Fonace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Fonace (z řec. fóné, hlas, zvuk) znamená proces vytváření zvuku v hlasivkách, případně v celém hrtanu. Vzduch z plic prochází hlasivkami a hrtanem a je dále modulován jazykem, rty atd.

Fonetika[editovat | editovat zdroj]

Ve fonetice se rozlišují různé druhy fonací, podle toho, které části hrtanu se vytváření zvuku účastní. Hlasivky resp. jejich napětí určují základní frekvenci (výšku) zvuku, jejich oscilace nejsou ovšem čistě sinusovité, a tak zvuk obsahuje množství harmonických.

Filosofie[editovat | editovat zdroj]

Rudolf Carnap a Vídeňský kruh užívali pojem fonace pro označení řečových útvarů, které nemají žádný smysl.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]