Necpaly

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Necpaly
Renesanční kaštel v Necpalech
Renesanční kaštel v Necpalech
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška510 m n. m.
StátSlovenskoSlovensko Slovensko
KrajŽilinský
OkresMartin
Tradiční regionTuriec
Necpaly
Necpaly
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha42,17 km²[1]
Počet obyvatel945 (31.12.2017)
Hustota zalidnění22,4 obyv./km²
Správa
Statusobec
StarostaPeter Majko[2]
Vznik1282 (první písemná zmínka)
Oficiální webwww.necpaly.sk
E-mailnecpaly@gaya.sk
Telefonní předvolba043
PSČ038 12
Označení vozidelMT
NUTS512478
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Necpaly jsou obec na Slovensku v okrese Martin.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Obec se nachází v nadmořské výšce 510 metrů a rozkládá se na ploše 42,17 km². K 31. prosinci roku 2017 žilo v obci 945 obyvatel.

Symboly obce[editovat | editovat zdroj]

Znak[editovat | editovat zdroj]

Znak obce tvoří stříbrná figura sv. Ladislava s halapartnou na modrém pozadí se čtyřmi zlatými písmeny SLRV S(anctus) L(adislaus) R(ex) V(ngariæ) (svatý Ladislav král Uherska).

Vlajka[editovat | editovat zdroj]

Sestavena z pěti podélných pruhů v barvách žluté (1/7), bílé (1/7), modré (3/7), bílé (1/7), modré (1/7) žluté (1/7). Vlajka má poměr stran 2:3 a je ukončená třemi cípy.

Pečeť[editovat | editovat zdroj]

Kruhová, uprostřed se znakem obce a kruhovým nápisem OBEC NECPALY.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Oblast okolo obce byla osídlena již v pozdní době kamenné, lidem Bádenské kultury. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1269. V roce 1287 uherský král Ladislav IV. daroval Necpaly Jánovi a Blažejovi, z rodu Marchankových. Tento rod, který se začal označovat jako rod Necpálských, vlastnil Necpaly až do roku 1479, kdy rod vymírá po meči.

Konec 15. a začátek 16. století je ovlivněn spory o majetek vymřelého rodu, který kromě obce Necpaly vlastnil i Blatnický hrad. Z těchto sporů vzešel vítězně rod Justhů. Tento rod vlastnil Necpaly až do konce 19. století. Justhovi podporovali v obci vzdělání a od roku 1592 tu působila evangelická latinská vyšší škola (humanistické gymnázium), známá pod názvem Nationale institutum hungaricum. V roce 1834 byla přesunuta do Martina, kde po dvaceti letech v důsledku reforem školských institucí zanikla.

Koncem 19. století se Justhovci dostávají na pokraj bankrotu a postupně ztrácejí majetek v Necpalech. Hospodářsky nejsilnější rodinou v Necpalech se stává rod Franklinovců. Prvním členem této rodiny bol Benjamín Franklin, nemanželský syn Dionýzia Justha a pravnučky amerického politika a polyhistora Benjamina Franklina.

V 18. a 19. století byly Necpaly hospodářsky poměrně vyspělé. Byla tu papírna, pivovar a vícero mlýnů. Papírna a pivovar byly koncem 19. století zavřeny. Mlýny zůstaly až do 20. století, kdy zanikly až po nástupu komunismu.

Kultura a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Památky[editovat | editovat zdroj]

Kostely[editovat | editovat zdroj]

Katolický kostel svatého Ladislava[editovat | editovat zdroj]
katolický kostel

Raně gotický kostel postavený v polovině 13. století. Některé zdroje uvádějí jako rok výstavby 1222. Okolo roku 1320 byla ke kostelu přistavěna sakristie. Další stavební úpravy proběhly ve 14. a 15. století, na přelomu těchto století vznikly také částečně dochované nástěnné malby. Koncem 16. století byla loď kostela zaklenutá valenou klenbou. Zařízení kostela je novodobé, původní gotická madona byla začátkem 20. století převezená do Muzea krásných umění v Budapešti.

Evangelický kostel[editovat | editovat zdroj]

Kostel byl postavený mezi lety 1840-1843 na místě staršího dřevěného artikulárního kostela, věž pochází z roku 1863. V kostele se nachází vzácný oltář edikulového typu z roku 1611 Speculum Iustificationis, který objednal palatin Jiří VII. Thurzo pro kapli Oravského hradu, v roce 1752 byl jako dar Jiřího Erdődyho přenesen do artikulárního kostela v Necpalech. Jeho kompozice vychází z teologického principu luterské reformace sola fide - ospravedlnění pouhou vírou. V letech 20032006 proběhla restaurace oltářních obrazů. Součástí interiéru kostela je také pozdně klasicistní kazatelna doplněná pozdně barokními malbami, přenesenými ze staršího artikulárního kostela.

Kaštely[editovat | editovat zdroj]

V obci se nacházejí čtyři kaštely, z toho tři jsou v havarijním stavu. Ani jeden z nich není přístupný veřejnosti.

Renesanční kaštel[editovat | editovat zdroj]

Je to nejstarší kaštel v Necpalech. Charakteristické jsou dvě věže na jeho jižním průčelí. Vchod je situovaný z východní strany. Nad portálem je chronostikon s nápisem Erexit Ope Dei CharæPoserit A.I.D.N. AD 1673 July 10. Podle tohoto faktu se dá předpokládat, že kaštel byl dostavěn v roce 1673. Monogram A.I.D.N. s největší pravděpodobností znamená A(ndrej) I(usth) D(e) N(eczpal). Nad vchodem se nachází arkýř s renesanční štítkovou atikou. V 19. století přešel do rukou rodu Franklinů. Posledních přibližně 100 let je neobývaný a asi do druhé třetiny 20. století byl používán jako sklad obilí. Po roce 1989 byl vrácen původním majitelům. v 90. letech byla opravena střecha.

tzv. Franklinovský kaštel[editovat | editovat zdroj]
Franklinovský kaštel

Kaštel se nachází na horním konci obce. Obývala ho Franklinovská rodina. Kaštel byl obýván asi do poloviny 70. let 20. století. V současnosti je ve vlastnictví Matice slovenské.

Pomníky[editovat | editovat zdroj]

  • Památník SNP na náměstí
  • Památník Juraje Lahnera

Parky[editovat | editovat zdroj]

Anglický park u dolního Justhovského kaštela není v současnosti přístupný veřejnosti.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Necpaly (okres Martin) na slovenské Wikipedii.

  1. Registre obnovenej evidencie pozemkov [PDF 1427 kB]. Bratislava: Úrad geodézie, kartografie a katastra Slovenskej republiky, 2014-08-19 [cit. 2018-04-13]. S. 2. Dostupné online. (slovensky) 
  2. Seznam zvolených starostů obcí, městských částí a primátorů měst ve volbách do orgánů samosprávy obcí [online]. Bratislava: Štatistický úrad Slovenskej republiky, rev. 2014-11-16. Peter Majko je v seznamu. Dostupné online. 
  3. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Stručně o pobělohorských exulantech. Praha: nakladatelství Kalich, 2005. S. 114. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Gabriela ČIŽMARIKOVÁ: Rómske obydlia v Turci na príklade obce Necpaly. In: Zborník Slovenského národného múzea - Etnografia 98/45 (2004), s. 102-113.
  • Richard LACKO: Rod Just z Necpál - príklad spoločenského a majetkového postavenia strednej šľachty. In: Miloš Kovačka - Eva Augustínová - Maroš Mačuha (red.), Zemianstvo na Slovensku v novoveku. Zborník prác z interdisciplinárnej konferencie, ktorá sa konala 8.-10. júna 2009 v Martine. Časť 1. Postavenie a majetky zemianskych rodov. Martin 2009, s. 353-361.
  • Miloš MAREK: Necpalskovici a Justovci. Prevzatie turčianskych majetkov v 15. storočí. In: Historický časopis. Vedecký časopis o dejinách Slovenska a strednej Európy 66 (2018), s. 577-598.
  • Karol PIETA: Hradiská vo Folkušovej - Necpaloch a Blatnici. Juhovýchodné prvky v púchovskej kultúre. In: Slovenská archeológia. Časopis Archeologického ústavu SAV v Nitre 62 (2014), s. 125-165.
  • Kristína ZVEDELOVÁ: Charakteristika novovekých sídel strednej šľachty v Turci. Na príklade stavieb rodu Justh z Necpál. In: Miloš Kovačka - Eva Augustínová - Maroš Mačuha (red.), Zemianstvo na Slovensku v novoveku. Zborník prác z interdisciplinárnej konferencie, ktorá sa konala 8.-10. júna 2009 v Martine. Časť 2. Duchovná a hmotná kultúra. Martin 2009, s. 299-332.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]