Planeta opic (román)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Planeta opic
Autor Pierre Boulle
Původní název La Planète des singes
Překladatel Josef Hajný
Země Francie
Jazyk francouzština
Žánry román
sci-fi
Vydavatel Éditions Julliard
(původní dílo)
Československý spisovatel
(české vydání)
Datum vydání 1963
Česky vydáno 1970
Počet stran 271 (F)
160 (ČR)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Planeta opic (ve francouzském originále La Planète des singes) je vědeckofantastický román z roku 1963 francouzského spisovatele Pierra Boulla.[1] Stal se předlohou amerického filmu z roku 1968 Planeta opic a dal vzniku stejnojmenné franšíze.[2]

Příběh[editovat | editovat zdroj]

Děj knihy začíná Jinnou a Phyllisem, jak cestují v kosmické lodi na své rekreační cestě vesmírem. Najdou spolu láhev se vzkazem, který napsal Ulyxe Mérou a je na něm zaznamenán jeho příběh. Příběh začíná popisováním jeho přítele, profesora a vědce Antella, jež vynalezl v roce 2500 kosmickou loď, se kterou je možné dosáhnout rychlosti světla. Ulyxe, profesor a fyzik jménem Arthur Levain tedy cestují vesmírem ve své raketě. Jelikož chtějí vesmír prozkoumat a najít známky dalších civilizací. Letí až ke vzdálenému solárnímu systému, jehož středem je červený obr Betelgeuza. Systém je vzdálen přibližně 300 světelných let, ale cesta kvůli dilataci času trvala pouze pár let.

V systému najdou planetu podobnou Zemi a pojmenují ji Soror. Trojce vědců na ní přistane a zjistí, že mohou dýchat zdejší vzduch a pít zdejší vodu. Brzy na to však objeví zcela primitivní lidi. Ti jim spálí jejich skafandry a zajmou je. Jedna z žen dokonce zabije jejich šimpanze Hektora, kterého si vzali sebou do rakety. Antelle a Levain jsou vůči těmto lidem skeptičtí. Mizantropický Levain od lidského druhu moc neočekával a tak nebyl překvapen chováním divochů. Antelle je studoval více z vědeckého hlediska a usoudil, že se proměnili v primitivy a zanechali tak lidskou civilizaci v troskách. Nicméně profesor věřil v jejich převýchovu. O něco později byla trojce překvapena lovem, kterého se účastnily gorily, šimpanzi a orangutani. Používaly zbraně a měly na sobě lidské oblečení totožné s tím na planetě Zemi ve 20. století. Při lovu bylo zabito několik lidí, včetně Levaina, další byli zajati, stejně jako Ulyxe.

Ulyxe byl převezen do opičího města, které se podobalo tomu ze Země, a byl poslán do výzkumného zařízení. Ostatní zajatci byli prodání jako otroci. Ve výzkumném zařízení byly na lidech dělány experimenty podobné těm, jež prováděl Pavlov na psech. Ulyxe zde zaujal svou inteligencí, protože dokázal kreslit geometrické útvary. Ujal se ho tedy jeden z vědců, samice šimpanze Zira, jež ho začala učit opičímu jazyku. Francouzštině, které byla jeho mateřským jazykem, nerozuměla, avšak Mérou dokázal některé výrazy znázornit posouváním jazyka. Časem se také on naučil hovořit opičím jazykem a Zira se naučila pár frází ve francouzštině. Zároveň se od ní dozvěděl vše o opičí planete. Zira byla Ulyxem natolik okouzlena, že ho představila Kornéliovi, mladému respektovanému vědci akademie věd a jejímu snoubenci. Ulyxe byl nakonec propuštěn z klece a dostal byt, podobný tomu v Paříži. S Kornéliovou pomocí promluvil před prezidentem opic a dalšími opičími reprezentanty a získal padnoucí oblečení. Tento rozhovor byl vysílán živě všemi stanicemi.

Přestože o Ulyxeho inteligenci byli přesvědčeni šimpanzi Zira a Kornélius, vedoucí akademie orangutan věřil, že jen předstírá porozumění jejich jazyka. Ulyxe se taktéž zamiloval do ženy Novy, kterou potkal v době, kdy přistál s kolegy na planetě. Zpočátku jím opice opovrhovaly, ale později ho krůček po krůčku přijaly za sobě rovného. Stal se tak celebritou, jež přišla na každou párty a každý se s ní chtěl setkat. Mérou se tomuto způsobu života přizpůsobil a vzal si za manželku Novu. Nova otěhotněla a dokázalo se tím, že je Ulyxe stejný jako zdejší primitivní lidé, což snížilo jeho postavení mezi opicemi. Nicméně se toto znechucení proměnilo postupem času ve strach. Pomocí chirurgických zákroků bylo odhaleno, že lidé mohou mluvit. Taktéž se našly ztracené kousky opičí historie, které pojednávaly o vládnutí lidské rasy na planetě. Lidé se časem stali více závislými na opicích až zdegenerovali. Opice je nato svrhly a ostatní lidé skončili v primitivní podobě.

Ačkoli některé opice nevěřily nalezeným důkazům, starý orangutan Zaius lidi považoval za hrubou, jež musí být vymýcena. Zira s Kornéliem tedy pomohli Ulyxemu, Nově a jejich novorozenému synovi Síriusovi dostat se pryč z planety v kosmické lodi. Cestování trvalo opět několik staletí, avšak pro ně to bylo pouhých 3 a půl let. Společně se dostali o 700 let v budoucnosti vzdálené Paříže na planetu Zemi. Nicméně po přistání zjistili, že od Ulyxeho opuštění se opice vyvinuly a nyní zde vládnou. Hned nato společně opustili planetu a Merou napsal dopis, jež následně uložil do lahve. Tu pak vystřelil do vesmíru.

Příběh našli šimpanzi Jinn a Phyllis, avšak ho odmítli, protože člověk není natolik inteligentní k napsání takového textu.

Adaptace[editovat | editovat zdroj]

Román inspiroval k vytvoření mediální franšízy obsahující devět filmů, dva televizní seriály, z nichž jeden je animovaný, a několik komiksů.[3]

Režie prvního filmu z roku 1968 Planeta opic se ujal Franklin J. Schaffner. Scénář k němu napsali Michael WilsonRod Serling a v hlavní roli se objevil herec Charlton Heston.[4] Film byl komerčně úspěšný a tak po něm následovaly další čtyři pokračování, které byly vydávány každoročně v letech 1970 až 1973.[5][6]

Druhou adaptací románu se stal film, remake původního, režiséra Tima Burtona Planeta opic z roku 2001. V roce 2011 byl vydán reboot zvaný Zrození Planety opic, na kterém pracoval zcela nový filmový štáb. Kritici film pozitivně přijali a ten se tak stal základem nové filmové série.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Planet of the Apes (novel) na anglické Wikipedii.

  1. SCHOFIELD, Hugh. The French spy who wrote The Planet of the Apes [online]. www.bbc.co.uk, 2014-08-04 [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ULIN, David L. The transformation of 'Planet of the Apes,' from book to movie legend [online]. LA Times, 2014-07-14 [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Pierre Boulle's Planet of the Apes [online]. Kirkus Reviews [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. BOWMAN, Terence. The rise of the Rise Of The Planet Of The Apes [online]. Den of Geek, 2011-08-08 [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. KAYE, Don. Human See, Human Do: A Complete History of 'Planet of the Apes' [online]. Rolling Stone, 2014-07-01 [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. GREENE, Eric. *Planet of the Apes* as American Myth: Race, Politics, and Popular Culture [online]. Wesleyan University Press, 1998-01-01 [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. LUSSIER, Germain. Collider Visits The Set of RISE OF THE PLANET OF THE APES; Plus Video Blog [online]. Collider, 2011-04-14 [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]