Balassagyarmat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Na tento článek je přesměrováno heslo Ďarmoty. Další významy jsou uvedeny na stránce Ďarmoty (rozcestník).
Balassagyarmat
Ďarmoty
Pomník Civitas fortissima
Pomník Civitas fortissima
Balassagyarmat – znak
znak
Balassagyarmat – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška140 - 170 m n. m.
Časové pásmo+1
StátMaďarskoMaďarsko Maďarsko
RegionSeverní Maďarsko
ŽupaNógrád
OkresBalassagyarmat
Ďarmoty
Ďarmoty
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha23,74 km²
Počet obyvatel14 873 (1. 1. 2018)
Etnické složeníMaďaři
Správa
StatusMěsto
StarostaGáborr Csach
Oficiální webwww.balassagyarmat.hu
Telefonní předvolba(+36) 35
PSČ2660
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Balassagyarmat (slovensky Balážske Ďarmoty, česky někdy jen Ďarmoty[1][2][3]) je město v Maďarsku v župě Nógrád.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Historické centrum s bývalou budovou krajského soudu a věznicí

Město leží 80 km severně od Budapešti na levém břehu Ipeľu, na hranicích se Slovenskem. Na protějším, pravém, břehu, oddělena trianonskou hranicí z roku 1920, leží obec Slovenské Ďarmoty, okres Veľký Krtíš. Město má rozlohu 29,85 km² a čítá 17 664 obyvatel (2001).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší stopou osídlení byl archeologicky zjištěný bohatě vybavený hrob doby laténské, zdokumentovaný v městském muzeu. Středověká kolonizace, která vedla k založení města, se datuje k roku 1244. Místo prosperovalo díky řemeslům i obchodu. V roce 1552 obsadili zdejší kraj včetně Ďarmot osmanští Turci, vypálili a vydrancovali jej. K znovuosídlení došlo během 17. století, město se rychle rozrůstalo a v roce 1790 se stalo hlavním městem Novohradské župy a nábožensky kosmopolitním centrem. Okresní věznice s opevněnou věží zde byla vystavěna v roce 1845 a slouží dodnes, její umístění v centru města je urbanisticky ojedinělým jevem.

Podle ustanovení Trianonské smlouvy z roku 1919 mělo toto pohraniční město připadnout Československu. Silný a vytrvalý odpor maďarských obyvatel tomu zabránil. Občané města pronásledovali české okupační jednotky přes řeku Ipeľ. Maďaři pak svému městu udě̟lili titul „Civitas Fortissima“ (Nejstatečnější město) a dali na památku své samostatnosti postavit stejnojmenný pomník.

V roce 1950 byl statut krajského města přesunut do Salgótarjánu. Krajský soud a věznice jsou v Balassagyarmatu dodnes.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Vstupní průčelí bývalého krajského soudu a věznice
Římskokatolický chrám
Synagoga na pohlednici ze začátku 20. století
Srbský pravoslavný chrám
  • Komplex budov bývalého krajského soudu s věznicí uprostřed, klasicistní stavby z počátku 19. století
  • Bývalá radnice, klasicistní budova architekta Ference Kasselika z let 1832–1835
  • Dům spisovatele Kálmána Mikszátha
  • Szentháromság, barokní římskokatolický kostel Nejsvětější Trojice, stavba z let 1740–1746
  • Evangelický kostel, pozdně barokní stavba, 1785–1786
  • Srbský pravoslavný kostel z 19. století
  • Židovský hřbitov; synagógu zničili nacisté
  • Bývalý hotel Balassa, klasicistní budova s pamětní deskou na pobyty maďarského básníka slovenského původu Sándora Petőfiho

Muzea[editovat | editovat zdroj]

  • Palóc-ház, Pálocův dům, nyní národopisné muzeum
  • Muzeum jízdních kol a cyklistiky
  • Csillag-ház (Hvězdový dům), regionální muzeum umění

Rodáci a padlí[editovat | editovat zdroj]

  • Narodil se zde Josef Dobrovský.
  • Na místním hřbitově (v blízkosti hřbitova židovského) se nachází hrob 10 československých vojáků, kteří ve městě a jeho blízkosti padli v Maďarsko-československé válce mezi lednem a červnem 1919. Na pomníku je nápis "ZDE ODPOČÍVAJÍ HRDINOVÉ, KTEŘÍ POLOŽILI SVÉ ŽIVOTY PŘI PLNĚNÍ SVÝCH POVINNOSTÍ / AZ 1919 BEN - ELESETT CSEHSZLOVÁK KATONÁK EMLÉKÉRE".

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MIKULOVÁ, Helena. Literární archiv Památníku národního písemnictví - Dobrovský Josef [online]. Praha: Literární archiv Památníku národního písemnictví, 2009 [cit. 2019-03-09]. Dostupné online. 
  2. Příruční slovník naučný. Příprava vydání Vladimír Procházka. Svazek I. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1962–1967. Heslo Dobrovský Josef, s. 571–572. 
  3. Památkový katalog - 1000139008 - náhrobek Josefa Dobrovského. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-03-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]