Mehmed Spaho

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mehmed Spaho
Mehmed Spaho.jpg
Narození 13. března 1883
Sarajevo
Úmrtí 29. června 1939 (ve věku 56 let)
Bělehrad
Alma mater Vídeňská univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dr. Mehmed Spaho (13. března 1883, Sarajevo, Bosna a Hercegovina29. června 1939, Bělehrad, Království Jugoslávie) byl bosenskohercegovský politik bosňáckého původu. Mezi dvěma světovými válkami byl klíčovou politickou osobností politického života muslimů v Bosně a Hercegovině, od roku 1922 až do své smrti předsedal Jugoslávské muslimské organizaci. Jeho starší bratr Fehim-efendija Spaho byl v letech 1938–1942 reisu-l-ulemou Islámského náboženského společenství v Jugoslávii.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do rodiny Hasan-efendiji Spaha (1841–1915), předního znalce islámského práva, profesora (1885–1905) a ředitele (1905–1912) Šarí‘atské soudní školy v Sarajevu.

Základní školu a gymnázium navštěvoval v Sarajevu. Na Vídeňské univerzitě vystudoval práva, v tomto oboru získal i doktorát. po návratu ze studií 1906 pracoval v advokacii (1906–1908 jako tzv. aukultant a nato 1908–1910 advokátní koncipient), nato působil jako tajemník vlivné obchodní a živnostenské komory. Tam začala jeho cesta k politice. Roku 1914 stal zastupitelem v Sarajevu a podílel se na činnosti vlivných muslimských spolků. V následujících letech získal nemalý společenský vliv a stal se jedním z mála muslimských politiků, kteří se prosadili na politické scéně Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, resp. Království Jugoslávie.[1]

Roku 1918 přijal za svou myšlenku jihoslovanského státu, načež roku 1919 spoluzaložil Jugoslávskou muslimskou organizaci (JMO). Strana roku 1919 krátce působila ve vládě radikála Stojana Protiće a pak znovu za úřadování radikála Nikoly Pašiće (od 1921). Při rozkolu strany roku 1922 zastával názor, že je třeba odejít do opozice vůči centralizované státní moci v Bělehradě a pro svůj postoj dokázal získat většinou podporu. Stávající předseda JMO Ibrahim-efendija Maglajlić ze strany odešel a založil vlastní hnutí.

Když JMO roku 1924 nakrátko vstoupila do vlády demokrata Ljubomira Davidoviće, Spaho získal do kompetence resort průmyslu. Poté následovala delší pauza vyplněná opoziční činnosti, kterou roku 1927 opět vystřídal návrat do vlády pod vedením radikála Velimira Vukičeviće. Roku 1929, kdy král Alexandr I. vyhlásil diktaturu, byla JMO stejně jako další politická hnutí úředně rozpuštěna. Spaho se nadlouho se svými příznivci stáhl do pozadí a prosazoval taktiku tiché rezistence. Do nejvyšší politiky se vrátil roku 1935 po parlamentních volbách a setrval v ní až do své smrti. Jako ministr dopravy zasedal v kabinetech Milana Stojadinoviće a Dragiši Cvetkoviće.

Na pozici předseda JMO získal nemalý kredit mezi muslimským obyvatelstvem v Jugoslávii a ve volbách se mu dařilo porážet mnohé protivníky ve straně i mimo ni. Spaho zastával postoj lavírování mezi Srby a Chorvaty, což mělo muslimy uchránit před rozdělením Bosny a Hercegoviny a jejich případnou společenskou i politickou marginalizací.[2] Resort dopravy si udržel Spaho i v kabinetu národní shody Dragiši Cvetkoviće, nicméně roku 1939 ho zastihla předčasná smrt.[3]

Mehmed se oženil s Habibou a spolu přivedli na svět syny Zijaha, právníka a soudce, Avdu, doktora ekonomických věd a v 90. letech 20. století politika, a dceru Eminu (1942 se vdala za Avdu Kadiće).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KAMBEROVIĆ, Husnija. Mehmed Spaho (1883–1939). Politička biografija. Sarajevo : Vijeće Kongresa bošnjačkih intelektualaca, 2009. S. 13–23.  
  2. Článek o meziválečné politice Jugoslávie (anglicky)
  3. MULABDIĆ, Edhem. Merhum dr. Mehmed Spaho. Narodna uzdanica : kalendar za godinu 1940. 1939, roč. VIII, s. 237-240.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]