Outloň váhavý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Outloň váhavý

Popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: primáti (Primates)
Čeleď: Loridae (Outloňovití)
Rod: outloň (Nycticebus)
Binomické jméno
Nycticebus coucang
Sunda Loris area.png

Outloň váhavý (Nycticebus coucang) je poloopice z čeledi outloňovitých.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dospělí jedinci dosahují velikosti 21–40 cm. Jsou pokryti jemnou šedohnědou srstí, v níž se téměř ztrácejí jeho malé zakulacené uši a zcela zakrslý ocas. Jeho velké oči se žlutými duhovkami mu dodávají jakýsi ustrašený výraz, ale v noci jsou mu pomocníkem při lovu.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Patří mezi noční živočichy, přes den spí přitisknutý k středně silným větvím stromů, připomínaje spíše mechový chomáč. Lovit a sbírat potravu začíná při západu slunce. Obývá korunkami stromečků v pralesýkách tropické Asie. Na rozdíl od ostatních poloopic není tak obratný, svými pomalými, téměř rozvážnými pohyby, kdy pozvolna posunuje jednu končetinu za druhou, by zdálky mohl připomínat spíš koalu. Svou kořist však může překvapit nenadálým skokem. Šplhat dovede výborně, a to i pozpátku po svislých větvích a kmenech.

Oči outloňů jsou velké, kulaté a orientované dopředu, což jim umožňuje binokulární vidění. Oči jsou však nepohyblivé, takže pokud chtějí změnit úhel pohledu, musí otočit celou hlavou. Outloni mají za sítnicí oka tzv. tapetum lucidum, což je vrstva, která odráží světlo a zajišťuje tak outloňům vynikající noční vidění. Outloni jsou barvoslepí a vidí tedy téměř černobíle, což je důsledkem právě přizpůsobení se nočnímu způsobu života. Outloni mají zdokonalený čich a upřednostňují komunikaci přes pachové značky pomocí komplikovaných pachových žláz. Outloni mají tzv. rhinarium („vlhký nos“), díky němuž mají velmi citlivý čich. Jejich ušní boltce jsou pohyblivé a umožňují optimalizaci polohy vzhledem ke zdroji zvuku. Pohybují se relativně pomalu kvadrupedním „vlnitým“ pohybem, tedy po všech čtyřech končetinách, přičemž jsou přední končetiny zhruba stejně dlouhé jako zadní. Mají dokonale přizpůsobené končetiny ke šplhání s výrazně protistojným palcem umožňujícím až neobvykle silný úchop. Silný a dlouhý úchop bez bolesti je umožněn významnou adaptací modifikace šlach, svalů a cévního zásobení předních a zadních končetin. Všechny prsty jsou na konci zakončené nehty s výjimkou druhého prstu zadní končetiny tzv. „pročesávacího drápku“, který mají všechny poloopice a používají ho k pročesávání srsti. Díky své anatomii outloni nedokáží skákat, ale při lovení kořisti dokáží vyrazit s překvapivou rychlostí. Outloni jako ostatní poloopice mají řadu morfologických odlišností zubů, které se týkají zejména třenových zubů a stoliček. Mají poměrně velké a ostré špičáky, které mohou způsobit spolu se silnými čelistními svaly dosti bolestivé kousnutí. Řezáky horní čelisti jsou velmi malé a nebo chybí, naproti tomu řezáky dolní čelisti jsou dlouhé a štíhlé a společné se špičáky, které mají stejný tvar, jsou formovány do úzké řady tzv. „zubního hřebínku“. Ten má důležitou funkci při tzv. „groomingu“ a získávání potravy. Outloni mají také speciální podjazykový orgán tzv. „druhý jazyk“, který slouží k čištění zubního hřebínku. Mají krátké nohy a velmi krátký ocas. Outloni mají na vnitřní straně loktů žlázy, které produkují tekutý žlutavý a silně zapáchající sekret. Tento sekret obsahuje toxin, který dělá z outloňů jediné jedovaté primáty na světě. Tento toxin je aktivován při smíchání se slinami. Outloni ho využívají k obraně sebe nebo mláďat. Matky jím například potírají mláďata, za účelem jejich ochrany během jejich odložení. Jsou známi případy, kdy kousnutí od outloně, způsobilo onemocnění nebo dokonce smrt. Velmi pomalý je i jejich metabolismus, který vyžaduje stálou tělesnou teplotu bez velkých výkyvů a který umožňuje trávení mnohdy toxických plodů rostlin, kterými se outloni živý. Stálou teplotu zajišťuje hustá srst. Barva srsti je hnědavá až hnědošedá, s výrazným tmavým pruhem na hřbetě. Zbarvení obličejových znaků tvoří typickou outloní masku (lišící se podle druhu), jež umožňuje rozpoznat daného jedince po celý život. [1]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Outloň loví drobné obratlovce a hmyz, ale v jeho jídelníčku spíše převládají rostlinné výhonky, různé květy, listí, ořechy a plody.

  1. Kukang [online]. . Dostupné online.