Hévíz

Hévíz
Ulice v Hévízu
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	46°47′26″ s. š., 17°11′4″ v. d.
Časové pásmo	+1
Stát	Maďarsko Maďarsko
Župa	Zala
Okres	Keszthely
Region	Západní Zadunají
Hévíz
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	8,31 km²
Počet obyvatel	4 643 (2015)
Hustota zalidnění	558,7 obyv./km²
Správa
Status	město
Starosta	Gábor Papp
Vznik	1328
Oficiální web	www.heviz.hu/hu
Adresa obecního úřadu	Kossuth Lajos u. 18380 Hévíz
Telefonní předvolba	(+36) 83
PSČ	8380
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hévíz je město v jihozápadním Maďarsku, ležící v okresu Keszthely v župě Zala. Žije zde 4 634 obyvatel.

Poloha

Hévíz leží západně od Balatonu a severně od Kis-Balatonu, severozápadně od Keszthely, východně od Hévíz v okrese Keszthely v župě Zala asi 8 km od okresního města Keszthely ležícího u jezera Balaton , 36 km od župního města Zalaegerszeg a 220 km od hlavního města Budapešť.

Historie

Historie místa sahá až do pravěku. Léčebné účinky lázní byly zřejmě známé již starým Římanům, což naznačují římské mince nalezené v jezeře. Během stěhování národů jej využívaly i slovanské a germánské kmeny.
První písemný záznam pochází z roku 1328, kdy je místo latinsky zmíněno jako Locus vulgariter Hewyz dictus (v překladu Místo obecně zvané Hewyz).

Vznik Hévízského jezera ve skutečnosti…

Hévízské jezero vzniklo stejně jako Balaton před 20–22 tisíci lety.

Původ Hévízského jezera spadá do doby, kdy se formovaly čedičové vrchy v okolí Balatonu i samotný Balaton. Ke konci panonského období se totiž v dnešním Zadunají utvářely vulkány. V důsledku sopečné činnosti nejprve vytryskly na povrch horké prameny, jako například pramen Őshévíz. Archeologické objevy svědčí o tom, že tato oblast byla osídlena již na konci doby kamenné. Krom toho se nám z různých období dochovala celá řada legend o léčivých účincích zdejších vod.

Podle památek z dob starověkého Říma se v místě dnešního Hévízu nacházela osada již před 2 000 lety, co je však ještě překvapivější, je skutečnost, že podle vzorků vody odebraných po objevení pramenné jeskyně bylo stáří studené vody z pramene stanoveno na 8 000 let, zatímco v případě teplé léčivé vody až na 12 000 let.

Historie Hévízských jezerních lázní ve zkratce

Hévízské léčebné lázně v letech 1795–1905

První lázně sestávající ze dvou budov na obdélníkovém půdorysu nechal na jezeře postavit majitel panství hrabě György Festetics I. v roce 1795. Věhlas zdejších léčivých vod s blahodárnými účinky se v roce 1801 rozšířil až do Vídně. Zpráva z roku 1818 se již zmiňuje o bílých leknínech na hladině jezera, které byly v roce 1898 doplněny o další indické druhy. V roce 1858 se započalo se zalesňováním okolí, modernizací lázeňských budov a stavbou penzionů na břehu jezera. Uprostřed jezera byly vybudovány mužské a ženské zrcadlové lázně (lázně obklopené kabinami), mnozí však využívali ke koupání tehdy ještě mnohem širší odtokový kanál.

Lázně Hévíz do konce 20. let 20. století

Nájemce zdejších lázní Vencel Reischl od roku 1905 usiloval o to, aby se Hévíz stal mezinárodním lázeňským střediskem. Původní lázeňskou budovu nahradil budovou s kupolí a zasloužil se také o výstavbu několika moderních hotelů, restaurací a „Kulturního salonu“, který je nepostradatelnou součástí každých lázní. V roce 1907 byl starý dřevěný most nahrazen novým krytým mostem a vznikl charakteristický hlavní vchod se dvěma věžemi. Ve stejném roce bylo postaveno Hévízské sanatorium a Léčebný hotel. V roce 1911 byl městu udělen titul „osada lázeňského typu“. Díky iniciativě Vencela Reischla v té době již v Hévízu působili renomovaní lázeňští lékaři, kteří díky úspěšnému experimentování postupně vyvinuli tradiční metody hévízské léčby.

Lázně Hévíz ve 30. letech

Po roce 1926 následovalo další období rozvoje. Postavena byla charakteristická Lázeňská budova na břehu jezera a v roce 1932 dostala hlavní budova prosklenou střechu, takže byla zcela krytá. V roce 1930 už v obci  stálo 7 hotelů, 11 hostinců a 40 vil, zatímco pestrý kulturní život lákal téměř 16 tisíc návštěvníků ročně. V těchto šťastných letech míru byl zdejším primářem Dr. Vilmos Schulhof, který se svou prací zasloužil o rozvoj lázeňské léčby v Hévízu a dnes je po něm pojmenována promenáda vedoucí k Jezerním lázním.

Hévízské stavby před rokem 1945

Současně s první lázeňskou budovou z roku 1795 byl vybudován i lékařský dům, přezdívaný „dům pouštění žilou“. Zatímco v první polovině 19. století tvořily okolí jezera pouze rákosové mokřady, od 50. let 19. století se zde plánovaně budovaly čím dál krásnější hotely a penziony. V roce 1870 už stály domy číslo I–VII, avšak pouze dům číslo VII byl dvoupatrový. Postavena byla také římskokatolická kaple (později zbořena) a na počátku 20. století hotely, budovy bazaru nebo „Kulturní salon“, ve kterém se pořádaly koncerty a plesy. 2. světová válka však rozvoj ukončila a většina budov byla přeměněna na vojenské nemocnice.

Lázně Hévíz v 50. a 60. letech

V roce 1948 byly Jezerní lázně se všemi pobočnými budovami a parkem, jež byly až do té doby majetkem rodu Festeticsů, znárodněny a započalo období státem řízené rekreace. V roce 1952 byla založena Státní lázeňská nemocnice v Hévízu a ještě v tomtéž roce byl Hévíz vyhlášen lázněmi národního významu. V roce 1968 byla dokončena tehdy nejmodernější krytá lázeňská budova v zemi, která byla plně vybavena balneoterapeutickými přístroji. V tomto období byl primářem hévízské nemocnice mezinárodně proslulý revmatolog Dr. Károly Moll, který je zároveň vynálezcem metody zátěžové lázně.

Lázně Hévíz v 70. a 80. letech

V 70. letech 20. století turistický ruch (i díky návštěvníkům ze západní Evropy) natolik vzrostl, že bylo nutné vybudovat další kvalitní hotely a přestavět budovy Jezerních lázní. Dřívější budovy s kupolí byly od roku 1977 postupně nahrazeny budovami s věžemi s krytinou z modřínu. Kompletní rekonstrukce byla dokončena v roce 1985, hosté se však z nových zařízení netěšili dlouho, protože byla dne 3. března 1986 zcela zničena požárem. Nové budovy byly nakonec dokončeny v roce 1989.

Investice a rozvoj v novém tisíciletí

Budovy Jezerních lázní se i po velké rekonstrukci v roce 1989 dočkaly několika renovací a rozšíření. Nejprve byly zakryty dva centrální bazény, jež byly až do té doby otevřené, čímž se centrální budova stala zcela odolnou vůči povětrnostním vlivům. V roce 2010 byl otevřen Lázeňský dům Festetics, který byl postaven u vchodu z ulice Endre Adyho a rozšířil nabídku služeb Jezerních lázní o wellness služby. Na břehu poblíž letního vstupu bylo dokončeno dětské hřiště a dětské bazény a vedle jedné z teras na opalování na jezeře byl vybudován veřejně přístupný bahenní bazén. Investice probíhají i nadále, nedávno byla například v budově otevřena Laboratoř analýzy pohybu Kinesio.

Lázně Hévíz jsou vlastně snem jednoho sládka.

Poté, co Vencel Reischl mladší (1839? – 12. srpna 1923) v raném věku osiřel, vzal si ho k sobě jeho strýc Vencel Reischl starší, sládek původem z Čech a majitel pivovaru Reischl v Keszthelyi.

Chlapec se vyučil sládkem v Českých Budějovicích. K dalšímu učení byl poslán do Štýrského Hradce, odkud se v roce 1862 vrátil domů do Keszthelye. V roce 1865 jeho strýc koupil od hraběte Taszilóa Festeticse pivovar, jehož samostatným řízením pověřil právě Vencela mladšího. Pivovar pod jeho vedením natolik prosperoval, že se stal Vencel Reischl mladší v roce 1910 druhým nejbohatším občanem Keszthelye hned po zmíněném hraběti Festeticsovi.

V roce 1905 si majitel pivovaru pronajal od Festeticsů na dobu 35 let lázně Hévíz a ihned se pustil do velkých investic. Jeho cílem bylo pozvednout lázně mezi nejslavnější lázeňská střediska v Evropě. V první fázi nechal zasypat část bažinatých území, ze kterých se měly stát stavební pozemky. Pod jeho vedením byly některé starší budovy na břehu jezera zbourány, zatímco ty, které byly v lepším stavu, byly přestavěny na moderní několikapodlažní vily. V roce 1906 byly postaveny domy Rákóczi a György a v roce 1907 dům Ference Deáka. V roce 1908 byl dokončen dům Lászlóa Csánye a budovy obchodního bazaru. O rok později se otevřel také Kulturní salon, ve kterém se pořádaly koncerty a plesy. V roce 1910 byl dokončen dům József a v roce 1912 vila Ella. V severní části města vzniklo moderní sanatorium a bylo dokončeno několik nových hotelů a budov služeb. Od roku 1906 probíhaly neustále další investice, v rámci nichž se začalo také s modernizací a rozšířením budov lázní. Vedle dřívějších zrcadlových lázní byly postaveny další budovy stojící rovněž na dřevěných pilotech a zakončené kupolí. Dřívější jednoduchá dřevěná lávka byla v roce 1907 nahrazena dřevěným krytým mostem, který byl postaven o kousek dál. Vznikl také emblematický hlavní vchod se dvěma věžemi, před nímž nechal kníže Festetics umístit postavy andělů, cherubínů.

Již v roce 1906 působil v Hévízu během letní sezóny lázeňský lékař Dr. Vilmos Schulhof, jenž svými metodami, vědomostmi a mezinárodně uznávanými studiemi a publikacemi významně přispěl k popularizaci úspěchů hévízské lázeňské léčby. V Hévízu pracoval až do roku 1944, kdy byl i s manželkou deportován do Osvětimi. Dr. Károly Moll přišel do Hévízu v roce 1920 a v roce 1932 se stal vedoucím lékařem lázní. Odbornost zdejších lékařů se těšila mezinárodnímu uznání. Ústavy, které využívaly jimi vyvinuté metody, nově zaváděné léčebné postupy a výzkumy vycházející z praktických zkušeností šířily věhlas lázní Hévíz doma i v zahraničí.

Stavební práce byly provázeny rozsáhlým dobovým „marketingem“. Krásu a vybavenost lázní propagovaly barevné plakáty. Vycházely maďarské i německé publikace propagující moderní lázně a jejich blahodárnou léčivou vodu i pestrý kulturní život. I díky úsilí Vencela Reischla získal Hévíz titul osada lázeňského charakteru a v roce 1914 dorazila do Hévízu na léčebnou kúru slonice Nelly z budapešťské zoologické zahrady, což Hévízu zajistilo velkou pozornost v tehdejším tisku.  

V době první světové války byly sice investice přerušeny, ale lázeňský život pokračoval relativně nerušeně. Po válce se dokonce Hévíz ocitl svým způsobem v ještě příznivější situaci, neboť celá řada renomovaných uherských lázní se nacházela v odtrženým částech země a Hévíz byl takřka jediným významným lázeňským střediskem, které zůstalo v Maďarsku. To je také důvod, proč zde i po roce 1920 došlo k významným investicím, například k výstavbě dalších vil, penzionů, kina, pošty nebo silniční sítě.

V roce 1927 byla pod vedením dětí Vencela Reischla postavena patrová budova koupaliště na severním břehu jezera a další lázně, ke kterým vedl most.

Vencel Reischl mladší měl celkem osm dětí a zemřel v roce 1923 ve věku 83 let, přičemž své rodině zanechal velké jmění a příjmy plynoucí z léčebných lázní, které měl pronajaty a které se v té době těšily již mezinárodnímu věhlasu.

V roce 1932 dostala ústřední budova na jezeře prosklenou střechu umístěnou na posuvné železné konstrukci, takže mohla být za pěkného počasí otevřená a za deště zavřená. V té době již stálo v okolí 7 hotelů, 12 restaurací a 40 vil a ročně do Hévízu přijíždělo na 16 tisíc návštěvníků.

Rodina Reischlova patřila v první polovině 20. století k nejvlivnějším rodinám v Keszthelyi a okolí a těšila se velké úctě, neboť svou veřejnou angažovaností napomohla rozkvětu celého regionu. Je smutnou skutečností, že v důsledku protižidovských zákonů nejenže její členové nemohli ve 40. letech zastávat žádné veřejné funkce, ale neměli dokonce ani volební právo. Několik členů rodiny později kvůli svému židovskému původu emigrovalo a jejich pivovar v Keszthelyi, stejně jako hotel Hungária byly v roce 1948 znárodněny.

A co se stalo s lázněmi?

Nájemní smlouva na dobu 35 let vypršela v roce 1940. Lázně se spolu s hotely a sanatoriem dostaly opět do rukou Festeticsů, kteří plánovali další investice. Kníže však v roce 1941 ve věku 59 let náhle zemřel. Dědicem monopolu se stal jeho teprve 9měsíční syn, takže se o majetek starala jeho matka, hraběnka Mária Haugwitzová. V prvních letech války probíhal lázeňský život v Hévízu relativně klidně, od roku 1943 však byly téměř všechny hotely přeměněny na vojenské nemocnice. 25. dubna 1945 Národní výbor v Hévízu rozhodl, že lázně Hévíz spolu s jezerem a všemi okolními stavbami a parky, které jsou majetkem nezletilého knížete Györgye (IV.) Festeticse, pobývajícího v zahraničí, přecházejí do majetku obce. O vlastnictví jezerních lázní rodina bojovala marně. V březnu 1948 byly všechny nemovitosti znárodněny.

Slavní hévízští lékaři

DR. KÁROLY MOLL /1889, Simaság – 1982, Hévíz /

Lékařský diplom získal v roce 1913 a od roku 1920 působil v Hévízu, byl však také členem několika odborných organizací celostátního významu a v roce 1927 založil v budapešťské nemocnici Maďarských státních drah první revmatologické oddělení. V roce 1932 byl v Hévízu jmenován vedoucím lázeňským lékařem a roku 1952 se stal také primářem a vedoucím oddělení tehdy již Státní lázeňské nemocnice. Až do svého odchodu do penze v roce 1968 zde vykonával rovněž funkci náměstka ředitele. Ne náhodou mu bylo uděleno čestné občanství města Hévíz. Jeho práce, výzkumná činnost a odborné úspěchy významně přispěly k uznání hévízské léčby doma i v zahraničí. S jeho jménem se pojí kromě vynálezu metody zátěžové lázně také zmapování proudů v Hévízském jezeře. Vydal přes 50 článků v odborných časopisech. Důstojnou odbornou partnerkou v jeho práci mu byla jeho manželka, Dr. Ilona Hoffmann (1908–2008), která byla první revmatoložkou ve zdejších lázních.

Dr. Károlye Molla v Hévízu připomíná socha a pamětní místnost ve zdejší nemocnici, zařízená vlastními lékařskými nástroji a předměty tohoto renomovaného lázeňského lékaře. V Hévízu dnes působí i jeho dcera, Dr. Veronika Moll, která je rovněž revmatoložkou. "

DR.  VILMOS SCHULHOF a DR.  ÖDÖN SCHULHOF /1874, Budapešť – 1944, Osvětim a 1896, Budapešť – 1978, Budapešť/

Vilmos Schulhof, jehož jméno nese promenáda před nemocnicí, absolvoval medicínu v Budapešti a poté vykonával lékařskou praxi v Berlíně. Nejprve pracoval v budapešťských lázních svatého Lukáše a v roce 1905 se dostal do Hévízu, kde působil až do roku 1944 jako lázeňský lékař a posléze jako primář sanatoria. Jeho práce měla mimořádný význam pro zviditelnění Hévízu jako lázeňského střediska. Velmi se zasloužil o rozvoj lékařských metod, o čemž svědčí například založení Zanderova ústavu v roce 1911, který byl do té doby pouze v Karlových Varech. Podstatou Zanderovy metody je využití strojů, které pomáhají při léčebné gymnastice; například pacientům, kteří mají potíže s pohybem, pomáhají při fyzioterapii rozhýbat části těla speciální přístroje. Zavedením těchto metod udělal velký krok k tomu, aby pomohl k uzdravení i pacientům s velmi omezenou pohyblivostí. V roce 1927 vydal německojazyčnou publikaci, ve které podrobně přiblížil hévízské léčebné faktory a v roce 1937 vyšla jeho kniha s názvem Hévízgyógyfürdő (Hévízské léčebné lázně), ve které shrnul své zkušenosti lázeňského lékaře z několika desetiletí. Jeho krédem bylo, že „zkušenost je nadřazena vědomostem“. Ani jeho věhlas a odborná erudice jej samotného ani jeho ženu bohužel neuchránily před deportací z ghetta v Keszthelyi do Osvětimi v roce 1944. V jeho práci pokračoval jeho o 22 let mladší nevlastní bratr Ödön Schulhof (1896–1978), který se v době deportací naštěstí nenacházel ve městě. Jako revmatolog a fyzioterapeutický odborný lékař se zabýval především diagnostickými vyšetřeními. I on se však věnoval výzkumné činnosti, když zkoumal například účinky hydrostatického tlaku vody nebo biologické účinky bahenních zábalů při procedurách. Světový věhlas mu zajistilo využívání rentgenových snímků kostí v rámci terapie. V Hévízu působil až do roku 1948, o rok později se přestěhoval zpět do Budapešti, kde se stal ředitelem Státního výzkumného ústavu balneologie. Pod jeho vedením vyrostly celé generace revmatologů, neboť vedle pedagogické činnosti je také autorem první maďarské učebnice revmatologie. V době působení Ödöna Schulhofa bylo v Hévízu zavedeno rentgenové vyšetření a elektroléčebné procedury."

Význam

Město je známé a významné jezerem Hévízi-tó, největším termálním jezerem v Evropě, používaným k lázeňským účelům.

Jezero o rozloze 4,4 hektarů je napájeno v hloubce 38 metrů termálním pramenem, obsahujícím sloučeniny síry, radia a nerostných látek, tak mohutným že celý obsah jezera se během 72 hodin zcela vymění. Voda je v zimě 23-25 °C teplá, v létě dosahuje až 33-36 °C a neustále proudí jednak pomalu zleva doprava a zároveň zdola nahoru, jelikož zde působí zdvih teplé vody a ochlazená klesá a odtéká.

LEKNÍNY NA JEZEŘE

Flóra a fauna Hévízského jezera jsou díky teplotě a složení zdejší vody naprosto jedinečné. Některé z maďarských druhů živočichů a rostlin se vyskytují pouze tady a nejpozoruhodnější z nich je leknín.

Původním druhem v jezeře je leknín bílý (Nymphaea alba L. var. minor), který už z hladiny jezera téměř vymizel, o to hojněji se s ním však setkáváme v odtokovém kanále.

Koncem 19. století bylo provedeno hned několik pokusů o vysazení různých druhů leknínů, z nichž se zde ujal indický leknín červený (Nymphaea rubra var. longiflora). Indický leknín červený v Hévízu vysadil v roce 1898 profesor Hospodářské akademie v Keszthelyi Sándor Lovassy. Od té doby se tato rostlina stala skutečným symbolem města a dnes můžeme na jezeře i odtokovém kanále vidět hned několik jejích barevných variací.

Domovem leknínu červeného je ve skutečnosti tropická východní Indie, Bengálsko. Keříky, jejichž stonky jsou zakořeněny v bahně, nasazují v létě 50–90 listů a dorůstají délky 4–5 metrů. Květy se otevírají pozdě v noci a zavírají až druhý den dopoledne. Lekníny kvetou od června do konce listopadu a jejich květy jsou nejen esteticky krásné, ale hrají také důležitou roli při zpomalování ochlazování vody, zatímco jejich kořeny, které se rozprostírají po dně, chrání léčivé bahno. Na podzim se lekníny stahují do bahna a vyrážejí opět na jaře.

Zvláštní živočichové, z nichž se někteří vyskytují pouze v Hévízském jezeře

Kromě rostlin je velmi rozmanitá i zdejší fauna, od malých jednobuněčných organismů až po obratlovce. Jezero a jeho okolí je domovem planktonních korýšů, vodních plžů, ryb, vážek, četných druhů čeledi mandelinkovitých i zlatohlávků a motýlů. Díky velkému počtu malých organismů a ideálním přírodním podmínkám v létě i v zimě žije v Hévízském jezeře a jeho okolí také celá řada větších druhů. K těm patří například vodní ptáci, z nichž tu někteří hnízdí, zatímco jiné tu lze pozorovat pouze sezónně. Pozorovatelé ptáků se zde mohou setkat s divokými kachnami, potápkami, lyskami, vlaštovkami, jiřičkami, volavkami popelavými a volavkami bílými, kormorány malými a někdy také s labutěmi, ledňáčky a mnoha menšími zpěvnými ptáky. V termální vodě žijí ryby, užovky, žáby a korýši, kteří se velmi dobře přizpůsobili teplotě a složení zdejší vody. V jezeře se vyskytují původní i další druhy, které se sem dostaly z jiných vod nebo tu byly vysazeny. Nejunikátnějším druhem je zdejší maďarský zakrslý kapr divoký, který se vyskytuje pouze v Hévízu.

Díky různým kmenům bakterií, které v jezeře žijí, má jeho voda dezinfekční účinky. Jezero obývá také zvláštní druh mikromonospor, který byl podle místa svého výskytu nazván „mikromonospora hévízská“. Unikátní je také druh aktinomycét, jenž byl v Hévízu rovněž objeven a v celé střední Evropě se vyskytuje pouze tady.

Národním pokladem je zdejší druh drobné ryby gambusie komáří, která zde byla vysazena jedním místním zvěrolékařem na ochranu proti komárům druhu anofeles, kteří mohou přenášet malárii.

Co vidět v Hévízu

Římské dědictví

Kostel z doby Arpádovců ze 13. století

Kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

KALVÍNSKÝ A EVANGELICKÝ KOSTEL

Nejnovější hévízský kostel je pojmenován podle ikony Matky Boží „Životodárný pramen“.

Římskokatolický kostel Ducha svatého

Flavius a jeho chůva

Suchý Kneippův chodník

Socha psa aneb plastika Brána domova

Socha srny

Muzeum Egregy

Pěší stezka „Věky a vína“

Nejbližší římské památky – Fenékpuszta neboli Valcum

Hlavní vchod do Jezerních lázní, sochy cherubínů

Promenáda Dr. Vilmose Schulhofa, historické budovy z 19. století

Náměstí Festeticsů, 3D model Jezerních lázní

Farmářské trhy Hévíz

Vinice Egregy

NAUČNÁ STEZKA A BĚŽECKÝ - OKRUH LEKNÍN (TAVIRÓZSA) Rozhledna v korunách stromů

Galerie

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

Doprava

Poblíž města se nachází mezinárodní letiště Hévíz–Balaton a silnice č. 760.

Partnerské města

• Pjatigorsk, Rusko
• Kuej-lin, Čína
• Čazma, Chorvatsko
• Šarm aš-Šajch, Egypt
• Ustrzyki Dolne, Polsko
• Fethiye, Turecko
• Pfungstadt, Německo
• Herbstein, Německo

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hévíz na maďarské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hévíz na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky (maďarsky) (anglicky) (německy)
• Hévíz Virtuální Prohlídka - sférický panoramatický snímek, Hévíz Video Portál (maďarsky) (anglicky)

Autoritní data	NKC: ge1029799 GND: 4297927-4 LCCN: n80072495 NLI: 987007550208905171 VIAF: 140253059 WorldCat Identities: lccn-n80072495

Portály: Maďarsko