Necpaly

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Necpaly
Pohled na obec z jihu
Pohled na obec z jihu
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška510 m n. m.
StátSlovenskoSlovensko Slovensko
KrajŽilinský
OkresMartin
Tradiční regionTuriec
Necpaly
Necpaly
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha42,17 km²[1]
Počet obyvatel945 (31.12.2017)
Hustota zalidnění22,4 obyv./km²
Správa
Statusobec
StarostaPeter Majko[2]
Vznik1282 (první písemná zmínka)
Oficiální webwww.necpaly.sk
E-mailnecpaly@gaya.sk
Telefonní předvolba043
PSČ038 12
Označení vozidelMT
NUTS512478
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Necpaly jsou obec na Slovensku v okrese Martin, ležící na úpatí Velké Fatry při vstupu do Necpalské doliny. Střed obce se nachází v nadmořské výšce 510 metrů a její katastr zahrnuje plochu 42,17 km². Ze severu sousedí s Belou-Dulicí, ze západu se Žabokreky, Košťanami nad Turcom a Príbovcemi, z jihu s Ďanovou, Folkušovou a Blatnicí a z východu s obcí Liptovské Revúce. K 31. prosinci roku 2021 žilo v obci 989 obyvatel.

Symboly obce[editovat | editovat zdroj]

Znak obce tvoří stříbrná figura sv. Ladislava s halapartnou na modrém pozadí se čtyřmi zlatými písmeny SLRV S(anctus) L(adislaus) R(ex) V(ngariæ) (svatý Ladislav, král Uherska).

Vlajka sestává z pěti podélných pruhů v barvách žluté (1/7), bílé (1/7), modré (3/7), bílé (1/7), modré (1/7) a žluté (1/7). Má poměr stran 2:3 a je ukončena třemi cípy, sahajícími do třetiny délky vlajky.

Pečeť je kruhová, uprostřed se znakem obce a kruhovým nápisem OBEC NECPALY.

Skladba obyvatelstva[editovat | editovat zdroj]

Výsledky podle sčítání lidu z roku 2001 (Necpaly tehdy čítaly 820 obyvatel):

Podle etnika:

  • 98,54 % Slováků
  • 0,49 % Čechů
  • 0,24 % Romů
  • 0,12 % Němců

Podle konfese:

  • 47,20 % evangelíků
  • 30,12 % římských katolíků
  • 18,41 % bez konfese
  • 3,17 % bez uvedení údaje o náboženské příslušnosti

Historie[editovat | editovat zdroj]

Oblast okolo obce byla osídlena již v pozdní době kamenné, lidem Bádenské kultury. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1282, přičemž již v roce 1267 se zmiňuje jistý Paulus de Nazpal. V roce 1287 uherský král Ladislav IV. daroval Necpaly Jánovi a Blažejovi, z rodu Marchankových. Tento rod, který se začal označovat jako rod Necpálských, vlastnil Necpaly až do roku 1479, kdy rod vymřel po meči.

Konec 15. a začátek 16. století je ovlivněn spory o majetek vymřelého rodu, který kromě obce Necpaly vlastnil i Blatnický hrad. Z těchto sporů vzešel vítězně rod Justhů. Tento rod vlastnil Necpaly až do konce 19. století. Justhovi podporovali v obci vzdělání a od roku 1592 tu působila evangelická latinská vyšší škola (humanistické gymnázium), známá pod názvem Nationale institutum hungaricum. V roce 1834 byla přesunuta do Martina, kde po dvaceti letech v důsledku reforem školských institucí zanikla.

Koncem 19. století se Justhovci dostávají na pokraj bankrotu a postupně ztrácejí majetek v Necpalech. Hospodářsky nejsilnější rodinou v Necpalech se stává rod Franklinovců. Prvním členem této rodiny bol Benjamín Franklin, nemanželský syn Dionýzia Justha a pravnučky amerického politika a polyhistora Benjamina Franklina.

V 18. a 19. století byly Necpaly hospodářsky poměrně vyspělé. Byla tu papírna, pivovar a vícero mlýnů. Papírna a pivovar byly koncem 19. století zavřeny. Mlýny zůstaly až do 20. století, kdy zanikly až po nástupu komunismu.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Kostely[editovat | editovat zdroj]

Kaštely[editovat | editovat zdroj]

V obci se nacházejí čtyři kaštely, z toho tři jsou v havarijním stavu. Ani jeden z nich není přístupný veřejnosti.

  • Renesanční kaštel (č.p. 82) je dvojpodlažní bloková stavba s mansardovou střechou a dvěma nárožními věžemi na jižním průčelí z roku 1673. Dlouho byl v literatuře nesprávně uváděný jako nejstarší kaštel v Necpalech se středověkým jádrem. Jde však o jeden z nejčistějších projevů pozdně renesanční architektury na Slovensku. Vchod je situován z východní strany. Nad portálem je chronostikon s nápisem Erexit Ope Dei CharæPoserit A.I.D.N. AD 1673 July 10, podle nějž lze předpokládat, že byl dostavěn v roce 1673. Monogram A.I.D.N. s největší pravděpodobností znamená A(ndrej) I(usth) D(e) N(eczpal). Nad vchodem se nachází arkýř s renesanční štítkovou atikou. V 19. století přešel do rukou rodu Franklinů. Posledních přibližně 100 let je neobývaný a asi do druhé třetiny 20. století byl používán jako sklad obilí. Po roce 1989 byl vrácen původním majitelům. V 90. letech 20. století byla opravena střecha.
  • Tzv. Franklinovský kaštel (č.p. 94) se nachází na horním konci obce. Jde o původně středověkou dvojpodlažní stavbu na nepravidelném půdorysu z 15. století, která byla v pozdějších dobách rozšiřovaná.[3] Obývala ho Franklinovská rodina. Kaštel byl obýván asi do poloviny 70. let 20. století. V současnosti je ve vlastnictví Matice slovenské.
  • Horní Justhovský kaštel (č.p. 170; tzv. „modrý kaštel“) je dvojpodlažní budova s mansardovou střechou na půdorysu písmene L, který je výsledkem pozdně barokní přestavby staršího pozdně renesančního objektu, který byl vybudován v centru obce ve druhé polovině 17. století. Interiér je zaklenutý valenými klenbami s lunetovými výsečemi a plackovou klenbou. V 50. letech 20. století byla stavba necitlivě upravena pro potřeby dětského domova, přičemž došlo k úpravám dispozic a ke zvětšení okenních otvorů. Od roku 2004 je stavba opuštěná a chátrá. Fasáda kaštele směrem do náměstí je pětiosá, s centrálně umístěným kovaným balkónem. Je členěná pilastry s dekorativními hlavicemi, okna mají šambrány a zvlněné římsy se suprafenestrami.[4]
  • Dolní Justhovský kaštel (č.p. 41) je pozdně barokní dvojpodlažní budova na půdoryse písmene T z poslední třetiny 18. století. Nachází se v uzavřeném areálu parku v severozápadní části obce. Také tento kaštel byl sídlem rodu Justhů, nyní je v soukromých rukou. V letech 2002-2004 byla realizována jeho přestavba, která částečně narušila jeho památkovou hodnotu. Fasádě dominuje výrazně vysunutý dvojosý rizalit. Jeho přízemí je členěné bosáží, poschodí pilastry. Okna jsou lemovaná šambránami s ušima, bočními a vrcholovými klenáky. Nad nimi se nacházejí zvlněné římsy se suprafenestrami.

Pomníky[editovat | editovat zdroj]

  • Památník SNP umístěný na náměstí pochází od sochaře Milana Štefunka.
  • Památník uherského generála Jiřího Lahnera, vybudovaný v roce 1899, se nachází v parku u dolního justhovského kaštelu.

Park[editovat | editovat zdroj]

  • Anglický park u dolního justhovského kaštelu, který pochází z poloviny 19. století a obsahuje množství vzácných dřevin, není v současnosti přístupný veřejnosti.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Necpaly (okres Martin) na slovenské Wikipedii.

  1. Registre obnovenej evidencie pozemkov [PDF 1427 kB]. Bratislava: Úrad geodézie, kartografie a katastra Slovenskej republiky, 2014-08-19 [cit. 2018-04-13]. S. 2. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-12. (slovensky) 
  2. Seznam zvolených starostů obcí, městských částí a primátorů měst ve volbách do orgánů samosprávy obcí [online]. Bratislava: Štatistický úrad Slovenskej republiky, rev. 2014-11-16. Peter Majko je v seznamu. Dostupné online. 
  3. SZERDOVÁ-VEĽASOVÁ, Ľubica: Národné kultúrne pamiatky na Slovensku. Okres Martin. Bratislava 2012, 417-420.
  4. SZERDOVÁ-VEĽASOVÁ, Ľubica: Národné kultúrne pamiatky na Slovensku. Okres Martin. Bratislava 2012, 425-426.
  5. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Stručně o pobělohorských exulantech. Praha: nakladatelství Kalich, 2005. S. 114. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Gabriela ČIŽMARIKOVÁ: Rómske obydlia v Turci na príklade obce Necpaly. In: Zborník Slovenského národného múzea - Etnografia 98/45 (2004), s. 102-113.
  • Richard LACKO: Rod Just z Necpál - príklad spoločenského a majetkového postavenia strednej šľachty. In: Miloš Kovačka - Eva Augustínová - Maroš Mačuha (red.), Zemianstvo na Slovensku v novoveku. Zborník prác z interdisciplinárnej konferencie, ktorá sa konala 8.-10. júna 2009 v Martine. Časť 1. Postavenie a majetky zemianskych rodov. Martin 2009, s. 353-361.
  • Miloš MAREK: Necpalskovici a Justovci. Prevzatie turčianskych majetkov v 15. storočí. In: Historický časopis. Vedecký časopis o dejinách Slovenska a strednej Európy 66 (2018), s. 577-598.
  • Karol PIETA: Hradiská vo Folkušovej - Necpaloch a Blatnici. Juhovýchodné prvky v púchovskej kultúre. In: Slovenská archeológia. Časopis Archeologického ústavu SAV v Nitre 62 (2014), s. 125-165.
  • Kristína ZVEDELOVÁ: Charakteristika novovekých sídel strednej šľachty v Turci. Na príklade stavieb rodu Justh z Necpál. In: Miloš Kovačka - Eva Augustínová - Maroš Mačuha (red.), Zemianstvo na Slovensku v novoveku. Zborník prác z interdisciplinárnej konferencie, ktorá sa konala 8.-10. júna 2009 v Martine. Časť 2. Duchovná a hmotná kultúra. Martin 2009, s. 299-332.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]