Travnik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Travnik
Travnik (collage image).jpg
Travnik – znak
znak
Travnik – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 514 m n. m.
Stát Bosna a HercegovinaBosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina
Travnik
Travnik
Správa
PSČ 72270
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pohled na Travnik

Travnik (v srbské cyrilici Травник) je historické město v Bosně a Hercegovině. Nachází se v její centrální části, přibližně mezi městy Donji Vakuf a Zenica. V roce 2013 žilo v Travniku 15 344 obyvatel.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název města je slovanského původu, odkazuje na pastviny, které se v lokalitě dnenšího města a v širokém údolí řeky Lašvy nacházely před vznikem současného města.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Travnik se rozkládá v nadmořské výšce okolo 550 m n. m. v údolí řeky Lašvy mezi vysokými horami (Paljenik v masívu Vlašić, oblíbeném středisku zimních sportů severně od města, dosahuje výšky 1933 metrů). Travnikem prochází jedna velmi dlouhá třída, která tvoří osu města. To se v průběhu časů rozvinulo západo-východním směrem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Již během existence Římské říše se v jeho blízkosti nacházela různá sídla. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1244. Podruhé je připomínáno v dopise bosenského krále Tvrtka I. Kotromaniće. Pevnost v současném severovýchodním okraji města vznikla nejspíše ještě před příchodem Turků. V roce 1463 je již připomínana existence města v tureckých zdrojích; zastavil se zde tehdejší sultán Mehmed II. při své cestě do města Jajce. Dle lidového vyprávnění na místě, kde přebýval, vznikla později mešita nesoucí jeho jméno.

Samotné historické jádro dnešního města vzniklo nejspíše v 15. století. V dobách turecké nadvlády v Travniku sídlili turečtí vezíři (1699–1832 a 1839/40–1851) a město plnilo roli metropole Bosny a Hercegoviny[1][2] (než byla přesunuta do Sarajeva). Zřízeny zde byly i konzuláty některých zemí (především Rakouska a Francie). Z této doby se dochovalo mnoho mešit (např. Modrá mešita, dále např. Sulejmanova mešita). V té době se Travnik rychle rozšířil do podoby prosperujícího města. Jeho obyvatelstvo přestoupilo na islám. I díky tomu má jako jediné v Bosně a Hercegovině dvě hodinové věže (sahat-kula). Turecký cestopisec Evlija Čelebi jej popsal jako město tisíce zřídel[3]

S předáním Bosny a Hercegoviny Rakousko-Uhersku a později vznikem Jugoslávie však význam Travniku upadl. Hlavní ekonomická i průmyslová aktivita Bosny a Hercegoviny se rozvíjela v údolí řeky Bosny, kde se nacházejí hlavní dopravní tahy (jak železnice, tak i silnice). Travnik, sevřený v údolí řeky Lašvy a oddělený od zbytku Bosny mohutnými horami, však mohl jen stěží být vhodným místem pro rozvoj hospodářství. Do Travniku tak nikdy nebyla zavedena železnice, nicméně na konci 19. století i sem zavítaly některé vymoženosti tehdejší doby; město se stalo prvním, kde byl zřízen spolek dobrovolných hasičů. Bylo také vybudováno gymnázium. V té době však již město mělo několik islámských škol, medres.

V Jugoslávii se Travnik stal po roce 1929 součástí nejprve Splitské bánoviny, později se stal součástí bánoviny Chorvatsko[4] a po roce 1941 i fašistického Nezávislého státu Chorvatsko. 22. října 1944 byl Travnik osvobozen jednotkami jugoslávských partyzánů.

V druhé polovině 20. století se stal Travnik dějištěm několika románů (např. Travnická kronika[3]) spisovatele Ivo Andriće, který pocházel z Bosny a který za svoji práci získal Nobelovy ceny za literaturu.

Pro socialistickou Jugoslávii byla významná továrna na výrobu zbraní, které se v Travniku nacházela.[5]

V 90. letech 20. století bylo město poškozeno během války. Nejprve jej ostřelovaly srbské vojenské formace a později bylo místem střetů mezi chorvatskými a bosňáckými ozbrojenými silami.[6] Travnik nakonec obsadila po dlouhých bojích Armáda Bosny a Hercegoviny; bitva si vyžádala okolo 250 mrtvých a několik tisíc uprchlíků.[5] Symbolem válečného ničení se staly náboženské objekty (kostely a mešity), mnohé z nich byly zcela zničeny. Počet obyvatel města a jeho okolí (općiny Travnik) po válce poklesl ze 79 tisíc na 59 tisíc. Namísto toho zde bylo ještě v roce 1999 evidováno okolo 13 500 vnitřně vysídlených osob.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1991 se dle posledního jugoslávského sčítání lidu přihlásilo 44,97 % obyvatel općiny Travnik k bosňácké národnosti, 36,92 % k chorvatské a 10,99 % k srbské národnosti.

Samospráva[editovat | editovat zdroj]

Město Travnik je spravováno jako jedno ze sídel općiny Travnik, která zahrnuje rozsáhlé okolí města, včetně okolních vesnic. Travnik je také jedno z měst ve Středobosenském kantonu.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Díky svému historickému centru z 15. století (tzv. varoš)[3], pevnosti z tureckých časů a nedalekému pohoří Vlašić je častým turistickým cílem. Kulturní památky v samém středu města byly díky pozvolnému rozvoji Travniku dobře zachovány. Mezi ně patří např. početné mešity, orientální domy, fontány a hodinová věž. Dochován je i rodný dům Ivo Andriće. Z místní pevnosti se nabízí jedinečný výhled na město. Rekonstruována byla v roce 1999.[3] U budovy bývalého nádraží úzkorozchodné železnice je dochována stará parní lokomotiva jako památník.[3]

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Ekonomický rozvoj města byl historicky dán jeho polohou v údolí řeky Lašvy, stejně tak i blízkosti řady nalezišť kovů a dalších surovin. Okolí města je intenzivně zemědělsky využíváno. Mezi největší zaměstnavatele v dobách existence SFRJ (socialistické Jugoslávie) patřila textilní společnost Borac, v současné době jsou to firmy Pharmamed, Bajra, Prima-inter, Vlašić-milk, Nuno-flips (vyrábějící křupky), Feniks a další.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Město není napojeno na železniční síť. Hlavní dopravní tahy představují silniční spojení ve směru západ-východ (Jajce/Donji VakufZenica). Do roku 1972 byla vedena údolím řeky Lašvy úzkorozchodná trať z Jajce přes Travnik do Uskoplje.

Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DONIA, Robert J. Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Institut za istoriju, 2006. 462 s. ISBN 9958-9642-8-7. S. 45. (bosenština) 
  2. PHILLIPS, Douglas A. Modern World Nations: Bosnia and Herzegovina. [s.l.]: Chelsea House Publishers, 2004. 117 s. Dostupné online. ISBN 0-7910-7911-2. S. 36. (angličtina) 
  3. a b c d e Článek na portálu balkans.aljazeera.com (bosensky)
  4. BILANDŽIĆ, Dušan. Historija Socijalističke Federativne Republike Jugoslavije. Záhřeb: Školska knjiga, 1978. 589 s. S. 25. (chorvatština) 
  5. a b FINLAN, Alastair. The Collapse of Yugoslavia 1991-1999. Oxford: Osprey Publishing, 2004. Dostupné online. ISBN 978-1841768052. S. 45. (angličtina) 
  6. PHILLIPS, Douglas A. Modern World Nations: Bosnia and Herzegovina. [s.l.]: Chelsea House Publishers, 2004. 117 s. Dostupné online. ISBN 0-7910-7911-2. S. 89. (angličtina) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]