Outloňovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxOutloňovití
alternativní popis obrázku chybí
Outloň váhavý (Nycticebus coucang)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída savci (Mammalia)
Nadřád placentálové (Placentalia)
Řád primáti (Primates)
Podřád poloopice (Strepsirrhini)
Infrařád Lorisiformes
Čeleď outloňovití (Lorisidae, Loridae)
Gray, 1821
Rody
  • rod poto (Arctocebus), (Perodicticus), (Pseudopotto)
  • rod lori (Loris)
  • rod outloň (Nycticebus)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Outloňovití (Lorisidae či Loridae) je čeleď tvořena pěti rody zvláštních primátů žijících v Africe, jižní Asii a na přilehlých ostrovech.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Čeleď outloňovití zahrnuje rody lorie, outloně a poty, kteří mají ocas krátký nebo jim chybí a pohybují se charakteristickým pomalým a váhavým pohybem. Většina z nich (zvláště lori) má dlouhé končetiny, které jsou skvěle přizpůsobeny ke šplhání na stromech. Přes den členové této čeledě odpočívají a aktivní jsou v noci, kdy také loví hmyz. Jsou to všežravci, potravu si však opatřují jen v korunách stromů, na zem téměř neslézají. Některé rody nemají svá vyhraněná teritoria a mimo reprodukční období žijí samotářsky, jiné zase žijí trvale v malých skupinkách. Samice mají jedno až dvě mláďata která bývají po 3 měsících už samostatná, pohlavní dospělost nastává mezi 1 až 2 roky.

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Outloňovití jsou ze svých území vytlačování devastaci přírodních podmínek, kdy dochází k odlesňování z důvodů rozšiřování zemědělských ploch vyvolané nárůstem populace místních obyvatel a stále stoupající výnosnou těžbou vzácného dřeva. Jsou také, přes přísné zákazy, loveni pytláky.

Podle IUCN jsou považováni:

Klasifikace[editovat | editovat zdroj]

Prohlubováním a zpřesňováním poznatků dochází ke změnám v taxonomii, postupně se vyvíjí zařazování skupin zvířat do rodů, druhů nebo podruhů. Obdobná situace je i při zatřiďování do vyšších taxonů.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. www.iucnredlist.org
  2. animaldiversity.ummz.umich.edu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DOBRORUKA, Luděk. Zvířata celého světa. Svazek 5. [s.l.] : Státní zemědělské nakladatelství, 1979.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]