Tuzla

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o městě v Bosně a Hercegovině. O ukrajinském ostrově pojednává článek Tuzla (ostrov).
Tuzla
Tuzla View of Tuzla.jpg
Tuzla – znak
znak
Tuzla – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 245 m n. m.
Stát Bosna a HercegovinaBosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina
Tuzla
Tuzla
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 302,4 km²
Počet obyvatel 110 979 (2013)
Hustota zalidnění 367,1 obyv./km²
Správa
Oficiální web www.tuzla.ba
PSČ 75000
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tuzla (v srbské cyrilici Тузла) je město v severovýchodní části Bosny a Hercegoviny, správní centrum Tuzlanského kantonu Federace Bosny a Hercegoviny. Leží 80 km severovýchodně od Sarajeva na soutoku řek Jala a Solina. V roce 2013 zde žilo 80 570 obyvatel a bylo tak po Sarajevu a Banja Luce třetím největším městem v zemi. Je dopravní křižovatkou této části země a průmyslovým centrem, které se specializuje na výrobu soli[1], chemický průmysl a výrobu energie.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název Tuzla je tureckého původu a označuje sůl, resp. solný důl. Původ názvu odkazuje nejen na minulost z hlediska těžby soli, ale také i na dlouhé období turecké nadvlády. Slovanský starší název města, resp. původní osady, zněl Soli.

Umístění a klimatické poměry[editovat | editovat zdroj]

Tuzla se nachází v kopcovité oblasti jihovýchodně od pohoří Majevica. Rozvinula se v širokém údolí říčky Jala, která ústí do řeky Spreči nedaleko jezera Modrac, západně od Tuzly.

Klima v Tuzle je mírné, ale spíše kontinentální s chladnými zimami a horkými léty. Průměrná roční teplota dosahuje 10 °C; průměrný úhrn srážek činí 895 mm.

Nejnižší naměřená teplota v Tuzle činila −25,8 °C, a to dne 24. ledna 1963, nejvyšší byla zaznamenána dne 6. července 1988, a to 39,5 °C.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na místě současného města Tuzla se dle archeologických průzkumů, které byly provedeny v jeho okolí, nacházely osady již v době neolitu. Před příchodem Římské říše bylo území dnešního města pod nadvládou ilyrského kmene Breuci. Římané jej později začlenili do své provincie Dalmácie.

První zmínka o současném městě pochází z roku 950 z dokumentu De Administrando Imperio byzantského císaře a historika Konstantina VII. Porfyrogenneta. Území současné severovýchodní Bosny bylo v této době místem bojů mezi Byzantinci a Uherskem. Doložený název v řečtině zněl Salines (Σαλήνες), který byl v místním slovanském jazyce upraven do podoby Soli. Do příchodu Turků byla Tuzla součástí středověkého Bosenského království. Roku 1447 byl poprvé zmíněn klášter sv. Marie v Horní Tuzle.

V roce 1473 se dostala do rukou rodu Berislavićů, kteří osadu spolu s okolím spravovali do roku 1512, kdy spolu s regionem Usora celou oblast získali Turci. V rámci Osmanské říše byla Tuzla součástí Zvornického sandžaku. Díky těžbě soli se Tuzla rozvinula do podoby malého města ještě za turecké nadvlády. Město bylo opevněno (existovaly čtyři brány – Atik, Džindijska, Jalska a Poljska). V 17. století zde rovněž působila i řada umělců, jako např. Muhamed Hevaji Uskufi, který byl autorem prvního slovníku z turečtiny do místního slovanského jazyka. Turecká nadvláda trvala do roku 1878, kdy bylo na Berlínském kongresu rozhodnuto o předání správy nad Bosnou Rakousko-Uhersku.

Příchod rakouské armády v polovině roku 1878 nezůstal bez odpovědi. V Tuzle byla zorganizována obrana čítající tisíc mužů a Rakušanům trvalo zhruba měsíc, než do města vstoupili. Rakušané z Tuzly učinili regionální správní centrum. V Tuzle také sloužili i čeští vojáci, kteří působili v armádě Rakousko-Uherska. Vzhledem k blízkosti hranice se Srbskem, se kterým po roce 1908 mělo Rakousko komplikované vztahy, získala Tuzla značný význam i z vojenského hlediska.

Pohled na město v roce 1897

V závěru 19. století byla v Tuzle založena moderní továrna na výrobu soli, která se rychle stala jednou z nejznámějších v celém Rakousko-Uhersku. V roce 1895 byl v blízké obci Kreka otevřen také uhelný důl, který byl největší ve své době v celé Bosně a Hercegovině; téhož roku otevřela své brány i tuzlanská cihelna, která před vypuknutím první světové války vyprodukovala 3,5 milionu cihel. Díky tomu se z malého města začala Tuzla rozvíjet jako město na svoji dobu moderní. Přicházeli lidé z celého regionu a rostly nové domy. V roce 1985 žilo v Tuzle celkem 11 034 obyvatel. V témže roce bylo také zbouráno staré turecké opevnění. Tuzla získala také úzkorozchodné železniční spojení. Liberalizovány byly i náboženské poměry; postaveny byly nové kostely, katolické i pravoslavné. Bylo zde sídlo pravoslavné eparchie. V roce 1898 bylo otevřeno první moderní evropské divadlo. Mezi lety 1878 a 1914 získalo město evropský ráz. Vznikly nové úřední budovy, školy, pošty, hotely, stanice, nemocnice a kasárny, z nichž některé (zejména v historickém centru města) byly dochovány do současnosti. Zásobování vodou bylo zmodernizováno, postavena byla kanalizace a také veřejné osvětlení.

Od roku 1918 se stala Tuzla spolu s celou Bosnou součástí území Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a později Jugoslávie. Období chabého ekonomického rozvoje mezi válkami charakterizovaly v Tuzle také dělnické stávky. V roce 1920 například protestovali horníci z blízké vesnice Husino, kteří požadovali zvýšení mezd na kompenzaci inflace, která zapříčinila zvýšení cen. Protest se rozšířil do ozbrojeného povstání. Od roku 1929 bylo město součástí Drinské bánoviny. Mezi jedny z mála památek z této doby patří modernistický most se čtyřmi sochami a atypickým osvětlením.

Během druhé světové války připadlo město nezávislému státu Chorvatsko. V rácmi něj se nacházelo v německé okupační zóně.[2] Dne 2. října 1943 byla Tuzla osvobozena jednotkami jugoslávských partyzánů.[3] V roce 1944 na město neúspěšně zaútočili četnici Dragoljuba Mihailoviće.[4]

V období existence socialistické Jugoslávie, tj. po roce 1945, byla Tuzla rozsáhlým způsobem industrializována. Byla modernizována a rozšířena železnice, původní úzkorozchodná trať byla do roku 1951 přestavěna na standardní rozchod koleje. V blízkosti města byla vybudována tepelná elektrárna, které využívala uhlí z nedalekých povrchových dolů. V Tuzle byl také soustředěn potravinářský průmysl a výroba spotřebního zboží v rámci Jugoslávie. Výrobní podniky v Tuzle byly organizovány do třech kombinátůTitovi rudnici uglja, Sodaso a Igmin.

Centrum města bylo reorganizováno, původní nízké domy na mnoha místech nahradily výškové budovy a čtyřproudé silnice. V lokalitě Slatina bylo zbudováno panelové sídliště. Další panelové domy vyrostly i v okolí řeky Jala, která tvoří základní osu Tuzly a na východním okraji města v lokalitě Brčanska malta.

Vrcholu rovněž dosáhl i průmysl těžby a zpracování soli. V roce 1991 jí bylo jen v Tuzle vytěženo 205 005 tun. Rozvoj průmyslu přilákal do Tuzly další obyvatelstvo, což podstatným způsobem ovlivnilo již do té míry vysoký stupeň multietničnosti demografické struktury Tuzly.

Tuzla získala také svojí univerzitu[5] a otevřena zde byla i hudební škola.[6]

Panelové sídliště Brčanska malta
Slané jezero v centru města

I v Tuzle, která byla vysoce industralizovaným městem, byla patrná nespokojenost s ekonomickými poměry v zemi vzhledem k krizi socialistického zřízení a ekonomiky. Problém stávek a nespokojenosti dělníků v Tuzle se odehrával permanentně od roku 1988, dělníci většinou protestovali před budovami místní samosprávy a žádali změnu předpisů, které bránily v rychlejším zvyšování platů. V roce 1989 došlo k radikalizaci protestů, střetům s bezpečnostními složkami apod. V roce 1990 místní horníci uskutečnili demonstraci v Sarajevu, kde žádali zvyšování platů, aby jim byla kompenzována stále klesající hodnota jejich mzdy vzhledem k inflaci jugoslávského dináru.[7] V uhelných dolech byla odsouhlasena generální stávka. V roce 1991 byla dalším šokem pro místní továrny válka v Chorvatsku, neboť došlo k přerušení vnitrostátních obchodních toků, problémům s dodávkami zboží i jeho odběrem.

Během rozpadu Jugoslávie byla Tuzla jedním z mála míst, kde v prvních svobodných volbách nezvítězily nacionalistické strany.[8] Proto se Tuzla na počátku války v Bosně a Hercegovině stala na dlouhou dobu symbolem tolerantního města. Město bylo ušetřeno většiny válečného běsnění, v květnu 1995 bylo nicméně zasaženo dělostřeleckou palbou ze strany jednotek Vojsk Republiky srbské, která si vyžádala 71 mrtvých[9] a 240 zraněných. Město bylo evidováno mezinárodními silami jako tzv. bezpečná zóna.[10] Po skončení války připadla Tuzla Federaci Bosny a Hercegoviny.

Po skončení konfliktu se město snaží přilákat turisty, kterých ročně přijede přes sto tisíc. Hlavní atrakcí jsou slaná jezera (tzv. Panonská jezera) umístěná východně od centra města a při něm zbudovaný Solný trh, tj. Solné muzeum. Východobosenské muzeum vystavuje bohaté archeologické, historické a etnologické památky. K dalším turistickým cílům patří galerie a knižní festival Meši Selimoviće, který se koná každoročně a je pojmenovaný po známém balkánském spisovateli.

V roce 2014 Tuzlu, stejně jako řadu dalších měst na území Federace Bosny a Hercegoviny, zasáhly sociální nepokoje. Byla vypálena budova regionální správy a uskutečnilo se několik demonstrací.[11] Mezi problémy současného města patří kvalita životního prostředí; v roce 2016 Světová zdravotnická organizace označila Tuzlu za druhé nejznečištěnější město Evropy hned po severomakedonském Tetovu.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 se v místním sčítání lidu deklarovalo 72,8 % obyvatel jako Bosňáci (v roce 1991 to bylo 47,6 %), dále 13,9 % jako Chorvati (v roce 1991 to bylo 15,5 %) a tři procenta jako Srbové (v roce 1991 15,4 %). Podíl Srbů klesl v souvislosti s válkou v Bosně a Hercegovině. 8,2 % se přihlásilo k jiným národnostem. V roce 1991 se 16,7 % obyvatel města přihlásilo k jugoslávské národnosti.

V roce 2013 se 73 % Tuzlanů považovalo za muslimy, 13,3% za katolíky a 3,2% za pravoslavné. Čísla v podstatě odpovídají statistikám podle národnostních skupin. 2,7 % populace uvedlo, že jsou ateisté. Židovská komunita Tuzly čítá okolo sta lidí.

Samospráva[editovat | editovat zdroj]

V čele města Tuzla stojí starosta, který je v komunálních volbách volen na čtyřleté volební období. Zastupitelstvo města Tuzla má celkem 31 členů, voleni jsou na základě kandidátních listin, které uspějí ve volbách. Jedno zastupitelské křeslo je nicméně vyčleněno zástupcům menšin.

Od roku 2001 je dlouhodobým starostou města Jasmin Imamović, který ve své funkci již působil minimálně čtyři volební období.

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Tuzla je napojena na bosenskou silniční síť, nemá však spojení dálniční. Hlavní tahy z Tuzly směřují do měst Doboj, Srebrenik, Bijeljina, Zvornik, na jih přes horská údolí a průsmyky potom do Sarajeva.

Tuzla je jedním z uzlů železniční dopravy v zemi. Vede sem několik tratí, např. Doboj–Tuzla, Tuzla–Zvornik, nebo Brčko–Banovići. Díky železnici byl v Tuzle možný rozvoj těžkého průmyslu v druhé polovině 20. století. Z Tuzly jsou vypravovány přímé osobní vlaky do Sarajeva, Záhřebu a Bělehradu.

V nedaleké obci Dubrave se rovněž nachází mezinárodní letiště Tuzla (IATA: TZL). Letiště vzniklo přestavbou a úpravou původního letiště vojenského. Po odchodu jednotek SFOR byla původní základna přestavěna a vzdušný přístav nyní slouží především pro evropské nízkonákladové letecké dopravce. V roce 2017 letiště odbavilo přes půl milionů lidí.

V samotném městě zajišťují městskou dopravu autobusy.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Tepelná elektrárna v Tuzle

Po Sarajevu a Banja Luce je Tuzla třetím významným průmyslovým městem na území Bosny a Hercegoviny. Ve městě nebo v jeho bezprostřední blízkosti se nachází různé závody těžkého, chemického a potravinářského průmyslu. U obce Šićki Brod na západě města se nachází tepelná elektrárna a v nedalekém Lukavaci cementárna. V roce 2018 byla plánována výstavba nové elektrárny o výkonu 450 MW.[12] Kvůli negativnímu vlivu elektrárny na životní prostředí se ve městě pořádají demonstrace.[13]

Vzhledem k ekonomickým změnám v 90. letech 20. století však význam průmysl poklesl a celá odvětví zanikla, např. průmysl chemický.[14]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

V Tuzle působí řada kulturních institucí:

  • Národní divadlo Tuzla, které ve městě působí od roku 1949. Od 60. let zahrnuje také školu baletu a symfonický orchestr. Divadelní tradice v Tuzle sahá k roku 1898.
  • Muzeum východní Bosny (bosensky Muzej istočne Bosne má etnologickou, historickou, biologickou, numismatickou a uměleckou sbírku, vystavuje celkem 50 000 exponátů.
  • Muzeum výroby soli, které působí v rámci tuzlanské solany. Disponuje fotografickou sbírkou historie výroby soli.
  • Historický archiv v Tuzle má 22 sbírek, nejstarší dokumenty, které shromažďuje, pocházejí ze 17. století.
  • Galerie portrétů, která vystavuje díla místních malířů.

Mezi kulturní památky na území města Tuzly patří např.:

Školství[editovat | editovat zdroj]

První medresa byla v Tuzle otevřena v 17. století (Behrambegova medresa). V současné době existuje v Tuzle 23 základních a 17 středních škol, které mají celkem 25 000 studentů. Univerzita v Tuzle byla založena v roce 1976, i když se zde již nacházely některé fakulty vysokých škol v 50. letech 20. století.

Na univerzitě studuje okolo 15 000 studentů, vzhledem k průmyslovému charakteru města i jeho okolí se zde nachází například i Hornicko-geologicko-stavební fakulta. Kromě univerzity se v Tuzle nachází také i dramatická akademie a několik dalších soukromých vysokých škol a institutů.

Zdravotnictví[editovat | editovat zdroj]

V roce 1874 byla založena Hastahana, první místní nemocnice. V současné době působí v Tuzle první univerzitní klinické centrum, což je největší zdravotní zařízení v regionu. Má 43 organizačních jednotek, 9 ústavů a 13 klinik. Disponuje celkem 1800 lůžky, zaměstnává 2 400 lidí, z nichž je 400 lékařů různých specializací. Kromě toho existuje v Tuzle také poliklinika (dům zdraví, bosensky dom zdravlja), která poskytuje základní péči.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Stadion Tušanj
Stadion Tušanj

V roce 1904 bylo v Tuzle založeno Gombolaško društvo (gymnazijní družstvo). Dnes ve městě působí 74 sportovních organizací, které se věnují 19 různým sportům. Působí zde okolo šesti a půl tisíc různých sportovců. Z Tuzly pocházela řada v regionu známých sportovců, mezi které patřili např. Zlatan Saračevic, který se stal evropským šampionem v hodu koulí. V roce 1989 získaly basketbalistky týmu Jedinstvo evropský titul.

V Tuzle působí např. následující sportovní týmy:

  • Gymnastický klub Tuzla
  • FK Sloboda
  • KK Sloboda-Dita
  • KK Jedinstvo-Trocal
  • Karate klub Tuzla Sinbra
  • KK Salinass Fallconss
  • Házenkářský klub Sloboda
  • Plavecký klub Zmaj-Alpamm Tuzla
  • Plavecký klub Sloboda Tuzla

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dino Šakanović: Industrija Tuzle u vremenu tranzicije (1988-2008)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Tuzla na bosenské Wikipedii, Tuzla na německé Wikipedii a Tuzla na francouzské Wikipedii.

  1. PHILLIPS, Douglas A. Modern World Nations: Bosnia and Herzegovina. [s.l.]: Chelsea House Publishers, 2004. 117 s. Dostupné online. ISBN 0-7910-7911-2. S. 30. (angličtina) 
  2. R. DONIJA, Robert. Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Izdavač za istoriju, 2006. 462 s. ISBN 9958-9642-8-7. S. 196. (bosenština) 
  3. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 40. (srbochorvatština) 
  4. R. DONIJA, Robert. Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Izdavač za istoriju, 2006. 462 s. ISBN 9958-9642-8-7. S. 211. (bosenština) 
  5. PETRANOVIĆ, Branko. ISTORIJA JUGOSLAVIJE, knjiga III – SOCIJALISTIČKA JUGOSLAVIJA 1955–1988. [s.l.]: [s.n.] S. 423. (srbochorvatština) 
  6. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 120. (srbochorvatština) 
  7. R. DONIJA, Robert. Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Izdavač za istoriju, 2006. 462 s. ISBN 9958-9642-8-7. S. 277. (bosenština) 
  8. R. DONIJA, Robert. Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Izdavač za istoriju, 2006. 462 s. ISBN 9958-9642-8-7. S. 289. (bosenština) 
  9. R. DONIJA, Robert. Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Izdavač za istoriju, 2006. 462 s. ISBN 9958-9642-8-7. S. 361. (bosenština) 
  10. FINLAN, Alastair. The Collapse of Yugoslavia 1991-1999. Oxford: Osprey Publishing, 2004. Dostupné online. ISBN 978-1841768052. S. 79. (angličtina) 
  11. SLEZÁKOVÁ, Magdalena. V Tuzle hoří vládní budova, bosenská média píší o povstání. Lidovky.cz [online]. 2014-02-07 [cit. 2020-05-02]. Dostupné online. 
  12. Elektrárna, nebo členství v EU: Brusel se přetahuje s Čínou o Bosnu. Euro.cz [online]. 2018-10-02 [cit. 2020-05-02]. Dostupné online. 
  13. Nejen Dillí nebo Kalkata. Na čele žebříčku měst s nejšpinavějším vzduchem se ocitlo i Sarajevo. ČT24 [online]. 2020-02-06 [cit. 2020-05-02]. Dostupné online. 
  14. Kako je pokopana kemijska industrija Tuzle. Deutsche Welle [online]. 2014-02-07 [cit. 2020-05-02]. Dostupné online. (bosensky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]