Dudek chocholatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxDudek chocholatý
alternativní popis obrázku chybí
Dudek chocholatý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád zoborožci (Bucerotiformes)
Čeleď dudkovití (Upupidae)
Rod dudek (Upupa)
Binomické jméno
Upupa epops
Linné, 1758
    hnízdění     stálý (celoročně)     zimování
    hnízdění     stálý (celoročně)     zimování
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Dudek chocholatý při sběru potravy na zemi

Dudek chocholatý (Upupa epops) je pták z řádu zoborožců. Od května roku 2008 je národním ptákem státu Izrael.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Dudek chocholatý je jediným žijícím zástupcem čeledi dudkovitých (Upupidae). Další druh, dudek velký (Upupa antaios), který se v minulosti vyskytoval na ostrově Svatá Helena, vyhynul během 16. století.[2]

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Rozlišuje se 9 poddruhů. Severozápadní Afriku, Evropu a západní Sibiř obývá dudek chocholatý evropský (U. e. epops), území dále na východ d. ch. asijský (U. e. saturata) a oblast od Suezu k jihu d. ch. egyptský (U. e. major). Dalších 6 poddruhů žije v Africe jižně od Sahary a v jižní Asii.[3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Velikosti hrdličky (délka těla 25–29 cm, rozpětí křídel 44–48 cm), zcela nezaměnitelný, s širokými zakulacenými křídly, výraznou vztyčitelnou chocholkou na hlavě a dlouhým, tenkým, mírně dolů zahnutým zobákem. Zbarvení je žlutohnědě růžové s černými a bílými pruhy, ocas je černý s širokým bílým pruhem. Obě pohlaví se zbarvením neliší. Létá vlnovitě a dost vratce, na zemi chováním připomíná špačka.[3][4]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Dudek chocholatý hnízdí na rozsáhlém území Evropy, Asie a Afriky. Převážně tažný druh, se zimovišti v jižní Asii a Africe jižně od rovníku (viz mapka rozšíření níže).[3] Evropská populace je odhadována na více než 890 000 párů a vykazuje mírně klesající tendenci.[5]

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

V České republice hnízdil dříve pravidelně a místy zcela běžně, v letech 1950-60 však téměř vymizel. V současné době hnízdí jen ojediněle a nepravidelně, hlavně v nížinách a pahorkatinách, častěji pouze na jižní Moravě na Hodonínsku, Břeclavsku a Znojemsku. Celková početnost byla v letech 1985-89 odhadnuta na 60-120 párů.[3]

Prostředí[editovat | editovat zdroj]

Vyhledává otevřenou travnatou krajinu s lesíky, živými ploty a křovinami, často se vyskytuje ve vinohradech a sadech.[4]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Upupa epops

Hnízdí jednotlivě a teritoriálně. Hnízdo je v dutině, většinou stromové. Někdy bývá zcela bez vystýlky, jindy na dno přináší stonky a stébla rostlin a kousky kůry. Ročně mívá jednu snůšku po 5-7 bílých nebo nažloutlých vejcích o rozměrech 26,0 x 17,9 mm. Délka inkubace je 16 dnů, sedí pouze samice, které samec přináší potravu. Mláďata jsou zpočátku krmena pouze samicí, od 10. dne oběma rodiči a hnízdo opouštějí po 26 dnech. Dalších několik dnů jsou krmena mimo něj a pohlavně dospívají ve stáří 1 roku.[3]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

V potravě převažuje hmyz a jeho larvy, zvláště brouci, dvoukřídlí, blanokřídlí, krtonožky a stonožky, dále pavouci a žížaly. Potravu hledá převážně na zemi.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hoopoe na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]
  2. OLSON, Storrs L. (1975): Paleornithology of St Helena Island, south Atlantic Ocean. Smithsonian Contributions to Paleobiology. 23.
  3. a b c d e f HUDEC, K. a kol.. Fauna ČR. Ptáci 2. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.  
  4. a b SVENSSON, L. a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha : Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.  
  5. BirdLife International (2004): Upupa epops. In: Birds in Europe: population estimates, trends and conservation status.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]