Šefkija Gluhić

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Šefkija Gluhić
Narození 1878
Osmanská říše/Bosna a Hercegovina
Úmrtí 1927
Tuzla, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Šefkija Gluhić (1878 Osmanská říše/Bosna a Hercegovina1927 Tuzla, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců) byl bosenskohercegovský politik bosňáckého původu. Rodné jméno bývá někdy uváděno ve tvaru Šefki nebo Šefket.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z významné mostarské rodiny Gluhićů (příjmení uváděno i ve tvarech Sagir-zade nebo Esam-zade), jejíž původ sahá do 17. století.[1] Omer Gluhić (?–1884), imám a v letech 1881–1884 mostarský kádí, přivedl na svět tři syny, Muhammeda (1874?–1899), Šekiju a Ahmeta. Muhammed následoval otce v duchovním kariéře, Ahmet byl jedním z prvních moderních muslimských učitelů v Bosně a Hercegovině.[2]

V Sarajevu navštěvoval vyšší gymnázium (maturoval 1899),[3] ve Vídni absolvoval právnickou fakultu (promoval 1905).[4] V rakouské metropoli byl aktivní v muslimském akademickém spolku Zvijezda (Hvězda), který zastával projihoslovanské pozice a kritizoval rakousko-uherskou okupaci Bosny a Hercegoviny. Roku 1905 se Gluhić stal jeho předsedou.[5]

Po návratu do vlastu působil jako auskultant, justiční čekatel, při státním zastupitelství v Dolní Tuzle, poté se roku 1907 ve stejném městě stal koncipientem u advokáta Milana J. Maksimoviće.[6] Roku 1909, kdy byla vyhlášena samosprávy Islámské společenství v Bosně a Hercegovině, získal mandát delegáta za Tuzlanský okruh do Vakufsko-meárifského sněmu.[7] V této době byl rovněž jmenován vakufským advokátem, který měl hájit zájmy islámských nadací v právních sporech. Jelikož ale v této době ještě nesložil advokátní zkoušku, formálně svou funkci zastával jako koncipient advokáta Halid-bega Hrasnici.[8]

V prvním volbách do bosenského zemského sněmu, saboru, roku 1910 kandidoval za Muslimskou národní organizaci. Mandát získal za mostarský obvod (druhá, městská kurie), nicméně současně kandidoval i za bihaćský odvod (ve druhé i třetí, venkovské kurii). Zde nebyl oficiálním představitelem strany, ale přesto vyhrál. Mandátu za Mostar se vzdal, v září zde byl zvolen poslancem Ćamil Karamehmedović. Sám převzal mandát za Bihać (druhá kurie). Tehdy rovněž krátce vedl stranický tiskový orgán Musavat (Rovnost), ale jeho redakci opustil po svatbě s dcerou Sulagy Telalbašiće[9] a přestěhování do Tuzly.

V letech 1910–1911 se aktivně účastnil vzdělávací ankety, kterou provádělo Islámské společenství v Bosně a Hercegovině. Šefkić tehdy předložil velmi radikální návrh, aby učebnice v islámských školách byly psány pouze v bosenském jazyce v latince, jelikož děti se nemohou v raním věku vzdělávat v jiném než mateřském jazyce. Obdobný názor zastávali i pedagogové Mustaj-beg Halilbašić a Hasan Hodžić a lékař Hamdija Karamehmedović. Pro odpor konzervativních kněží ale tyto návrhy nezískaly podporu.

Koncem roku 1918 podpořil vznik nového jihoslovanského státu. Sám se považoval za Srba islámské víry. Tehdy měl blízko k Demokratické straně Ljubomira Davidoviće, později k Národní radikální straně Nikoly Pašiće. Od března 1919 do listopadu 1920 zasedal v Prozatímním národním zastupitelstvu (Privremeno narodno predstavništvo). Po rezignaci Mehmeda Spaha v únoru 1919 byl jediným muslimským ministrem ve vládě Stojana Protiće, v níž vedl rezort ministr zemědělství (od 2. 4. do 16. 8. 1919). Po odstoupení Osmana Viloviće roku 1922 se stal starostou Tuzly a na tomto postu zůstal dva roky.

Gluhić zemřel roku 1927 v Tuzle. Jeho tělesné ostatky byly uloženy na hřbitově u tuzlanské Turali-begovy mešity.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HASANDEDIĆ, Hivzija. Genealoška istraživanja (porijeklo, status, istaknuti pojedinci nekih muslimanskih porodica u Hercegovini). Mostar: Islamski kulturni centar, 2009. 190 s. S. 114–115. 
  2. MILIĆEVIĆ, Ivan. Imam Hafiz efendija Gluhić. Osvit. 18. 12. 1942, roč. I, čís. 42 a 43, s. 5. 
  3. Zaključna klasifikacija na ovdašnjoj vel. gimnaziji. Bošnjak. 22. 6. 1899, roč. IX, čís. 25, s. 2. 
  4. Položio drugi državni ispit. Bošnjak. 20. 7. 1905, roč. XV, čís. 29, s. 3. 
  5. Društvo „Zvijezda“ u Beču. Bošnjak. 4. 5. 1905, roč. XV, čís. 18, s. 3. 
  6. Oglasi. Sarajevski list. 5. 4. 1907, roč. XXX, čís. 40, s. 5. 
  7. Kakvi je prvi početak?. Bošnjak. 26. 11. 1909, roč. XIX, čís. 46, s. 1. 
  8. Vakufski odvjetnik. Bošnjak. 17. 12. 1909, roč. XIX, čís. 49, s. 3. 
  9. Vjenčao se. Musavat. 31. 8. 1910, roč. V, čís. 73, s. 3.