Salgótarján

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Salgótarján
Pohled na město
Pohled na město
Salgótarján – znak
znak
Salgótarján – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška220 - 500 m n. m.
Časové pásmo+1
StátMaďarskoMaďarsko Maďarsko
RegionSeverní Maďarsko
ŽupaNógrád
OkresSalgótarján
Administrativní dělení7 městských částí
Salgótarján
Salgótarján
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha100,80 km²
Počet obyvatel32 304 (2021)[1]
Hustota zalidnění320,5 obyv./km²
Etnické složeníMaďaři
Náboženské složeníKřesťanství
Správa
StatusŽupní sídlo, město s župním právem
Starostadr. Melinda Sztrémi
Oficiální webwww.salgotarjan.hu
Telefonní předvolba(+36) 32
PSČ3100
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Salgótarján [š-] (slovensky a česky Šalgov-Tarjany, německy Schalgotarjan) je město v severním Maďarsku, hlavní město župy Nógrád. Leží u hranic se Slovenskem a žije zde okolo 34 000 obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Sídlo má historii od středověkých dob, ale dlouho se jednalo pouze o nevýznamnou vesnici na cestě z Hatvanu do Lučence. Název je složenina ze staromaďarských slov salgó „svítící“ (název vrchu a hradu severovýchodně od města) a Tarján, což je jméno maďarského kmene, který tuto oblast v době raného středověku dobyl. Ve 13. století tu vznikl hrad a byl tu i kostel. V 17. století byl hrad opuštěn, ale ani po příchodu nových osadníků se vesnice výrazněji nerozvíjela.

To se změnilo s nástupem průmyslové revoluce a objevením uhlí v této lokalitě. V polovině 19. století začal prudký rozvoj a příliv nových obyvatel, kteří se sem stěhovali za prací. V roce 1922 získal Salgótarján status města a po územněsprávní reformě v roce 1950 se dokonce stal župním městem (do té doby byl střediskem župy Nógrád menší Balassagyarmat, přesun institucí byl dokončen roku 1952). Po několik dalších dekád město prosperovalo coby středisko těžkého průmyslu, byla k němu připojena řada okolních vesnic a vznikla velká sídliště. Po roce 1990 však byly doly zavřeny a průmysl upadl, což mělo za následek velkou nezaměstnanost.

Roku 1994 byl povýšen na statutární město, resp. město se župním právem (původní podmínku minimálně 50 tisíc obyvatel nesplňoval, ale nově byl tento titul přidělen všem župním městům).

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Město se prostírá v pohoří Cserhát (Cerová vrchovina), v sevřeném údolí Tarjánského potoka (přítok Zagyvy). Jeho okolí je kopcovité a lesnaté, s mnoha zříceninami a rozhlednami. Nejvyšším bodem území města je pohraniční vrch Karanč (725 m n.m.), dalšími jsou Szilváskő (628 m), Salgó (625 m), Somlya (584 m), Pécs-kő (543 m). Údolí klesá na úroveň 210 m – z tohoto pohledu je Salgótarján nejvýše položeným maďarským župním městem.

Městem prochází státní silnice č. 21 a souběžně vedená železnice, obojí na trase Hatvan – Somoskőújfalu (hraniční přechod) – Fiľakovo – Lučenec. Odbočuje silnice č. 22 směr Szécsény – Balassagyarmat.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Magyarország közigazgatási helynévkönyve, 2021. január 1.. 14. srpna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-08-14]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]