Ödön Lechner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ödön Lechner
Lechner ödön Strelisky.jpg
Narození27. srpna 1845 nebo 25. srpna 1845
Pešť
Úmrtí10. června 1914 (ve věku 68 let)
Budapešť
Místo pohřbeníHřbitov Kerepesi
Alma materTechnická a hospodářská univerzita v Budapešti (1865–1866)
Bauakademie (do 1879)
Povoláníarchitekt
OceněníMagyar Örökség díj (2001)
DětiJános Ödön Lechner
PříbuzníKároly Lechner a Gyula Lechner (sourozenci)
Jenő Kismarty-Lechner (synovec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pomník Ödöna Lechnera v Budapešti
Kostel svaté Alžběty v Bratislavě

Ödön Lechner (27. srpna 1845, Pešť10. června 1914, Budapešť) byl maďarský architekt, představitel maďarské secese. Patří mezi nejznámější maďarské architekty a učitele celé generace domácích představitelů architektury (Sándor Nagy, István Medgyaszay, Béla Lajta, Aladár Árkay)

Lechner se narodil v rodině původem z Bavorska, která se v 17. století přistěhovala do Budapešti. Studoval na reálce, v roce 1865 na technické škole v Budíně, v letech 18661868 potom v Berlíně. Začátky jeho kariéry sahají do Francie, kde se v ateliéru C. Parenta věnoval zejména restaurátorství a ochraně památek.

Působení[editovat | editovat zdroj]

Lechner byl spolumajitelem stavební kanceláře v Budapešti, v letech 18741878 pracoval ve Francii. Po návratu znovu působil v Budapešti. Zpočátku navrhoval činžovní bytové domy, které nesou stopy německého akademického stylu. Později se vypracoval na představitele maďarské secese. V jejím duchu navrhl několik staveb i na Slovensku.

Ve své tvorbě vycházel z moderního dispozičního řešení a v architektuře aplikoval prvky orientální indické architektury se zlatnickými střešními ozdobami a barevnou glazovanou keramikou na fasádách budov. Své výtvarné názory sdílel a publikoval v časopise Múvészet.

Všeobecná tvorba[editovat | editovat zdroj]

V širší škále projektů, vypracovaných Ödönem Lechnerem, můžeme zmínit pravoslavný chrám v Michalovcích (1905-1910), Kostel sv. Alžběty v Bratislavě (Modrý kostelík) (19061908), dnešní Gymnázium na Grosslingově ulici v Bratislavě (19061908), Východoslovenské muzeum v Košicích (18991901), obytné domy, bývalé evangelické gymnázium v Rožňavě (1910). Dále publikoval i různé teoretické práce.

Na počátku 20. století výrazně ovlivnil většinu významných zástupců maďarské architektury. Béla Málnai a Béla Lajta pracovali v Lechnerově ateliéru a vytvářeli architekturu v Lechnerově neobvyklém novém stylu. Společně vypracovali i projekt Vily Sipeky, Budapešť (1905) a obytného domu na Irányiho ulici v centru Budapešti. Neobvyklá síťově tvarovaná zpevněná fasáda imituje vliv vídeňské architektury, kterou se Vágó (Lechnerův kolega) pokusil dosáhnout. Zvláštností této stavby je vertikální ukončení budov věží ukončenou atikou.

V Maďarsku Lechner orientoval budapešťskou architekturu na pozoruhodné prvky, které se i při vytváření formy projevilo na stavbě uměleckého muzea (1891 – 1896). To se v současné době řadí mezi Lechnerovy nejznámější budovy. Zaměřil se hlavně na orientální lidové umění, které mělo přinést do architektury nový obraz. Taktéž i barevnost v tomto stylu hrála svou roli. Konkrétně tuto stavbu Lechner odlišil od jiných výškou, rozmanitou střechou a kupolemi z drahých tašek a orientoval jej podobně jako Dóžecí palác v Benátkách, který se směrem nahoru stále více zužoval.

Ödön Lechner byl autorem radničních budov v Szegedu, Kecskemétu a Zrenjaninu.

Poslední z budov, kterou vyprojektoval, byla vila Gyuly Vermesa v 5. městském obvodu v Budapešti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ödön Lechner na slovenské Wikipedii.


Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lacika, J.: Bratislava a okolie – turistický sprievodca, Príroda 2004, Bratislava, ISBN 80-07-01237-0
  • Moravánsky, Á.: Die Architektur der Donaumonarchie, Colvia 1988, Berlín ISBN 3-433-02037-X
  • Szőnyi, E. : Tak rastie Bratislava, Pallas 1978, Bratislava
  • Kusý, M.: Architektúra na Slovensku 1848–1918, Bradlo 1995, Bratislava

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]