Rakousko-uherská okupace Bosny a Hercegoviny
| Bosna a Hercegovina Bosnien und Herzegowina Bosna i Hercegovina
| |||||||
geografie
| |||||||
| obyvatelstvo | |||||||
národnostní složení:
|
|||||||
| státní útvar | |||||||
| státní útvary a území | |||||||
| |||||||
.svg)
.svg)
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
Bosna a Hercegovina (bosensky/srbochorvatsky Bosna i Hercegovina, turecky Bosna-Hersek, německy Bosnien und Herzegowina) byla mezi lety 1878 a 1908 osmanskou provincií, kterou na základě usnesení Berlínského kongresu okupovalo Rakousko-Uhersko.
Historie okupace[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Dějiny Bosny a Hercegoviny.
V roce 1875 vypuklo v Hercegovině (v okolí obce Nevesinje) povstání, které bylo vyvoláno přehmaty turecké administrativy při vybírání daní a které vyvolalo tzv. Velkou východní krizi.[1] Ve dnech 13.6.–13.7.1878 bylo na Berlínském kongresu, který tuto krizi řešil, dohodnuto že Bosnu a Hercegovinu dočasně vojensky obsadí a bude spravovat Rakousko–Uhersko. Dne 29.7.1878 rakousko–uherské vojsko (XIII. armádní sbor) pod velením generála Josipa Filipoviće, který měl vrchní velení nad celou vojenskou operací, překročilo na několika místech řeku Sáva a začalo obsazovat Bosnu. Generál Filipovič do Sarajeva se svými jednotkami vstoupil 19. srpna 1878 a převzal velení nově založené 2. armády.[2] Dne 31.7.1878 začal obsazovat Hercegovinu se svou divizí rakousko–uherský generál Stjepan Jovanović, který dne 4.8.1878 vstoupil do Mostaru. Při okupaci Bosny a Hercegoviny se rakousko-uherská armáda setkávala s odporem místního muslimského obyvatelstva a i s odporem turecké armády. Obranu města Banja Luka proti tureckým voskům řídil rakousko–uherský generálmajor českého původu Vojtěch Samec. Během okupace Bosny a Hercegoviny padlo skoro 10 tisíc rakousko–uherských vojáků. Rakousko–Uhersko dne 21. dubna 1879 uzavřelo s Tureckem dohodu, kterou byla dokonaná okupace dodatečně uznána s tím, že Rakousko–Uhersku bylo přiznáno právo ještě vojensky obsadit Plevlji, Prijepolje a Bijelo Polje v Sandžaku novopazarském; formálně byla nicméně Bosna stále tureckým svrchovaným územím.[3] Rakousko-Uhersko roku 1908 Bosnu a Hercegovinu anektovala, proces přičleňování však nikdy nebyl dokončen.
Územní členění[editovat | editovat zdroj]
Bosna a Hercegovina se skládala z následujících jednotek, okruhů (a ty pak na chotáry). Správní dělení bylo převzato z dob Osmanské říše:
- Okrug Banja Luka (správním centrem Banja Luka)
- Okrug Bihać (správním centrem Bihać)
- Okrug Mostar (správním centrem Mostar)
- Okrug Travnik (správním centrem Travnik)
- Okrug Sarajevo (správním centrem Sarajevo)
- Okrug Zvornik/Donja Tuzla (správním centrem Donja Tuzla)
Politika[editovat | editovat zdroj]
Společný ministr financí Rakouska-Uherska, do jehož kompetence spadala správa Bosny a Hercegoviny[editovat | editovat zdroj]
- 14. 8. 1876–8. 4. 1880 Leopold Friedrich von Hofmann
- 8. 4. 1880–4. 6. 1882 József Szlávy
- 4. 6. 1882–13. 7. 1903 Benjámin Kállay
- 14. 7. 1903–24. 7. 1903 Agenor Gołuchowski
- 24. 7. 1903–12. 2. 1912 István Burián
- 12. 2. 1912–7. 2. 1915 Leo von Bilinski
- 7. 2. 1915–28. 11. 1916 Ernest von Koerber
- 28. 11. 1916–2. 12. 1916 István Burián
- 2. 12. 1916–22. 12. 1916 Konrad Hohenlohe
- 22. 12. 1916–7. 9. 1918 István Burián
- 7. 9. 1918–4. 11. 1918 Alexander Spitzmüller
- 4. 11. 1918–12. 11. 1918 Paul Kuh-Chrobak
Zemský náčelník (šéf Zemské vlády pro Bosnu a Hercegovinu)[editovat | editovat zdroj]
- 1878–1881 generál Wilhelm Nicolaus von Württemberg (1828–1896)
- 1881–1882 generál Hermann Dahlen von Orlaburg (1828–1887)
- 1882–1903 generál Johann von Appel (1826–1906)
- 1903–1907 generál Eugen von Albori (1838–1915)
- 1907–1909 generál Anton von Winzor (1844–1910)
- 1909–1911 generál Marijan Varešanin (1847–1917)
- 1911–1914 generál Oskar Potiorek (1853–1933)
- 1914–1918 generál Stjepan Sarkotić (1858–1939)
Civilní adlatus (administrátor civilní správy)[editovat | editovat zdroj]
- 1882–1886 Fedor Nikolić (1836–1903)
- 1887–1904 Hugo Kutschera (1847–1909)
- 1904–1912 Isidor Benko (1846–1925)
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
| Sčítání lidu | Muslimové | Pravoslavní | Katolíci | Židé | Celkem | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| počet | % | počet | % | počet | % | počet | % | ||
| 1879 | 448 613 | 38,7% | 496 485 | 42,9% | 209 391 | 18,1% | 3 675 | 0,3% | 1 158 440 |
| 1885 | 492 710 | 36,9% | 571 250 | 42,8% | 265 788 | 19,9% | 5 805 | 0,4% | 1 336 091 |
| 1895 | 548 632 | 35,0% | 673 246 | 42,9% | 334 142 | 21,3% | 8 213 | 0,5% | 1 568 092 |
| 1910 | 612 137 | 32,2% | 825 418 | 43,5% | 434 061 | 22,9% | 11 868 | 0,6% | 1 898 044 |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ottův slovník naučný. Díl 11. Praha: J. Otto, 1902. S. 152.
- ↑ WWW.WEBSTUDIO.HR. V Praze se nalézá místo posledního odpočinku generála Josipa Filipoviće. http://www.ceskabesedarijeka.hr [online]. [cit. 2020-11-06]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Devatenácté století slovem i obrazem: Dějiny politické a kulturní. Díl I. Svazek druhý, nakladatel J.R.Vilímek, s. 684-697.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rakousko-uherská okupace Bosny a Hercegoviny na Wikimedia Commons
.svg)
