Fonendoskop

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Moderní fonendoskop.

Fonendoskop (nástupce stetoskopu) je jednoduchý lékařský nástroj k poslechu a vyšetření pacienta. Používá se nejčastěji k vyšetření srdce (šelesty, tlukot srdce), plic (dýchání), při sledovaní střevních pohybů a velice často spolu s tonometrem k měření krevního tlaku. Stetoskop se oproti tomu využívá v porodnictví k poslechu ozev plodu.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Stetoskop zvyšuje intenzitu zvuku, který lékař slyší. Skládá se z rozšířeného zvoncového konce, který se přikládá na tělo pacienta a zužující se trubice, kterou lékař přikládá ke svému uchu. Tuto jednoduchou pomůcku vynalezl francouzský fyzik a lékař René Théophile Hyacinthe Laënnec a popsal jej ve svém díle Traité de l’auscultation médiate (Paříž 1819). Stetoskop byl tehdy velkým přínosem pro diagnostiku v medicíně.

Fonendoskop je vylepšený přístroj, který je používán v současnosti. K tělu pacienta se přikládá rozšířený konec s pružnou membránou, která přebírá kmity, které pak putují uzavřeným prostorem (pryžové hadičky) k oběma uším lékaře.[1] Umožňuje tak lékaři lépe slyšet ozvěny orgánů v těle pacienta a zároveň blokovat ruch z okolí.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NAVRÁTIL, Leoš; ROSINA, Jozef. Medicínská biofyzika. [s.l.] : Grada, 2005. 524 s. ISBN 978-80-247-1152-2.