Ferenc Deák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ferenc Deák
Ferenc Deák
Ferenc Deák
1. Ministr spravedlnosti Uher
Ve funkci:
17. března 1848 – 2. října 1848
Předseda vlády Lajos Batthyány
Předchůdce funkce zřízena
Nástupce Sebő Vukovics

Stranická příslušnost
Členství Liberální strana

Narození 17. října 1803
Söjtör
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 28. ledna 1876 (ve věku 72 let)
Budapešť
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Rodiče Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ1287694
Podpis Ferenc Deák, podpis
Commons Kategorie Ferenc Deák

Ferenc Deák (17. října 1803 Söjtör28. ledna 1876 Budapešť) byl významný uherský politik 19. století. Od roku 1833 byl poslancem uherského sněmu. Nesouhlasil s radikalismem Lajose Kossutha během revoluce roku 1848. Je autorem tzv. Dubnových či Velikonočních článků z roku 1865, které předznamenaly Rakousko-uherské vyrovnání z roku 1867 a z něho vyplývající dualismus. Jedná se o jednoho z nejvýznamnějších maďarských politiků 19. století, který bývá titulován jako mudrc národa.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Ferenc Deák kolem roku 1840

Ferenc Deák se narodil 17. října 1803 ve staré šlechtické rodině v Söjtöru, v západomaďarské župě Zala. Vystudoval práva na akademii v Rábu a následně pracoval jako notář a advokát.[1] Od roku 1833 zasedal jako poslanec uherského zemského sněmu. V roce 1848 byl zvolen ministrem spravedlnosti v uherské vládě Lajose Batthyányho. V průběhu roku se dostal do sporu s tehdejším ministrem financí, radikálním Lajosem Kossuthem. Deák tehdy prosazoval dohodu s Habsburky a odmítal Kossuthem prosazované osamostatnění Uher. Poté, co bán Josip Jelačić vtáhnul do Uher a Batthyányho vláda podala demisi, se Ferenc Deák stáhnul z veřejného života do ústraní svého panství. Během maďarské revoluce se pak neúspěšně pokoušel vyjednat zastavení bojů mezi revolučními uherskými silami a centrální rakouskou vládou. Po porážce revoluce byl jedním z mála vrcholných uherských politiků, kterým se vyhla následná perzekuce.[1]

Říjnový diplom, kterým se císař František Josef I. v roce 1860 zřeknul absolutismu, nepovažoval Deák za dostatečný. Se svými stoupenci požadoval autonomii Uher, přičemž argumentoval tím, že Uhry byly s Rakouskem historicky spojeny pouze personálně, tedy osobou panovníka. Své vyjednávání s trůnem Deák otiskl v tzv. Velikonočním článku. V roce 1866 byl členem výboru připravujícího zákon o novém postavení Uher v rámci Rakouska. Deákovy snahy o zrovnoprávnění Uher v rámci monarchie vyvrcholily v roce 1867 rakousko-uherským vyrovnáním.[1]

Ferenc Deák zůstal poslancem a vlivným uherským politikem až do roku 1872. Zemřel 28. ledna 1876 v Budapešti. Následoval státní pohřeb a uložení jeho těla v mauzoleu.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Křen (2005). Str. 213.

Literatura[editovat | editovat zdroj]