Gigantopithecus
Gigantopithecus Stratigrafický výskyt: miocén–pleistocén | |
---|---|
Model druhu Gigantopithecus blacki | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | primáti (Primates) |
Oddělení | úzkonosí (Catarrhini) |
Nadčeleď | hominoidi (Hominoidea) |
Čeleď | hominidi (Hominidae) |
Rod | Gigantopithecus von Koenigswald, 1935 |
Druhy | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gigantopithecus (z řeckého γίγας – gigas a πίθηκος – pithecus – „obří opice“) je rod vyhynulých hominidů, žijících od středního miocénu až do pleistocénu na území dnešní Indie, Číny a Vietnamu. Nejstarší ostatky pocházejí z doby před 6–8 miliony let, zatímco ty nejmladší jsou staré jen 310 tisíc let. Jedná se o jednoho z mála zástupců hominoidů, který přežil až do pleistocénu.[1] Gigantopithecus je vzdáleným příbuzným moderních orangutanů, jak bylo předpokládáno podle fosilizovaných zubů[2][3] a v r. 2019 potvrzeno genetickou analýzou založenou na molekulárních sekvencích zachovalých proteinů.[4][5]
Objevy
[editovat | editovat zdroj]Rod Gigantopithecus poprvé popsal německo-nizozemský paleontolog Ralph von Koenigswald v roce 1935 na základě objevu izolovaného zubu. Nezvykle velkou stoličku zachytil v čínské lékárně v Hongkongu, kde byla spolu s dalšími kostmi vyhynulých tvorů prodávána jako „dračí zuby“ a „dračí kosti“, užívané tradiční čínskou medicínou.[6] Druhové jméno blacki zvolil Koenigswald jako poctu objeviteli sinantropa, jímž byl Davidson Black.[7]
Větší množství fosilních pozůstatků rodu Gigantopithecus, zahrnující stovky izolovaných zubů i celou spodní čelist bylo odhaleno v letech 1955 - 1956 v čínské provincii Kuang-si.[8] Pro podobné nálezy z pohoří Siválik v Indii byl v roce 1969 navržen nový druh Gigantopithecus bilaspurensis,[9] přesunutý v roce 1979 do druhu Gigantopithecus giganteus.[6] V 60. letech 20. století byly fosilie rodu Gigantopithecus rozeznány také ve Vietnamu.[10]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Gigantopithecus je znám pouze z nálezů zubů a čelistí. Dosud nebyly zachyceny kosti obličeje, mozkovny ani postkraniální kostry.[11] Dochované ostatky se ze všech žijících hominidů podobají nejvíce orangutanům.
U většího druhu Gigantopithecus blacki se na základě obrovských zubů předpokládala výška 240–280 cm a hmotnost až 550 kg. To je téměř třikrát více, než dosahuje samec dnešní gorily. Gigantopithecus je tedy největším známým primátem, jaký kdy žil.[12] Odhady ovšem nemusí být zcela správné, protože Gigantopithecus mohl být megadontním druhem. To znamená, že měl zuby v poměru k celkové velikosti těla výrazně zvětšené. Novější odhady velikosti udávají u tohoto primáta výšku při vzpřímeném postoji asi 185 až 230 cm a hmotnost kolem 250 kg.[13]
Vzhledem ke své velikosti se Gigantopithecus musel pohybovat převážně na zemi a nikoliv ve větvích.[14] Způsob pohybu není možné rekonstruovat kvůli chybějícím nálezům kostí končetin, předpokládá se ale pomalejší čtyřnohá chůze. Nelze rozhodnout, zda se Gigantopithecus při chůzi opíral o celé plosky chodidel předních končetin a nebo jen o kotníky prstů jako současné gorily.[8]
Velké ploché stoličky se silnou vrstvou skloviny i masivní čelisti dovolují předpokládat, že ve výživě býložravého rodu Gigantopithecus převažovala tuhá vláknitá potrava. Nejčastěji se uvažuje o spásání bambusu.[14] Také rozbor fytolitů, odebraných z dochovaných zubů ukázal, že se Gigantopithecus mohl živit převážně bambusem nebo podobnou travinou, kterou doplňoval ovocem z čeledi morušovníkovité.[15]
Druhy
[editovat | editovat zdroj]Do současnosti bylo nalezeno více než 1000 kusů ostatků rodu Gigantopithecus, představují je však jen jednotlivé zuby. Výjimkou je několik masivních spodních čelistí. Nálezy pochází ze dvou oblastí - ze Sivalických hor na pomezí Indie a Pákistánu a z krasových jeskyní v jižní Číně a Vietnamu. Rozdělují se do dvou druhů, které se kromě oblasti výskytu liší i velikostí těla.[16]
- Gigantopithecus giganteus žil ve svrchním miocénu v oblasti Sivalických hor dnešní severní Indie a Pákistánu. Je menším a hůře doloženým zástupcem rodu Gigantopithecus. Předpokládá se, že mohl být předkem mladšího druhu Gigantopithecus blacki.[14] Tradičně je výskyt tohoto druhu datován do doby před 6,3 miliony let, ale v roce 2005 bylo na základě nových měření navrženo stáří až 8,6 milionů let.[17] Druh Gigantopithecus giganteus byl popsán již roku 1915 na základě nálezu izolované stoličky z lokality Alipur v Pákistánu, ovšem pod názvem Dryopithecus giganteus.[18] Ralph von Koenigswald jej v roce 1950 sjednotil s dalším nálezem izolovaného zubu do druhu Indopithecus giganteus.[6] U obce Haritalyangar v severní Indii pak byla v roce 1968 zachycena téměř kompletní spodní čelist, pro kterou byl vyčleněn nový druh Gigantopithecus bilaspurensis.[9] Konečně v roce 1979 byly všechny uvedené nálezy sjedoceny do druhu Gigantopithecus giganteus.[6]
- Gigantopithecus blacki je mladším a zároveň větším zástupcem rodu Gigantopithecus. Žil v časném až středním pleistocénu (před 2 miliony až 310 tisíci lety)[19] v oblasti dnešní jižní Číny a severního Vietnamu. Nejpočetnější nálezy pochází z území dnešní provincie Kuang-si v jižní Číně. Nejbohatší lokalitou, která vydala tři spodní čelisti a více než 1000 izolovaných zubů je jeskyně Liou-čcheng (též Ťin-jin) v okrese Liou-čcheng. K dalším nalezištím v provincii Kuang-si patří jeskyně Ta-sin, Čchuej-feng, Muo-chuej nebo nejnověji San-che.[20][21] V jeskyni Wuming byly zachyceny zatím nejmladší známé ostatky, datované do doby před 310 tisíci let.[19] V menší četnosti jsou zuby rodu Gigantopithecus nacházeny i v provinciích Chu-pej (jeskyně Lung-ku-tung), Kuej-čou (jeskyně Pa-er-ja) a S’-čchuan (jeskyně Lung-ku-pcho).[22] Mimo jižní Čínu byl druh Gigantopithecus blacki nalezen také v jeskyni Tham Khuyen v severním Vietnamu (okres Lang Son), což je však méně než 50 km od hranic s čínskou provincií Kuang-si.[10]
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]Gigantopithecus představuje slepou vývojovou větev, která nezanechala v současné fauně žijící potomky. Přesto kryptozoologové předpokládají, že Yetti a podobní legendární hominidé mohou být právě přeživší exempláře rodu Gigantopithecus a nebo jeho neznámí nástupci. Důkazy pro tento předpoklad však chybí.
Zajímavé také je, že Gigantopithecus žil ještě během pleistocénu, kdy se stal současníkem prvních lidí v Asii - druhu Homo erectus. Člověk se tak mohl podílet na vyhubení gigantopitéka, přestože mnohem vážnější konkurencí byly pravděpodobně pandy, živící se podobnou stravou s převahou bambusu. Také lidé neohrožovali rod Gigantopithecus lovem, ale spíše využíváním bambusu. Kromě mladých výhonků, sbíraných jako potrava, používali i vzrostlé kusy, a to k výrobě nástrojů. Tato dvojí konkurence mohla být pro silně specializovaného lidoopa osudná. Nejvýznamnějším důvodem vyhynutí gigantopitéků byla nejspíše neschopnost adaptovat se na měnící se podmínky prostředí v době před zhruba 100 000 lety.[23][24]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ KOUFOS, G. D. Potential hominoid ancestors for Hominidae. In: HENKE, W. C.; TATTERSALL, I. Handbook of palaeoanthropology 3. Berlín: Springer, 2007. S. 1347–1377.
- ↑ BEGUN, D. R. Miocene hominids and the origins of the African apes and humans. Annual Review of Anthropology. 2010, roč. 39, s. 67–84.
- ↑ https://www.sciencenews.org/article/tooth-fossil-shows-gigantopithecus-close-ties-modern-orangutans
- ↑ University of Copenhagen. Extinct giant ape directly linked to the living orangutan. Phys.Org [online]. 13. listopad 2019. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WELKER, Frido; RAMOS-MADRIGAL, Jazmín; KUHLWILM, Martin, et al. Enamel proteome shows that Gigantopithecus was an early diverging pongine. Nature [online]. Springer Nature Limited, 13. listopad 2019. Online před tiskem. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/s41586-019-1728-8. PMID 31723270. (anglicky)
- ↑ a b c d KELLEY, J. The hominoid radiation in Asia. In: HARTWIG, W. C. The primate fossil record. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. Kapitola 21, s. 369–384.
- ↑ KOENIGSWALD, G. H. R. von. Eine fossile Säugetierfauna mit Simia aus Südchine. Proceedings of the Koninklijke Nederlandse Akademie Van Wetenschappen. 1935, roč. 38, s. 872–879.
- ↑ a b MAZÁK, V. Jak vznikl člověk (Sága rodu Homo). Praha: Práce, 1986. 424 s.
- ↑ a b SIMONS, E. L.; CHOPRA, S. R. K. Gigantopithecus (Pongidae, Hominoidea) a new species from North India. Postilla. 1969, roč. 138, s. 1–18.
- ↑ a b CIOCHON, R. L., LONG, V. T., LARICK, R., GONZALEZ, L., GRUN, R., VOS, J., YONGE, C., TAYLOR, L., YOSHIDA, H., REAGAN, M. Dated co-occurrence of Homo erectus and Gigantopithecus from Tham Khuyen Cave, Vietnam. Proceedings of the National Academy of Sciences. 1996, roč. 93, s. 3016–3020.
- ↑ DELSON, E., TATTERSALL, I., VAN COUVERING, J., BROOKS, A. S. Encyclopedia of human evolution and prehistory. New York: Taylor & Francis, 2000. 800 s.
- ↑ CARTMILL, M.; SMITH, F. H. The Human Lineage. New Jersey: Wiley-Blackwell, 2009. 624 s.
- ↑ Gayford, J. H.; et al. (2024). Cautionary tales on theuse of proxies to estimate body size and form of extinct animals. Ecology and Evolution. 14 (9): e70218.
- ↑ a b c CONROY, G. C. Reconstructing human origins. New York: W. W. Norton & company, 1997. 547 s. Dostupné online.
- ↑ CIOCHON, R. L., PIPERNO, D. R., THOMPSON, R. G. Opal phytoliths found on the teeth of the extinct ape Gigantopithecus blacki: Implications for paleodietary studies. Proceedings of the National Academy of Sciences. 1990, roč. 87, s. 8120–8124.
- ↑ KOUFOS, G. D. Potential hominoid ancestors for Hominidae. In: HENKE, W. C.; TATTERSALL, I. Handbook of palaeoanthropology 3. Berlín: Springer, 2007. S. 1347–1377.
- ↑ PILLANS, B., WILIAMS, M., CAMERON, D., PATNAIK, R., HOGARTH, J., SAHNI, A., SHARMA, J. C., WILLIAMS, F., BERNOR, R. L. Revised correlation of the Haritalyangar magnetostratigraphy, Indian Siwaliks: implications for the age of the Miocene hominids Indopithecus and Sivapithecus, with a note on a new hominid tooth. Journal of Human Evolution. 2005, roč. 48, s. 507–515.
- ↑ PILGRIM, G. E. New Siwalik primates and their bearing on the question of the evolution of man and the Anthropoidea. Records of the Geological Survey of India. 1915, roč. 45, s. 1–74.
- ↑ a b RINK, W. J., WEI, W., BEKKEN, D., JONES, H. L. Geochronology of Ailuropoda–Stegodon fauna and Gigantopithecus in Guangxi Province, southern China. Quaternary Research. 2008, roč. 69, s. 377–387.
- ↑ WANG, W. New discoveries of Gigantopithecus blacki teeth from Chuifeng Cave in the Bubing Basin, Guangxi, south China. Journal of human evolution. 2009, roč. 57, s. 229–240.
- ↑ JIN, C., QIN, D., PAN, W., TANG, Z., LIU, J., WANG, Y., DENG, C., ZHANG, Y., DONG, W., TONG, H. A newly discovered Gigantopithecus fauna from Sanhe Cave, Chongzuo, Guangxi, South China. Chinese Science Bulletin. 2009, roč. 54, s. 788–797.
- ↑ PU, Z. The Discovery and Its Significance of Gigantopithecus Fossils and Associated Stone Artifacts From Bijie, Guizhou Province. Guizhou Science. 2007, roč. 25, s. 8–12.
- ↑ Hervé Bocherens; et al. (2017). Flexibility of diet and habitat in Pleistocene South Asian mammals: Implications for the fate of the giant fossil ape Gigantopithecus. Quaternary International 434A: 148-155. doi: https://doi.org/10.1016/j.quaint.2015.11.059
- ↑ https://phys.org/news/2016-01-giant-ape-gigantopithecus-extinct-years.html
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Wang, W. (2020). Phylogenetic reconstruction of Gigantopithecus blacki using palaeoproteomic analysis. Acta Anthropologica Sinica. 39 (4): 717-726. doi: 10.16359/j.cnki.cn11-1963/q.2020.0047
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Gigantopithecus na Wikimedia Commons
- Rekonstrukce rodu Gigantopithecus v projektu Giganti.cz Archivováno 8. 10. 2013 na Wayback Machine. (česky)
- Video s informacemi o rodu Gigantopithecus (anglicky)
- Video s informacemi o rodu Gigantopithecus (anglicky)
- Článek o gigantopitékovi na webu Live Science (anglicky)