Vodní pólo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vodní pólo

Vodní pólo je vodní míčová hra, ve které proti sobě nastupují dvě až třináctičlenná družstva, přičemž na hřiště nastupuje za každé družstvo brankář a 6 hráčů do pole. Herní čas je rozdělen do čtyř čtvrtin, během kterých se hráči snaží dát do soupeřovy brány co nejvíce gólů. Správně se vodní pólo hraje v bazénu, který je hlubší než 1,8 metru, aby hráči nemohli při hře stát na dně, díky tomu se jedná o jeden z fyzicky nejnáročnějších sportů.

V zápase musí být družstva odlišena čepičkami kontrastních barev, které kromě čísla musí mít i chránič uší, od zbytku hráčů musí být navíc ještě odlišen brankář. Hráči mohou zpracovávat míč pouze jednou rukou (pouze brankář může používat obě ruce), pro vodní pólo se používá speciální míč, jehož gumový povrch ulehčuje manipulaci jednou rukou. Jedná se o kontaktní sport, jsou při něm běžné fauly, tzv. obyčejné chyby (po kterých družstvo ztrácí míč) i hrubé chyby (trestané vyloučením). Vodní pólo je velmi populární například v Maďarsku a v balkánských státech, dále v USA a Austrálii.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pro vznik vodního póla existují dvě teorie: Podle první vzniklo vodní pólo tak, že hráči seděli obkročmo na sudech (podle některých teorií měli hráči dokonce sudy pomalované, aby připomínaly koně) a posouvali míč pomocí pádla. Podobnost této hry s koňským pólem dala vzniknout názvu vodní pólo. Druhá teorie zasazuje vznik vodního póla do Anglie. Podle ní bylo vodní pólo vytvořeno pro divácké zatraktivnění plaveckých sportů, plavečtí promotéři přišli v roce 1869 s myšlenkou uspořádat zápas ve „vodním fotbale.“ Zpočátku měla hra jen málo pravidel, cílem bylo dát soupeři co nejvíce branek, téměř se neřešily fauly, a tak se hra často podobala spíše řecko-římskému zápasu a v Anglii získala značnou popularitu. Je pravděpodobné, že jsou obě teorie správné a vodní pólo se vyvinulo spojením těchto sportů.

Základy pravidel položil William Wilson se svými kolegy z London Swimming Club v roce 1870, velkým rozdílem bylo, že tenkrát nastupovala do hry pouze tříčlenná družstva. První oficiální zápas byl odehrán v roce 1874. Druhou zemí, kde se začalo vodní pólo hrát, byly Spojené státy – v roce 1888 vznikl tým v Bostonu (BAA), o dva roky později v New Yorku (NYAC). Na zápas mezi těmito dvěma týmy přišlo v roce 1890 14 tisíc diváků. V roce 1908 byla založena plavecká federace FINA, v jejím rámci byla v roce 1928 zřízena komise vodního póla. V Československu spadají počátky vodního póla do roku 1910, kdy byl při VŠ Praha založen oddíl plavání a vodního póla, první zápas byl sehrán až v roce 1913 mezi AC Spartou a SK Podolím, v roce 1916 se pak odehrál první zápas v krytém bazénu. Československo bylo přijato jako člen FINA v roce 1918 a v roce 1919 vznikl Československý plavecký svaz – od té doby bylo vyhlašováno mistrovství ligy, prvním mistrem se stala SK Slávia Praha. Československo se poprvé účastnilo olympijských her v Antverpách 1920, sice utrpělo dvě porážky, ale zviditelnilo se a v roce 1927 patřilo k zakládajícím členům evropské plavecké ligy LEN. Do této doby byla centrem československého vodního póla Praha, ale vodní pólo se začalo rychle šířit na Slovensko a v roce 1927 se stal mistrem ČSR PTE Bratislava.

Pravidla[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pravidla vodního póla se dlouho vyvíjela, základy byly položeny v roce 1870, 1891 byla vydána nová, americká pravidla v USA. Až v roce 1908 byla pravidla sjednocena. 1948 byla po olympiádě v Londýně schválena nová pravidla, která hru udělala rychlejší a divácky zajímavější. K druhé revoluci v pravidlech došlo v roce 1966, třetí revoluci vyvolala podrobná revize pravidel roku 1977. Poslední velká změna pravidel proběhla v roce 2005, kdy byla 4 metrová a 7 metrová linie nahrazena 5 metrovou, čas na útok byl zkrácen z 35 na 30 sekund atd.

Základní pravidla[editovat | editovat zdroj]

Týmy mají obvykle bílé nebo modré čepičky, brankáři mají obvykle červenou.

Do hry nastupují dvě družstva v dospělých soutěžích v maximálním počtu 13 hráčů, v dětských soutěžích povolují česká pravidla nastupujících hráčů až 15. V poli hraje brankář a šest hráčů (tři útočníci: levé křídlo, centr a pravé křídlo; tři obránci: levý obránce, poslední obránce a pravý obránce), zbytek týmu musí být mimo hřiště na střídací lavičce. Hráči musí mít na hlavách speciální čepičky s chrániči na uši a číslem, navíc barevně rozlišené tak, aby:

  • se lišily čepičky soupeřících týmů,
  • se lišily čepičky hráčů a brankáře,
  • se lišily čepičky hráčů od barvy míče.
Hřiště na vodní pólo

Rozměry hřiště nejsou pevně stanoveny, délka by měla být v rozmezí 20 – 30 metrů, šířka 10 – 20 metrů a hloubka bazénu by měla být více než 1,8 metru. Po stranách hřiště jsou kužely označeny čtyři různé linie přičemž:

  • bílý značí brankovou čáru, kterou musí míč celým objemem přejít, aby se počítal gól,
  • červený značí dvoumetrové území,
  • žlutý značí pětimetrové území,
  • bílý uprostřed značí středovou linii.

Hra je rozdělena do čtyř úseků (čtvrtin), jejichž délka závisí na věkové kategorii hráčů – dospělí hrají jednu čtvrtinu 8 minut, děti a dorost hrají podle věku 6 – 8 minut. Hráči mají na útok pouze 30 sekund, do této doby musí vystřelit nebo získat výhodu přesilové hry, jinak ztrácí míč. Každý tým může jednou za čtvrtinu požádat o minutový oddechový čas. Ve vodním pólu jsou tři typy faulů (= chyb):

  • obyčejná chyba, po které tým ztrácí míč a soupeřův tým získává volný hod (např. odtlačování se od spoluhráče, úder do míče pěstí, odrážení ode dna bazénu, zdržování, chycení míče oběma rukama atd.),
  • hrubá chyba, po které tým ztrácí míč a chybující hráč je na 20 sekund vyloučen (např. stříkání vody protihráči do obličeje, bránění protihráči v pohybu, držení protihráče, kopnutí nebo udeření protihráče, bránění protihráči v rozehrání volného hodu, nesportovní chování, vulgarismy atd.),
  • hrubá chyba, po které je proti týmu chybujícího hráče nařízen pokutový hod (např. pokud se hráč dopustí chyby v pětimetrovém území a zabrání tím gólu, když vyloučený hráč zasáhne do hry, když hráč stáhne bránu ve saze zabránit gólu atd.).

Když hráč udělá tři hrubé chyby, je vyloučen až do konce hrací doby, může za něj nastoupit náhradník. Pokud se hráč dopustí tzv. brutality (kopnutí nebo úderu se zákeřným úmyslem), je vyloučen do konce utkání, je nařízen pokutový hod a náhradník může vstoupit do hry až po uplynutí 4 minut hrací doby. Na dodržování pravidel dohlíží sbor rozhodčích, který se skládá z dvou hlavních rozhodčích, dvou brankových rozhodčích, zapisovatelů a časoměřičů. Počet rozhodčích je upravován v závislosti na důležitosti soutěže.

Hlavní soutěže[editovat | editovat zdroj]

Olympijské hry[editovat | editovat zdroj]

Více informací naleznete v článku Vodní pólo na letních olympijských hrách.

Ženské vodní pólo na olympijských hrách 2004 v Athénách.

Na olympijské hry bylo mužské vodní pólo zařazeno již v roce 1900, a tak patří k nejstarším kolektivním sportům na olympijských hrách např. společně s fotbalem, kriketem, rugby, koňským pólem atd. Zajímavostí je, že ženské vodní pólo bylo do programu zařazeno až o sto let později, a to v roce 2000 na hrách v Sydney. V prvních letech byla na olympijských hrách nejúspěšnějším týmem Velká Británie, nejvíce medailí v mužské soutěži ale posbíralo Maďarsko a Srbsko. Na olympiádě 2016 v Riu de Janeiru vyhrálo zlatou medaili Srbsko, na druhém místě skončilo Chorvatsko a bronzovou medaili vybojovala Itálie. V ženské soutěži se opakovaně prosazují především Australanky a Američanky. Na olympiádě v Riu de Janeiru obhájily USA zlatou medaili, stříbro vyhrála Itálie a na třetím místě skončilo Rusko.Vodní pólo na letních olympijských hrách V roce 1956 se odehrál asi nejslavnější zápas ve vodním pólu mezi Maďarskem a Sovětským svazem. Tomuto semifinálovému zápasu se přezdívá Melbournská krvavá lázeň, o tomto zápase natočil Quentin Tarantino film Freedom’s fury.

Mistrovství světa[editovat | editovat zdroj]

Více informací naleznete v článku Mistrovství světa ve vodním pólu.

Od roku 1979 pořádá FINA mistrovství světa. Turnaje se od roku 2002 pořádají v čtyřletých intervalech. Poslední mistrovství světa v mužské kategorii se konalo v kazašské Almatě, titul mistra světa obhájilo Srbsko, stříbrnou medaili si odvezlo Maďarsko a bronzovou Chorvatsko. Poslední ženské mistrovství světa v Chanty-Mansijsku ovládly Američanky, druhé byly Australanky a třetí Španělky.

Mistrovství světa v plavání[editovat | editovat zdroj]

Více informací naleznete v článku Mistrovství světa v plavání.

Hráči mohou zpracovávat míč pouze jednou rukou.

Vodní pólo se hraje i na Mistrovství světa v plavání, pořádaném federací FINA. Toto mistrovství se koná v dvouletých intervalech, poslední turnaj hostilo Rusko a odehrál se v Kazani. Na tomto mistrovství se hraje ženská i mužská kategorie.

Mistrovství Evropy[editovat | editovat zdroj]

Více informací naleznete v článku Mistrovství Evropy ve vodním pólu.

Evropské mistrovství pořádá LEN každé dva roky. První turnaj byl jen mužský a proběhl v roce 1926 v Budapešti, ženy se přidaly k turnaji v roce 1985 na turnaji v Oslu. Poslední turnaj se konal v Bělehradě v roce 2016 a Srbsko na něm potřetí získalo zlato, i přesto je zatím na druhé pozici v celkové úspěšnosti na turnaji – žebříček vede Maďarsko. Z ženských evropských týmů se nejvíce prosazuje Maďarsko, Itálie a Nizozemí, na turnaji v Bělehradě 2016 si zlato odvezly Maďarky, stříbro Nizozemky a bronz Italky.

Liga mistrů[editovat | editovat zdroj]

Plavecká federace LEN pořádá také evropskou ligu na klubové úrovni. Nejúspěšnějšími týmy v Evropě jsou HAVK Mladost Záhřeb (Chorvatsko), VK Partizan Bělehrad (Srbsko), z nichž každý získal sedm vítězství, a Pro Recco (Itálie), které vyhrálo ligu mistrů celkem osmkrát. V sezóně 2015/2016 zvítězil Jug Dubrovník (Chorvatsko).

Vodní pólo v ČR[editovat | editovat zdroj]

V České republice patří vodní pólo k okrajovým sportům, reprezentační týmy se na mezinárodních akcích organizovaných federací FINA a LEN neprosazují. Reprezentační výběry žen i mužů různých věkových kategorií se ale každoročně účastní turnajů EU Nations (dříve Six Nations), ve kterých mají dobré výsledky. Na posledním turnaji EU Nations 2016 v Praze se Češky umístily na druhém místě za Jihoafrickou republikou. Český svaz vodního póla pořádá každoročně mnoho soutěží pro různé věkové kategorie. V mužské kategorii jsou v ČR ligy dvě (1. liga a 2. liga), 1. ligu mají i ženy, dále ČSVP pořádá dvě dorostenecké ligy (mladší U-17 a starší U-19), které jsou výhradně chlapecké, ligu starších žáků (U-15) a ligu mladších žáků (U-13). Existuje i liga minipóla (U-11), ale tu ČSVP nezastřešuje.

Variace[editovat | editovat zdroj]

Od vodního póla se odvozují různé další sporty, jako je zlehčená forma vodní pólo v kruzích nebo v Čechách se šířící kanoepolo, hrající se v kajacích.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PACUT, Miroslav a KOSÍK, Miloš. Dějiny sportovních her: pro studenty sportovního managementu. 1. vyd. Ostrava: VŠB - Technická univerzita Ostrava, 2009.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]