Francisco de Vitoria

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Francisco de Vitoria
Francisco de Vitoria.jpg
Narození 1483
Burgos
Úmrtí 12. srpna 1546 (ve věku 62–63 let)
Salamanca
Povolání filozof, spisovatel, dominikán, vysokoškolský učitel, ekonom a právník
Alma mater Univerzita v Salamance
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Francisco de Vitoria také Francisci de Victoria OP (kolem 1483, Burgos12. srpna 1546, Salamanca) byl španělský renesanční římskokatolický filosof, teolog a právník, zakladatel filosofické tradice, které se říká Salamancká škola. Je znám především svými příspěvky k teorii spravedlivé války a mezinárodního práva. Vytvořil pojem "světové republiky" (res publica totius orbis) a byl tak první, kdo uvažoval o "globální" politice. Někteří ho považují za „otce mezinárodního práva“.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Někteří z Franciscových předků konvertovali ze židovství ke katolicismu. Roku 1504 Francesco vstoupil do dominikánského řádu a vystudoval dominikánskou Kolej sv. Jakuba (College Saint-Jacques) v Paříži, kde potkal Erasma Rotterdamského, a pokračoval ve studiu teologie na Sorbonně od r. 1515 (pod vedením Pierre Crockaerta a Thomase Cajetana). V r. 1523 se vrátil do Španělska a učil v klášterní koleji svatého Řehoře ve Valladolidu. O tři roky později byl zvolen profesorem hlavní katedry teologie na Univerzitě v Salamance, kde přednášel scholastickou teologii a filosofii až do své smrti r. 1546.

Myšlení[editovat | editovat zdroj]

Francisco de Vitoria si získal velkou autoritu novým výkladem spisů Tomáše Akvinského a stal se tak předchůdcem takzvané "druhé scholastiky". Jeho učení se soustřeďovalo na otázky s bezprostředním a praktickým významem, zejména otázky morální a právní. Na žádost císaře Karla V. vypracoval soustavné pojednání o právních vztazích, které vznikly objevem "Indií", tj. dnešní Ameriky. Podle Francisca sám objev věci, která nikomu nepatřila, může zakládat vznik vlastnictví. Americké ostrovy a země však podle přirozeného práva patří domorodcům a nikdo nemá právo jim je brát. Španělé mají právo tam cestovat, obchodovat, kázat a vzdělávat – tak jako v evropských zemích – mohou pokřtěné domorodce bránit proti násilí, nemají však právo na majetek domorodců a nesmějí vůči nim užívat násilí, leda v sebeobraně. Tím prokázal společně s dalšími zástupci vysokého španělského kléru vysokou intelektuální a morální odvahu, neboť otázka práva okupace cizího území a dobyvatelských válek v Amerikách se stala předmětem dlouhých sporů teologů, právníků a intelektuálů, kteří byli ovlivněni humanismem Erasma Rotterdamského.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Socha Francisca de Vitoria ve Vitoria-Gasteiz

Francisco za svého života nic nepublikoval. Poznámky z jeho přednášek z let 1527-1540 byly zapsány studenty a vyšly po jeho smrti roku 1557 pod názvem Relectiones Theologicae (Teologické úvahy). Obsahují mimo jiné přednášky:

  • De potestate civili (O světské moci), 1528
  • De Homicidio (O vraždě), 1530
  • De matrimonio (O manželství), 1531
  • De potestate ecclesiae I et II (O moci církve I.-II.), 1532
  • De Indis (O Indiích), 1532
  • De Jure belli Hispanorum in barbaros (O válečném právu Španělů vůči barbarům), 1532
  • De potestate papae et concilii (O moci papeže a koncilů), 1534

Anglický překlad některých částí Relectiones Theologicae z roku 1917 je dostupný na internetu:

Další výbor teologických přednášek vyšel jako:

  • Summa sacramentorum Ecclesiae (Shrnutí svátostí církve), 1561

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Francisco de Vitoria na anglické Wikipedii.

  1. Woods, Thomas. How the Catholic Church Built Western Civilization, p 5-6. (Washington, DC: Regenery, 2005); ISBN 0-89526-038-7.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • ROEDL, Bohumír. Ve jménu inky Túpaka Amarua. Praha: Scriptorium, 1998. ISBN 80-902151-7-3.