Přeskočit na obsah

Helmut Gernsheim

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Helmut Gernsheim
Narození1. března 1913
Mnichov
Úmrtí20. července 1995 (ve věku 82 let)
Lugano
Alma materMnichovská univerzita
Staatliche Fachakademie für Fotodesign München
Povolánífotograf a historik umění
Manžel(ka)Alison Gernsheimová
PříbuzníWalter Gernsheim[1] (bratr)
OceněníCena za kulturu Německé fotografické společnosti (1959)
David Octavius Hill Medal (1983)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Helmut Erich Robert Kuno Gernsheim (1. března 1913 – 20. července 1995)[2] byl historik fotografie, sběratel a fotograf.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Mnichově v Německu a byl třetím synem akademického knihovníka Karla Gernsheima a jeho manželky Herminy Scholzové. Vystudoval dějiny umění na Univerzitě Ludwiga Maxmiliána v Mnichově. Fotografii se začal věnovat v roce 1934 na naléhání svého bratra kunsthistorika Waltera Gernsheima, který to považoval za praktičtější povolání pro někoho z částečně židovského prostředí, který měl v úmyslu opustit nacistické Německo.[3] Po dvouletém studiu absolvoval Státní fotografickou školu v Mnichově. Od konce třicátých let vytvářel komerční práce, některé barevné pomocí německého procesu Uvachrome,[4] předtím, než odjel do Paříže na výstavu svých prací a poté do Londýna, kde pracoval na zakázkách Národní galerie pro Rolls-Royce a přepravce P&O.

Druhá světová válka

[editovat | editovat zdroj]

Na začátku druhé světové války byl Gernsheim deportován do Austrálie na HMT <i id="mwJA">Dunera</i> a internován jako „přátelský nepřátelský mimozemšťan“ po dobu jednoho roku v Hay v Novém Jižním Walesu[5] spolu s dalšími německými občany včetně umělce Ludwiga HirschfeldaMacka z Bauhausu, Heinze Henghese (sochař), Heina Heckrotha (filmový a scénický výtvarník), George Teltschera (grafik), Klaus Friedeberger (malíř), tenorista Erich Liffmann, skladatel Ray Martin, výtvarník Johannes Koelz, fotografové Henry Talbot a Hans Axel, historici umění Franz Phillipp a Ernst Kitzinger, autor Ulrich Boschwitz, návrháři nábytku Fred Lowen a Ernst Roedeck a Erwin Fabian (sochař). Zatímco byl internován, přednášel dalším internovaným o estetice fotografie a napsal svou kritiku fotografie, New Photo Vision, která vyšla v roce 1942 a vedla k tomu, že se stal přítelem kolegy kritika a historika Beaumonta Newhalla.

Gernsheim si vysloužil propuštění z internace tím, že se dobrovolně přihlásil k práci pro National Buildings Record a v roce 1942 se vrátil do Londýna, aby fotografoval důležité památky s cílem odhalit jejich umělecké přednosti. Tyto fotografie se staly základem dalších dvou knih. Byly chváleny kritiky včetně Kennetha Clarka a Nikolause Pevsnera a v roce 1943 je The Architectural Review popsal jako „nic menšího než znovuobjevení barokních památek“.[6] Přibližně v této době získal kýženou pozici ve Warburg Institute jako hlavní fotograf pro oblast Londýna.[7] V roce 1940 se připojil ke Královské fotografické společnosti a v roce 1942 v ní získal postavení Fellow (FRPS).[8]

Se svou budoucí manželkou Alison se seznámil v roce 1938 a poté, co se ona a její první manžel Blen Williams rozvedli, založili si spolu v roce 1942 domov a na konci války se vzali.[7] Gernsheim získal britské občanství v roce 1946 a po většinu svého života nadále žil v Londýně.[6]

Sběratel fotografií a historik

[editovat | editovat zdroj]
Nicéphore Niépce (1827) Pohled z okna v Le Gras

Přestože Gernsheim vystudoval dějiny umění, jeho sklon ke specializaci na historii fotografie pocházel z toho, že byl sám fotografem.

V roce 1945 začali Helmut a Alison Gernsheimovi na popud Beaumonta Newhalla sbírat díla historicky významných fotografů, zejména britských, která mizela. Shromáždili obrovskou sbírku obsahující díla Julie Margarety Cameronové, Alvina Langdona Coburna, Hilla & Adamsona, Williama Henryho Foxe Talbota nebo Louise Daguerra. Znovuobjevili dávno ztracenou zálibu Lewise Carrolla, když v roce 1947 Gernsheim narazil na album Carrollových portrétů v obchodě s bazarovým zbožím.

Kniha Historie fotografie

[editovat | editovat zdroj]

Nakonec tato sbírka spolu s odhadem 3–4 miliony slov poznámek na toto téma vedla k napsání knihy o 180 000 slovech The History of Photography (Historie fotografie). Když Oxford University Press v roce 1955 vydalo první vydání[9], stalo se okamžitě klasikou a definitivním referenčním dílem pro historiky fotografie na další desetiletí, přičemž Beaumont Newhall jej označil za „milník v historii fotografie“ a další recenzenti jako „bible fotografa“ a „encyklopedické dílo“.[6]

Gernsheimovi pokračovali ve vydávání mnoha článků a knih o různých aspektech fotografie a různých fotografech (viz publikace níže) a často ve spolupráci, například v roce 1966 spolupracovali s Alvinem Langdonem Coburnem na dokončení autobiografie[10][11] a v roce 1983 s Billem Jayem v pořadu Photographers Photographed.[12]

První fotografie

[editovat | editovat zdroj]

Během své práce Gernsheim v roce 1952 znovu objevil dávno ztracenou první dochovanou fotografii na světě, kterou vytvořil Joseph Nicéphore Niépce v roce 1827 (Pohled z okna v Le Gras).

Stáří a smrt

[editovat | editovat zdroj]

Alison Gernsheimová zemřela 27. března 1969 a Helmut Gernsheim se v roce 1971 znovu oženil s Irènou Guéninovou. Pokračoval v pozitivním zájmu o fotografii a důrazně podporoval zakládání fotografických galerií a muzeí v USA a Británii, včetně The Photographers' Gallery pod vedením Sue Daviesové v roce 1971 a National Museum of Photography Film and Television pod Colinem Fordem v roce 1983.

Helmut Gernsheim zemřel 20. července 1995.

Dědictví

[editovat | editovat zdroj]

Gernsheim nakonec potřeboval najít domov pro svou rozsáhlou sbírku více než 33 000 fotografií, 4 000 knih, výzkumných poznámek, vlastní korespondenci a shromážděnou korespondenci včetně dopisů Daguerra a Foxe Talbota. Neúspěšně se snažil založit národní muzeum fotografie ve Spojeném království (nakonec Národní muzeum vzniklo až v roce 1983). Nakonec, po mnoha neplodných diskusích s úřady a potenciálními sponzory v několika zemích, vše prodal v roce 1963 Texaské univerzitě v Austinu, kde to vytvořilo základ nové katedry fotografie v Humanities Research Center. Svou sbírku moderní fotografie si ponechal a nakonec ji předal Forum Internationale Photographie (FIP) v Reiss-Engelhorn-Museen v Mannheimu.

V roce 1965 se výstava Helmut Gernsheim's Duplicate Collection Classic Camera, zahrnující také historickou sbírku profesora Helmera Bäckströma získanou v roce 1964, stala základem švédského Fotografiska Museet formálně založeného v roce 1971.[10][13] Museum Folkwang, Essen, Německo, divize Muzea moderního umění, je jednou z nejvýznamnějších německých sbírek fotografií, která byla zahájena po první výstavě fotografií z Gernsheimovy sbírky mapující více než 100 let fotografie, po níž Otto Steinert zakoupil díla. od portrétního fotografa Huga Erfurtha a Neue Sachlichkeit (Nová věcnost) fotografie Alberta Rengera-Patzsche rozšiřující snímky od průkopníků fotografie Davida Octavia Hilla a Roberta Adamsona, které získal v roce 1961. O deset let později muzeum obsahovalo téměř 4000 fotografií.[10]

Fotografie připisované Gernsheimovi jsou uloženy v Conwayově knihovně v Courtauldově institutu umění, jejíž archiv, především architektonických snímků, je digitalizován v rámci širšího projektu Courtauld connects.[14]

Vyznamenání a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Publikace

[editovat | editovat zdroj]
  • The history men: Helmut Gernsheim and Nicéphore Niépce 2013 Graham Harrison Photo Histories Archivováno 20. 1. 2023 na Wayback Machine.
  • Alvin Langdon Coburn: Photographer, s Alison Gernsheimovou, New York: Praeger, 1966.
  • Beautiful London, New York: Phaidon, 1950. (fotografie: Helmut Gernsheim)
  • Churchill: His Life in Photographs, Helmut Gernsheim and Randolph S. Churchill, eds., London, Weidenfeld and Nicolson 1955.
  • A Concise History of Photography, s Alison Gernsheimovou, The World of Art Library series. Londýn: Thames & Hudson, 1965.
  • Creative Photography: Aesthetic Trends 1839–1960, Londýn: Faber & Faber Limited, 1962.
  • Edward VII and Queen Alexandra: A Biography in Word and Picture, s Alison Gernsheimovou, Londýn: Frederick Muller, 1962.
  • Focus on Architecture and Sculpture, an original approach to the photography of architecture and sculpture, Londýn: Fountain Press, 1949.
  • Fotografia Artistica: Tendinte Estetice 1839–1960, Bucuresti: Editura Meridiane 1970.
  • Historic Events 1839–1939, s Alison Gernsheimovou, Londýn: Longmans, Green & Co., 1960.
  • The History of Photography From the Earliest Use of the Camera Obscura in the Eleventh Century up to 1914 s Alison Gernsheimovou, Londýn: Oxford University Press 1955; revised edition Thames & Hudson. 1969
  • Incunabula of British Photographic Literature: A Bibliography of British Photographic Literature 1839–75 and British Books Illustrated with Original Photographs, Londýn a Berkeley: Scolar Press ve spolupráci s Derbyshire College of Higher Education 1984.
  • Julia Margaret Cameron; her life and photographic work, Londýn: Fountain Press, 1948.
  • L. J. M. Daguerre. The History of the Diorama and the Daguerreotype, s Alison Gernsheimovou, Londýn: Secker & Warburg, 1956. (With “Bibliography of Daguerre's Instruction Manuals” by Beaumont Newhall.)
  • Lewis Carroll, photographer, Londýn: Max Parrish, 1949.
  • The Man Behind the Camera, Helmut Gernsheim, ed. Londýn: Fountain Press [listopad] 1948 (předmluva: Rathbone Holme). (Kapitoly: Cecil Beaton, Gernsheim, E.O. Hoppé, Angus McBean, Felix H. Man, Mrs. K.M. Parsons, W. Suchitzky, Harold White a J. Allan Cash.)
  • Masterpieces of Victorian Photography, Londýn: Phaidon Press, 1951.
  • The New Photo Vision, Londýn: Fountain Press, 1942.
  • The Origins of Photography, New York: Thames & Hudson, 1982.
  • The Recording Eye. A Hundred Years of Great Events as Seen by the Camera, 1839–1939, s Alison Gernsheimovou, New York: Putnam, 1960.
  • Roger Fenton, Photographer of the Crimean War. His Photographs and his Letters from The Crimea, s Alison Gernsheimovou, Londýn: Secker & Warburg, 1954.
  • Those Impossible English, s Alison Gernsheimovou, Londýn: Weidenfeld & Nicolson, 1952. (text: Quentin Bell; výběr fotografií: Helmut a Alison Gernsheimovi).
  • Victoria R. A Biography with Four Hundred Illustrations based on her Personal Photograph Albums, s Alison Gernsheimovou, New York: G. P. Putnam's Sons, 1959.
  • JAY, Bill, Gernsheim, Helmut. Photographers photographed. Salt Lake City: Peregrine Smith Books, 1983. Dostupné online. OCLC 470015567 

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Helmut Gernsheim na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Dostupné online.
  2. ↑ Robert McG. Thomas Jr. Helmut Gernsheim, 82, Historian of Photography. The New York Times. 12. 8. 1995, s. 10. Dostupné online.
  3. ↑ Berkowitz, Michael, chapter 6 "Lost in the Transnational: Photographic Initiatives of Walter and Helmut Gernsheim in Britain" in GELLER, Jay Howard; MORRIS, Leslie. Three-way street: Jews, Germans, and the transnational. Ann Arbor (Mich.): University of Michigan Press, 2016. Dostupné online. ISBN 978-0-472-13012-2. OCLC 1018385729
  4. ↑ Pénichon, Sylvie (2013), Twentieth Century Colour Photographs. The Complete Guide to Processes, Identification & Preservation. London, Los Angeles: Thames & Hudson, s. 138.
  5. ↑ Obituaty, The Independent. Accessed 6 June 2011.
  6. 1 2 3 Paul Hill and Thomas Cooper, Dialogue With Photography, publ. Thames & Hudson 1979
  7. 1 2 JOHN, Hannavy. Encyclopedia of Nineteenth-Century Photography Volume 1. [s.l.]: Routledge, 2008. ISBN 978-0-415-97235-2. S. 586–587.
  8. ↑ Royal Photographic Society membership records.
  9. ↑ GERNSHEIM, Helmut; GERNSHEIM, Alison. The History of Photography. From the earliest use of the camera obscura in the eleventh century up to 1914. [With plates]. London: Oxford University Press, 1955. Dostupné online. OCLC 560346739
  10. 1 2 3 WARREN, Lynn. Encyclopaedia of twentieth-century photography. Volume 1. A-F. Volume 2. G-N. Volume 3. O-Z. Volume 1. A-F. Volume 2. G-N. Volume 3. O-Z.. Abingdon: Routledge, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-415-97665-7. OCLC 1249781273
  11. ↑ COBURN, Alvin Langdon; GERNSHEIM, Helmut; GERNSHEIM, Alison. Alvin Langdon Coburn: photographer. New York: Dover Publications, 1978. Dostupné online. ISBN 978-0-486-23685-8. OCLC 924839153
  12. ↑ JAY, Bill; GERNSHEIM, Helmut. Photographers photographed. Salt Lake City: Peregrine Smith Books, 1983. Dostupné online. OCLC 470015567
  13. ↑ Wigh, Leif. ‘‘Helmut Gernsheim and His Photographic Collection in Sweden.’’ In Helmut Gernsheim: Pionier der Fotogeschichte = pioneer of photo history.. Ostfildern-Ruit; New York: Hatje Cantz ; Distributed in the US D.A.P./Distributed Art Publishers, 2003. Dostupné online. ISBN 978-3-7757-1380-1. OCLC 798308241
  14. ↑ Who made the Conway Library? [online]. 2020-06-30 [cit. 2022-01-31]. Dostupné online.
  15. ↑ "The Cultural Award of the Deutsche Gesellschaft für Photographie (DGPh)". Deutsche Gesellschaft für Photographie e.V.. Accessed 7 March 2017.
  16. 1 2 3 4 5 [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-2-903671-06-8.
  17. 1 2 Helmut a Alison Gernsheimovi: An Inventory of Their Papers at the Harry Ransom Center, University of Texas
  18. ↑ Popular Photography, January 1979, Volume 84, p.145, CBS Magazines, 1979
  19. ↑ Helmut Gernsheim, The Origins of Photography, New York: Thames and Hudson, 1982. p. 274
  20. ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2023-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-21.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Helmut_Gernsheim&oldid=24243245“