Rakovina varlat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rakovina varlat (tzv. Seminom)

Nádorové onemocnění varlat patří ve věkové skupině 15 - 30 (35) let mezi nejčastější maligní onemocnění mužů. Dle mezinárodní klasifikace nemocí (MKN 10) je toto onemocnění kódováno jako C62.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

I když incidence je v České republice poměrně nízká (3 / 100 000 mužů), jsou země, kde je výskyt výrazně vyšší (skandinávské země mají incidenci až 3 krát vyšší). Častěji postihuje bílé muže, u ostatních ras je spíše vzácný. Stranově je postižení více méně symetrické (53 % vpravo). Přesto, že se jedná o onemocnění obvykle dobře patrné (pohled, pohmat), přichází většina chlapců a mužů ve vyšších stádiích onemocnění, které do doby, kdy byla do terapie zavedena cis-platina , bylo ve vysokém procentu smrtící. V dnešní době je kurabilita (léčitelnost) vysoká (nejsou-li postiženy struktury mozku, či nejde-li o a priori nepříznivou variantu s přítomností syncitiotrofoblastu). Varle může být postiženo nádory benigními (nezhoubnými) i vysoce maligními (zhoubnými), čisté histolické struktury i smíšené (mixted), postižení může být i oboustranné a to synchronně (v jednu dobu) i asynchronně (následně), přičemž v každém z postižených varlat může být jiný typ nádoru. .[1], Veselský, 2006)

Etiologie[editovat | editovat zdroj]

V drtivé většině - 95 % - jde o nádory vycházející z transformované zárodečné buňky - hovoří se o zárodečných (germinálních) tumorech varlat. Tumory, vycházející z mezodermu (Sertoliho buňky, Leydigovy buňky) jsou vzácné a nejčastěji benigní (mohou mít projevy z vysoké endokrinní aktivity - pubertas praecox chlapců). Důvod vzniku nádoru varlat není znám. Předpokládají se hormonální vlivy a to jak u matky (zvýšený příjem androgenů v těhotenství), tak plodu, přičemž je pravděpodobné, že negativní vliv má i androgenní suprese (výskyt nádorů v terénu po zánětu varlete, hernioplastikách,u primárně i sekundárně hypotrofickýh varlat např. po traumatu). Nádory se vyskytují častěji u retinovaných (nesestouplých) varlat při pozdě korigovaném kryptorchismu (po 2. roce života), po ozáření , či po užití defoliantů (postižení mužů ve válce ve Vietnamu).[1][2][3]

Klinická klasifikace dle TNM[editovat | editovat zdroj]

TNM klasifikace maligních onemocnění odráží znalost rozsahu primárního onemocnění (T), nepřítomnost či přítomnost metastáz v regionálních lymfatických uzlinách (N) a nepřítomnost či přítomnost vzdálených metastáz (M). TNM klasifikace je stanovena klinikem (cTNM) a patologem (pTNM). Definitivní je pak stanovena ve spolupráci mezi klinikem a patologem. K symbolům TNM se přidává také symbol S - pozitivta či negativita nádorových markerů (hodnoty S1 - S3).

  • TX - tumor nelze hodnotit (nebyla provedena radikální orchiectomie )
  • T0 - bez nádoru
  • Tis - testikulární germinální neoplazie (karcinom in situ)
  • T1 - nádor omezen na varle a nadvarle bez inavaze
  • T2 - nádor proniká do cévních a lymfatických struktur, nebo invaduje přes tunica albuginea testis do tunica vaginalis skróta
  • T3 - nádor invaduje do semenného provazce , jiné invaze nejsou pro klasifikaci důležité
  • T4 - nádor se šíří do skróta , jiné invaze nejsou pro klasifikaci důležité
  • NX - uzliny nelze posoudit
  • N0 - nádor není v uzlinách zastižen
  • N1 - postižená uzlina do 2 cm, maximální postižení u 5 uzlin
  • N2 - postižená uzlina 2 - 5 cm, nebo více postižených uzlin, ale žádná není větší než 5 cm. Extranodální šíření.
  • N3 - postiženy uzliny více, než 5 cm
  • M - označuje metastázy. Doplňujícím symbolem je zkratka postiženého orgánu: např. Mpul (metastáza plicní), Moss (metastáza skeletu).

Kombinací uvedených hodnot vzniká klasifikace stádií. Pro tumory varlat jde o 13 stádií (0, I, IA, IB, IS, II, IIA, IIB, IIC, III, IIIA, IIIB, IIIC). Prognóza se zhoršuje s rostoucím stádiem onemocnění. (TNM klasifikace, 2000)

Diagnostika[editovat | editovat zdroj]

Až na výjimky jsou nádory varlat hmatné při klinickém vyšetření jako tuhá nerovnost pevně lpící k varleti. Typická je nevýrazná, tzv. tahavá bolest ve skrótu, která se může zvýraznit poraněním, krvácením, či zánětem. Nádor může vyvolat nadměrnou tvorbu tekutiny v obalech varlete (reaktivní hydrokéla). Může se objevit i krev v ejakulátu (hemospermie), až v 75 % nacházíme patologický spermiogram . Dominantní diagnostickou metodou je sonografie (ultrazvuk) skróta (respektive varlat), doplněné odběrem nádorových markerů - beta - choriogonadotropinu (beta-HCG) a alfa - fetoproteinu (AFP), mezi méně specifické patří karcinoembryonální antigen (CEA), laktátdehydrogenáza (LDH) a neuron specifická enoláza (NSE). Tyto markery mohou, ale nemusí být přítomny. Vysoká hladina ukazuje na přítomnost emryonální složky, případně sincitiotrofoblastu. Vysoká pozitivita beta - HCG je většinou nepříznivý prognostický faktor. Pro posouzení postižení regionálních lymfatických uzlin, které jsou lokalizovány v prostoru za peritoneem (retroperitoneum) podél velkých cév (aorta a dolní dutá žíla) a mezi nimi, od úrovně ledvinných cév distálně (směrem dolů k tříslům) se rutinně užívá počítačová tomografie(CT). Pro každé varle je stranově typické postižení (pravé varle je drénováno interaortocaválně a paracaválně, levé varle paraaortálně).CT se využívá i při podezření na metastatické postižení mozku, či plic. Rutinní sledování metastáz na plících je prováděno pomocí rentgenu plic (RTG). Pro ozřejmění suspektních (podezřelých, zvětšených) uzlin se prováděl chirurgický odběr - retroperitoneální lymfadenektomie- která má své odpůrce i zastánce (lze jí v nízkých stádiích nahradit chemoterapií) a dnes lze užít pozitronovou emisní tomografií (PET), jež by se měla s vysokou jistotou vyjádřit k vitalitě ("živosti") nádorových buněk v různých lokalizacích.[4][5][3]

Prognóza[editovat | editovat zdroj]

Do 2. klinického stádia jsou tumory s vysokou kurabilitou (procentem vyléčení). Kurabilita klesá s rozsahem onemocnění. Přesto není-li přítomna složka choriokarcinomu s postižením CNS, je šance na vyléčení vysoká.

Rizikové prognostické faktory[editovat | editovat zdroj]

  • Invaze nádoru do cév.
  • Vysoké hladiny nádorových markerů.
  • Přítomnost nesemonimomové složky, především syncitiotrofoblastu.
  • Klinické stádium 3 a 4, rozsah tumoru T3 - T4,N3, Mbra, Mmulti, S3.

([6][2][3]

Nejčastější typy nádorů varlat[editovat | editovat zdroj]

  • Seminom (klasický, anaplastický, spermatocytární) se vyskytuje až v 70 % (35 - 71 %) nálezů. S přibývajícím věkem je záchyt seminomů častější. Seminomy reagují se specifickým nádorovým imunohistochemickým markerem (placentární alkalická fosfatáza - PLAP) asi v 90 %. U části seminomů je zachycena vyšší hladina beta - HCG, což vyvolává diskuse o tom, zda se i přes histologicky negativní nález nejedná ve skutečnosti o neseminom (nonseminom). Spermatocytární seminom je považován za benigní.
  • Neseminomy: nejčastějším představitelem je embryonální karcinom , která je u smíšených (mixted) nádorů přítomen jako jedna ze složek asi ve 40 %. V čisté formě se vyskytuje do 5 %. Sám markery neprodukuje. Nádor ze žloutkového váčku je typický pro děti. Produkuje AFP, histologicky nacházíme Schiller - Duvalová tělíska. Teratom (zralý, nezralý, z maligní transfomací)je tumor složený ze zárodečných listů (ektoderm, endoderm, mezoderm). Může být pozitivní marker AFP (také karcinoembryonální antigen - CEA), jeho přítomnost v metastázách limituje efektivitu terapie. Nádory ze Sertoliho buněk a z Leydigových buněk jsou vzácné. Leydigom je asi v 10 % maligní. Tumory se projevují metabolickýcmi a hormonálními změnami [1][5][2][3].

Choriokarcinom[editovat | editovat zdroj]

V čisté formě je vzácný, nejčastěji je součástí jiných nádorů (mixted tumor). Jde o agresivní, prognosticky nepříznivý tumor pro vysokou afinitu k cévní složce a rychlé metastatické progresi i při minimálním nálezu na varleti. Na varleti bývá nenápadný, nepříliš veliký (často splyne s varletem a je zachycen až při metastatické komplikaci), nejvíce nepříznivé je poškození mozku ev. skeletu. Typickým markerem je beta HCG.(Dvořáček a kol. 1998, Mačák a Mačáková, 2004, Veselský, 2006).

Metastázy nádorů varlat[editovat | editovat zdroj]

Predilekčně tumory varlat metastazují do uzlin v retroperitoneu a do tkáně plic. Vzácně do mozku, skeletu , případně jater (choriokarcinom).

Léčba[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c DVOŘÁČEK, J. et al.: Urologie II. Praha: ISV 1998. ISBN 80-85866-30-7
  2. a b c Mačák a Mačáková, 2004
  3. a b c d Veselský, 2006
  4. Eichenauer a Vanherpe, 1996
  5. a b Adam a kol., 2004
  6. Klener a kol., 2000

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ADAM, Z. a kol.: Diagnostické a léčebné postupy u maligních chorob. 2. vydání. Praha: Grada Publishing. a. s. 2004. ISBN 80-247-0896-5
  • DVOŘÁČEK, J. et al.: Urologie II. Praha: ISV 1998. ISBN 80-85866-30-7
  • EICHENAUER, R., H., VANHERPE, H.: Urologie. Klinika a praxe. Praha: SCIENTIA MEDICA 1996. ISBN 80-85526-36-0
  • KLENER, P. a kol.: Onkologie. Doporučené onkologické postupy. Praha: Galén 2000. ISBN 80-7262-058-4
  • MAČÁK, J., MAČÁKOVÁ, J.: Patologie. Praha: Avicenum, Grada 2004. ISBN 80-247-0785-3
  • TNM. Klasifikace zhoubných novotvarů. (UICC), Praha: ÚZIS ČR 2000. ISBN 80-7280-025-6
  • VESELSKÝ, Z. et al.: Textbook of Urology. Praha: Galén 2006. ISBN 80-7262-389-3