy (subspecie). Samice orangutanů obvykle měří na výšku okolo 115 cm a váží v průměru 37 kg. Samci dosahují velikosti asi 136 cm a hmotnosti 75 kg. Tělo pokrývá dlouhá červenohnědá srst (u orangutana sumaterského je řidší), kůže má šedočerné zbarvení. Orangutan má výrazný obličej, který z velké části nepokrývá srst, ale samcům se na něm může vyvinout knír.

Orangutani žijí více samotářský život než ostatní velcí lidoopi. Většina sociálních vazeb je mezi samicemi a jejich potomky, dospělí samci jsou solitéry. Den tráví získáváním potravy (65 až 90 % stravy tvoří ovoce), odpočinkem a přemisťováním se na jiná území. Den začínají krmením po dobu dvou až tří hodin. Během poledne odpočívají, v pozdních odpoledních hodinách se přesouvají na jiná stanoviště. Večer si začnou připravovat hnízda na noc.

Samice nejčastěji rodí jedno mládě, někdy i dvojčata; za život odchová maximálně čtyři. Samci se do výchovy mláděte téměř nezapojují a většinu péče a socializaci provádí samice, která jej často vychovává se starším potomkem. První dva roky jsou mláďata na matce plně závislá, ta je s sebou nosí, krmí a spí s nimi v jednom hnízdě, přičemž první čtyři měsíce se mládě jen drží matčina břicha. Odstavena jsou ve čtyřech letech. V divočině i v zajetí se orangutani mohou dožít více než 30 let.

Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje oba druhy za kriticky ohrožené. Nebezpečí představuje ztráta přirozeného prostředí a také lov. Lidoop má své místo i v kultuře. Například některé lidové příběhy pojednávají o orangutanech, kteří s lidmi kopulují a unáší je; známy jsou i příběhy, ve kterých jsou muži svedeni samicemi orangutanů. Podle lidí žijících v centrálním Borneu přináší smůlu podívat se orangutanovi do obličeje tváří v tvář.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Jméno orangutan, také orang-utan, orang utan, orangutang či ourang-outang je složené z malajských a indonéských slov orang (člověk) a hutan (les),[1][2] tedy lesní muž.[2][3] Slovo pochází pravděpodobně z banjarštiny.[4] Obyvatelé ostrova Jáva jej (možná) používali jako označení pro některé kmeny domorodců, teprve Evropané pak použili termín jako označení pro primáta.[5] Jméno orangutan bylo poprvé zaznamenáno v práci Historiae Naturalis et Medicae Indiae orientalis od nizozemského lékaře Jacoba Bontia z roku 1631,[6] v 17. století se objevilo v německých publikacích.[4]angličtině bylo roku 1691 potvrzeno slovo orang-outang a další, v současnosti nesprávné, varianty s koncovkou -ng.[7][8][9]

Rodové jméno Pongo pochází ze 16. století od Andrewa Battela, anglického námořníka, který se v portugalském zajetí dostal do Angoly, a popsal dvě antropoidní „obludy“, které pojmenoval Pongo a Engeco, zřejmě gorily. V 18. století pak jméno Pongo přírodovědci použili obecně pro velké lidoopy. Bernard Germain de Lacépède, francouzský přírodovědec, jím poté popsal rod lidoopa, jehož kostru obdržel od Friedricha von WurmbaIndie.[10]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Orangutana poprvé vědecky popsal Carl Linné jako Simia satyrus ve svém díle Systema naturae.[11] Všechny populace orangutanů byly až do roku 1996 hodnoceny jako poddruhy jednoho druhu,[12] v tomto roce byly rozlišeny druhy dva: orangutan bornejský (Pongo pygmaeus) a orangutan sumaterský (Pongo abelii), u orangutana bornejského navíc byly určeny poddruhy Pongo pygmaeus pygmaeus (severozápadní populace), Pongo pygmaeus morio (východní populace) a Pongo pygmaeus wurmbii (jihozápadní populace), poslední poddruh se zdá být příbuznější orangutanovi sumaterskému než prvé dva.[13] Mimoto existují fosilieVietnamu popisované jako Pongo hooijeri. Není jasné, jestli se jedná o poddruh jednoho z orangutanů nebo o samostatný species.[14]

Na základě analýzy genomu z roku 2011 bylo zjištěno, že genetická diverzita je nižší u orangutana bornejského, přestože jeho populace převyšuje sumaterské orangutany šestkrát až sedmkrát. Oba druhy se od sebe oddělily před 400 000 lety.[15] Genetickou výbavu tvoří diploidní karyotyp 2n = 48 chromozomů.[16] Druhy se navzájem mohou křížit, následní hybridi zůstávají plodní.[17]

Oba druhy orangutanů jsou jediné žijící druhy podčeledi orangutani (Ponginae). Do této podčeledi patřily i vyhynulé rody Lufengpithecus, žijící v Číně a Thajsku před 2−8 miliony lety, a Sivapithecus, obývající Indii a Pákistán před 8,5−12,5 miliony lety; tito hominidé pravděpodobně žili v chladnějších a sušších oblastech než dnešní orangutani. Podčeleď se oddělila od afrických lidoopů před 15,7 až 19,3 miliony lety. Nejbližším příbuzným orangutanů byl pravděpodobně Khoratpithecus piriyai obývající Thajsko před 5 až 7 miliony lety.[18]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Orangutani obývají Borneo a severozápadní Sumatru, jsou to tedy jediní lidoopi žijící mimo Afriku. V minulosti bylo jejich rozšíření větší a vyskytovali se například i v Indii, Číně, Vietnamu, Malajském poloostrovu či ostrovu Jáva.[19] Vyskytovali se zde ještě na konci pleistocénu, možná i na začátku holocénu.[17] Orangutani žijí v primárních i sekundárních lesích. Oba druhy lze nalézt v horských i nížinných lesích tvořených nejčastěji z dvojkřídláčovitých i v lužních lesích v bažinatých oblastech.[20] Žít mohou ale například i na zahradách, obdělávaných polích či v blízkosti mělkých jezer. Většinou obývají oblasti 10–15 km od vodního zdroje. Téměř veškerý čas tráví v korunách stromů.[21]

Orangutani sumaterští žijí až do nadmořské výšky 1500 m n. m., orangutani bornejští do nadmořské výšky nepřesahující 1000 m n. m.[20]

Popis[editovat | editovat zdroj]

 Kostra orangutana
Kostra orangutana

Orangutan je lidoop s černou kůží a dlouhou srstí načervenalého zbarvení.[19] Nemá ocas.[22] Horní končetiny dosahují dvojnásobné délky trupu, dolní jsou krátké a dosahují jen o trochu větší délky než polovina horních. Obličej není obvykle pokryt srstí, může se však objevit knír.[19] Nosuši jsou malé. Lebka je vysoká s redukovanými nosními kostmi a krátkou dolní čelistí. Typickým znakem jsou velké vnitřní řezáky. Objem mozkovny činí průměrně 424 cm3 u samců a 366 cm3 u samic. Krční páteř je tvořena sedmi obratli, hrudních obratlů je dvanáct, bederní čtyři, křížové čtyři až pět a kostrční dva až tři.[23][17]

Dospělí samci mají na tvářích velké lícní valy, kterými imponují jiným samcům.[24] Jsou tvořeny převážně tukovou tkání a podporují svalstvo obličeje.[25] Samci jsou navíc vybaveni hrdelním vakem, který jim umožňuje vydávat hlasité volání.[24] Orangutan je největším savcem žijícím na stromech.[22] Samice orangutanů obvykle měří na výšku okolo 115 cm a váží asi 37 kg (zhruba mezi 30 a 50 kg[22]), samci dosahují velikosti asi 136 cm a hmotnosti přibližně 75 kg (zhruba mezi 50 a 90 kg[22]),[23] rozpětí paží dosahuje délky až dvou metrů;[24] u orangutanů je vyvinut výrazný pohlavní dimorfismus. Oba druhy se od sebe odlišují například světlejší, delší a více zvlněnou srstí u orangutana sumaterského, který má navíc v případě samců menší hrdelní vak než orangutan bornejský.[19]

Ruka orangutana je podobná ruce lidské; je vybavena čtyřmi prsty a protistojným palcem. Postavení kloubů a šlach však vykazuje adaptace významné pro pohyb v korunách stromů. Prsty jsou v klidu zakřivené do tvaru háku, což usnadňuje uchopení větve. Navíc se orangutani dokáží pevně chytit objektů i bez použití palců.[26] Orangutani používají k úchopu nejen ruce, ale i nohy, které jsou rovněž opatřeny čtyřmi prsty a protistojným palcem. Kyčelní klouby mají stejnou flexibilitu jako klouby ramenní.[27] Na rozdíl od šimpanzů nebo goril chodí orangutani na pěstech.[28]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Hlava samce orangutana s typickými lícními valy
Samec orangutana s typickými lícními valy

Orangutani většinu dne tráví získáváním potravy, odpočinkem a přemisťováním se na jiná území. Den začínají krmením po dobu dvou až tří hodin. Během poledne odpočívají, v pozdních odpoledních hodinách cestují. Během večera si staví každý den hnízda na noc.[20] Jedná se o specializované konstrukce, přičemž hnízda na noc se odlišují od hnízd sloužících k dennímu odpočinku. Před postavením hnízda si orangutani vyberou vhodný strom. Základ hnízda je vytvořen spojením větví. Poté si orangutani do hnízda donesou menší olistěné větve sloužící jako matrace. Tyto větve následně spletou dohromady, čímž zvýší stabilitu hnízda a tak ho dokončí; někdy jej však mohou ještě doplnit o „polštáře” či střechu. Techniku vytváření hnízda se orangutani učí od svých matek. Mláďata začínají s prvními pokusy o stavbu hnízda již v šesti měsících a zhruba ve třech letech by již měla mít postup plně zvládnutý.[29]

Hierarchie[editovat | editovat zdroj]

 Hnízdo orangutana
Hnízdo orangutana

Orangutani žijí více samotářský život než ostatní velcí lidoopi. Většina sociálních vazeb je mezi samicemi a jejich potomky, dospělí samci jsou solitéry.[30] Orangutani mohou trvale obývat jedno území (rezidentní), přičemž samice s potomky obývá jedno teritorium, které se překrývá s územími dalších samic. Několik teritorií samic pak leží v jednom teritoriu samce, který se s nimi páří. Území těchto samců se mohou překrývat, v tomto případě se k sobě mohou chovat nepřátelsky.[20] Dospělí samci dominují nedospělým.[31] Další orangutani se pak volně pohybují bez teritoria, přičemž cestují obvykle sami, nedospělí samci tvoří malé skupinky.[20]

Po opuštění matky se samice většinou usadí v území, které se překrývá s teritoriem matky, nemají s ní však zvláštní vztahy.[32] Samci se od matky rozptylují dále a snaží se nabýt vlastní území vyhnáním nějakého dominantního samce z jeho teritoria.[33]

Orangutani se mohou shlukovat na velkých stromech s množstvím plodů. Lidoopi zde nemusí soupeřit o potravu a mohou se tedy věnovat sociálním vazbám.[20] Také se vyskytují skupinky přesunující se mezi jednotlivými zdroji potravy. Tyto jsou obvykle složeny z několika členů,[33] někdy také může jít o samice se samcem žijící v partnerském svazku.[20]

Orangutani mezi sebou komunikují pomocí různých zvuků, celkem jich bylo zjištěno nejméně třicet dva.[34] Samci vydávají dlouhá volání, kterými lákají samice a imponují dalším samcům.[35] Jedinci obou pohlaví pak zastrašují případného soka nízkými hrdelními zvuky. V případě neklidu orangutani nasávají vzduch přes sevřené rty, což produkuje zvuk připomínající polibek. Mláďata v případě rozrušení vydávají měkké zvonivé zvuky.[36]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

 Krmící se orangutan na větvi
Krmící se orangutan

Jídelníček orangutana se liší mezi jednotlivými měsíci. Ovoce tvoří 65 až 90 % potravy, běžně orangutan konzumuje například fíky. V nížinných oblastech preferuje lesy složené ze stromů patřících do čeledi dvojkřídláčovitých (Dipterocarpaceae), jež poskytují velké množství plodů. U orangutana bornejského bylo zjištěno, že konzumuje minimálně 317 různých druhů potravy včetně mladých listů, hmyzu, medu či ptačích holátek.[20][21] Během období zralosti velkých plodů orangutani získávají z potravy až 11 000 kalorií za den a v tuto dobu samice také rodí.[37]

Orangutani jsou považováni za jediného rozptylovače semen některých druhů rostlin včetně jedovaté rostliny Strychnos ignatii, produkující strychnin. Tento alkaloid nemá mimo nadměrné tvorby slin na tyto lidoopy vliv.[38]

U orangutanů byla zjištěna také takzvaná geofagie, konzumace půdy nebo hornin. Pro toto chování existují tři důvody: doplnění minerálních látek, zkonzumovaný jíl absorbuje některé toxické látky a pomáhá léčit střevní poruchy jako je průjem.[39]

Rozmnožování a vývoj[editovat | editovat zdroj]

 Mládě orangutana
Mládě orangutana

Samci orangutanů dospívají zhruba ve věku mezi osmi až patnácti lety. V tuto dobu jim plně sestupují varlata a jsou schopni se pářit. Hrdelní vak, lícní valy, dlouhá srst a schopnost hlasitého volání (sekundární pohlavní znaky) se plně vyvinou mezi 15. až 20. rokem života.[20] Vývoj těchto charakteristik závisí ve značné míře na nepřítomnosti rezidentního samce;[40] jeho volání vývin těchto znaků potlačuje.[33]

Samci bez výše zmíněných charakteristik a s těmito charakteristikami mají odlišnou strategii páření. Plně vyvinutí samci lákají samice charakteristickým dlouhým voláním.[35] Nevyvinutí samci většinou samice aktivně vyhledávají a poté je nutí k reprodukci. Obě tyto pářící strategie jsou úspěšné,[35] samice ale preferují plně vyvinuté samce, kteří je také chrání před útoky nevyvinutých samců.[31]

U samic orangutanů nastává první ovulace mezi 5,8 až 11,1 lety života, přičemž dříve proběhne u těch s větším množstvím tělesného tuku. Podobně jako u všech velkých lidoopů jsou během dospívání samice 1 až 4 roky neplodné. Menstruační cyklus trvá 22 až 30 dní. První potomky samice rodí ve věku 14 až 15 let,[20] březost trvá 233 až 263 dní.[23] Mezi narozeními mláďat jsou u samic v průměru osmileté intervaly; to je nejvíce mezi všemi lidoopy.[20] U orangutanů se na rozdíl od jiných primátů nevyskytuje infanticida, zřejmě také proto, že samice nezačne po smrti mláděte okamžitě ovulovat.[41]

Samice nejčastěji rodí jedno mládě, někdy i dvojčata, přičemž jedno váží 1420 až 2040 g.[23] Za život odchová maximálně čtyři potomky. Samec se do výchovy mláďat téměř nezapojuje. Většinu péče a socializaci provádí samice, mláďata jsou někdy socializována s pomocí staršího potomka.[42] První dva roky jsou mláďata na matce plně závislá, ta je s sebou nosí, krmí a spí s nimi v jednom hnízdě,[20] přičemž první čtyři měsíce se mládě jen drží matčina břicha. V dalších letech mláďata s matkou již netráví tolik času.[42]

Asi ve dvou letech se orangutanům zlepšují lezecké dovednosti a putují společně s dalšími jedinci svého druhu držící se za ruce po vrcholcích stromů.[42] Mezi 2 až 5 lety začnou dočasně opouštět svou matku, asi ve čtyřech letech jsou odstavena.[20] Orangutani se mohou dožít více než 30 let;[24] v divočině se jejich věk může vyšplhat až na 45 let a v zajetí na 59 let.[43]

Inteligence[editovat | editovat zdroj]

Samec orangutana s nádobou na hlavě
Orangutani žijící v zajetí kreativně využívají různé objekty

Orangutani patří mezi nejinteligentnější primáty. Chápou stálost objektu (tj. že objekty existují, i když nejsou přítomné).[44] Dle studie prováděné v ZOO v Lipsku v roce 2008 bylo zjištěno, že se rozmýšlí nad vynaloženým úsilím a souvisejícím ziskem, přičemž se jedná o prvního tvora mimo člověka, u kterého bylo toto chování zjištěno.[45] Jsou to také dobří stavitelé hnízd, kteří si dovedou postavit hnízdo během 5 až 6 minut. Při konstrukci si vybírají větve, které udrží jejich tělesnou hmotnost.[46]

Nástroje[editovat | editovat zdroj]

Důkaz o sofistikované výrobě nástrojů a jejich použití pochází z volné přírody z roku 1996.[47] Orangutani sumaterští z oblasti Suaq Balimbing si vytvořili sadu nástrojů, jež využívali k získávání potravy (například nástroje pro vytahování hmyzu z dutin stromů). Podle potřeby si je dovedli upravit, přičemž preferovali použití úchopem do úst.[48]

Primatolog Carel P. van Schaik a biologická antropoložka Cheryl D. Knottová zkoumali rozdíly ve využívání nástrojů v různých geograficky odlišených populacích. Orangutani sumaterští z oblasti Suaq Balimbing používali nástroje na vytahování hmyzu a semen častěji než jiné divoké populace. Pozorované rozdíly mohou být kulturního původu. Lidoopi vyskytující se v oblasti Suaq Balimbing žijí ve velkých skupinách a navzájem se tolerují, což vytváří dobré podmínky pro sociální přenos.[49][50] Další důkaz, že u sociálně žijících orangutanů je častěji pozorováno kulturní chování, pochází ze studie orangutanů dříve žijících v zajetí, kteří byli vysazeni na ostrově Kaja na Borneu.[51]

U orangutanů bornejských (poddruh P. pygmaeus wurmbii) žijících v provincii Tuanan bylo zase zjištěno používání nástrojů napomáhajících akustické komunikaci; využívají listy na zesílení svých zvuků.[51]

Schopnost rozumět jazyku[editovat | editovat zdroj]

Studie o schopnosti orangutanů chápat symboly byla provedena v Kalifornii mezi lety 1973 až 1975 zoologem Garym L. Shapirem, který pracoval s orangutaní samicí Aazk. Použita byla metoda psychologa Davida Premacka vyvinutá pro šimpanzí samicí Sarah, kterou učil jazykovým dovednostem pomocí plastových žetonů.[52] Shapiro ve výzkumech pokračoval u divoce žijících orangutanů v národním parku Tanjung Puting na ostrově Borneo mezi lety 1978−1980. Během této doby Shapiro učil orangutany znakové řeči s použitím technik, kterými se učila šimpanzice Washoe.[53] Jedna samice chovaná Shapirem doma se naučila téměř čtyřicet znaků[53] (pro srovnání: výše zmíněná šimpanzice Washoe jich ovládala kolem 250).[54]

Predátoři, parazité a nemoci[editovat | editovat zdroj]

Mezi přirozené nepřátele orangutanů patří pardáli ostrovní (Neofelis diardi), dhoulové (Cuon alpinus) či krokodýli. Na Sumatře je úhlavním přirozeným nepřítelem orangutanů tygr (Panthera tigris);[20] jeho absence na Borneu může být důvodem, proč zde orangutani žijí častěji na zemi než orangutani sumaterští.[55] Na základě studie z roku 2007 bylo u divoce a polodivoce žijících orangutanů zjištěno z 376 vzorků výkalů celkem 13 různých parazitů, jednalo se například o trichomonády náležící k druhu Dientamoeba fragilis či měňavky Entamoeba hartmanni. Parazitární nákaze mohou dopomáhat některé vnější faktory, jako je například nedostatek výživného ovoce a další. Podle studie z roku 2017, která objevila další, doposud vědecky nepopsané, druhy parazitů, jsou orangutani chovaní v zajetí pro následné vypuštění do volné přírody častěji napadáni parazity a mohou poté sloužit jako přenašeči na jedince ve volné přírodě. Vzhledem k malé populaci může mít podobná infekce velký dopad. Předpokládá se, že orangutani se mohou částečně napadení parazity bránit pojídáním rostlin, které potom působí jako přírodní antiparazitika.[56][57] O chorobách, které orangutany postihují, zatím nebyly zjištěny všechny potřebné informace. Vyskytnout se mohou nemoci respiračního systému, salmonelóza, malárie či tuberkulóza.[58]

Vztah s lidmi[editovat | editovat zdroj]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Orangutani v Sepilok Orangutan Rehabilitation Center na Borneu

Oba druhy orangutanů jsou hodnoceny Mezinárodním svazem ochrany přírody jako kriticky ohrožené a jsou zapsány na Úmluvu o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin, příloha I.[59][60]

Primárním nebezpečím pro orangutany je ztráta jejich přirozeného prostředí. Mezi lety 1973 až 2010 bylo na Borneu vykáceno hlavně kvůli těžbě dříví a přeměně na zemědělskou půdu 39 % lesů, na Sumatře bylo mezi lety 1985 až 2007 zničeno 60 % lesů. Až z 88 % jde o ilegální kácení, jak kvůli těžbě dřeva, tak za účelem vytváření plantáží palmy olejné.[61] Na samotné kácení a s tím související úbytek přirozeného prostředí orangutanů se nabalují další problémy. Orangutani vycházející z lesů a pronikající na plantáže jsou vesničany zabíjeni, ať už jako zdroj masa či jako zemědělští škůdci.[62][63] Vypalování lesů se často rozšíří v rozsáhlé nekontrolované požáry, při kterých opět hyne mnoho orangutanů.[64] Ilegální kácení se nevyhýbá ani chráněným oblastem, podle správy Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) z roku 2007 bylo ve větší či menší míře zasaženo 37 z 41 indonéských národních parků.[65]

V roce 2007 vyhlásila indonéská vláda desetiletý plán, který měl ilegální kácení omezit a pokles počtů v orangutaních populacích zastavit.[66] V praxi se však cíle nepodařilo naplnit.[67] Od roku 2011 platí oficiální moratorium na vydávání nových těžebních koncesí, tempo odlesňování se však nedaří zpomalit.[68] Pozitivní vliv však může mít chování velkých nadnárodních korporací, hlavních odběratelů palmového oleje, jako Procter & Gamble či McDonald's, které se v letech 2014–2015 pod tlakem světové veřejnosti zavázaly, že budou odebírat suroviny pouze od společností, které nemají nic společného s ilegálním kácením a vypalováním pralesů.[69]

Na Sumatře i Borneu působí řada dobrovolných ochranářských organizací, jejichž vliv je ovšem omezený. Vládní ochrana se potýká s řadou problémů. Kromě nedostatku financí a lidských zdrojů hraje zásadní roli i rozsáhlá korupce na nejrůznějších úrovních státní správy.[70] Dalším problémem je přístup prostých vesničanů, pro které je ilegální kácení pralesů často jediným zdrojem příjmů.[71]

Orangutany ve značné míře ohrožuje i ilegální lov.[59][60] Pytláci vydělávají především na prodeji mláďat zabitých orangutanů.[63] Chov těchto lidoopů jako domácích zvířat je v jihovýchodní Asii poměrně oblíbený,[3][63] mimo to se jejich kosti prodávají jako suvenýry.[72] Prostými vesničany jsou orangutani často loveni i pro maso. Na Borneu představuje právě ilegální lov hlavní příčinu poklesu zdejší populace orangutanů – ročně je jich uloveno až několik tisíc.[59] V menší míře probíhá ilegální lov i na Sumatře.[60]

Mezi lety 1950−2010 se snížil počet bornejských orangutanů o 60 % a v letech 2010 až 2025 je očekáván pokles o dalších 22 %.[59] Největší zbývající populace se vyskytuje v okolí řeky Sabangau.[73] U populace orangutana sumaterského se očekává, že pokud se nezmění sestupný trend, mezi lety 1985−2060 poklesne o 80 %.[60]

Na světě žije podle odhadu z roku 2016 14 613 sumaterských orangutanů.[60] Odhad na základě rozlohy obyvatelného habitatu z roku 2004 předpokládal existenci asi 55 000 bornejských orangutanů; roku 2012 však byla předpokládaná rozloha habitatu výrazně navýšena, což by znamenalo populaci o asi 104 700 jedincích.[59] Výše zmíněný akční plán indonéské vlády z roku 2007 vyčíslil celkovou populaci na 61 234 orangutanů, z toho 54 567 na ostrově Borneo.[74]

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Orangutan sumaterský je chráněn indonéským zákonem 5/1990. Pro jeho zachování je důležitá ochrana lesa, chráněna je například od roku 1998 oblast Leuser Ecosystem v Acehu.[60] Orangutan bornejský je chráněn podle malajských a indonéských zákonů, jeho přirozené prostředí však z větší části nepodléhá zvláštní ochraně. Pro jeho zachování je třeba ochrana velkých lesních oblastí.[59] O zachování orangutanů se starají některé organizace, jako například australské Borneo Orangutan Survival, Bornean Orangutan Survival Foundation založená v roce 1991, Orangutan Conservancy, Orangutan Outreach, Sumatran Orangutan Conservation Program, Orang Utan Republik, Center for Great Apes, Save the Orangutan chránící hlavně bornejské orangutany či Orangutan Foundation UK ve Velké Británii.[75]

V zajetí jsou orangutani chováni ve speciálních pavilonech o teplotě 23 až 26 °C a vlhkosti vzduchu 80–90 %. Trpí sklony k obezitě, proto je doporučeno krmit je pětkrát denně nekalorickou potravou.[76] K roku 2011 bylo evidováno 987 jedinců v 217 institucích.[77]

českých zoologických zahradách chová orangutana například Zoologická zahrada Praha (druh sumaterský), orangutan jménem Kama se zde narodil v roce 1971 a jednalo se o první narozené mládě orangutana v české zoo.[78] Zoologická zahrada Ústí nad Labem vlastní orangutany bornejské[79] a jednoho křížence orangutana.[80] Rovněž v ZOO Dvůr Králové jsou chování bornejští orangutani a k roku 2015 se zde narodilo dvanáct mláďat.[81]

V kultuře[editovat | editovat zdroj]

 Útok orangutana na kresbě z roku 1869
Útok orangutana na kresbě z roku 1869

Orangutani byli známí domorodcům Sumatry a Bornea po tisíciletí. Někteří je lovili pro obživu, pro jiné komunity však toto chování znamenalo tabu.[82] Ve středu Bornea podle pověr přináší smůlu podívat se orangutanovi do obličeje tváří v tvář. Některé lidové příběhy pojednávají o orangutanech, kteří s lidmi kopulují a unáší je;[83] známy jsou i příběhy, ve kterých jsou muži svedeni samicemi orangutanů.[84]

Evropané objevili existenci orangutanů možná již v 17. století[83] a během století devatenáctého je značně pronásledovali.[85] První přesný popis poskytl nizozemský anatom Petrus Camper.[86]

O chování těchto lidoopů bylo dlouho známo málo informací; biologii orangutanů začala podrobněji studovat teprve odbornice na primáty Birutė Galdikasová.[87] Když v roce 1971 dorazila na ostrov Borneo, usadila se zde v primitivní chatrči, ale i přes potíže zde zůstala více než 30 let, začala orangutany obhajovat a podporovat ochranu ubývajících deštných lesů. Galdakisová se rovněž starala o mnoho osiřelých orangutanů.[88]

Ve folklorních příbězích obyvatel Sumatry a Bornea ale i v populární kultuře přetrvával názor, že samce orangutanů přitahují ženy a někdy je dokonce i znásilňují.[89] Jediný neoficiální záznam o sexuálně motivovaném útoku pochází od primatoložky Galdakisové, kdy došlo k napadení jejího kuchaře samcem orangutana.[90] Tento orangutan byl však chován v zajetí, proto možná špatně identifikoval druh; nucená kopulace je pářící strategií plně nevyvinutých orangutaních samců.[89] Z roku 2003 naopak pochází zpráva, kdy byla jedna orangutaní samice, později pojmenovaná Pony, ve vesnici Kareng Pangi využívána ve zdejším nevěstinci.[91]

V povídce Vraždy v ulici Morgue amerického básníka a spisovatele Edgara Allana Poea vystupuje orangutan jako vrah.[92]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Orangutan na anglické Wikipedii.

  1. Online Etymology Dictionary. www.etymonline.com [online].  [cit. 2017-04-23]. Dostupné online.  (anglicky) 
  2. a b REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice : LEDA, 2001, 2012. 752 s. ISBN 978-80-7335-296-7. Heslo orangutan, s. 431. (čeština)  
  3. a b VIERINGOVÁ, Kerstin; KNAUER, Roland. Ohrožené druhy zvířat. Překlad Helena Kholová. 1. vyd. Praha : Knižní klub, 2012. 304 s. ISBN 978-80-242-3180-8. Kapitola Asie, s. 116−118.  
  4. a b MAHDI, Waruno. Malay words and Malay things : lexical souvenirs from an exotic archipelago in German publications before 1700. Wiesbaden : Harrassowitz, 2007. 396 s. ISBN 978-3-447-05492-8. S. 170–181. (anglicky)  
  5. orangutan (n.) [online]. Online Etymology Dictionary, [cit. 2017-06-04]. Dostupné online.  
  6. DELLIOS, Paulette. A lexical odyssey from the Malay World. Journal of Pidgin and Creole Languages. 2008. (anglicky) 
  7. TAN, Peter. Malay loan words across different dialects of English. English Today. 1998-10-01, roč. 14, čís. 4, s. 44–50. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 1474-0567. DOI:10.1017/S026607840001052X. (anglicky) 
  8. orangutan [online]. alphaDICTIONARY, [cit. 2017-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. CANNON, Garland. Malay(sian) Borrowings in English. American Speech. 1992-01-01, roč. 67, čís. 2, s. 134–162. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. DOI:10.2307/455451. (anglicky) 
  10. TAYLOR, Andrea Beth; GOLDSMITH, Michele Lynn. Gorilla biology : a multidisciplinary perspective. Cambridge : Cambridge University Press, 2003. ISBN 0521792819, ISBN 9780521792813. (anglicky)  
  11. CRIBB, R. B. Wild man from Borneo : a cultural history of the orangutan. Honolulu : University of Hawaiʻi Press, 2014. 318 s. ISBN 978-0-8248-3714-3. (anglicky)  
  12. Payne a Prudente 2008, s. 53.
  13. BRANDON-JONES, D.; EUDEY, A. A.; GEISSMANN, T.. Asian Primate Classification. International Journal of Primatology. 2004-02-01, roč. 25, čís. 1, s. 97–164. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 0164-0291. DOI:10.1023/B:IJOP.0000014647.18720.32. (anglicky) 
  14. SCHWARTZ, Jeffrey; LONG, Vu The; NGUYEN, Lan. & kol. A review of the Pleistocene hominoid fauna of the Socialist Republic of Vietnam (excluding Hylobatidae). Anthropological papers of the AMNH. 1995-01-01, čís. 76. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. (anglicky) 
  15. MILTON, Joseph. Orang-utans join the genome gang. Nature News. 2011-01-26. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. DOI:10.1038/news.2011.50. (anglicky) 
  16. O'BRIEN, S. J.; MENNINGER, J. C.; NASH, W. G. Atlas of mammalian chromosomes. Hoboken : Wiley-Liss, 2006. 714 s. Dostupné online. (anglicky)  
  17. a b c VANČATA, Václav. Primatologie, díl 2: Catarrhina - opice a lidoopi. Praha : Univerzita Karlova v Praze, 2003. S. 128−138.  
  18. PAYNE, J.; PRUDENTE, C. Orangutans : behavior, ecology, and conservation. London : New Holland Publishers, 2008. ISBN 0-262-16253-9. S. 50. (anglicky) [Dále jen Payne & Prudente]. 
  19. a b c d Orangutan Fact Sheet. library.sandiegozoo.org [online].  [cit. 2017-04-23]. Dostupné online.  (anglicky) 
  20. a b c d e f g h i j k l m n Primate Factsheets: Orangutan (Pongo) Taxonomy, Morphology, & Ecology. pin.primate.wisc.edu [online].  [cit. 2017-04-23]. Dostupné online.  (anglicky) 
  21. a b GALDIKAS, Biruté M. F.. Orangutan diet, range, and activity at Tanjung Puting, Central Borneo. International Journal of Primatology. 1988-02-01, roč. 9, čís. 1, s. 1–35. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 0164-0291. DOI:10.1007/BF02740195. (anglicky) 
  22. a b c d Orangutan [online]. seaworld.org, [cit. 2017-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. a b c d GROVES, Colin P.. Pongo pygmaeus. Mammalian Species. 1971-01-19, čís. 4, s. 1–6. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 0076-3519. DOI:10.2307/3503852. (anglicky) 
  24. a b c d Payne a Prudente 2008, s. 14.
  25. WINKLER, Linda A.. Morphology and relationships of the orangutan fatty cheek pads. American Journal of Primatology. 1989-01-01, roč. 17, čís. 4, s. 305–319. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 1098-2345. DOI:10.1002/ajp.1350170405. (anglicky) 
  26. SCHWARTZ, Jeffrey H. Orang-utan biology. New York : Oxford University Press, 1988. 383 s. ISBN 0-19-504371-5. S. 301. (anglicky)  
  27. Payne a Prudente 2008, s. 15.
  28. SCHWARTZ, Jeffrey. The Red Ape: Orangutans and Human Origins. Cambridge : Westview Press, 1987. ISBN 0-8133-4064-0. S. 286. (anglicky)  
  29. KOLEKTIV. Orangutans: geographic variation in behavioral ecology and conservation. Oxford : Oxford University Press, 2009. ISBN 978-0-19-921327-6. S. 270–275. (anglicky)  
  30. TE BOEKHORST, Irenaueus J. A.; SCHÜRMANN, Chris L.; SUGARDJITO, Jito. Residential status and seasonal movements of wild orang-utans in the Gunung Leuser Reserve (Sumatera, Indonesia). Animal Behaviour. 1990-06-01, roč. 39, čís. 6, s. 1098–1109. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. DOI:10.1016/S0003-3472(05)80782-1. (anglicky) 
  31. a b FOX, ElizaBeth A.. Female tactics to reduce sexual harassment in the Sumatran orangutan (Pongo pygmaeus abelii). Behavioral Ecology and Sociobiology. 2002-07-01, roč. 52, čís. 2, s. 93–101. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 0340-5443. DOI:10.1007/s00265-002-0495-x. (anglicky) 
  32. SINGLETON, Ian; SCHAIK, Carel P. van. The Social Organisation of a Population of Sumatran Orang-Utans. Folia Primatologica. , roč. 73, čís. 1, s. 1–20. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. DOI:10.1159/000060415. (anglicky) 
  33. a b c DELGADO, Roberto A.; VAN SCHAIK, Carel P.. The behavioral ecology and conservation of the orangutan (Pongo pygmaeus): A tale of two islands. Evolutionary Anthropology: Issues, News, and Reviews. 2000-01-01, roč. 9, čís. 5, s. 201–218. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 1520-6505. DOI:10.1002/1520-6505(2000)9:53.0.CO;2-Y. (anglicky) 
  34. Orangutan [online]. San Diego Zoo, [cit. 2017-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. a b c UTAMI, Sri Suci; GOOSSENS, Benoît; BRUFORD, Michael W.. Male bimaturism and reproductive success in Sumatran orang-utans. Behavioral Ecology. 2002-09-01, roč. 13, čís. 5, s. 643–652. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 1045-2249. DOI:10.1093/beheco/13.5.643. (anglicky) 
  36. Vocal Repertoire. orangutanrepublik.org [online]. 2011-09-14 [cit. 2017-04-23]. Dostupné online.  (anglicky) 
  37. For orangutans, less food means lowered fertility. The Jakarta Post. . Dostupné online [cit. 2017-04-23]. (anglicky) 
  38. VERNE, Simon. Adaptations in the Animal Kingdom. Bloomington, Indiana : Xlibris Corporation, 2010. ISBN 1-4500-3364-4. S. 102. (anglicky)  
  39. HIGHFIELD, Roger. Science: monkeys were the first doctors. Telegraph.co.uk. . Dostupné online [cit. 2017-04-23]. (anglicky) 
  40. SCHÜRMANN, Chris L.; HOOFF, Jan A. R. A. M. van. Reproductive strategies of the orang-utan: New data and a reconsideration of existing sociosexual models. International Journal of Primatology. 1986-06-01, roč. 7, čís. 3, s. 265–287. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 0164-0291. DOI:10.1007/BF02736392. (anglicky) 
  41. BEAUDROT, Lydia H.; KAHLENBERG, Sonya M.; MARSHALL, Andrew J.. Why male orangutans do not kill infants. Behavioral Ecology and Sociobiology. 2009-09-01, roč. 63, čís. 11, s. 1549–1562. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 0340-5443. DOI:10.1007/s00265-009-0827-1. PMID 19701484. (anglicky) 
  42. a b c SODARO, Carol. Orangutan species survival plan husbandry manual. Chicago : Chicago Zoological Park, 1997. S. 59–66. (anglicky)  
  43. Animal Info - Orang-utan [online]. Animal Info, rev. 3.6. 2006, [cit. 2017-06-06]. Dostupné online.  
  44. DEANER, Robert O.; VAN SCHAIK, Carel P.; JOHNSON, Valen. Do Some Taxa Have Better Domain-General Cognition than others? A Meta-Analysis of Nonhuman Primate Studies. Evolutionary Psychology. 2006-01-01, roč. 4, čís. 1, s. 147470490600400114. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 1474-7049. DOI:10.1177/147470490600400114. (anglicky) 
  45. DUFOUR, V.; PELÉ, M.; NEUMANN, M.. Calculated reciprocity after all: computation behind token transfers in orang-utans. Biology Letters. 2009-04-23, roč. 5, čís. 2, s. 172–175. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 1744-9561. DOI:10.1098/rsbl.2008.0644. PMID 19126529. (anglicky) 
  46. Orangutan Sangat Cerdas Soal Konstruksi. Pikiran Rakyat. 2012-04-17. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. (indonésky) 
  47. SCHAIK, C. P. van; FOX, E. A.; SITOMPUL, A. F.. Manufacture and use of tools in wild Sumatran orangutans. Naturwissenschaften. 1996-04-01, roč. 83, čís. 4, s. 186–188. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 0028-1042. DOI:10.1007/BF01143062. (anglicky) 
  48. FOX, E. A.; SITOMPUL, A. F.; VAN SCHAIK, C. P. Intelligent tool use in wild Sumatran orangutans. Cambridge : Cambridge University Press, 1999. ISBN 978-0-521-03193-6. S. 99–116. (anglicky)  
  49. O’MALLEY, Robert C.; MCGREW, W.C.. Oral Tool Use by Captive Orangutans (Pongo pygmaeus). Folia Primatologica. , roč. 71, čís. 5, s. 334–341. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. DOI:10.1159/000021756. (anglicky) 
  50. VAN SCHAIK, Carel P.; KNOTT, Cheryl D.. Geographic variation in tool use on Neesia fruits in orangutans. American Journal of Physical Anthropology. 2001-04-01, roč. 114, čís. 4, s. 331–342. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 1096-8644. DOI:10.1002/ajpa.1045. (anglicky) 
  51. a b RUSSON, Anne E.; HANDAYANI, Dwi Putri; KUNCORO, Purwo. Orangutan leaf-carrying for nest-building: Toward unraveling cultural processes. Animal Cognition. 2007-04-01, roč. 10, čís. 2, s. 189–202. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 1435-9448. DOI:10.1007/s10071-006-0058-z. (anglicky) 
  52. SHAPIRO, Garry. Teaching linguistics concepts to a juvenile orangutan. , 1975. Masters Thesis. California State University. . (anglicky)
  53. a b SHAPIRO, Gary L.. Sign acquisition in a home-reared/free-ranging orangutan: Comparisons with other signing apes. American Journal of Primatology. 1982-01-01, roč. 3, čís. 1-4, s. 121–129. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 1098-2345. DOI:10.1002/ajp.1350030111. (anglicky) 
  54. PERRY, Nick. “Signing” chimp Washoe broke language barrier. The Seattle Times [online]. 2007-11-01 [cit. 2017-04-29].  (anglicky) 
  55. VAN SCHAIK, C.; MACKINNON, J. Orangutans. In MACDONALD, D. The Encyclopedia of Mammals. 2. vyd. Oxford : Oxford University Press, 2001. ISBN 0-87196-871-1. S. 420–423. (anglicky)
  56. NURCAHYO, Wisnu; KONSTANZOVÁ, Veronika; FOITOVÁ, Ivona. Parasites of orangutans (primates: ponginae): An overview. American Journal of Primatology. June 2017, roč. 79, čís. 6. Dostupné online [cit. 2017-06-04]. ISSN 1098-2345. DOI:10.1002/ajp.22650. PMID 28345757.  
  57. Parasites & Disease [online]. orangutanrepublik.org, [cit. 2017-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. DENCH, Rosalie. Important Diseases of Rehabilitant Orangutans Clinical Aspects of Epidemiology, Diagnosis and Treatment [online]. www.orangutanssp.org, [cit. 2017-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. a b c d e f Pongo pygmaeus (Bornean Orangutan). www.iucnredlist.org [online].  [cit. 2017-04-23]. Dostupné online.  (anglicky) 
  60. a b c d e f Pongo abelii (Sumatran Orangutan). www.iucnredlist.org [online].  [cit. 2017-04-23]. Dostupné online.  (anglicky) 
  61. NELLERMANN, Christian, a kol. The Last Stand of Orangutan [online]. United Nations Environment Programme (UNEP), 2007-02-06, [cit. 2017-04-27]. S. 6. [dále jen UNEP]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. UNEP, s. 9
  63. a b c The Illegal Trade in Orangutans [online]. Orang Utan Republik Foundation, [cit. 2017-04-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. UNEP, s. 31-32.
  65. UNEP, s. 18.
  66. Orangutan Indonesia: Conservation Strategies and Action Plan 2007-2017 [online]. The Ministry of Forestry, Republic of Indonesia, 2009, [cit. 2017-04-27]. Dostupné online.   (anglicky)(indonésky)
  67. SATRIASANTI, Fidelis E.. Indonesia mulls revision of orangutan conservation plan [online]. Earth Journalism Network, 2016-08-11, [cit. 2017-04-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. BUTLER, Rhett A.. Despite moratorium, Indonesia now has world’s highest deforestation rate [online]. Mongabay.com, 2014-06-29, [cit. 2017-04-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. Pledges by Big Industry Give Indonesian Forests, Endangered Orangutans, a Chance to Thrive [online]. Arcus Foundation, 2015-09-01, [cit. 2017-04-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. UNEP, s. 42.
  71. MAYELL, Hillary. Wild Orangutans: Extinct by 2023? [online]. National Geographic News, 2004-03-09, [cit. 2017-04-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. Stop orangutan skull trade. www.antaranews.com [online].  [cit. 2017-04-23]. Dostupné online.  (anglicky) 
  73. CHEYNE, Susan M.; THOMPSON, Claire J. H.; PHILLIPS, Abigail C.. Density and population estimate of gibbons (Hylobates albibarbis) in the Sabangau catchment, Central Kalimantan, Indonesia. Primates. 2008-01-01, roč. 49, čís. 1, s. 50–56. Dostupné online [cit. 2017-04-23]. ISSN 0032-8332. DOI:10.1007/s10329-007-0063-0. (anglicky) 
  74. Orangutan Action Plan 2007–2017 [online]. Government of Indonesia, 2007, [cit. 2017-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  75. 10 Outstanding Organizations Working to Save Endangered Orangutans. One Green Planet. . Dostupné online [cit. 2017-04-24]. (anglicky) 
  76. BioLib.cz – Pongo [online]. BioLib.cz. Dostupné online.  
  77. 2011 INTERNATIONAL STUDBOOK of the ORANGUTAN. Minnesota, Como Zoo : WAZA, 2012. Dostupné online. S. 7. (anglicky)  
  78. Orangutan sumaterský - lexikon zvířat [online]. www.zoopraha.cz, [cit. 2017-05-10]. Dostupné online.  
  79. orangutan bornejský (Pongo pygmaeus pygmaeus) [online]. Zoologická zahrada Ústí nad Labem, [cit. 2017-05-10]. Dostupné online.  
  80. orangutan (kříženec) (Pongo pygmaeus) [online]. Zoologická zahrada Ústí nad Labem, [cit. 2017-05-10]. Dostupné online.  
  81. orangutan bornejský - Pongo pygmaeus [online]. ZOO Dvůr Králové, [cit. 2017-05-10]. Dostupné online.  
  82. Payne & Prudente 2008, s. 66.
  83. a b Payne & Prudente 2008, s. 68.
  84. Payne & Prudente 2008, s. 71.
  85. Payne & Prudente 2008, s. 65.
  86. Payne & Prudente 2008, s. 64.
  87. WAAL;, Frans B. M. De. The Loneliest of Apes. The New York Times. 1995-01-29. Dostupné online [cit. 2017-04-24]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  88. BIRUTĖ, Galdikas. Orangutans, Indonesia's "People of the Forest". National Geographic Magazine. 1975, s. 444–473. (anglicky) 
  89. a b VAN SCHAIK, C. Among Orangutans: Red Apes and the Rise of Human Culture. Cambridge, MA : Harvard University Press, 2004. S. 88. (anglicky)  
  90. WRANGHAM, Richard W.; PETERSON, Dale. Demonic males : apes and the origins of human violence. Boston : Houghton Mifflin, 1996. ISBN 978-0-395-69001-7. S. 137. (anglicky)  
  91. The Horrifying Story Of A Sex Slave Orangutan. IFLScience. . Dostupné online [cit. 2017-04-27]. (anglicky) 
  92. KUŠOVÁ, Tereza. Prvním vrahem v detektivním románu byl orangutan [online]. Novinky.cz, 2011, [cit. 2017-04-27]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PAYNE, J.; PRUDENTE, C. Orangutans : behavior, ecology, and conservation. London : New Holland Publishers, 2008. ISBN 0-262-16253-9.  
  • VIERINGOVÁ, Kerstin; KNAUER, Roland. Ohrožené druhy zvířat. Překlad Helena Kholová. 1. vyd. Praha : Knižní klub, 2012. 304 s. ISBN 978-80-242-3180-8. Kapitola Asie, s. 116−118.  
  • VANČATA, Václav. Primatologie, díl 2: Catarrhina - opice a lidoopi. Praha : Univerzita Karlova v Praze, 2003. S. 128−138.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu orangutan ve Wikimedia Commons
  • Taxon Pongo ve Wikidruzích
  • Primate Factsheets: Orangutan (Pongo) Taxonomy, Morphology, & Ecology. pin.primate.wisc.edu [online].  [cit. 2017-04-23]. Dostupné online.  (anglicky) 
  • SODARO, Carol. Orangutan Husbandry Manual: Species Survival Plan [online]. Chicago Zoological Society, [cit. 2017-04-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  • BioLib.cz – Pongo [online]. BioLib.cz. Dostupné online.