Arthur Schnitzler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Arthur Schnitzler
Arthur Schnitzler
Arthur Schnitzler
Narození 15. května 1862
Vídeň
Úmrtí 21. října 1931 (ve věku 69 let)
Vídeň
Povolání spisovatel, dramatik a lékař
Významná díla Snová novela
Rej
Slečna Elsa
Poručík Gustík
Milkování
Ocenění Bauernfeldova cena
Děti Heinrich Schnitzler
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arthur Schnitzler (15. května 1862 Vídeň21. října 1931 Vídeň) byl rakouský prozaik, dramatik a lékař.

Život[editovat | editovat zdroj]

Arthur Schnitzler se narodil v roce 1862 ve Vídni jako syn předního laryngologa Johanna Schnitzlera a jeho ženy Louisy.

Již jako dítě se zajímal o literaturu, psal básně a hrál na klavír. Po maturitě na akademickém gymnáziu (1879) se však vydal ve šlépějích svého otce a na vídeňské univerzitě vystudoval medicínu. Přispíval do lékařského časopisu svého otce Internationale Klinische Rundschau. Velmi se zajímal o psychologii. Praxi absolvoval u psychiatra Theodora Meynerta, u nějž se seznámil s užitím hypnózy a sugesce. Tyto poznatky měly později vliv na jeho literární tvorbu. Od poloviny 80. let působil jako asistent nejdříve ve vídeňské Všeobecné nemocnici a poté na oddělení svého otce na Všeobecné poliklinice. Po otcově smrti roku 1983 si otevřel vlastní privátní praxi.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho literární kariéra začala v roce 1893, když zemřel jeho otec. Ve stejném roce vzbudilo jeho drama Anatol zájem veřejnosti i kritiky. To v roce 1900 následoval soubor deseti konverzačních jednoaktovek Der Reigen (česky většinou Rej nebo Kolo) o milostných vztazích vídeňské společnosti, které prostupují všemi společenskými vrstvami (od prostitutky přes vojáka, panskou, jejího pána atd. až k hraběti, který se stýká s prostitutkou z první aktovky), které zachycují jejich rozhovor před milostným aktem a po něm. Inscenování i knižní vydání této hry bylo cenzurou zakázáno a Schnitzler ji vydal samonákladem. Poprvé byla uvedena na jevišti až v Berlíně v roce 1920 a vyvolala skandál nedozírných obzorů. Pro svou otevřenou sexualitu byly i další jeho práce cenzurovány.

Psal především povídky, novely a divadelní hry, je však také autorem dvou románů. Jeho dílo bylo silně poznamenáno jeho lékařskou profesí a hlavně psychologickými a psychiatrickými poznatky. Často je označován jako literární protipól Sigmunda Freuda. Oba se však setkali pouze jednou, krátce poté, co Freud gratuloval Schnitzlerovi k 60. narozeninám. Schnitzlerova povídka Lieutenant Gustl z roku 1900 je první případ užití proudu vědomí v německy psané literatuře.

Schnitzler byl členem avantgardní umělecké skupiny Jung Wien. Ve vídeňských kavárnách Griensteidl a Herrenhoff, které byly pulzujícím srdcem vídeňského uměleckého světa, se setkával se spisovatelem Hugo von Hofmannsthalem. Tito dva, Hugo von Hofmannsthal a Arthur Schnitzler, jsou považováni za jedny z největších německy píšících dramatiků počátku 20. století.

Přestože kritizoval společnost za pokrytectví v oblasti sexu a erotiky a předsudkům vůči ženám, které se k těmto otázkám stavěly otevřeně, sám se odmítal oženit s ženou podobné pověsti. Před sňatkem s o dvacet let mladší herečkou Olgou Gussmanovou, se často stýkal s předními ženami vídeňské společnosti, aniž by bral v úvahu jejich společenské postavení. Po řadě bouřlivých let, naplněných hádkami, se rozvedli v roce 1921. Další ranou v jeho soukromém životě byla sebevražda jeho dcery Lily v Benátkách v roce 1929.

Jeho hrob na centrálním hřbitově ve Vídni.
Schnitzler, Arthur. Lieutenant Gustl (1901)

V roce 1926 vyšla jedna z Schnitzlerových dodnes nejoblíbenějších prací, novela Traumnovelle (česky Snová novela) o volnosti sexuální fantazie a váze naplněné manželské nevěry ve snu a nenaplněné nevěry ve skutečnosti, která se stala předlohou posledního filmu Stanleyho Kubricka Eyes Wide Shut.

Krom své literární činnosti si Schnitzler vedl od svých sedmnácti let až do smrti deník. V něm si zaznamenával všechny své přítelkyně (měl jich často více najednou) a vedl si pečlivé údaje o každém orgasmu. Zemřel v roce 1931 na krvácení do mozku. Byl pochován na centrálním hřbitově ve Vídni (Wiener Zentralfriedhof).

Přehled děl (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

  • Anatol (Anatol, 1893)
    • cyklus jednoaktovek
    • č. Anatol, přel. Karel Švanda ze Semčic
    • č. Anatol, přel. Vladimír Tomeš, Praha: Dilia 1968
  • Milkování (Liebelei, 1895)
    • č. Milkování, přel. Josef Fr. Javůrek, 1897
    • č. Milkování, přel. Zuzana Augustová
  • Rej (Reigen. Zehn Dialoge, 1897)
    • č. Kolo. Deset dialogů, přel. R.V. Boubela, 1904
    • č. Rej, přel. Josef Balvín, 1986
  • Paracelsus, 1899
  • Zelený papoušek (Der grüne Kakadu, 1899)
    • č. Zelený papoušek, přel. Jan Tomek, 1966
  • Osamělá cesta (Der einsame Weg, 1904)
    • č. Osamělá cesta
  • Komtesa Mici (Komtesse Mizzi oder Der Familientag, 1909)
  • Schnitzler, Arthur. Traumnovelle (Berlin, 1926)
    Mladý Medard (Der junge Medardus, 1910)
  • Krajina širá (Das weite Land, 1911)
    • tragikomedie
  • Profesor Bernhardi (Professor Bernhardi, 1912)
  • Komödie der Verführung, 1924

Kratší próza[editovat | editovat zdroj]

  • Umírání (Sterben, 1895)
    • č. Umírání, přel. Jos. Fr. Javůrek, 1898
  • Poručík Gustík (Lieutenant Gustl, 1901)
    • č. Lieutenant Gustl, přel. K. Šípek, 1904
  • Paní Beata a její syn (Frau Beate und ihr Sohn, 1913)
    • č. Paní Beata a její syn, přel. Josef Žemla, 1917
  • Casanovův návrat do vlasti (Casanovas Heimfahrt, 1918)
    • č. Casanovův návrat do vlasti, přel. František Vavřín, 1924
  • Slečna Elsa (Fräulein Else, 1924)
    • č. Slečna Elsa, přel. Vladimír Tomeš, 1977
  • Snová novela (Traumnovelle , 1926)
    • č. Snová novela, přel. Gabriela Veselá, 1992
  • Spiel im Morgengrauen (1927)
  • Útěk do temnoty (Flucht in die Finsternis, 1931)
    • č. Útěk do temnoty, přel. Gabriela Veselá, 1992

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • Der Weg ins Freie, 1908
  • Tereza. Kronika ženina života (Therese. Chronik eines Frauenlebens, 1928)
    • č. Tereza. Kronika ženina života, přel. Růžena Thonová, 1930

Autobiografie[editovat | editovat zdroj]

  • Jugend in Wien, 1968

Deníky[editovat | editovat zdroj]

Kromě toho byl vydán Schnitzlerův deník (v několika svazcích) i četná korespondence.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FLIEDL, Konstanze. Arthur Schnitzler. Stuttgart : Reclam, 2005. (německy) 
  • Schnitzler-Handbuch. Leben – Werk – Wirkung. Příprava vydání Christoph Jürgensen, Wolfgang Lukas a Michael Scheffel. Stuttgart [u.a.] : Metzler, 2014. ISBN 978-3-476-02448-0. (německy) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]