Poto velký
 Poto velký | |
|---|---|
 Poto velký | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 téměř ohrožený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | primáti (Primates) |
| Podřád | Strepsirhini |
| Infrařád | Lorisiformes |
| Čeleď | outloňovití (Loridae) |
| Rod | Perodicticus Bennett, 1831 |
| Binomické jméno | |
| Perodicticus potto (Statius Müller, 1766) | |
 Rozšíření poty velkého (červeně) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Poto velký (Perodicticus potto), známý také pod synonymy aposu, potto nebo poto krátkoocasý, je málo dotčená poloopice z čeledi outloňovití, jediný druh rodu Perodicticus. Druh, jenž se dále dělí na čtyři poddruhy, popsal Philipp Ludwig Statius Müller roku 1766.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Poto velký se vyskytuje v rovníkové Africe. K životu dává přednost tropickým lesům v různých stanovištích, od nížinných pralesů až po horské lesy ve výšce přesahující 2000 m n. m. Na stromech ho lze běžně potkat ve výškách od pěti do třiceti metrů.[2]
Popis a chování[editovat | editovat zdroj]
Poto velký měří 30–42 cm, hmotnost se odhaduje na 0,8–1,6 kg; jde o největší druh z čeledi outloňovití (Loridae). Druh je příkladem Bergmannova pravidla, neboť zvířata z chladnějších, výše položených oblastí jsou obvykle mohutnější. Srst je krátká, má červenohnědé až černé zbarvení. Končetiny jsou dlouhé a štíhlé, dlaně jsou v mnohých ohledech adaptovány pro mocný úchop. Hlava je kulatá, jsou na ní umístěny velké oči, pomáhající potovi vidět i ve tmě. Poto se živí různorodou potravou, například ovocem nebo bezobratlými, někdy si troufne i na ještěrku. Březost trvá 180–205 dnů. Mláďata mají po narození světlé zbarvení. Ve věku asi 3 až 4 měsíců začínají svou matku doprovázet při hledání potravy. Pohlavní dospělosti dosáhnou kolem 9. až 18. měsíce věku, ve volné přírodě se dožívají zhruba 11 let, v zajetí i 26 let.[3]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Poto velký je celkem běžným druhem a jeho populace se zdá být stabilní, přestože některé skupiny ubývají kvůli ničení přirozeného prostředí a lovu. Dle IUCN jde o málo dotčený druh.[4]
Poddruhy[editovat | editovat zdroj]
Jsou známy celkem čtyři poddruhy:[5]
- Perodicticus potto edwardsi, Bouvier, 1879
- Perodicticus potto ibeanus, Thomas, 1910
- Perodicticus potto potto, Müller, 1766
- Perodicticus potto stockleyi, Butynski & Jong, 2007
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
- ↑ MCCANN, Kristen. Perodicticus potto [online]. Animaldiversity.org, 2009 [cit. 2015-10-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Potto [online]. Arkive.org [cit. 2015-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-26. (anglicky)
- ↑ Perodicticus potto [online]. Iucnredlist.org [cit. 2015-10-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KOŘÍNEK, Milan. Poto velký [online]. Biolib.cz [cit. 2015-10-30]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu poto velký na Wikimedia Commons 
Taxon Perodicticus potto ve Wikidruzích
