Cerová vrchovina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Cerová vrchovina
Cerová vrchovina
Cerová vrchovina

Nejvyšší bod 727 m n. m. (Karanč)

Nadřazená jednotka Matransko-slanská oblast
Sousední
jednotky
Cserhát, Jihoslovenská kotlina
Podřazené
jednotky
Mučínská vrchovina, Fiľakovská brázda, Hajnáčská vrchovina, Petrovská vrchovina a Bučenská vrchovina[1]

Světadíl Evropa
Stát SlovenskoSlovensko Slovensko
Cerová vrchovina v Matransko-slanské oblasti, vyznačené červeně e3
Cerová vrchovina v Matransko-slanské oblasti, vyznačené červeně e3
Povodí Ipeľ, Slaná
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cerová vrchovina je vrchovina na jižním Slovensku. Má protáhlý tvar od západu k východu. Zhruba jednu polovinu území obklopuje Jihoslovenská kotlina (Lučenská kotlina na severozápadě a Rimavská kotlina na severovýchodě), druhá polovina tvoří slovenskou státní hranici s Maďarskem. Území zabírá plochu asi 440 km². Jde o výběžek maďarského pohoří Cserhát.[2]

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Cerová vrchovina vznikla v posledních fázích vulkanické činnosti na území Slovenska před šesti až dvěma milióny let. Nejvyšší místa v této oblasti jsou Karanč (727 m), Šiator (660 m), Ragáč (536 m) a Veľký Bučeň (514 m). Geologicky je tvořena vrstvami třetihorních písků, pískovců, štěrků, jílů a sopečných čedičů a sopečných andezitů. Geologie se výrazně projevuje v reliéfu krajiny. Hřbety se zbytky čedičových tabulí (Pohanský hrad, Veľký Bučeň) jsou zbytky lávových proudů. Zájem je o různě tvarovaná bradla (slovensky brala). Bradla původně vytvářela komíny sopek, ve kterých byly různé produkty čedičového vulkanismu (Hajnáčka, Soví hrad, Šomoška nebo Steblová skala), nebo jde o andezitové útvary, které ztuhly ještě pod zemským povrchem (kopce Šiator nebo Karanč). Oba typy útvarů vznikly původně v hloubce pod povrchem, ale byly odkryté díky působení erozních procesů. V dnešní době tak ční vysoko nad okolí.[3]

Porost je zde tvořen listnatými lesy, nejvíce je rozšířen dub. V nížině okolo řeky Ipeľ se vyskytují lužní lesy. V nejnižších polohách vrchoviny jde o lesy dubového vegetačního stupně, výše leží lesy bukovo-dubového stupně, které zabírají největší část území. Stupeň dubovo-bukový zasahuje až do nejvyšších částí vrchoviny, popř. se nachází na chladnějších, severních svazích v nižších polohách. Vegetační stupeň bukový se vyskytuje jen izolovaně.Původní lesy, které byly v minulosti odlesněné, se proměnily na pastviny, louky a ornou půdu. Na extrémních polohách: na suchých, jižních svazích se vytvořili stepi, na obvodu skalních výběžků a bradel zase vznikly lesostepi.[3]

Vrchovina má hustou říční síť, i když v létě část toků vysychá. Západní část odvodňuje řeka Ipeľ, východ řeka Rimava (přítok Slané) a jejich přítoky. Na rozsoše mezi Pohanským hradem a Veľkým Bučněm leží rozvodí mezi Iplem a Slanou. V povodí Slané leží asi dvě třetiny Cerové vrchoviny.[3] Území podnebně spadá mezi teplé oblasti se zimními průměrnými teplotami mezi −2 až −4 °C a letními teplotami 17 až 20 °C. Roční průměrný úhrn srážek je 550 až 700 mm. Počet dní se sněhovou pokrývkou se pohybuje okolo 50 - 70, počet letních dní mezi 60 - 70.

Chráněná území[editovat | editovat zdroj]

Cerová vrchovina má bohatý, relativně nenarušený přírodní potenciál a proto bylo toto území s rozlohou 162 km² vyhlášeno v roce 1989 chráněnou krajinnou oblastí Cerová vrchovina. Její součástí jsou početné národní přírodní rezervace. Velmi cennou je např. Národní přírodní rezervace Šomoška. Byla vyhlášena už v roce 1954 a jde o hradní vrch se vzácným příkladem sloupcového rozpadu čediče s pěti a šestiboké hranoly – Kamenný vodopád, který patří k evropským raritám. Zřícenina hradu Šomoška na vrcholu pochází ze 14. století, na svazích pod hradním vrchem se nacházejí vzácná společenstva listnatých lesů.

K zajímavým chráněným přírodním památkám patří Pohanský hrad a Hajnáčka – zřícenina gotického hradu ze 14. století na skalnatém kopci vulkanického původu. V sopečných horninách byly nalezeny úlomky kostí zvířat žijících v třetihorách. K chráněným přírodním památkám patří například Ragáč, Sprašový odkryv u obce Radzovce nebo Soví hrad. Soví hrad je archeologické naleziště z doby kamenné a bronzové. Jde o čedičový vrchol s menší náhorní plošinkou a kráterem nad obcí Šurice.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Přírodní zvláštnosti a zajímavosti lákají návštěvníky od jara do podzimu. Četné turistické cesty a naučné stezky vedou do nejatraktivnějších míst. Pro náročnější zimní sporty nejsou v této oblasti vhodné terény. Chybějí zde upravené svahy i lyžařské vleky, nenalézají se zde ani žádná zimní rekreační střediska. Za příznivých sněhových podmínek je možné se věnovat běžeckému lyžování.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.karpaty.net/slovensko/cerova.htm
  2. Cerová vrchovina [online]. Najkrajší kraj.sk ...ten Banskobystrický..., 2013-10-15 [cit. 2014-04-29]. Dostupné online. 
  3. a b c Cerová vrchovina. Lučenec. [s.l.]: VKÚ Harmanec, 2007. 46 s. (slovenština) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]