Lejsek šedý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxLejsek šedý
alternativní popis obrázku chybí
Dospělý pták
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď lejskovití (Muscicapidae)
Rod lejsek (Muscicapa)
Binomické jméno
Muscicapa striata
(Pallas, 1764)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lejsek šedý (Muscicapa striata) je malý druh pěvce z čeledi lejskovitých (Muscicapidae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Je o něco menší než vrabec, dorůstá délky 13,5-14,5 cm, v rozpětí křídel měří 23–25 cm a váží asi 16 g.[2][3] Má štíhlé tělo, relativně velkou hlavu, dlouhá křídla a ocas. Svrchu je jednotvárně šedohnědý, spodinu těla má světlou, hruď nevýrazně hnědě pruhovanou. Končetiny, zobák i oči jsou tmavé. Obě pohlaví se zbarvením nijak neliší, mladí ptáci mají na svrchní straně těla světle hnědé skvrnění.

Vábí svižným „pst“. Zpěv je tvořen řadou krátkých tichých drsných tónů a v základě z ní asi jako „sip-sip-síh-siti-síh-sih“.[2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se téměř v celé Evropě, východně zasahuje až po Mongolsko. Izolované populace existují také v severní Africe. Je tažný se zimovišti v subsaharské Africe.[4] Žije ve světlých listnatých lesích, parcích, na hřbitovech a v zahradách. V České republice, kde hnízdí v počtu 30-60 tisíc párů po 1500 m n. m., se zdržuje od dubna do října.[3] Je zde zvláště chráněný jako ohrožený druh.[5]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Vyjma hnízdního období žije samotářsky. Živí se zejména létajícím hmyzem, na který číhá z vyvýšené pozorovatelny a kterého se zmocňuje v letu. Za příznivého počasí jsou touto taktikou uloveny až dvě třetiny kořisti, v opačném případě však po potravě pátrá zejména na stromech, v bylinném patře, na zdech nebo v kompostech. V jeho potravě je zastoupen zejména řád dvoukřídlí, ale objevuje se zde i široká škála jiných hmyzích druhů, včetně mšic, vážek, čmeláků, vos nebo motýlů. V malé míře jsou zde dále zastoupeny také žížaly a různé plody.[6]

Ve střední Evropě hnízdí 1× až 2× ročně od května do srpna. Je obvykle monogamní, u některých samců se však objevuje také bigamie. Miskovité hnízdo z mechu a kořínků vystlané zvířecími chlupy, peřím nebo vlnou staví převážně samice v polodutinách stromů nebo na budovách obvykle ve výšce 1–15 m, často obsazuje i polootevřené budky. V jedné snůšce je většinou 4-5 světlých, hnědě skvrnitých, 18,7 x 14,1 mm velkých vajec, na jejichž 11-15 denní inkubaci se podílí samotná samice. Mláďata, která hnízdo opouští po dalších 12-16 dnech, krmí oba rodiče. Pohlavně dospívá již v prvním roce života.

Početnost[editovat | editovat zdroj]

Evropská populace je odhadována na 14-22 milionů párů. V letech 19701990 u ní byl zaznamenán viditelný pokles, v současné době je však již považována za stabilizovanou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-11]
  2. a b VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 57.  
  3. a b c DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 202.  
  4. KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. S. 445.  
  5. Seznam zvláště chráněných druhů ptáků ČR [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2010-12-04]. Dostupné online.  
  6. U. N. Glutz v. Blotzheim & K. M. Bauer: Handbuch der Vögel Mitteleuropas. Bd. 13, Teil I, Passeriformes (4. Teil): Muscicapidae – Paridae. AULA-Verlag, Wiesbaden 1993, ISBN 3-89104-022-9 (německy)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]