Nagykanizsa
Nagykanizsa | |
![]() Nagykanizsa, Alžbětino náměstí (Erzsébet tér) se sochou císařovny | |
Poloha | |
---|---|
Souřadnice | 46°27′ s. š., 16°59′ v. d. |
Stát |
![]() |
Župa | Zala |
region | Západní Zadunají (Nyugat-Dunántúl) |
![]() ![]() Nagykanizsa | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 148,40 km² |
Počet obyvatel | 50 918 (2007) |
Hustota zalidnění | 343,1 obyv./km² |
Etnické složení | Maďaři |
Správa | |
Starosta | István Marton |
Oficiální web |
www |
PSČ | 8800 |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Nagykanizsa (česky Velká Kaniža[zdroj?], německy Groß-Kanizsa či Großkirchen, dříve též: maďarsky Kanizsa, německy Kanischa, chorvatsky Kaniža, turecky Kanije) je maďarské město ležící v župě Zala v regionu Západní Zadunají v jihozápadní části země. Leží na průplavu, spojujícím řeku Zala s Murou.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Původně zde sídlili Keltové, Římané, Avaři a Slované.
První zmínka o městě s názevm Knysa pochází z roku 1245. Původ jména je (západo- nebo jiho)slovanského původu s významem „kníže“ (srov. srbské knez).
Na počátku 14. století postoupil král Karel Robert z Anjou tuto oblast rodu Kanizsayů, kteří postavili západně od dnešního centra hrad. Po pádu Szigetváru v roce 1566 byl hrad opevněn, ale i přes obranu pod vedením Györgye Thury byl Turky zabrán a zůstal po 90 let jejich oblastním sídlem.
Teprve po druhém tureckém obléhání Vídně na konci 17. století přišla smělá habsburská protiofenzíva, která přinesla definitivní opětovné získání částí Uherska zabraných Turky. Ta znamenala také osvobození pro Kaniži. Dne 13. dubna 1690 vydala zcela obklíčená a od přísunu potravin odříznutá turecká posádka město, výměnou za slib míru, který křesťané skutečně dodrželi. [1]
Osobnosti města[editovat | editovat zdroj]
- Lajos Balázsovits (* 1946), herec
- Hermine Braga-Jaff (1857–1940), operní zpěvačka a pedagožka
- Eugenie Erdösyová (1860–1886), divadelní herečka a zpěvačka
- Ferenc Farkas (1905–2000), hudební skladatel
- François Fejtő (1909–2008), historik, publicista a spisovatel
- András Flumbort (* 1984), šachista
- Géza Herczeg (1888–1954), novinář, ministerský rada, autor divadelních her a filmů (oceněn Oscarem)
- Rod Kanizsayů, šlechtický rod z Nagykaniže, vyhaslý roku 1571
- István Kónya (* 1962), loutnista
- Rudolf Pajér, urozený pán von Mayersberg (1858–1934), admirál rakousko-uherského válečného loďstva
- Kanijeli Siyavuş Pascha, osmanský velkovezír v letech 1582 až 1593
- Sigmund Romberg (1887–1951), hudební skladatel
- Johann Schnitzler (1835–1893), medik, otec Arthura Schnitzlera
- Györgyi Székely-Marvalics (1924–2002), šermířka
- Szabina Tálosiová (* 1989), fotbalistka
- Gyözö Zemplén (1879–1916), fyzik
- László Zombory (1883–?), malíř
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Akko, Izrael
Covasna, Rumunsko
Čakovec, Chorvatsko
Gleisdorf, Rakousko
Kazanlak, Bulharsko
Puchheim, Německo
Salo, Finsko
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Srov. Othmar Pickl: Die Kapitulation der Festung (Nagy) Kanisza der „Hauptfestung des Osmanischen Reiches“ am 13. April 1690 (zum 300. Jubiläum der Kapitulation der letzten türkischen Garnison Transdanubiens). In: Kulönteneyomat. Zalai Múzeum 4 (1992), 85–93.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nagykanizsa na Wikimedia Commons