Biotův–Savartův zákon
Biotův–Savartův zákon (také někdy nazývaný Biotův–Savartův–Laplaceův zákon, v některých zdrojích uváděný také jako Svartův–Biotův zákon[1]) popisuje magnetickou indukci, která vzniká díky pohybujícímu se náboji.
Pojmenován byl podle dvou francouzských matematiků – Jean-Baptiste Biotovi a Félixi Savartovi. Společně s Ampérovým zákonem o síle působící na náboj v magnetickém poli je základním zákonem magnetostatiky.
Formulace zákona[editovat | editovat zdroj]
Zkráceně se dá říci, že udává vztah mezi magnetickou indukcí , proudem a geometrickým uspořádáním vodiče v prostoru.
Bodový náboj Q, který se v místě pohybuje rychlostí , přispívá do místa s polohovým vektorem magnetickou indukcí , což lze vyjádřit vztahem
- ,
kde μ je permeabilita. Pro hustotu elektrického proudu dostáváme objemový integrál:
- .
Tento vztah je analogický ke vztahu, který elektrostatické pole popisuje jako funkci hustoty náboje.
Lineární vodič[editovat | editovat zdroj]
Pro magnetickou indukci lineárního vodiče C, kterým protéká proud I, získáváme lineární integrál přes část křivky, „C“, představující vodič:
- ,
kde je nekonečně malý úsek vodiče ve směru proudu, což můžeme také v diferenciálním tvaru jednoduše psát:
kde .
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ KOTIŠOVÁ, Johana. Defining a Crisis: Boarding. Cham: Springer International Publishing Dostupné online. ISBN 978-3-030-21427-2, ISBN 978-3-030-21428-9. S. 29–67.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Biotův-Savartův zákon na Wikimedia Commons