Špičák (zub)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Psí špičáky

Špičák (latinsky dens caninus dle podobnosti se zuby psa – canis je latinsky pes) je jeden z typů zubu.

Lidské špičáky[editovat | editovat zdroj]

Tento zub je nejmohutnějším v lidských ústech. V lidských ústech jsou čtyři špičáky, dva dolní a a dva horní. Prominují na hranici mezi frontálním úsekem, kde jsou řezáky (dentes incisivi), a distálním[pozn. 1] úsekem tvořeným premoláry (třenové zuby) a moláry (stoličky).

Horní špičák má tvar kosočtverce postaveného na jednom z vrcholů. Žvýkací hrana má kratší meziální[pozn. 2] svah a delší distální svah[pozn. 3]. Zub je celý odchýlen od roviny okluze zhruba 30°. Korunka zubu je vestibulárně vypouklá, může být patrný silný val ve střední třetině korunky, táhnoucí se již od kořene až ke žvýkací hraně. Palatinální ploška[pozn. 4] je dutá s navalitými okraji, někdy je přítomen malý hrbolek, tuberculum. Špičák má velmi dlouhý kořen, okolo 26 mm, patří tak mezi nejpevnější zuby a řadí se do protetické třídy 1. (dle Voldřicha) spolu s moláry. Dřeňová dutina kopíruje tvar korunky zubu, je kosočtverečná a vybíhá většinou v jeden oválný, elipsovitý kořenový kanálek.

Dolní špičák je podobný špičáku hornímu, ale jeho korunka je protáhlejší a užší; meziální svah žvýkací hrany je opět kratší a distální delší. Vestibulárně je korunka vypouklá s valem ve střední třetině, lingválně dutá s nepatrnými navalitými okraji. Špičák dolní čelisti stojí kolmo na rovinu okluze a neodchyluje se od ní. Kořen dolního špičáku je o něco kratší, okolo 23 mm, ovšem řadíme ho také do 1. protetické třídy (dle Voldřicha). Dřeňová dutina opět kopíruje tvar korunky, vybíhá v jeden, někdy dva kruhovité kořenové kanálky.

Mastikační (žvýkací) funkce špičáku spočívá v utržení tuhé stravy. Dále se špičák spolu s ostatními zuby podílí na fonaci, tvorbě řeči. Nedílnou funkcí je estetika – rotovaný, zbarvený či chybějící špičák ve frontálním úseku je při prvním pohledu na usmívající se obličej okamžitě patrný.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. vzdálenějším
  2. bližší středu zubního oblouku
  3. ploška zubu je odvrácena od středu zubního oblouku
  4. plocha obrácená směrem k patru

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DOKLÁDAL, Milan. Anatomie zubů a chrupu. Brno: Masarykova univerzita, 1994. 121 s. ISBN 80-210-0999-3.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]