Rakousko-uherská okupace Bosny a Hercegoviny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bosna a Hercegovina
Bosnien und Herzegowina
Bosna i Hercegovina
 Bosenský vilájet 1878–1918 Království Srbů, Chorvatů a Slovinců 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Bosna a Hercegovina, Rakousko-Uhersko
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
Osmanská říšeOsmanská říše Osmanská říše (do 1908)
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko (od 1908)
státní útvary a území
předcházející:
Bosenský vilájet Bosenský vilájet
následující:
Království Srbů, Chorvatů a Slovinců Království Srbů, Chorvatů a Slovinců

Bosna a Hercegovina (bosensky/srbochorvatsky Bosna i Hercegovina, turecky Bosna-Hersek, německy Bosnien und Herzegowina) byla mezi lety 1878 a 1908 osmanskou provincií, kterou na základě usnesení Berlínského kongresu okupovalo Rakousko-Uhersko.

Historie okupace[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dějiny Bosny a Hercegoviny.

V roce 1875 vypuklo v Hercegovině (v okolí obce Nevesinje) povstání, které bylo vyvoláno přehmaty turecké administrativy při vybírání daní a které vyvolalo tzv. Velkou východní krizi.[1] Ve dnech 13.6.–13.7.1878 bylo na Berlínském kongresu, který tuto krizi řešil, dohodnuto že Bosnu a Hercegovinu dočasně vojensky obsadí a bude spravovat Rakousko–Uhersko. Dne 29.7.1878 rakousko–uherské vojsko (XIII. armádní sbor) pod velením generála Josipa Filipoviće, který měl vrchní velení nad celou vojenskou operací, překročilo na několika místech řeku Sáva a začalo obsazovat Bosnu. Generál Filipovič do Sarajeva se svými jednotkami vstoupil 19. srpna 1878 a převzal velení nově založené 2. armády.[2] Dne 31.7.1878 začal obsazovat Hercegovinu se svou divizí rakousko–uherský generál Stjepan Jovanović, který dne 4.8.1878 vstoupil do Mostaru. Při okupaci Bosny a Hercegoviny se rakouskou–armáda setkávala s odporem místního muslimského obyvatelstva a i s odporem turecké armády. Obranu města Banja Luka proti tureckým voskům řídil rakousko–uherský generálmajor českého původu Vojtěch Samec. Během okupace Bosny a Hercegoviny padlo skoro 10 tisíc rakousko–uherských vojáků. Rakousko–Uhersko dne 21. dubna 1879 uzavřelo s Tureckem dohodu, kterou byla dokonaná okupace dodatečně uznána s tím, že Rakousko–Uhersku bylo přiznáno právo ještě vojensky obsadit Plevlji, Prijepolje a Bijelo Polje v Sandžaku novopazarském; za to Rakousko–Uhersko uznalo svrchovanost nad Bosnou.[3] Rakousko-Uhersko roku 1908 Bosnu a Hercegovinu anektovala, proces přičleňování však nikdy nebyl dokončen.

Muslimský odpor v Sarajevu vůči rakouskouherskému záboru roku 1878

Územní členění[editovat | editovat zdroj]

Bosna a Hercegovina se skládala z následujících jednotek, okruhů (a ty pak na chotáry). Správní dělení bylo převzato z dob Osmanské říše:

  • Okrug Banja Luka (správním centrem Banja Luka)
  • Okrug Bihać (správním centrem Bihać)
  • Okrug Mostar (správním centrem Mostar)
  • Okrug Travnik (správním centrem Travnik)
  • Okrug Sarajevo (správním centrem Sarajevo)
  • Okrug Zvornik/Donja Tuzla (správním centrem Donja Tuzla)

Politika[editovat | editovat zdroj]

Společný ministr financí Rakouska-Uherska, do jehož kompetence spadala správa Bosny a Hercegoviny[editovat | editovat zdroj]

Zemský náčelník (šéf Zemské vlády pro Bosnu a Hercegovinu)[editovat | editovat zdroj]

Civilní adlatus (administrátor civilní správy)[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

sčítání lidu muslimové pravoslavní katolíci židé celkem
počet % počet % počet % počet %
1879 448 613 38,7% 496 485 42,9% 209 391 18,1% 3 675 0,3% 1 158 440
1885 492 710 36,9% 571 250 42,8% 265 788 19,9% 5 805 0,4% 1 336 091
1895 548 632 35,0% 673 246 42,9% 334 142 21,3% 8 213 0,5% 1 568 092
1910 612 137 32,2% 825 418 43,5% 434 061 22,9% 11 868 0,6% 1 898 044
Mapa okruhů v Bosně a Hercegovině (1895).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný. Díl 11. Praha: J. Otto, 1902. S. 152.
  2. WWW.WEBSTUDIO.HR. V Praze se nalézá místo posledního odpočinku generála Josipa Filipoviće. http://www.ceskabesedarijeka.hr [online]. [cit. 2020-11-06]. Dostupné online. (cz) [nedostupný zdroj]
  3. Devatenácté století slovem i obrazem: Dějiny politické a kulturní. Díl I. Svazek druhý, nakladatel J.R.Vilímek, s. 684-697.

Související články[editovat | editovat zdroj]