Beta-blokátor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Propranolol, první komerčně úspěšný β-blokátor

Beta-blokátory (ATC kód C07, β-blokátory) představují skupinu léčiv cílených na β-adrenergní receptor. Tyto receptory se nachází na povrchu buněk srdeční a hladké svaloviny, na stěnách dýchacích cest a tepen, v ledvinách i v dalších tkáních, jež jsou napojeny na sympatický nervový systém a jsou v okamžiku stresu aktivovány adrenalinem. Beta-blokátory jsou schopné bránit vazbě adrenalinu (a dalších hormonů) na tyto receptory a bránit tak účinkům těchto hormonů na lidský organismus.

Tato vlastnost z nich dělá vhodná léčiva pro pacienty se srdeční arytmií (pro prevenci opakovaného srdečního infarktu)[1] či vysokým krevním tlakem.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První klinicky použitelné beta-blokátory popsal roku 1962 sir James W. Black[3]propranolol a pronethalol. Tato léčiva vyvolala revoluci v léčbě anginy pectoris[4] a podle některých objev sira Blacka představuje jeden z nejdůležitějších objevů klinické medicíny a farmakologie 20. století.[5]

Mechanismus účinku[editovat | editovat zdroj]

Beta-blokátory brání účinku přirozených tělních katecholaminůadrenalinu a noradrenalinu. Tyto látky se za normálních okolností vážou na β-adrenergní receptor, součást sympatického nervového systému, jenž má na starosti odpověď „fight or flight“ (v překladu „bojuj či uteč“).[6][7] Jsou známy tři typy β-adrenergních receptorů – β1, β2 a β3.[8] β1-adrenergní receptory se nachází hlavně v srdci a v ledvinách.[7] β2-adrenergní receptory dominují v plicích, trávicí soustavě, játrech, děloze, hladké svalovině cév a v příčně pruhované svalovině.[7] β3-adrenergní receptory jsou typické pro tukové buňky.[9] Beta-blokátory mohou účinkovat neselektivně na všechny tyto skupiny receptorů, anebo jsou specifické pro jednu z těchto skupin.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beta blocker na anglické Wikipedii.

  1. Freemantle N, Cleland J, Young P, Mason J, Harrison J (June 1999).  "beta Blockade after myocardial infarction: systematic review and meta regression analysis". BMJ 318 (7200): 1730–7. doi:10.1136/bmj.318.7200.1730. PMID 10381708. 
  2. Cruickshank JM (August 2010).  "Beta blockers in hypertension". Lancet 376 (9739): 415; author reply 415–6. doi:10.1016/S0140-6736(10)61217-2. PMID 20692524. 
  3. Sir James Black inventor of beta-blockers passes away [online]. [cit. 2010-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. van der Vring JA (June 1999).  "Combination of calcium channel blockers and beta blockers for patients with exercise-induced angina pectoris: a double-blind parallel-group comparison of different classes of calcium channel blockers. The Netherlands Working Group on Cardiovascular Research (WCN)". Angiology 50 (6): 447–54. doi:10.1177/000331979905000602. PMID 10378820. 
  5. Stapleton MP (1997).  "Sir James Black and propranolol. The role of the basic sciences in the history of cardiovascular pharmacology". Texas Heart Institute Journal 24 (4): 336–42. PMID 9456487. 
  6. Frishman W.H.(2005). Current Cardiovascular Drugs. Current Science Group, 152. ISBN 978-1-57340-221-7. Ověřeno k 2010-09-07. 
  7. a b c Arcangelo V.P.(2006). Pharmacotherapeutics for advanced practice: a practical approach. Lippincott Williams & Wilkins, 205. ISBN 978-0-7817-5784-3. Ověřeno k 2010-09-07. 
  8. Frishman W.H.(2005). Current Cardiovascular Drugs. Current Science Group, 153. ISBN 978-1-57340-221-7. Ověřeno k 2010-09-07. 
  9. Clément K, Vaisse C, Manning BS, Basdevant A, Guy-Grand B, Ruiz J, Silver KD, Shuldiner AR, Froguel P, Strosberg AD (August 1995).  "Genetic variation in the beta 3-adrenergic receptor and an increased capacity to gain weight in patients with morbid obesity". The New England Journal of Medicine 333 (6): 352–4. doi:10.1056/NEJM199508103330605. PMID 7609752.