Szécsényiové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Maďarský šlechtický rod Széchenyiů..
Szécsényiové
(Szécsényi)
Země UherskoUhersko Uhersko
Mateřská dynastie Kačićové
Tituly hrabata
Zakladatel György Széchenyi
Vymření po meči 1460
Větve rodu Széchényiové ze Sárvár-Felsövidéku

Szécsényiové (maďarsky Szécsényi család) byl šlechtický rod v Uherském království ve 14. a 15. století. V mužské linii rod vyhasl v roce 1460. Rod nese jméno po svém panství Szécsény, podobně jako rod Széchenyiů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zakladatel rodu, Tomáš Szécsényi (asi 1285–1354), syn Farkaše Szécsényiho, svůj původ odvozoval od gens („rodu“) Kačićů (Kacsics). Byl jedním z nejmocnějších poddaných krále Karla I. Uherského, během jehož vlády držel několik vysokých úřadů. V roce 1301 stál na straně krále proti mocnému Matouši Čákovi. Z tohoto důvodu přišel o zděděná panství v Nógrádu, která připadla jeho příbuzným stojících na straně Matouše Čáka.

15. června 1312 se Tomáš Szécsényi účastnil bitvy u Rozhanovců, v níž se královské vojsko střetlo se spojenou armádou Matúše Čáka a synů Amadea Abase. Krátce poté Tomáš získal do zástavy od krále panství Hollókő, které zkonfiskoval Tomášovým příbuzným. V roce 1316 obsadil pevnost Višegrád, kterou dříve ovládal Matúš Čák. Roku 1318 se Tomáš stal hlavou vévodství (fõispánem) Arad, Bács a Srem a roku 1319 des Magistrats von Cumans.

V roce 1320 byl jmenován královniným pokladníkem (királynéi tárnokmester). V téže době se oženil se svou druhou manželkou, vévodkyní Annou Osvětimskou, příbuznou uherské královny Alžběty, původem z Polska. Po smrti Matúše Čáka v roce 1321 získal jako odměnu za služby od krále do zástavy několik panství v Hevesi, Gömöru a Nógrádu. Tak zahrnovala také Ajnácskő (dnešní Hajnáčka na Slovensku), Baglyaskő, Bene, Somoskő (dnešní Šomoška na Slovensku) a zámek Sztrahora. V témže roce se stal také sedmihradským vojevodou. V roce 1324 potlačil povstání v sedmihradském Sasku a král mu za to do zástavy dal hrad Salgó (dnešní SibielRumunsku). V roce 1342 se stal pokladníkem krále (tárnokmester) a v roce 1349 vysokým právníkem království (Országbíró).

Významní členové rodu[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Markó, László: A magyar állam főméltóságai Szent Istvántól napjainkig - Életrajzi Lexikon (Vysocí důstojníci maďarského státu od doby svatého Štěpána do dnešních dnů - Biografická encyklopedie). Magyar Könyvklub, Budapest 2000, ISBN 963-547-085-1.
  • Engel, Pál: Magyarország világi archontológiája (1301–1457) (The Temporal Archontology of Ungarn (1301-1457)). História - MTA Történettudományi Intézete, Budapest 1996, ISBN 963-8312-43-2.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]