Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.

Čáp východní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxČáp východní
alternativní popis obrázku chybí
Čáp východní
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádčápi (Ciconiiformes)
Čeleďčápovití (Ciconiidae)
Rodčáp (Ciconia)
Binomické jméno
Ciconia boyciana
Swinhoe, 1873
Rozšíření čápa východního ve východní Asii (ve žluté oblasti hnízdí, v modré nikoli)
Rozšíření čápa východního ve východní Asii (ve žluté oblasti hnízdí, v modré nikoli)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čáp východní, také čáp bílý východoasijský (Ciconia boyciana), je druh ptákačeledi čápovití (Ciconiidae) a rodu Ciconia. Hnízdí na ruském Dálném východě a v severovýchodní Číně, na zimu pak odlétá na jihovýchod Číny. Vyhledává blízkost mokřadů. Čáp východní měří 1,10 až 1,15 m, hmotnost může dosáhnout až 5 kg. Mimo ručních a předloketních letek a velkých předloketních krovek je zbarven bíle s červenými končetinami a černým zobákem.

Druh loví nejčastěji ryby, konzumovat pak může i hady, žáby, bezobratlé nebo hlodavce. Hnízda si staví převážně na vysokých stromech a umělých konstrukcích. Rozmnožování probíhá od dubna do července, samice naklade 2 až 5 vajec, ze kterých se za 32 až 35 dní vylíhnou mláďata. Pohlavně dospívají mezi třetím a čtvrtým rokem života a dožívají se i 48 let.

Mezinárodní svaz ochrany přírody čápa východního řadí mezi ohrožené druhy, nebezpečí představuje ztráta přirozeného prostředí, požáry, lov, nadměrný rybolov a další faktory.

Nomenklatura[editovat | editovat zdroj]

Čáp východní je řazen do čeledi čápovití (Ciconiidae) a v ní do rodu Ciconia. Byl považován za poddruh (subspecii) čápa bílého (Ciconia ciconia), studie z 80. a 90. let 20. století zabývající se anatomickými i behaviorálními rozdíly však vedly k osamostatnění obou druhů. I přes rozdíly ve vzhledu a chování jsou ale společně tito ptáci natolik příbuzní, že by mohli vzájemně tvořit jeden superdruh.[2] Oba dva druhy se vyvíjely alopatricky, tedy z jednoho druhu, jehož dvě populace byly odděleny přírodní bariérou.[3]

Nejsou známy žádné poddruhy čápa východního, jedná se tedy o monotypický taxon. Druh popsal Robert Swinhoe v roce 1873 pod současně platným jménem Ciconia boyciana.[4] Jméno Ciconia ciconia boyciana (tj. poddruh čápa bílého), které je dnes považováno za vědecké synonymum k hlavnímu jménu, určil taktéž Swinhoe ve stejném roce. Českým synonymem je potom čáp bílý východoasijský.[5][6] Rodové jméno druhu má svůj původ z novolatinského označení čápa cicōnia a poprvé jej použil francouzský zoolog Mathurin Jacques Brisson v roce 1760 v díle Ornithologie, ou Méthode Contenant la Division des Oiseaux.[7]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Čáp východní je ptákem palearktické oblasti,[8] žije na 11 až 100 lokalitách na území o rozloze 940 000 km2. Hnízdí na ruském Dálném východě a v přilehlých oblastech čínského Mandžuska, jmenovitě například v Národní přírodní rezervaci Nao-li-che v provincii Chej-lung-ťiang. Několik jedinců bylo hlášeno v téže provincii také v povodí řeky Wu-jü-er-che (裕爾河流). V teplých měsících může žít také v Mongolsku.[9][10]

Jedná se o stěhovavého ptáka.[11] Na zimu odlétá většinou do oblasti dolního toku Jang-c’-ťiang[12] nebo do jižní Číny (Fu-ťien a části okolních provincií včetně Hongkongu nebo Tchaj-wanu). Malý počet jedinců tráví chladnou část roku i na Korejském poloostrově či v Japonsku. Ojedinělí ptáci se mohou dostat až do Bangladéše, Indie nebo na Filipínské souostroví.[10] Jedinci ze středního toku řeky Amur se vydávají na zimoviště mezi srpnem až zářím, z čínské provincie Chej-lung-ťiang odlétají zhruba v říjnu a na svá zimoviště doputují téměř všichni ptáci do prosince. Zpět se vrací v březnu a tato migrace je kratší.[12] Důležitým místem pro mezipřistání jsou bažiny Ťien-tchuo-č’ při Pochajském moři.[13]

Čápi východní žijí v blízkosti mokřadů, kde mohou obývat řadu biotopů. Preferují mokré louky, žijí však i na plážích nebo v zemědělských oblastech (v Japonsku a Koreji byli objeveni na rýžových polích).[14][15] Na rozdíl od čápa bílého však tolik nevyhledávají lidská sídla.[8]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Záběr zespodu na letícího čápa východního na modré obloze
Letící čáp východní

Čáp východní je vysoký pták elegantního vzezření, dosahuje velikosti 1,10 až 1,15 m (mezi velikostmi jeřába kápového a jeřába bělošíjího), rozpětí křídel činí 1,95 až 2 m.[9] Váží maximálně 5 kg.[11] Samci jsou větší než samice.[16] Při letu využívá nejčastěji vlastností stoupavých proudů a pomalu mává křídly.[9] Zbarvení je na celém těle bílé s dlouhými pery na krku a prsou, černě zbarvená jsou křídla, konkrétně ruční a předloketní letky a velké předloketní krovky, které se navíc mohou lesknout v barvách purpurové nebo nazelenalé, a část z nich je stříbrošedá až bílá.[16] Barva této části křídel kontrastuje se zbarvením těla.[15] Dlouhý výrazný zobák se špičatou spodní částí má černé zbarvení.[9][10] Okolo růžovooranžových očí s temnohnědou duhovkou se táhne úzký pruh červeně zabarvené kůže, na níž neroste peří. Červené zbarvení mají i nohy. U mláďat je barva nohou méně výrazná, od dospělců se odlišují rovněž hnědými konci křídel. V období rozmnožování se zbarvení druhu téměř nemění.[15][16]

Záměna může nastat s čápem bílým, ale na rozdíl od něj dosahuje čáp východní větší velikosti,[12] zobák je na rozdíl od čápa bílého zabarven tmavě a končetiny mají temnější zbarvení.[8] S ostatními čápy, jako je nesyt bílý (Mycteria cinerea) nebo zejozob asijský (Anastomus oscitans), je záměna nepravděpodobná, lze si jej však splést s některými jeřáby, jako je jeřáb mandžuský (Grus japonensis) nebo jeřáb bílý (Grus leucogeranus), s nimiž se čápi východní mohou přesouvat na zimoviště. Tito ptáci se však odlišují jiným tvarem rozepjatých křídel, nehledě k odlišné formaci při letu či hlasu.[12]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Předkloněný čáp východní sulovenou kořistí v zobáku
Čáp východní s kořistí

Čáp východní je denním druhem.[11] Ptáci hnízdí v koloniích[9] a stavějí si hnízda na vysokých stromech, jako je borovice, dub nebo jalovec,[14] méně často také na umělých konstrukcích.[3] Preferují místa, ze kterých se mohou dobře rozhlížet do okolí.[11] Hnízda každoročně rozšiřují nebo stavějí nová.[15] Základ hnízda je tvořen větvemi o délce 20 až 150 cm a dalšími rostlinnými materiály. Hnízdo měří 1 až 2,5 m na šířku a hloubku má 0,5 až 2 m. Hnízda mohou k vlastnímu hnízdění často využívat i některé jiné druhy menších ptáků, jako jsou vrabci či špačci.[3] Na základě studie z roku 1982 bylo v bývalém Sovětském svazu zjištěno, že se ptáci ve vlhkém období (jaro v roce 1975) vzdalovali od hnízda na vzdálenost mezi 100 až 600 metry, když však bylo další rok sucho, bylo je možno najít i 3 až 7 km od hnízda.[14] Na hnízdišti se čápi ozývají zvuky „šů” a „hjů” a potom začnou klapat svými zobáky.[9]

Čáp východní snáší chlad lépe než jeho příbuzný, čáp bílý, a to možná i díky větší velikosti. Zimuje severněji než čáp bílý a na zimoviště v porovnání s ním odlétá později. V jižní Číně čápi hřadují i na otevřené vodní hladině.[14]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Čáp východní hledá možnou potravu nejčastěji pomocí zraku. Chodí ponořen ve vodě, která mu může sahat až po břicho,[14] ale preferuje hloubku 2 až 3 cm, a loví pomocí vymrštění zobáku.[10] Do vody může tímto způsobem udeřit až 17× za minutu. Někdy také probírá zobákem kalnou vodu. Největší část potravy, 70 až 90 %, tvoří ryby, vyhledávanými druhy jsou například piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis) a hlavačkovec Glenův (Perccottus glenii). Z Číny pochází záznam o jedinci, jenž polepil asi tři čtvrtě kilogramu vážícího sumce.[14] Mimo ryb mohou čápi žrát například také hady, žáby, mláďata jiných ptáků či bezobratlé živočichy (kraby, hmyz),[15] ale i hlodavce.[11] Z Číny pochází záznamy o čápech, kteří konzumovali i rostlinný materiál a malé kamínky. V žaludcích některých odchycených jedinců z Ruského Dálného východu dominuje rostlinná potrava, a to až ze 70 až 90 % v přepočtu na objem žaludku. To však zřejmě není dáno tím, že by čáp přešel na býložravý způsob života. Je spíše pravděpodobné, že tuto potravu čápi spolykali spolu s jejich běžnou kořistí, přičemž jako méně stravitelná zůstala v žaludku déle.[14]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Čáp východní v hnízdě se třemi mláďaty
Čáp východní v hnízdě

Rozmnožování čápů východních nastává v dubnu a končí v červenci.[15][11] V tomto období si jinak společenský pták začne střežit teritorium.[17] Podle pozorování z Číny dává samice najevo připravenost ke spáření tak, že vloží samci pod křídlo svou hlavu. Po kopulaci naklade do hnízda snůšku o 2 až 5 mléčně až špinavě bíle zabarvených vejcích. Nakladení snůšky obvykle trvá několik dní;[3] většinou samice snese jedno vejce za dva dny.[17] Stará se o ně společně se samcem.[3] Z vajec se za 32 až 35 dní (v období od května do června) vylíhnou mladí jedinci,[15] vážící první den 82 až 88 gramů.[16] Mláďata krmí opět oba dva rodiče, a to až 8× za den, větší péči jim ale v tomto ohledu poskytuje samec. Většinou pro ně loví kořist měřící 8 až 14 cm. Pro přežití mláďat je důležitý dostatek dešťů, které jim poskytují hojnost potravy. Rodiče přestanou mláďata krmit v červenci, týden po opuštění hnízda však mladí ptáci zůstávají ještě 100 až 500 m v jeho blízkosti a později společně tvoří hejna.[3][15] Pohlavní dospělosti dosahují mezi třetím a čtvrtým rokem života.[17]

Ve volné přírodě se druh dožívá asi 30 let, v zajetí může věk vyšplhat na 48 let.[11] Mezi přirozené nepřátele čápů východních se řadí dravci,[11] neověřené zprávy hovoří o zničení hnízd medvědy ušatými (Selenarctos thibetanus).[3]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Čápi východní na dřevěné plošině, jež leží na vodní hladině v prefektuře Hyōgo
Skupina čápů východních v japonské prefektuře Hyōgo

Nebezpečí pro čápa východního představuje především ztráta přirozeného prostředí následkem kácení lesů a odvodňování mokřadních oblastí, další hrozbou je výstavba přehrad (například na řece Amur) nebo lov a odchyt ptáků, který probíhá ilegálně na celém území výskytu.[10][15] Lapáni jsou převážně hnízdící jedinci a následně prodáváni do zoologických zahrad nebo zabiti pro maso.[2] Také požáry, šířící se hlavně v Rusku, představují hrozbu, a připravují ptáky o vhodné stromy ke hnízdění. V neposlední řadě způsobují nebezpečí otravy nebo rybolov; pokud probíhá nadměrně, čápi východní přicházejí o potravu.[15]

Celková populace je odhadována na 1 000 až 2 499 dospělých jedinců a má klesající tendenci.[10] Největší počet jedinců žije na ruském Dálném východě – až 430 párů, naopak na severovýchodě Číny ptáků rychle ubývá.[18] Lov vyhubil tento druh v Japonsku, přestože se zde ještě hojně vyskytoval asi do konce 70. let 19. století. Dramatický pokles populace zaznamenaly především během období Meidži a následně také v průběhu druhé světové války. Zbylé populace byly vyhubeny během poválečné chemizace zemědělství. Roku 1970 byl v Japonsku pozorován poslední jedinec, přičemž poslední mláďata čápi vyvedli v roce 1959.[2][14] Pro znovuvysazení čápů do Japonska začal probíhat chovný program pomocí jedinců pocházejících z Ruska a v roce 2007 se ve volné přírodě narodila první mláďata.[19] Rovněž na Korejském poloostrově hnízdní kolonie vyhynuly. VJižní Koreji pochází poslední hnízdní pár z roku 1971, v KLDR druh přestal hnízdit někdy před rokem 1989.[14][9]

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí čápa východního jako ohroženého. Druh je zákonem chráněn v Rusku, Číně, zemích Korejského poloostrova, Japonsku (kde byl prohlášen národním pokladem[19]) či Mongolsku[15] a zapsán v příloze I Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin. Do první přílohy je zařazen také v rámci Bonnské úmluvy. První mládě se v zajetí narodilo roku 1984, plemenná kniha byla ale založena už roku 1951. K lednu 2011 tohoto čápa vlastnilo 79 institucí,[20] odchyt zvířat z volné přírody pro chov v zajetí byl však doporučen jenom jako výsada pro několik zoologických zahrad.[2] Čáp východní mimoto obývá několik chráněných území. Další ochrana spočívá například v zachování hnízdních stromů, zastavení ilegálního lovu či průzkumu velikosti populace.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.2. 4. září 2021. Dostupné online. [cit. 2021-10-11]
  2. a b c d HANCOCK, James A.; KUSHLAN, James A.; KAHL, Philip M. Storks, Ibises and Spoonbills of the World. [s.l.]: Christopher Helm Publishers, 2011. ISBN 978-1-4081-3499-3. Kapitola Species descriptions, s. 102, 108. (anglicky) [Dále jen Hancock, Kushlan & Kahl 2011]. 
  3. a b c d e f g Hancock, Kushlan & Kahl 2011, s. 107–108.
  4. čáp východní [online]. Avibase [cit. 2020-01-05]. Dostupné online. 
  5. ITIS Standard Report Page: Ciconia boyciana. www.itis.gov [online]. [cit. 2017-05-22]. Dostupné online. 
  6. POŘÍZ, Jindřich. čáp východní [online]. Biolib.cz [cit. 2017-05-22]. Dostupné online. 
  7. Definition of CICONIA. www.merriam-webster.com [online]. [cit. 2017-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c BEJČEK, Vladimír; ŠŤASTNÝ, Karel; VERHOEF, Esther. Ptáci - Velký obrazový průvodce. Překlad Martina Vojtová. 1. vyd. Čestlice: REBO, 2009. 599 s. ISBN 978-80-255-0286-0. Kapitola Brodiví a plameňáci, s. 50. 
  9. a b c d e f g BRAZIL, Mark. Birds of East Asia: China, Taiwan, Korea, Japan, and Russia. Londýn: A&C Black, 2009. 531 s. ISBN 9780691139265. S. 92. (anglicky) 
  10. a b c d e f g Ciconia boyciana (Japanese White Stork, Oriental Stork, Oriental White Stork). www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2017-05-23]. Dostupné online. 
  11. a b c d e f g h Schwarzschnabelstorch [online]. tierportraet.ch [cit. 2017-05-26]. Dostupné online. (německy) 
  12. a b c d Hancock, Kushlan & Kahl 2011, s. 105.
  13. SHIMAZAKI, Hiroto; TAMURA, Masayuki; DARMAN, Yury. Network analysis of potential migration routes for Oriental White Storks (Ciconia boyciana). Ecological Research. 2004-11-01, roč. 19, čís. 6, s. 683–698. Dostupné online [cit. 2017-05-26]. ISSN 0912-3814. DOI 10.1111/j.1440-1703.2004.00684.x. (anglicky) 
  14. a b c d e f g h i Hancock, Kushlan & Kahl 2011, s. 106.
  15. a b c d e f g h i j k Oriental white stork videos, photos and facts - Ciconia boyciana. Arkive [online]. [cit. 2017-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. a b c d Hancock, Kushlan & Kahl 2011, s. 103.
  17. a b c Cigogne orientale [online]. futura-sciences.com [cit. 2017-05-26]. Dostupné online. (francouzsky) 
  18. Oriental White Stork. amur-heilong.net [online]. [cit. 2017-05-28]. Dostupné online. 
  19. a b BBC NEWS | Asia-Pacific | Endangered white storks hatch egg. news.bbc.co.uk [online]. [cit. 2017-05-28]. Dostupné online. 
  20. Schwarzschnabelstorch [online]. VdZ, 29.10.2011, rev. 25.11.2016 [cit. 2017-05-28]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANCOCK, James A.; KUSHLAN, James A.; KAHL, Philip M. Storks, Ibises and Spoonbills of the World. [s.l.]: Christopher Helm Publishers, 2011. ISBN 978-1-4081-3499-3. Kapitola Species descriptions, s. 103–108. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]